, (). :
Authors:
= Sborník věd právních a státních, 19 (1919)
PDF

Příspěvek ke spotřební statistice.


1
Napsal Cyril Horáček.
Spotřební statistika je ono odvětví statistiky, jejímž úkolem je zjišťovati spotřebu statků hospodářských, její velikost a rozvržení, a vyšetřovati její změny a rozdíly místní i časové. Vyznám spotřební statistiky tkví v podrobném objasnění skutečných hmotných poměrů obyvatelstva, jakého nelze jiným způsobem dosáhnouti. Důležitost takové důkladné znalosti hospodářských poměrů obyvatelstva je veliká: srovnáním s výsledky spotřební statistiky jiných zemí můžeme zjistiti přednosti nebo nedostatky obyvatelstva země vlastní, srovnáním se staršími údaji spotřební statistiky můžeme vyšetřiti vzestup nebo pokles hospodářského a sociálního stavu obyvatelstva, spotřební statistikou můžeme konečně zjistiti přímo spotřebu obyvatelstva, což má zvláštní význam v mimořádných dobách přerušeného hospodářství světového, jako je doba přítomná. Jen skutečná znalost spotřeby může býti pevným základem pro hospodářskopolitické otázky a jejich řešení, jako je otázka dovozu obilí, draho ty nadvýroby a j.; jinak všechny reformy, které se opírají o pouhé odhady namnoze od aprioristických základů vycházející, ztroskotají o tvrdé úskalí skutečnosti.
Přes tento dalekosáhlý význam nebylo věnováno spotřební statistice tolik péče jako jiným oborům statistiky. Ovšem statistické zjišťování spotřeby naráží též na veliké obtíže, které jen nesnadno dají se překoná ti. Jest technicky nemožno zjišťovati skutečnou spotřebu každého jednotlivce lidské společnosti ani ve svazku obmezeném, tím méně pro rozsáhlé svazky země nebo státu, a nelze prostě naříditi, aby každý vedl podrobné záznamy o tom, co vyrobil a spotřeboval. Zde objevuje se již první otázka, — jakou methodu při šetření zvoliti.
Methoda, jakou možno v spotřební statistice postupovati, je dvojí: jednak zjišťujeme spotřebu jednotlivců nebo domácností statistikou t. z v. domácích účtů (methoda subjektivní), jednak zjišťujeme spotřebu celku prostřednictvím statistiky výroby a dovozu (methoda objektivní). Methodou první postupujeme tak, že vybéřeme určitý počet vhodných domácností, které mohou býti příkladem a zástupcem určité vrstvy, stavu nebo povolání obyvatelstva, jejich skutečnou spotřebu v určitém časovém období statisticky zjišťujeme a z ní usuzujeme na spotřebu celé oné vrstvy, stavu nebo povolání. Tímto způsobem zachytíme bezprostředně skutečnou osobní spotřebu, takže výsledky jsou přesnější než výsledky methody objektivní, kde zjišťujeme i t. zv. spotřebu fysickou a technickou, ovšem ale nejsou tak všeobecné.
Zjišťování spotřeby methodou statistiky domácích účtů čili rozpočtů (budgetů) je vlastně vyšetření, jak bylo použito důchodů domácnosti, což se děje právě úplatným získáváním statků ke spotřebě mimo onu část důchodů, která slouží k eventuel. rozšíření výroby (při hospodářstvích výrobních). Takovéto statistické šetření, jež má v prvé řadě význam sociální, ježto možno jím vyšetřiti, jak již bylo uvedeno, hmotné poměry určitých stavů a vrstev, podnikal v Anglii již v 17. stol. W. Petty, dále M. Eden (r. 1797); zdokonalenou methodou Quetelet, Ducpiétiaux (1851) a Leplay (1855), kteří vyšetřovali tímto způsobem poměry dělnických tříd v Belgii a jinde. Velký počet pozorování zpracovali pak v Americe C. D. Wright, v Německu Engel. Ve Vídni podnikl r. 1912 úřad pro sta- tistiku práce šetření domácnostních účtů 112 domácností dělnických. U nás vyšetřoval účty domácí profesor Engliš v roce 1913—1914 u 65ti učitelských rodin moravských. Při statistice domácích rozpočtů tkví obtíže jednak v poměrech technických, jednak v příhodném výběru objektů pozorování. Pojem domácnosti není totožný s pojmem rodina, nýbrž vyrozumívá se jím bytové a hospodářské společenství. Statistika domácích účtů vyžaduje pečlivé vedení knih o všech příjmech a vydáních, které nutno přenechati domácnostem samým a jehož kontrola je velmi nesnadná; Kromě toho je třeba, aby zjištěna byla aktiva a passiva na počátku doby statistického šetření a na konci této doby, aby sepsán byl inventář a určena jeho kvóta opotřebovací. Pod pojem „příjmy“ spadají všechny příjmy z majetku nemovitého a movitého, z činnosti výdělečné, za práce a úkony, všechny jiné příjmy plynoucí z různých právních titulů, dále příjmy naturální, které se musí hodnotiti v penězích. Výdaje se skládají z výdajů za výživu, šaty, byt, topivo a osvětlení, za péči zdravotní, za čištění, výdaje na duševní potřeby, vzdělání, zábavy, právní bezpečnost, mzdy osobám zaměstnaným v domácnosti a jiné výdaje, konečně veřejné dávky a výdaje pro veřejné účely. Zásoby na začátku periody nutno započítat i jako příjem, zásoby na konci zbývající jako výdaj. Při zpracování musí se popisným způsobem určiti počet členů domácnosti a jejich stáří, pohlaví, atd.; aby usnadněno bylo srovnání, stanoví se t. zv. spotřební jednotka, na kterou se převádějí jednotlivé domácnosti. 2
Výhody této methody spočívají v přesnosti a názornosti, se kterou možno bezprostředně zjistiti spotřebu zástupců určitého stavu, jeho příjmy a jejich přiměřenost, jeho sociální postavení, srovnati jeho spotřebu se spotřebou téhož stavu v jiných zemích, vzrůst nebo pokles průběhem doby. Statistické zjišťování domácích účtů objasňuje, jak používáno je důchodu, na které druhy spotřeby se rozděluje, jak velká kvóta připadá u různých tříd na výživu, byt, vzdělání, zábavu atd. Tímto šetřením u různých tříd obyvatelstva se dospívá ku poznání různých pravidelností, jako, je věta Engelova, že poměrné náklady na výživu vzrůstají řadou geometrickou, klesá-li důchod řadou arithmetickou. Tuto větu rozšířil Schwabe na náklady bydlení: Čím zámožnější rodina, tím větší suma, ale tím menší procento celkových vydání připadá průměrně na činži.
