Č. 2906.

Obecní statek: I. Rozdíl mezi obecním statkem a obecním jměním, kteréž oba jsou vlastnictvím obce, shledati lze jediné v účelu, kterému ten který majetek obce slouží. — II. Obecním statkem je majetek obce tehdy, je-li věnován k tomu, aby sloužil k ukojení pohřeb jednotlivců; je-li k užívání jeho oprávněn každý občan, stává se státem veřejným; slouží-li obecní statek k tomu, aby jeho výtěžky kryty by potřeby domácnosti nebo statků určité řady oprávněných, kteří titul tohoto svého práva čerpají ze svého vztahu k obci jakožto samosprávnému svazu práva veřejného, jde o obecní statek zvláštní podle § 70 ob. zřízení. — III. Rozhodovati o povaze určitého obec. majetku jakožto zvláštního obecního statku jsou příslušný úřady samosprávné. — IV. Toto právo zahrnuje v sobě i právo dozorčí. — V. Platný výrok samosprávných úřadů o tom, že určitý majetek jest obec. statkem a užívací práva k němu právy podle obec. zřízení, vylučují další spor o platnosti těchže práv jako práv soukromoprávních.
(Nález ze dne 23. listopadu 1923 č. 20 045).
Prejudikatura: Boh. 800 adm.
Věc: Karel B. a spol. ve Dvoře Král. proti zemskému správnímu výboru v Praze (za zúčastněnou stranu adv. Dr. Jos. Maličký z Hořovic) o užívání obecních lesů.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Po provedeném předběžném šetření vyzvala zsk výnosem ze 14. listopadu 1917 okr. výbor vzhledem k tomu, že skutečný nynější stav užívání a správy obecního statku v B. v mnohém ohledu neodpovídá na úkor obce platnému právu, aby dle §u 96 ob. zř. zakročil mocí svého dozorčího práva a zejména, aby nařídil ob. zastupitelstvu, aby všechny otázky užívání statku toho usnesením svým podrobně upravilo a zúčastněné o tom vyrozumělo. Okr. výbor uložil pak obecnímu výboru, aby přihlížeje k stavu, jaký v příčině užívání obecního statku byl v r. 1864, se usnesl,
1) který majetek obce, jsoucí v užívání a správě starousedlých, tvoří obecní statek,
2) které usedlosti jsou oprávněny obecního statku užívati a které práva užívacího již pozbyly,
3) jaké užitky náležejí starousedlým a do které míry,
4) jaká je potřeba domu a statku oprávněných usedlostí,
5) jaké protipovinnosti postihují starousedlé; zároveň vyzván obecní výbor k opatření, aby správa obecního statku byla starousedlým odejmuta a odevzdána obecnímu úřadu, jak to předpisuje obecní zřízení.
Obecní výbor se dle protokolu z 21. července 1918 usnesl,
1) že obecní statek tvoří č. parc. 73, 368, 378 a 379,
2) že v užívání jest 12 usedlostí současně s obcí stejným dílem
a sice č. p. 1, 2, 7, 8, 9, 12, 21, 22, 23, 24, 26 a 29,
3) že těmto usedlostem náleží potřebné množství paliva, resp. stavebního dříví a v případě nutné potřeby potřebná hrabanka,
4) že průměrná potřeba domu činí 12 prostor. metrů,
5) že starousedlí platí daně z lesů, obecní a školní přirážky z nich vyplývající, udržování lesní kultury, odměňování lesního technického hospodáře a vydržování lesního hlídače, jakož i správu lesních cest.
Po opětném šetření zrušil okr. správní výbor usnesení a uznal
1) obecní lesy č. k. 73, 368, 378 a 379 ve B. jsou obecním statkem ve smyslu §u 70 ob. zříz. a užívací právo k nim přísluší usedlostem č. p. 1,2, 7, 9, 12, 22 a 26 podle míry potřeby jejich domu a statku a to každé nejvýše k jedné jedenáctině ročních výtěžků;
2) držitelé oprávněných usedlostí jsou povinni za užívání obecního statku podle míry svého účastenství na užitcích spravovati obecní cesty, dodávati obci potřebné povozy, živiti obecní chudé a platiti povinnosti v § 77 ob. zříz. uvedené;
v 3) usedlosti č. p. 8, 10, 21, a 24 práva požívacího k obecním lesům pozbyly, usedlostem č. p. 23 a 29 pak nepřísluší;
4) správu obecního statku náleží vésti obecnímu starostovi a jsou starousedlí povinni, aby mu ji do 14 dnů odevzdali.
Žal. úřad zamítl odvolání majitelů usedlostí č. p. 8, 21, 24 a 29 v B.
