NPD documents search: Všeobecný slovník právní, sv. 4

Replika
(v řízení soudním).
I. Pojem.
Replika jest ono stadium sporu, ve kterémž žalobce odpověď žalovaného zodpovídá hledě s jedné strany seslabiti a odraziti námitky protivníkovy, s druhé strany pak přivésti ku platnosti svůj žalobní nárok naproti námitkám těmto. Z toho jde na jevo, že pojem repliky sluší pojímati v širším a v užším smyslu. V širším slova smyslu jest replika zodpověděním odpovědí a žalobce jest dle řádu soudního povinen — jako žalovaný — zodpověděti jasně a srozumitelně skutkové okolnosti obrany dle pořádku, v jakém byly předneseny (§ 5 všeob. s. ř.). V užším slova smyslu jest replika soujmem všechněch nových námitek a spojených s tím důkazů a vývodů právních, kteréž žalobce v replice uvádí usiluje obranu seslabiti.
Replika jest jedním z procesných útvarů starého (Josefínského) řádu soudního. V novém řádu soudním 1. lednem 1898 v život vešlém se pojem tento vůbec nevyskytuje. Leč vzhledem k tomu, že ještě celá řada sporů za vlády starého řízení zahájených se dle tohoto projednává, jest potřebí, aby i o replice zmínka se stala.
II. Řízení písemné.
1. Obsah repliky: Žalobce nemá v replice ze své žaloby ničeho ani opakovati ani uvádéti nových okolností, leda by jimi námitky obžalovaného zvrátiti chtěl (§ 9 všeob. s. ř.). Leč dovoleno mu jest, přednésti nové okolnosti a průvody, které nemají přímo odraziti skutkové okolnosti obžalovaným uvedené a námitky jeho, tím způsobem, že cestou řízení o novotách (viz čl. Novoty v civ. processo) vymůže si soudního dovolení, aby směl uvésti tyto nové okolnosti a průvody; jinak bylo by nutno při vynášení rozsudku takovéto neoprávněné novoty ignorovati, třeba by obžalovaný k těmto novotám v replice dobrovolně odpověděl (dv. dek. ze dne 15. ledna 1787 č. 621 lit. e) sb. z. soud.). Stálá praxe jest však ještě liberálnější v té příčině dopouštějíc ku př. v rozh. ze dne 19. března 1889 č. 13636 i bez přivolení uváděti v replice novoty důkaz pravosti listin v žalobě dotčených; rozh. ze dne 28. dubna 1870 č. 13216 sb. č 4403 připouští důkaz svědecký o okolnosti již v žalobě tvrzené a rozh. ze dne 9. dubna 1889, č. 2749 (časop. »Jur. Bl.« z r. 1889 č. 47) dovoluje, aby mohl v replice býti žalobce zastoupen. Než nelze popříti, že noví svědkové a průvody listinné, jakož i přistoupení dobrovolného zástupce dle jasného a přesného doslovu § 47 všeob. s. ř. jsou novými průvody, jichž lze dbáti jen tehdy, byly-li připuštěn; s druhé strany svědčí však vzpomenutým rozhodnutím netoliko spravedlnost, nýbrž i §§ 9 a 47 vš. ř. soud., z nichž právem lze dovozovati, že nejsou neoprávněnými novotami takové průvody o takových skutkových okolnostech, které jsou již v žalobě uvedeny — anyť úzce souvisí s okolnostmi v žalobě uvedenými a proto musí býti k nim přihlédáno.
Replika nesmí obsahovati posléze nového žádání třeba v té způsobě, že by se v replice žalobní petit nějak obmezoval, kdež pak by ovšem replika musila žalobní nárok snížiti (restringovati).
2. Lhůta k podání repliky činí bez rozdílu pobytu žalobcova 14 dní; soudce může však lhůtu tuto prodloužiti (§§ 44 a 6 novely k ř. soud. ze dne 16. května 1874 č. 69 ř. z.). Podá-li se replika v zákonné 14denní lhůtě nebo v povolené prodloužené lhůtě, propůjčiti jest odpůrci repliku, aby sdělal do 14 dní dupliku.
3. Následky nepodání repliky. Žalobce může se repliky zříci, i jest pak oprávněn žádati za inrotulaci spisů. Propase-li však lhůtu ku podání repliky, má žalovaný právo zakročiti o inrotulaci spisů ob contumaciam.
III. Řízení ústní.
V řízení ústním jest ovšem žalobci v první řeči volno přednésti i takové okolnosti a doklady, které nejsou v žalobě uvedeny, které byly úvodem řízení ústního. Žalovaný toliko není povinen k takovýmto novotám ihned dáti odpověď, nýbrž musí být k jeho žádosti stání odročeno a žalobce musí mu nahraditi náklady odročení (dv. dek. ze dne 15. ledna 1787 č. 620 lit. b) sb. z. soud).
IV. Řízení stručné (sumární).
Žalobcovou úlohou jest předvésti v replice vše, čím má býti odpověď žalovaného odražena. Každé straně musí však býti až do konce projednávání dovoleno, aby mohla dodatečně podati průvody dříve nedopatřením opo- menuté. Než praxe propůjčuje žalobci další ještě oprávnění. Rozh. ze dne 15. října 1891 č. 10939 konstatuje, že může nastati změna ve sledu projednávání, tedy že v replice změněno býti může jak vyprávění událostí, tak i petit žalobní. Rozh. ze dne 18. června 1881 č. 5986, ze dne 10. listopadu 1869 č. 8537, ze dne 3. dubna 1816 č. 2482, ze dne 29. prosince 1860 č. 15136 připouštějí změnu právního důvodu v replice. Všechna tato rozhodnutí nejsou však ve shodě s §§ 7 a 25 patentu o řízení stručném; neboť dle § 7 platí všechny předpisy řádného řízení i pro stručný proces, pokud tento nemá bližších ustanovení. Patent o řízení stručném nepřipouští však změnu nároku žalobního nebo důvodu právního právě tak jako řádné řízení soudní; s druhé strany jsou tu však zhusta důvody slušnosti nutící soudce, aby obmezil § 25 netoliko na nové skutečnosti a průvody, nýbrž aby rozšířil jej i na zlepšení, doplnění a změnu žalobní prosby.
V. Nový řád soudní:
Místo sporných spisů (vyjímaje přípravné sporné spisy) nastoupily přednesy stran, jimiž strany předvádějí soudu návrhy k odůvodnění svých nároků a námitek nebo k odražení návrhů odpůrcových nebo námitek jeho. Byť i nový řád soudní nepřijal označení obvyklá v dosud platném řádu soudním pro procesní spisy a řeči, jako: odpověď, replika atd., ježto nyní každé processní projednávání tvoří jeden celek, přece leží v povaze každého sporu — ať se již vede soudní řízení dle zásady písemnosti nebo ústnosti, — že každá strana má k potření odpůrcových návrhů, námitek, vývodů a průvodů připouštěna býti, a že tedy žalobce podati má repliku na vývody a námitky žalovaného v ústním přednesu. Tím způsobem materiál processní, kterýž doposud nahromaděn byl v jednotlivých sporných spisech, snesen jest nyní v ústních přednesech stran a poznamená se protokolárně dle hlavních jich bodů.

Citace:

Replika. Všeobecný slovník právní. Díl čtvrtý. Rabat - Švakrovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 4, s. 107-109.