Zároveň se objasňuje, jak se nahražuje jeden statek jiným při změně cen, jak se mění poptávka různých vrstev po určitém předmětu, objasňují se skutečné rozdíly cen velkoobchodu a malého prodeje, pohyb cen, vliv zdražování, cel, daní spotřebních na spotřebu v konkrétních případech. Statistické šetření domácích účtů má zvláštní význam při stanovení mzdy, při snahách o zvýšení mzdy nebo platu, ježto možno jím dokázati oprávněnost takových snah.
Naproti tomu má tato methoda též své nedostatky. Jsou to již výše zmíněné technické obtíže, zejména nedostatečná kontrola údajů, obtížnost zjistiti některé menší položky jako výši opotřebování statků opotřebitelných, která se nahrazuje pouhým srov- náním inventáře a započtením oprav v časovém období šetření, odhad naturalií doma zkonsnmováných při hospodářství výrobním, a rozmnožení neb zmenšení výrobního kapitálu při spojeném hospodářství spotřebním a výrobním. Dalšího obmezení dochází tato methoda tím, že výběr domácností, jejichž účty mají se statisticky vyšetřiti, omezen je na jakési normální, typické rodiny, nesoucí charakteristické známky určité vrstvy obyvatelstva. Je tedy nutno vyhýbati se všem odchylkám od průměru, ovšem tím více, čím menší počet případů se vyšetřuje; při velkém počtu pozorování se tyto úchylky samy vyrovnávají.
Dále nemůže tato methoda vystihnouti spotřebu celku, jsouc obmezena vždy jen na určité třídy obyvatelstva a mezi jednotlivými třídami vždy se vyskytuje množství přechodných typů; mnozí jednotlivci pak unikají vůbec podobné klasifikaci, aniž lze počet příslušníků jednotlivých vrstev podrobně určovati, takže nestačí prostě násobiti zjištěný průměr spotřeby na osobu připadající počtem obyvatelstva, nýbrž je potřebí kombinovati tuto methodu s methodou druhou, objektivní.
Chceme-li zjistiti spotřebu většího okrsku, města, země, státu, postupujeme druhou methodou konsumní statistiky, zjišťujeme totiž výrobu a připočítáváme množství dovezené resp. odpočítáváme množství vyvezené. Tím způsobem zjišťujeme arci spotřebu veškerou, nejen spotřebu hospodářskou, nýbrž i spotřebu fysickou, vznikající náhodnýrn zničením statků, a dále nejen spotřebu osobní, přímou, nýbrž též spotřebu technickou sloužící k výrobě, těžení, ochraňování a zpracování bezprostředních statků spotřebních, Ovšem je při tom třeba uvážiti, že spotřeba v krátkém období (na př. jednoho roku) zjišťovaná nerovná se výrobě (resp. dovozu), ježto se konsumují též zásoby z roku minulého a naopak část výroby zůstává uchována na příští rok. Tato okolnost příliš nerozhoduje u statků, jejichž spotřeba se průběhem doby příliš nemění, ježto zásoby staré a nové se celkem vyrovnávají, působí však rušivě při statcích, jejichž spotřeba kolísá.
Dělíme-li zjištěnou úplnou spotřebu počtem obyvatelstva, obdržíme dávku připadající na osobu. Dospějeme tak opačnou cestou k témuž výsledku (ovšem pouze přibližně), ke kterému došli jsme přímo methodou statistického vyšetřování domácnostních rozpočtů. Tato číslice má však význam pouze relativní, a to ještě jen u statků, na jichž spotřebě účastno je všecko obyvatelstvo bez ohledu na pohlaví, věk, zaměstnání, sociální rozvrstvení; u statků, jejichž spotřeba omezena je na určitou třídu obyvatelstva (spotřeba tabáku jen na dospělé muže, spotřeba ústřic, šampaňského vína jen na nejzámožnější vrstvy), jsou takové výpočty bez údajů o rozvrstvení obyvatelstva bezcenné, a mají význam pouze pro srovnání spotřeby jednotlivých zemí navzájem.
Při této methodě třeba rozlišovati dva druhy statků: statky v obvodě spotřeby vyrobené, jejichž statistické zjišťování opírá se bud přímo o statistiku výroby nebo o statistiku daní spotřebních které jednotlivé statky postihují, nebo konečně o statistiku dopravy železniční, a statky výlučně dovážené, jejichž dovoz, který klademe na roveň spotřebě, obsahuje statistika zahraničního obchodu. Mezi statky prvního druhu, t. j. statky, jejichž spotřebu můžeme zjistiti statistikou výroby (a vedle toho případně statistikou zahraničního obchodu), patří především produkty výroby prvotné, zemědělství a hornictví. Nejdůležitějším předmětem spotřeby civilisováného člověka je chléb a ostatní výrobky z obilí. Povšimneme si proto nejprve statistiky obilní. Jakožto příklad budiž uvedena statistika u nás. Statistika obilní se před válkou opírala výhradně o odhady sklizně, a pouze osetá plocha se někdy statisticky zjišťovala. Odhady sklizně prováděly se tak, že pro jednotlivé soudní okresy podávali je zvláštní zemědělští zpravodajové v okresu bydlící. Těmto odhadům často se vytýká nespolehlivost;3 někteří pokládají je za příliš vysoké, odůvodňujíce svůj názor tím, že zpravodajové, obyčejně inteligentní rolníci, podle lepší úrody vlastní jsou náchylní posuzovati úrodu celkovou, jiní opět za příliš nízké, ježto rolníci zatajují úrodu ze strachu před zdaněním, rekvisicemi a pod. Výnos žní, tímto způsobem odhadnutý, obnášel v Rakousku:
v metrických centech
rok 1913 4
pšenice žito ječmen oves kukuřice špalda všeho obilí
16,227.547 27,044.707 17,501.568 26,773.770 3,379.655 48.157 90,975.404
5 rok 1917 5)
6,861.233 11,799.985 5,047.495 7,113.215 1,344.351
všeho obilí 32,166.279
Známe-li sklizeň, dána je spotřeba obilí K = sklizni—obilí k osevu, krmení dobytka a účelům živnostenským + dovoz —vývoz. Pokud se týká osevu, počítá se, že je potřebí к osevu asi 2 q obilí na 1 ha oseté plochy. Na základě tohoto klíče obdržíme čistý výnos obilí (t. j. sklizeň — 2x počet ha oseté plochy).