Stížnost do tohoto rozhodnutí, doznávajíc, že pozemky uvedené jsou vlastnictvím obce tvrdí, že právo užívací st-lů k těmto pozemkům jest služebností dle práva soukromého, dovozujíc, že vzhledem k tomuto právnímu stavu úřady samosprávné nebyly příslušnými ve věcí rozhodovati.
Spor točí se tedy o otázku, zda užívací právo st-lů jest soukromým právem užívacím k nemovitostem tvořícím předmět obecního jmění ve smyslu §u 12 ob. zříz., či zda jde o práva požitková v obor práva veřejného spadající určité třídy občanstva k majetku obecnímu, který tímto svým určením stává se obecním statkem ve smyslu §u 70 ob. zříz.
V nálezu svém Boh. 800 adm. vyslovil nss právní názor, že rozdíl mezí obecním jměním a obecním statkem, kteréž oba jsou vlastnictvím obce, shledati lze jedině v účelu, kterému ten který majetek obce slouží. Je-li používáno určitého majetku obecního obcí samou k účelům výdělečným stejným způsobem, jak by mohl stejného statku užívati každý soukromník, pak jest tu obecní jmění, na kterém lze nabýti soukromých práv; je-li majetek tento věnován, aby sloužil k ukojení potřeb jednotlivců, jde o statek obecní, který, pakli nositelem obecného užívání jest každý občan, stává se statkem veřejným.
Slouží-li obecní statek k tomu, aby výtěžky jeho kryty byly potřeby domácností nebo statků určité řady oprávněných, kteří titul tohoto svého práva čerpají ze svého vztahu k obci jako samosprávnému svazu práva veřejného, pak jde o obecní statek zvláštní po rozumu §u 70 ob. zříz.
Kde se naskytuje zjev, že roku 1864 bylo vyhrazeno užívání určitého majetku obce jisté řadě subjektů určených svým veřejnoprávním vztahem k obci, nutno seznati poměr spadající pod předpis §u 70 ob. zříz. Opak musí býti dokázán. K důkazu tomu nestačí, že práva uživatelů byla vložena do pozemkové knihy. Na tomto právním názoru trvá nss i v tomto případě.
K rozhodování, zda majetek určitý jest zvláštním obecním statkem a práva užívací k majetku tomu povahy veřejnoprávně, jsou příslušný jedině samosprávné úřady, neboť tyto jsou dle obec. zřízení výhradně povolány, aby přiváděly k platnosti předpisy obecního zřízení, zvláště aby pečovaly o zachování a řádnou správu obecního majetku, jakož i o upravení účasti na užitcích obecního majetku podle předpisů obecního řádu.
Toto právo příslušející samosprávným úřadům zahrnuje v sobě samozřejmě i právo dozorčí, které ovšem spadá v první řadě do kompetence okr. zastupitelstva.
Namítají-li st-lé, že okr. výbor nebyl příslušným k rozhodování a to ani mocí dozorčího práva, stačí poukázati k tomu, že ve věci rozhodoval také zsv, který jako nejvyšší instance samosprávná jest povolán k dohledu nad obecním jměním, takže i kdyby mohla býti shledána vada řízení v tom, že rozhodoval okr. výbor místo okr. zastupitelstva, byla vada ta odstraněna právě rozhodnutím zsv-u.
Platný výrok, že určité pozemky jsou obecním statkem a práva užívácí k nim právy podle ustanovení obecního zřízení, samozřejmě vylučuje další spor o vlastnosti těchže práv jako práv soukromoprávných — neboť jedno a totéž právo nemůže býti nabyto zároveň dle veřejného práva a dle soukromého práva.
Zbývá tedy zkoumati, zda úřady vyřknuvše, že jde o obecní statek a práva veřejná po rozumu §u 70 ob. zříz., výrok ten založily na dostatečně a řádně vyšetřené skutkové povaze a zda ji správně posoudily.
V tom směru jeví se bezdůvodnou námitka stížnosti, že nebyly vyšetřeny okolnosti rozhodné pro posouzení otázky, zda jde o statek obecní a právo užívací ve smyslu §u 70 ob. zříz.
Nař. rozhodnutí zakládá se, jak ze znění jeho dovolávajícího se rozhodnutí okresního výboru jest patrno, na výpovědích starosty a pamětníků sepsaných v protokolech z 15. listopadu 1916, 28. července 1872, 9. června 1917, 14. srpna 1918, jakož i v protokole dodatečném ze dne 6. května 1922 vesměs o zevrubném vyšetření poměrů týkajících se užívání obecního lesa před platností obecního zřízení z r. 1864. Z výpovědí těchto pamětníků vychází, že před účinností obecního zřízení byl poměr držitelů dotyčných usedlostí k obecnímu lesu ten, že ho užívali pro své usedlosti z toho důvodu, že usedlosti ty byly usedlostmi rustikálními a že také nesly určité obecní povinnosti.
