Právní prakse, měsíčník československých právníků, 4 (1939-40). Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart, 304 s.
Authors:

Jazyková prakse.


(Nejdůležitější ustanovení výnosu ministerstva spravedlnosti ze dne 29. prosince 1939, č. j. 45015, o užívání jazyků u soudů a jiných justičních orgánů v Protektorátu Čechy a Morava.)
Vzhledem k vládním usnesením ze dne 26. července 1939 (oběžník předsednictva ministerské rady ze dne 19. srpna 1939, č. j. 18.377/39 m. r., intimovaný výnosem ministerstva spravedlnosti ze dne 22. srpna 1939, č. 31314/39-8 a ze dne 14. září 1939 (oběžník předsednictva ministerské rady ze dne 14. září 1939, č. j. 21.028/39 m. r., intimovaný výnosem ministerstva spravedlnosti ze dne 18. září 1939, č. 33991/38-8) vydává ministerstvo spravedlnosti pro soudy a jiné justiční orgány tyto pokyny o užívání německého jazyka:
I. Podání v německém jazyku a jich vyřizování.
1. Podání všeho druhu, ať písemná či ústní, učiněná v německém jazyku, musí býti přijímána, nechť jsou od kohokoliv, tedy bez zřetele na státní a národnostní (jazykovou) příslušnost podatele nebo jeho zástupce. Stejně platí o německy sepsaných přílohách podání.
2......
3.....
4. Předchozí předpisy platí přiměřeně i o ověřovacích doložkách. Na listinách určených pro cizinu nelze však připojovati ověřovací doložku jen česky (srv. oddíl VI.).
II. Vyřízení bez předchozího podání.
1. Vyřízení bez předchozího podání jest vydati jen německy, je-li určeno příslušníku německého jazyka, a v obou jazycích, je-li mezi účastníky, kterým se vyřízení vydává, aspoň jeden příslušník německého jazyka; takovým vyřízením bez předchozího podání jsou zejména obsílky svědků, znalců atd. Příslušníky německého jazyka mohou býti i osoby právnické. Státní příslušnost je i tu nerozhodná. Není-li u soudu známa jazyková příslušnost osoby, které je vyřízení určeno, musí uvážiti, zda objektivní znaky nenasvědčují příslušnosti k německému jazyku. Jako objektivní znaky třeba uvažovati při fysických osobách zvláště jméno, povolání a bydliště, při právnických osobách jednací řeč a sídlo; Při právnických osobách třeba ovšem přihlížeti také ke znakům, které mají rozhodující význam pro postavení právnických osob v občanské soudní pravomoci (§ 1 druhého nařízení k provedení nařízení o výkonu občanské pravomoci v Protektorátu Čechy a Morava ze dne 6. září 1939, Říš. zák. I., str. 1697).
2. Ustanovení předchozího odstavce platí přiměřeně, má-li býti vyřízení českého podání doručeno také příslušníku německého jazyka.
3. Vydal-li soud účastníku, zmýliv se v posuzování jeho jazykové příslušnosti, vyřízení jazykově nevyhovující, může účastník žádati, aby mu bylo vydáno vyřízení jazykově správné. Takové žádosti třeba vyhověti s největším urychlením.

III. Zápisy do veřejných knih, rejstříků atp.

Zápisy do veřejných knih, rejstříků atp. stanou se v jazyku, v kterém se vydává vyřízení, je povolující nebo nařizující.
IV. Ústní styk.
1......
2......
3.....
4. Projevy české a německé se protokolují v jazyku, v kterém se staly, soudní rozhodnutí pak v jazyku nebo v jazycích, v kterých byly prohlášeny. Ostatní obsah protokolu se sepíše, jsou-li strany příslušníky německého jazyka, jen německy, jsou-li to příslušníci jednak jazyka českého, jednak jazyka německého, v obou jazycích.
5......
V. Styk s cizinou.
1. V úředním styku s úředními místy cizích států se užije jazyka českého a německého všude tam, kde se dosud užívalo výhradně češtiny. 2. Předpisy o užívání některého cizího jazyka (na př. francouzštiny) ve styku s cizinou zůstávají nedotčeny. Pokud se však podle dosavadních předpisů mělo užívati některého cizího jazyka vedle jazyka českého, třeba nyní užíti, vždy také němčiny; tak na př., kde se dosud psalo česky a francouzsky, třeba nyní užíti němčiny, češtiny a francouzštiny.
VI. Vyhlášky.
1. Úřední vyhlášky, nechť se publikují jakkoliv (v Úředním listě, na úřední desce soudní nebo obecní atp.) musí býti vždy dvoujazyčné. 2. Při vyhláškách určených k vyvěšení na úřední desce obecní bude podle okolností vhodné užíti způsobu naznačeného v druhé větě oddílu I., odst. 3 i), f), t. j. vydati český a německý text odděleně, neboť při vyhláškách v ryze českých obcích je české znění na předním místě.
Citace:
Jazyková prakse. Právní prakse, měsíčník československých právníků. Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart, 1939-40, svazek/ročník 4, s. 158-159.