rok 1913
pšenice žito ječmen oves kukuřice špalda všeho obilí
13,801.763 23,117.503 15,317.306 22,964.334 2,808.593 36.361 78,045.860
rok 1917
5,413.257 8,733.191 3,491.733 4,429.115 1,053.331
všeho obilí 23,120.627
Množství obilí zkrmeného а к účelům průmyslovým spotřebovaného vymyká se každé kontrole Chyba, které se takto dopouštíme, nebude však příliš značná u druhů, které ke krmení dobytka a živnostenskému zpracování se jen málo používají a naopak právě pro spotřebu lidskou mají největší význam, totiž u pšenice a žita. K čistému výnosu sklizně přičtením přebytku dovozu nad vývozem obdržíme skutečnou spotřebu; přebytek tento obnášel v r. 1913 4)
U pšenice žita ječmene ovsa kukuřice všeho obilí (i druhů zvláště neuvedených)
5,194.229 2,571.399 1,002.983 1,238.320 5,815.370 16,246.743
konečná spotřeba tedy
18,995.992 25,688.902 16,320.289 24,202.664 8,623.963 94,292.603
5) Anbauflächen und Ernteergebnisse in Oesterreich 1917.
Roky tyto byly vyvoleny z toho důvodu, že r. 1913 je posledním rokem normálního hospodářství před válkou, který pro výrobu a ovšem i spotřebu může býti nejsměrodatnější, r. 1917 je posledním rokem, pro který data bylo lze opatřili. Tento výběr bude zachován i jinde, pokud ovšem jsou data pro r. 1917. V r. 1917 odpadá v důsledku války dovoz aspoň z největší části a statistika zahraničního obchodu vůbec se nevydává, pročež musíme se spokojiti čísly o čistém výnosu jakožto čísly udávájícími spotřebu, Z těchto čísel můžeme, dělíce je počtem obyvatelstva, vypočítati kvótu spotřeby obilí připadající, na jednoho obyvatele. Spotřeba na hlava obnášela
r. 1913 6)
všeho obilí pšenice žita kukuřice
325.7 kg 65.6 kg 88.7 kg 19.9 kg
r. 1917
79.8 kg 18.7 kg 30.1 kg 3.6 kg
Jakkoli číslice z r. 1917 nejsou z příčin výše zmíněných přesné, ukazují přece jasně silný pokles spotřeby obilí. Důležitější než údaje o spotřebě obilí jsou číslice o spotřebě mouky. Přepočteme-li kvantum obilí na mouku dle rovnice, kterou uvádí Příbram v článku níže citovaném
100 g pšenice = 75 g pšeničné mouky,
100 g žita = 65 g žitné mouky,
obdržíme spotřební kvótu
67 666 kg mouky žitné a 49 200 kg mouky pšeničné v r. 1913 a 19 666 kg mouky žitné a 14 025 kg mouky pšeničné v r. 1917.
K tomu v r. 1913 třeba přičísti ještě dovezené množství mouky a moučných výrobků 8,081.748 q, takže úplná kvóta mouky na hlavu připadající obnáší 154 774 kg.
Ballod 5 uvádí spotřební kvótu na hlavu v Rakousku připadající 140 kg pšenice a žita a 33 kg kukuřice. Tato čísla jsou u srovnání s ostatními státy evropskými velmi nízká. Buďtež zde uvedena aspoň některá čísla ze starších údajů Sundbärgových.
e) Počet obyvatelstva, jímž děleny byly celkové údaje, je vypočtený stav obyvatelstva v Rakousku pro konec r. 1913 číslem 28,946.299 Oest. Stát. Handbuch pro r. 1913). Tato číslice je zároveň chronologicky posledním odhadem obyvatelstva a bylo se jí spokojiti také pro výpočet kvót spotřebních v letech pozdějších, tedy i v r. 1917.
6* průměr let 1891—1895 6
na hlavu a rok připadalo žita a pšenice
produkované konsumované
ve Francii..... 255 254
Německu..... 193 197
Rusku..... 264 172
Itálii..... 115 122
Velké Britanii..... 43 167
balkánských státech...... 237 140
Rakousko-Uhersku...... 199 173
Celkem můžeme pozorovati velkou spotřebu obilí u států hospodářsky pokročilejších, které samy málo obilí produkují, a malou spotřebu u států, které sice mnoho obilí produkují, ale vyvážejí. Rakousko, ač náleží mezi státy, kam obilí se dováží, svojí spotřebou obilí náleží mezi státy hospodářsky zaostalé.
Není bez zajímavosti srovnati spotřební kvóty, ke kterým jsme dospěli methodou objektivní, s kvótami úřadně přidělenými obyvatelstvu za systému státního hospodaření obilím v době válečné. Týdenní dávka na hlavu obnáší 250 g mouky a 1260 g chleba; přepočítáme-li dávku chleba na mouku dle klíče 100 g žitné mouky = 135 g chleba, obdržíme týdenní dávku mouky 1 183 g a roční 61 916 kg, kteroužto číslici bylo by ovšem ještě snížiti vzhledem k tomu, že k pečení chleba používá se též mouky ječné, kukuřičné, ale i brambor a jiných náhražek.
Povšimněme si ještě produkce obilní v zemích koruny České.
Čistý výnos sklizně obnášel
r. 1913 7
pšenice žito ječmen oves kukuřice
v Čechách... 4,381.558 8,882.023 7,069.108 8,774.761
na Moravě... 1,673.575 3,240.653 3,557.191 3,095.663 162.018
ve Slezsku... 116.922 498.614 252.434 621.417
v zemích kor. České 6,172.055 12,621.290 10,878.733 12,491.481 162.971
na Slovensku 8 r. 1914 (veškerý výnos)
2,860.843 1,742.355 4,392.640 1,982.346 1,573.979 r. 1917 11)
v Čechách...... 1,426.208 2,694.795 1,146.832 1,059.489
na Moravě...... 745.768 1,272.191 869.462 658.604
ve Slezsku...... 87.571 283.746 123.519 180.043
v zemích koruny České...... 2,259.547 4,250.732 2,139.813 1,898.136
Spotřebu nelze však pro tato léta zjistili, ježto scházejí údaje jak o vzájemném obchodu mezi jednotlivými zeměmi, tak zvláště o kvótě zahraničního obchodů, která na tyto země připadá, jak o tom bude ještě podrobněji promluveno.
Ostatní plodiny zemědělské jsou pouze z části přímými statky spotřebními. Z nich největší význam při výživě mají zemáky.