St-lé sice namítali, že požívací práva byla spojena s domem jakožto takovým, netvrdili však žádné takové okolnosti, z nichž by bylo patrno, že požívací práva byla spojena také s domem bez pozemků.
Při zakládání knih pozemkových st-lé sami doznali o pozemcích shora uvedených, že jde o obecní statek a že práva užívací mají základ v obecním zřízení.
Když na tomto skutkovém podkladě, získaném šetřením provedeným za účasti zástupce st-lů i st-lů samých, žal. úřad dospěl k závěru, že jde o užívací práva usedlostí rustikálních spadající v obor práva veřejného dle §u 70 ob. zříz., nelze seznati, že výrok ten je založen na skutkovém podkladu nedostatečně vyšetřeném, nebo že byla věc nesprávně posouzena, nebylo proto třeba zabývati se další námitkou týkající se významu smíru mezi obcí a držiteli usedlostí oprávněných jakož i zápisu práv oněch do knihy pozemkové.
Pokud se pak týče práva užívacího jednotlivých usedlostí, uvážil nss:
Dle nař. rozhodnutí pozbyly užívacího práva usedlosti č. p. 8, 10, 21 a 24 v B. tím, že výměra jejich klesla pod 11 jiter 390 sáhů, dále vysloveno, že právo užívací od usedlosti č. p. 10 nemohla nabýti usedlost č. p. 29 v r. 1864 neoprávněná k užitkům tím, že k ní byly připojeny pozemky pocházející od usedlosti č. p. 10.
Pamětníky bylo dosvědčeno, že určité usedlosti (počtem 11) užívaly obecního statku do r. 1848 dle výměry daní, po r. 1848 stejným dílem, od r. 1878 stejným dílem s obcí, pamětníci nedosvědčili však, že před r. 1864 od usedlostí do té doby oprávněných byly nějaké pozemky odprodány, nebo že některá usedlost byla dělena a jak následkem takového prodeje nebo dělení nakládáno s právem užívacím.
Právem mohl tedy žal. úřad míti za to, že nestává v B. obyčej, že užívací práva se dělila aneb zmenšila, nýbrž že do roku 1864 příslušelo užívací právo k obecnímu statku jen usedlostem majícím nejméně 11 jiter 390 sáhů, totiž výměru, jakou měla nejmenší z r. 1864 k užívání oprávněná usedlost čp. 21 v B.
Není sporno, že usedlosti č. p. 8, 10, 21 a 24 v B. r. 1864 oprávněné odprodejem pozemků pod tuto nejmenší výměru klesly. Když pak žal. úřad vycházeje z této skutkové podstaty uznal, že proto usedlostem těm právo užívací k obecnímu statku více nepřísluší, nelze shledati, že výrok ten odporuje zákonu.
Pokud stížnost vytýká, že nebylo vyšetřeno, jaký byl obyčej — pokud jde o právo užívací v případě, že se výměra některé oprávněné usedlosti zmenšila — není rovněž odůvodněnou vzhledem k tomu, co shora uvedeno, a k tomu, že strany ani při výslechu ani ve správním řízení netvrdily konkrétní případy, v kterých před r. 1864 od oprávněných usedlostí pozemky byly odprodány a přes to jejich práva užívací zůstalo neztenčené.
Než i pokud se týká práva užívacího usedlosti č. p. 29, nelze stížnosti přiznati oprávněnost. Dle úvah předcházejících právem žal. úřad uznal, že právo požívací usedlosti č. p. 10 pominulo; zbývá tedy ještě zkoumati, zda ono právo, jak uvedeno, zaniklé, neoživlo tím, že pozemky od usedlosti č. p. 10 připojeny byly k domu č. p. 29, který koupili vlastníci zbytkové usedlosti dříve č. p. 10. Také k této otázce sluší odpověděti záporně. Předpisem §u 70 ob. zříz. byl, pokud jde o užívání obecního statku, zachován stav, jaký byl v r. 1864 a to jak co do oprávněných subjektů, tak i co do rozsahu požitků, z čehož jde, že po r. 1864 nemohly vzniknouti nové usedlosti s právem požívacím, to ani tenkráte, když k domu tehdy neoprávněnému připojeny byly pozemky od usedlosti oprávněné odepsané.
Nemohl proto nss přiznati právní význam okolnosti, že právo užívací formálně jest připsáno usedlosti č. p. 10, avšak fakticky jest vykonáváno držiteli usedlosti č. p. 29, k níž připojeny byly pozemky od usedlosti č. p. 10 původně oprávněné.
Odepřel-li tudíž žal. úřad právo na užitky k obecnímu statku usedlosti č. p. 29, shoduje se i výrok ten se zákonem.
Jeví se proto stížnost i v tomto směru neodůvodněnou a bylo ji zamítnouti.

Citace:

č. 2906. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 1052-1056.