Č. 2889.

Mimořádná opatření: O kompetenci úřadů při výměně polských marek na Těšínsku.
(Nález ze dne 20. listopadu 1923 č. 19.622.)
Věc: Firma Báňská a hutní společnost, železárny v Třinci (adv. Dr. Artur Wohrizek z Č. Těšína) proti ministerstvu financí stran výměny polských marek za československé koruny.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Stěžující si společnost směnila podle vl. nař. z 3. srpna 1920 č. 468 Sb. v srpnu 1920 celkem 9 875 324 Mp a byl jí pro tuto hotovost dle opatření Stálého výboru N. S. z 8. října 1920 č. 583 přiznán kurs 3:1.
Podáním z 27. listopadu 1920 a dodatkem k němu z 25. května 1921 žádala st-lka berní správu v Čes. Těšíně, aby jí na základě § 1 lit. b) a § 11 cit. opatření č. 583/20 byl přiznán výhodnější kurs 2 : 1 pro částku 4 207 458,70 Mp.
Dle spisů šlo
1. o peníz 2 200 000 Mp, který byl st-lkou z běžného účtu u filiálky bývalé Bílské eskomptní banky v Těšíně vybrán a to 6. srpna 1920 částkami 100 000 Mp a 600 000 Mp a 10. srpna 1920 částkou 1 500 000 K, a
2. o peníz 2 500 000 Mp, který byl stranou z běžného účtu dřívější filiálky České banky Union v Těšíně dne 10. srpna 1920 vybrán, z něhož však st-lka uplatňuje pouze částku 2 007 458,70 Mp, tudíž úhrnem 4 207 458,70 Mp.
Žádost tuto zamítlo finanční ředitelství v Opavě rozhodnutím z 27. června 1921, ježto poměr žádaný přípustný jest toliko pro hotovosti, které odpovídají částkám směněným svého času při polské výměně hotově za nekolkované koruny.
Do tohoto rozhodnutí podala st-lka dohlédací stížnost k min. financí, kterou žádala znovu za přiznání kursu 2:1 a jako důvod uvedla, že již výměnou korun za polské marky byly železárny poškozeny o více než 10 mil. korun a že tudíž dle intencí zákona mají býti za tuto příkrost příznivější výměnou odškodněny.
Min. fin. odkázalo st-lku, pokud jest dohlédací stížnost míněna jako právní prostředek do rozhodnutí finančního ředitelství v Opavě z 27. června 1921 o výměně 4 207 543 Mp v poměru 2:1, na toto rozhodnutí, které jest podle § 11, posl. odst. opatření z 8. října 1920 č. 583 Sb. konečné.
Pokud pak jest stížnost míněna jako dohlédací stížnost pro nezákonný postup úřadu, sdělilo st-lce, že neshledává důvodu, aby proti úřadu, který vyřízení vydal, jakkoli zakročilo, ježto zákon tímto rozhodnutím porušen nebyl.
O stížnosti do rozhodnutí toho uvážil nss toto:
Proti prvnímu důvodu nař. rozhodnutí brojí stížnost námitkou, že rozhodnutí jest nezákonné, ježto o žádosti strany rozhodlo fin. ředitelství v Opavě, ačkoli rozhodnutí příslušelo berní správě v Čes. Těšíně.
Námitku tu neshledal nss důvodnou. Soud ten vyslovil již nálezem ze dne 24. května 1922 č. 7021, že sice dle § 11 svrchu citovaného opatření stálého výboru berní správa, příslušná dle bydliště žadatelova, jest povolána rozhodovati o žádosti za výměnu s konečnou platností, že si však musí vyžádati zmocnění ministra financí, které k povolování výhod dle § 11 jest zmocněno.
Min. fin. výnosem z 29. prosince 1920 zmocnilo berní správy v obvodu fin. ředitelství v Opavě, aby o takových žádostech konečně rozhodovaly, uložilo jim však, aby v případech pochybných si vyžádaly zmocnění tohoto fin. ředitelství.
Jestliže tedy rozhodl ve věci úřad berní správě nadřízený, na který se berní správa obrátila, poněvadž pokládala případ za pochybný, nelze shledati v postupu tom nezákonnost, subjektivní právo st-le porušující.
Na názoru tom trvá nss i v dnešním sporném případě a nemohl proto seznati, že by tato část nař. rozhodnutí, která odkazuje stížnost na konečné rozhodnutí úřadu k rozhodování oprávněného, odporovala zákonu. Na důvody zmíněného nálezu poukazuje soud ve smyslu § 44 svého j. ř.
Pokud se týče druhého důvodu nař. rozhodnutí, namítá stížnost, že výrokem finančního ředitelství porušen byl předpis § 11, odst. 2 opatření Stálého výboru z 8. října 1920 č. 583 Sb., dle něhož, dle důvodové zprávy k němu i dle slibu min. financí mělo se dostati příznivé výměny všem vkladům u peněžních ústavů v Pol. Těšíně, které byly v den polské výměny v peněžních ústavech v Polském Těšíně automaticky na polské marky přeměněny. Výrok ministerstva financí, že nebyl finančním ředitelstvím porušen zákon, není tudíž správný. K těmto vývodům jest podotnouti toto:
Pokládalo-li min. fin. rozhodnutí fin. ředitelství v Opavě za rozhodnutí konečné, nemohlo rozhodnutí to vůbec přezkoumati meritorně a nemohlo tedy vysloviti, že spočívá nezákonnost v tom, že žádosti strany věcně nebylo vyhověno; po této stránce ministerstvo vůbec zakročiti nemohlo, ježto není instancí.
Výrok min. fin. nemohl míti tudíž na mysli meritorní obsah rozhodnutí fin. ředitelství.
Vyslovil-li žal. úřad, že neshledává důvodu, aby proti finančnímu ředitelství zakročil, ježto zákon porušen nebyl, vyřkl tím pouze, že neshledal nějaký jiný, zákonu odporující postup podřízeného úřadu, který by mu mohl dáti podnět, aby zakročil mocí práva dozorčího. Na výkon dozorčího práva straně však nárok nepřísluší.
Z těchto příčin bylo stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 2889. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 1017-1019.