Sklizeň zemáků obnášela
r. 1913 9) r. 1917 10) na Slovensku r. 1914 9
v Čechách...... 35,268.208 15,174.721 24,843.703
na Moravě...... 18,633.222 7,319.470
ve Slezsku...... 2,460.226 2,245.126
v zemích koruny České 56,361.656 24,739.317
v Rakousku .... 115,529.419 57,856.442
Po přičtení dovozu a odečtení vývozu obdržíme pro r. 1913 číslici spotřeby 10 117,721.019, kvóta na hlavu 4.06 q, r. 1917 (ovšem bez statistiky zahraničního obchodu) 1.99 q, úředně stanovená dávka 1 q na hlavu a rok.
Důležitým statkem spotřebním se zemědělstvím úzce souvisejícím je maso. Zjistiti spotřebu masa je velmi obtížno; jediným materiálem jsou výkazy jatek, jakož i statistika zahraničního obchodu o masu a dobytku dovezeném. Dobytek jatečný, maso těchto zvířat, maso ke konservování, salámy a masité výrobky podléhají u nás sice spotřební dani z masa, která se ve městech uzavřených stává součástí daně potravní, na venkově pak podléhají této dani osoby prodávající maso syrové nebo připravené za úplatu; pra- videlně je aktem dani podléhajícím porážka zvířat, v jiných případech odběr nebo prodej masa, konečně při jiných živnostnících přenesení masa z místnosti velkoobchodní, dani nepodléhající, do místnosti drobného prodeje. Výkazy o této dani z masa obsahují však pouze výsledky finanční a nelze z nich na spotřebu masa usuzovati; kromě toho množství spotřebovaného masa, jako domácí porážky atd. jí uniká. Jako spolehlivou základnu spotřeby masa je tedy třeba znát i stav a počet dobytka u nás chovaného. Sčítání dobytka se provádí v Rakousku pouze jednou za deset let, současně se sčítáním lidu. Doba deseti let mezi sčítáním je ovšem příliš dlouhá, zejména pro dobytek drobný, vepřový a skopový, jehož stav mění se daleko rychleji, a jenž takto zjišťování namnoze úplně uniká.
Stav dobytka dle sčítání ze dne 31. prosince 1910 byl tento 11
koní dobytka hov. koz ovcí
v Čechách...... 250.428 2,290.587 406.362 152.998
na Moravě...... 140.970 801.178 208.181 24.117
ve Slezsku...... 31,769 196.526 36.072 5.748
v zemích českých .... 423.167 3,288.291 649.615 182.863
v Rakousku...... 1,802.848 9,160.009 1,256.778 2,428.101
vepřů slepic hus kachen
v Čechách...... 1,612.798 7,888.360 921.645 75.088
na Moravě...... 633.538 3,426.209 259.116 45.967
ve Slezsku...... 144.209 600.784 65.190 9.745
v zemích českých...... 1,790.545 11,915.353 1,245.951 130.800
v Rakousku...... 6,432.080 31,742.828 1,990.063 647.378
Na jatkách bylo poraženo v letech 1913—1916
volů a krav telat vepřů ovcí jehňat koz koní
v Čechách
1913 12 99 300 128 845 968 421 54 300 8 390 11 094 12 767
1914 66 647 86 120 139 085 39 672 3 340 6 104 5 773
1915 59 317 77 749 169 753 30 342 4 460 5 268 3 741
1916 38 221 58 131 532 095 40 758 5 636 5 993 3 866
na Moravě
1913 42 553 66 731 170 172 4 404 991 8 730 5 804
1914 27 645 37 220 109 422 2 301 1 882 1 782 3 393
1915 31 047 32 919 56 150 3 878 3 460 1 926 1 526
1916 18 183 23 999 42 239 11 681 396 4 094 1 065 ve Slezsku
1913 12 164 19 006 30 523 1 181 162 299 551
1914 3 955 7 611 10 133 452 12 438 239
1915 3 888 6 628 5 327 441 9 75 138
1916 2 908 4 053 3 312 781 1 66 111
Z. českých
1913 154 017 214 582 1,159 116 59 885 9 543 19 673 19 122
1914 98 247 130 951 258 640 42 425 5 234 8 324 9 505
1915 94 252 117 296 231 230 34 661 4 329 7 269 5 405
1916 59 312 86 183 577 646 53 220 6 033 10 153 5 042
v Rakousku
1913 606 268 503 631 1,730 635 171 192 58 783 54 657 52 185
1914 443 453 208 619 818 358 70 147 14 872 13 624 30 769
1915 420 377 184 495 353 454 67 438 9 854 11 204 25 849
1916 315 296 138 325 311 713 184 719 19 031 14 492 27 222
Při tom ovšem unikají zjišťování veškeré porážky domácí (což má zvláštní význam při dobytku vepřovém), a též porážky jednotlivých řezníků. Velkou nesnázi působí dále okolnost, že nezaznamenává se váha dobytka, čímž znemožňuje se výpočet kvóty připadající na hlavu. Buďtež zde aspoň pro srovnání uvedeny podíly na počtu zabitého dobytka; na hlavu připadalo kusů:
v zemích českých
hovězího telecího vepřového skopového koz koní
r. 1913...... 0.013 0.021 0.101 0.007 0.001 0.002
r. 1916...... 0.005 0.008 0.056 0.005 0.001 –13
v Rakousku
r. 1913...... 0.019 0.020 0.054 0.008 0.001 0.001
r. 1916...... 0.011 0.005 0.010 0.007 – –14
Z těchto byť neúplných a nepřesných číslic vysvítá, že během války do r. 1916 (později nepochybně ještě více) téměř o polovici poklesla spotřeba masa hovězího, telecího a vepřového, tedy masa lepší jakosti a výživnosti. Spotřeba masa na 1 obyvatele činí ročně dle Brentana. 15
v Austrálii...... 111.6 kg
v Severní Americe...... 54.4 ,,
ve Velké Britanii .... 47.6 ,,
ve Francii...... 33.6 ,,
v Německu...... 31.6 ,, v Rakousko-Uhersku...... 29.0 kg
v Rusku...... 21-8 ,,
Dávka na jednotlivce stanovená obnášela r. 1918 10 dkg týdně čili 5.2 kg ročně.
U srovnání se západními státy jeví se i tu spotřeba velmi malá. S chovem dobytka souvisejí produkty zvířecí, pro spotřebu zejména závažné, mléko a jeho další zpracování (máslo, sýr), pak vejce. Statistika spotřeby nemá zde téměř žádné opory. Částečným pramenem jsou výkazy o výrobě společenských mlékáren.
Společenských mlékáren bylo r. 1911 16 jejich obrat činil vyrobeno bylo
l másla kg sýra kg
v Čechách...... 85 45,114 189 1,346 423 541 907
na Moravě...... 144 62,358 270 2,161 262 8,545 895
ve Slezsku...... 17 5,185 685 101 366 60 985
v zemích českých...... 246 112,658 144 3,609 051 9,148 787
v Rakousku...... 1721 377,294 047
Jiným druhořadým produktem prvovýroby je med. Statistika úlů opírá se o sčítání právě tak, jako statistika dobytka a drůbeže, výroba však byla zjišťována j en odhadem a to dosti neúplně.
R. 1913 bylo úlů produkce medu vosku v q
v Čechách...... 196 465 297 800 41 691
na Moravě...... 98 966 99 500 16 500
ve Slezsku...... 16 757 16 757 3 350
v zemích českých...... 312 188 414 057 61 541
v Rakousku...... 1,115 893 1,566 687 259 648
na hlavu připadalo 5.41 kg medu.
Zbývají další statky výroby prvotní. Jest to v prvé řadě uhlí kamenné a hnědé. Uhlí je však pouze z menší části statkem spotřeby osobní, z větší části slouží k dobývání, zpracování, udržování a dopravování statků jiných a jeho konsum je tedy většinou konsumem technickým.
Uhlí bylo vytěženo r. 1913 17 metrických centů
v Čechách Moravě Slezsku zem. českých Rakousku
kamenného 44,026 654 22,738 773 75,948 654 142,714 081 164,598 889
hnědého 227,613 803 2,544 448 12.709 230,170 960 273,783 324 k tomu přistupuje přebytek dovozu nad vývozem + 93,761 264 q uhlí kamenného a přebytek vývozu nad dovozem 69,400 923 q uhlí hnědého, takže celková spotřeba obnášela 256,360 153 q uhlí kamenného, čili 8.85 q na hlavu a 204,382 401 q uhlí hnědého čili 7.06 q na hlavu.
R. 1915 18 bylo vytěženo
v Čechách Moravě Slezsku z. českých
kamenného uhlí...... 43,683 662 21,322 539 79,658 718 144,664 319
hnědého uhlí...... 179,366182 2,107 585 11 511 181,485 278
v Rakousku 19
kamenného uhlí...... 162,897 931
hnědého uhlí...... 220,638 347
Z těžby bylo vyvezeno do ciziny (za hranice)
v Čechách Moravě Slezsku z. českých Rakousku
kamenného uhlí 3,164 986 1,069 792 15,441.648 19,676 426 20,619 225
hnědého uhlí...... 50,661 642 16 211 – 50,677 853 51,037 300
Spotřeba, na hlavu připadající tedy obnášela
v zemích českých v Rakousku
kamenného uhlí...... 12 20 q 4 92 q
hnědého uhlí...... 12 77 q 7 62 q
Dávka na domácnost připadající stanovena r. 1918 na 15 kg týdně (průměrně), tedy 7.8 q ročně.
Dle podrobného šetření Machalického 20, ve kterém zjištěn je i vývoz a dovoz uhlí do Čech, obnášela spotřeba uhlí v král. Českém r. 1907 uhlí hnědého 11,223 315 q, uhlí kamenného 5,248 609 q, na 1 obyvatele připadala dávka obojího uhlí 2 391 kg.
Dále je možno zjistiti spotřebu uhlí i pro jednotlivá města na základě statistiky železniční dopravy uhlí, o čemž podrobněji bude pojednáno v oddílu o statistice železniční.
Spotřeba uhlí u jednotlivých odvětví průmyslových, u železnic atd. (jako se děje v Anglii zvláštními parlamentními komissemi) se u nás nezjišťuje. Pouze spotřeba uhlí cukrovarů, pivovarů a liho- varů, dani spotřební podléhajících, jest zpracována a uveřejněna ve sděleních ministerstva financí.
Daleko větší obtíže nežli statistické zjišťování produktů prvovýroby činí statistika výrobků průmyslových. V tom směru není pro většinu těchto výrobků dosud téměř žádných číslic, které by mohly sloužiti za základ statistice spotřební. Výjimku tvoří výrobky podléhající některé dani spotřební, na jejichž přesném zjištění má zájem stát, a pak přímé výrobky státních monopolů. Do prvé skupiny náleží zejména pivo, líh, cukr, mezi monopoly tabák a sůl.
Státní dani spotřební podléhá především pivo.
Výroba piva obnášela v provozovacím období 1912/3 21
v Čechách...... 9,994 194 hl
na Moravě...... 1,559 683 hl
ve Slezsku...... 570 914 hl
v zemích českých...... 12,124 791 hl
Vývoz ze zemí českých obnášel 625 284 hl, dovoz 35 652 hl, celková spotřeba 11,535 159 hl, množství na hlavu 112 6 l.
Přitom je možno u nás zjistiti spotřebu piva nejen na základě produkce a dovozu, nýbrž i přímo na základě vybírané zemské dávky z piva. Při obou těchto způsobech zjišťování zůstává však ještě nezjištěna spotřeba piva darovaného správou pivovarů pivovarským dělníkům atd., takže skutečná spotřeba piva je ještě vyšší.
V Rakousku obnášela r. 1912/3 výroba 21,081 648 hl, vývoz 1,708 670 hl, dovoz 103.882 hl, celková spotřeba 19,476 860 hl, na hlavu připadalo 67 2 l.
Spotřeba piva na hlavu obnášela r. 1906/7 dle Wirminghause 22
v Německu...... 117 l
ve Spojených Státech...... 80 l
ve Velké Británii...... 125 l
v Rakousko-Uhersku...... 43 l
v Belgii...... 218 l
ve Francii...... 36 l
v Rusku...... 4 l
v království Českém...... 132 l 23 Z přehledu je zřejmo, že spotřeba piva v Čechách byla jedna z největších na celém světě.
Rovněž spotřeba lihu se zjišťuje statisticky na základě daně spotřební, která se vybírá u malých lihovarů z výroby a přímo jako daň spotřební u ostatních lihovarů při odvozu z nich. Poněvadž líh určený k vývozu a líh k účelům průmyslovým určený, k potřebě lidské nezpůsobilý, je zdanění prost, můžeme přímo určiti tuzemskou spotřebu lihu.
Lihu bylo vyrobeno
v období 1912/13 25) v období 1914/15 26)
v Čechách...... 464 702 hl 452 630
na Moravě...... 192 520 214 496
ve Slezsku...... 90 126 71 478
v zemích českých...... 747 348 738 604
na hlavu připadalo výroby 7.2 l,
v Rakousku...... 1,602 650 855 187
na hlavu připadalo vyrobeného lihu 2.9 l
z toho konsumu podléhalo a ke spotřebě bylo určeno
1,506 122 hl + dovoz 3 824 hl = 1,059 946 hl
na hlavu 3 66 l.
Dle souhlasných pozorování jeví spotřeba lihu čistého tendenci sestupnou, naproti tomu spotřeba lihu k účelům průmyslovým stále vzrůstá.
Obdobné dani spotřební jako líh podléhá i cukr. Daň se vybírá taktéž při provozu cukru z oblasti daňové kontroly do vnitrozemského volného obchodu. Daně prost je cukr určený k vývozu,
k účelům průmyslovým, ke krmení dobytka atd.
Výroba cukru obnášela v období 1912/3 24 v obdobích 1914/5 25
nad 99.3% polarisace pod 99.3% pol. nad 99.3% pol. pod 99.3% pol.
v Čechách...... 6,907 250 142 755 4,760 303 1,911 941
na Moravě...... 3,235 920 527 269 2,849 080 686 708
ve Slezsku...... 340 925 192 163 317 094 –⁠ 172 843
v zemích českých...... 10,504 095 477 861 7,926 477 2,426 806
v Rakousku .... 11,070 526 776 772 8,142 864 2,645 746 z množství vyrobeného r. 1912/3 podléhalo dani spotřební 4,600 457 q, na hlavu připadalo 15 8 kg.
Pro období 1914/5 není dat o vývozu a dovozu, ani o množství
cukru spotřební dani podrobeném; nelze tedy vypočísti spotřebu.
Pro léta 1906/8 uvádí Ballod 26 tyto kvóty na hlavu pro jednotlivé státy
Německo...... 17 kg
Francie...... 12 ,,
Rakousko...... 12 ,,
Italie...... 4 ,,
Velká Britanie...... 35 ,,
Spojené Státy...... 35 ,,
Dávka státním hospodářstvím r. 1918 na hlavu přidělená obnáší 3/4 kg měsíčně, tedy 9 kg ročně.
Spotřebu masa a vína, ačkoli podléhají rovněž dani spotřební, nelze na tomto podkladě statisticky zjišťovat i, poněvadž výkazy ministerstva financí obsahují pouze příjmy z těchto daní plynoucí, nikoli však počet a množství předmětů zdaněných. Spotřebu masa zjistíme tedy vyšetřením produkce a zahraničního obchodu, podobně jako u obilí.
Sklizeň vína obnášela r. 1913 v hl 27 r. 1917 v hl 28
v Čechách...... 3 990 2 288
na Moravě...... 70 079 118 837
ve Slezsku...... –⁠ –⁠
v zemích českých...... 74 069 121 125
v Rakousku...... 4,352 848 2,506 317
o zahr. obchodu statistiky není, na hlavu připadalo... 8 66 l
Dovoz obnášel 1,085 623, vývoz 563 212, spotřeba 4,875 259,
na hlavu připadalo 16 8 l.
Naproti tomu velmi podrobné výkazy o výrobách do jejich oboru spadajících podávají jednotlivé státní, monopoly, solný a tabákový. Spotřeba soli v r. 1913 obnášela (v tom obsažena je i sůl dovezená z ciziny) 30)
soli k požívání...... 2,377 724 q na hlavu 8 104 kg
soli k účelům průmyslovým...... 2,471 401 ,, 8 424 ,,
celková spotřeba soli...... 5,471 538 ,, 18 649 ,,
Na spotřebě soli k účelům průmyslovým participovaly
Čechy množstvím...... 800 457 q
Morava ,, ...... 26 545
Slezsko ,, ...... 247 826
země české...... 1,074 828
Spotřeba tabáku a výrobků tabákových obnášela r. 1913 v tisíci kusech 29
cigar cigaret šňup. tab. v q kuř. tabáku v q
v Čechách...... 371 917 2,029 743 1 878 65 570
na Moravě...... 104 528 491 237 259 20 461
ve Slezsku...... 53 517 207 554 117 7 333
v zemích českých...... 529 962 2,728 534 2 254 93 364
v Rakousku...... 1,110 590 5,669 598 10 943 258 629
na hlavu 30 připadalo v zemích českých r. 1913
v Rakousku 51.7 266.3 0.911 kg
38.3 195.8 0.893 kg
Spotřeba tabákových výrobků, která připadala na hlavu r. 1910 31
průměrně g tabáku
v Rakousku...... 43 200 0 040 kg 0 908 kg 1375
v Uhrách...... 29 119 0 001 0 896 1 180
v Bosně Hercegovině...... 3 36 0 0007 1 223 1 272
ve Francii 15 85 0 123 0 798 1 066
v Italii...... 48 76 0 056 0 160 532
Na daleko větší obtíže, než při těchto produktech, jejichž výroba nebo spotřeba jsou státem zdaněny, a proto vedeny v patrnosti, nebo které jsou předmětem státních monopolů, naráží spotřební statistika při pokusech o zjištění výroby ostatních vý- robků průmyslových. Zjišťování takové je i v oněch zemích, kde se opírá o zákony a nařízení k tomu cíli vydané velmi nesnadná, hlavně z těch důvodů, že se stále mění tvary, jakost i množství výrobků, výrobci sami bud nemohou nebo se zdráhají udati podrobnosti, obávajíce se porušení výrobních tajemství, řemeslná výroba pak vůbec pro svoji velkou rozptýlenost zjišťování se vymyká. Proto statistické šetření výroby i tam, kde bylo podniknuto, se omezuje na větší podniky.
Pokusy takové se děly zejména ve Spoj. Státech severoamerických, kde v rámci všeobecného desítiletého censu se zjišťuje množství a cena vyrobeného zboží, dále zpracované látky, mzdy kapitály, náklady provozovací, a to nejen při výrobě tovární, nýbrž i při výrobě řemeslné. Přílišný rozsah vyšetřovaných poměrů a nekontrolovatelnost jednotlivých údajů zeslabuje ovšem značně spolehlivost takového šetření.
Pokud se našich poměrů týče, podávají výkazy o výrobě pouze některé velké společnosti průmyslové, zvláště kartely; nutno se tedy spokojiti pouze několika číslicemi zcela nesystematickými. Tak vydává účetní kancelář železářského průmyslu „Ausweise des Abrechnungsbureau der österreichischen Eisenwerke“, kde zpracována a uveřejněna jsou data o výrobě v průmyslu železářském.
Odbyt železa činil v metrických centech 32
železa tyčového nosičů hrubého plechu kolejnic
r. 1912...... 5,136 572 1,806 709 683 445 715 900
r. 1913...... 3,501 419 1,220 130 474 968 804 422
Jiným oborem průmyslu, o jehož výrobě jsou po ruce výkazy, vydávané mezinárodním svazem jednot bavlnářských a tkalcovských, je bavlnářství.
V Rakousku bylo vyrobeno bavlněné příze 33
r. 1912 302,884 658 angl. liber čili 10.5 angl. l. na hlavu
r. 1913 313,649 700 ,, ,, ,, 10.8 ,, ,, ,, ,, Spotřeba bavlny obnášela v období 1./9. 1912 — 31 ./8. 1913 34
v Německu 1,579 737 žoků 35 na 1 obyvatele připadalo 0.024 žoků;
Francii...... 986 682 0025
Vel. Britanii...... 3,825 153 0.084
Italii...... 743 950 0.022
Rusku...... 1,941 762 0.017
Rakousku 36 837 065 0.036 35)
Částečný výkaz o spotřebě cihel podává dolnorakouská společnost Wienerberger Ziegelfabrik u. Ballgesellschaft o odbytu tří největších dolnorakouských akciových cihláren, která obnášela 37
r. 1910...... 264 miliony kusů
r. 1911...... 268
r. 1912...... 299
r. 1913...... 169
Výkaz o výrobě cementu uveřejňuje Hauptverkaufstelle d. österreichischen Zementfabriken.
Výroba cementu portlandského výroba cementu románského obnášela
r. 1910 . . 11,465 100 q asi 800 vagonů
r. 1911 . . 12,916 800 7 500
r. 1912 . . 13,380 300 7 000
r. 1913 . . 13,353 300 5 500
Podrobné vyšetření spotřeby je možno někdy provésti v užších okrscích než je stát nebo země, totiž v jednotlivých městech. Týká se to jednak statků v městě neprodukovaných, masa, mléka, mouky, uhlí atd., které při dovozu snáze podléhají kontrole, jednak statků jednotně upravených jako plynu, elektřiny, vody, které bývají obstarávány obyčejně podniky veřejnými; dále se opírá tato statistika spotřební o výkazy jatek, statistika bytová o výkazy daně činžovní.
Velmi je usnadněna konsumní statistika ve městech, ve kterých vybírá se potravní daň ze všech spotřebních statků dovážených, jako je v Praze. Daň tato se vybírá na čáře, oddělující vlastní Prahu od vnějších předměstí, a proto číslice ty se týkají pouze osmi čtvrtí pražských.
R. 1912 bylo poraženo na ústředních jatkách pražských 38
z toho bylo vyvezeno v Praze bylo spotřebováno
dobytka hovězího 28 966 1 351 27 615
vepřů 538 747 7 525 531 222
telat, ovcí, jehňat 35 765 93 35 672
na hlavu připadalo 39
0 125 kusů
2 414 ,,
0 162 ,,
Váha dobytka udána není.
Kromě toho bylo přivezeno drobivého dobytka zabitého a masa na masný trh pražský
masa hovězího....... 4,766 896 kg
masa vepřového...... 1,259 978 ,,
skopců...... 19 132 kusů
telat...... 35 627 ,,
vepřů (selat atd.)...... 4 524 ,,
jehňat...... 3 209 ,,
kozlat...... 2 855 ,,
Z podrobného seznamu dovezených předmětů podléhajících potravní dani co do množství buďtež uvedeny aspoň důležitější
r. 1913 bylo dovezeno 40 vyvezeno (za něž daň vrácena) spotřeba na hlavu
lihu kořalečního...... 1,923 133 l 1,776 812 l 0 665 l
vína...... 2,109 239 9 587 l
piva...... 37,210 550 2,086 286 l 159 65 l
masa čerstvého;...... 12,774 126 kg 58 06 kg
mouky...... 13,249 111 5,040 624 kg 37 31 ,,
chleba a zboží pekař....... 5,203 758 23 65 ,,
másla, másla přep....... 1,356 202 6 16 ,,
sádla vepřového...... 351,246 1,59 ,,
kamenného uhlí...... 219,391 079 997 23 ,, To jsou aspoň ty nejdůležitější položky, z nichž můžeme usuzovali na velikost spotřeby v Praze v obvodu potravní čáry. K množství dovezeného piva a lihu připočísti je též množství v Praze (v témž obvodu) vyrobené, zjišťované na základě poplatku z něho vybíraného. Piva vyrobeno bylo r. 1913 77 356 hl, celková spotřeba piva (dovezeného a v Praze vyrobeného) v r. 1913 obnáší tedy 194 81 l na hlavu.
Náležité péče nebylo však u nás před válkou věnováno dovozu a spotřebě mléka, jakou by vyžadovala důležitost tohoto statku pro výživu obyvatelstva. (Pečlivá statistika o spotřebě mléka sestavena byla na př. ve Vratislavi.)
Dále sem spadají jednotlivé statky vyráběné podniky obecními: plyn, elektřina, voda pitná a užitná, která ovšem přestává býti statkem volným.
V Praze v období 1909/10 41 bylo vyrobeno plynu (v plynárně žižkovské, holešovické, smíchovské)
20,853 660 m3, spotřebováno bylo 20,861 600 m3
Z toho na soukromé osvětlování plynem připadalo v Praze (I—VIII.)
9,484 108 m3, tedy na hlavu 43 40 m3 na soukromé osvětlování na Král. Vinohradech
1,993 462 m3, na hlavu 26 76 m3 atd.
Vody říční bylo dodáno r. 1910 (Káranského vodovodu tehdy
ještě nebylo)
14,227 141 m3 42, na hlavu připadalo 50 71
Elektrického proudu vyrobeno bylo r. 1908 43
21,067 760 KW hodin, z toho zkonsumováno 16,336 602 2 KW hod.; z této spotřeby připadalo
na spotřebu soukromou...... 5,513 961 KW hod. = 33.75% spotřeby
na veřejné osvětlován...... 660 414 6 ,, = 4.04% ,,
na ostatní účely obce...... 165 599 5 ,, = 1.02 % ,,
pro elektrické dráhy;...... 9,833 887 ,, = 60.20 % ,,
na vlastní spotřebu...... 161 740 5 % ,, = 0.99 % ,,
6 Spotřeba elektřiny k účelům soukromým obnášela r. 1908 12.15 KWhod. na hlavu.
Velká péče byla věnována statistice bytové, která pojednávajíc výlučně o statcích opotřebovatelných s dlouhou dobou užívací a zaujímajíc sama velký rozsah tvoří sama pro sebe obor statistiky a z konsumní statistiky v užším smyslu se vymyká.
Jiným způsobem postupujeme zjišťujíce spotřebu statků výlučně dovážených. Velikost dovozu a tedy i spotřeby lze sezná ti ze statistiky zahraničního obchodu. Statky výlučně dovážené jsou zejména zboží osadní, koření, jižní ovoce a bavlna. Spotřeba jejich se dá zjistiti pouze pro království a země na říšské radě zastoupené, případně pro celou monarchii, nikoliv však pro jednotlivé země. Podíl zemí předlitavských na celkovém zahraničním obchodu se vypočítává tím způsobem, že se odečítají od celkových číslic zahraničního obchodu číslice, jimiž mají na nich účast země koruny uherské, kde se zahraniční obchod samostatně zjišťuje a uveřejňuje.
R. 1913 obnášela spotřeba těchto statků 44 (spotřeba je dána množstvím ’dovezeným, od něhož se odečte vývoz)
v metrických centech na hlavu připadalo kg
osadní zboží...... 5455 743 18.8
kakao...... 62 459 0.21
káva...... 482 958 1.66
čaj...... 10 185 0.03
koření...... 30 122
pepř...... 18 810
paprika...... 5 209
jižní ovoce...... 1,160 977 4.01
Ballod uvádí spotřebu kávy na hlavu připadající v čelných státech většinou v období 1906/10
Spojené Státy...... 5.00 kg
Německo...... 2.99
Nizozemsko...... 7.60
Rakousko-Uhersko...... 1.15
Velká Britanie...... 0.35
Francie...... 2.50
Italie...... 0.70
Rusko r. 1910...... 0.07 Tamtéž 45 uvádí spotřebu čaje a kakaa r. 1910
na hlavu připadalo čaje 46 kakaa
Anglie...... 6.39 angl. liber 47 24.1 kg
Francie...... 0.07 25.1
Nizozemsko...... 1.73 19.2
Německo...... 0.11 43.9
Spojené Státy...... 0.11 43.9
Rakousko-Uhersko...... — 5.0
Dovoz bavlny a bavlněných výrobků do Rak.-Uherska obnášel r. 1913 43)...... 1,046 865 q
dovoz vlny a vlněných výrobků!...... 214 064 ,,
Spotřeba bavlny byla již uvedena výše.
Jak již bylo uvedeno, nelze zjistili podíl menších celků územních na dovozu, nelze tedy ani odhadnouti spotřebu na těchto statcích v zemích koruny české. Návrh na nápravu v tomto směru podal Dr. Bohuslav Krejčí v časopisu „Das österreichische Verwaltungsarchiv“ 48, kde žádá, aby se zjišťoval jednak podíl jednotlivých zemí ná obchodě zahraničním, jednak aby se zjišťoval a uveřejňoval úhrnný obchod jednotlivých zemí, tedy jejich obchod zahraniční, obchod se zeměmi uherskými a ostatními zeměmi předlitavskými. K dosažení prvního cíle navrhoval Krejčí cestu zcela jednoduchou, aby na základě ministerského nařízení v rámci zákona ze 26. června 1890 č. 132 ř. z. povinni byli zasílatelé udati též korunní zemi určení případně původu. Podobným způsobem dal by se též snadno zjistiti obchod jednotlivých zemí korunních se zeměmi uherskými. Jako základ pro statistiku obchodu jednotlivých zemí mezi sebou navrhoval Krejčí statistiku dopravy železniční, která z největší části obchod zprostředkuje. K této navrhované reformě statistiky zahraničního obchodu však nedošlo, ač by se byla dala provésti prostředky poměrně jednoduchými, patrně též pod vlivem převládajících snah centralisačních. Jakýsi pokus o nápravu učinila c. k. statistická ústřední komise r. 1904 49 z popudu mezinárodního sdružení pro stav a tvoření cen obilních
6* tím způsobem, že uveřejňovala v týdně vycházejících „Nachrichten aus dem Gesammtgebiet der Landwirtschaft“ tabulky o odesílání a přijímání obilí a mouky v důležitějších stanicích, jež rozděleny dle dopravních styků se zeměmi i na říšské radě zastoupenými a jinými zeměmi. Cílem této statistiky nebyla statistika spotřeby, nýbrž produkce; výsledky však byly neúplné a r. 1912 bylo od nich upuštěno.
V novém československém státě bude se ovšem statistika zahraničního obchodu vztahovati přímo na české země, a bude tedy lehko zjistiti spotřebu statků dovezených, a na základě statistiky dopravní bude snad možno zjišťovati též obchod mezi jednotlivými zeměmi.
Jiným pramenem spotřební statistiky jsou výkazy o dopravě železniční. Této methody bylo již částečně použito při některých údajích o dovozu statků spotřebních do Prahy. Vůbec se hodí tato methoda zvláště tam, kde má býti zjišťována spotřeba malých okrsků a jednotlivých měst; u měst, kde není potravní daně, jest vlastně jediným možným způsobem zjištění spotřeby.
Statistické šetření o dopravě nákladů železničních prováděno je velmi podrobně v Německu,50 kde vydávána je říšským železničním úřadem „Statistik der im Betriebe befindlichen Eisenbahnen Deutschlands“, která obsahuje vedle statistiky příjmů rozdělení dopravních nákladů podle 76 skupin různých nákladů, dále počet dopravených zvířat dle kusů; stanice odesílací a přijímací seskupeny jsou opět v 52 okresy dopravní, z nichž 37 leží v německé říši. Z této statistiky je možno sestaviti dopravu, tedy dovoz a vývoz nákladů v každém jednotlivém okresu, a je možno aspoň přibližně z ní usuzovati na spotřebu statků, zejména těch, jejichž doprava se neděje ve větším měřítku jinými dopravními prostředky, po silnicích atd. To je zejména praktické tam, kde okresy dopravní spadají v jedno s velkými městy (jako na př. Berlín).
Podobné statistiky železniční u nás nebylo; výkazy rakouských železnic obsahují pouze údaje o váze dopravených statků a příjmech; pouze při dopravě hnědého uhlí dělá se statistika detailní. Kromě toho jsou však sdělávány výkazy jednotlivých stanic (Stationseingaben), které nejsou sice sumárně zpracovány a vydávány kterých však bylo by lze použiti, ke statistice spotřební. Jsou to summární záznamy o dopravě zboží každé stanice, rozdělené na 88 tříd zboží (Güterklassen) a specialisovány dle místní dopravy (dopravní styk stanic mezi sebou), vnitrozemské (dopravní styk stanic státních drah s nestátními vnitrozemskými), a zahraniční (dopravní styk se zahraničím).
Tyto statistiky nejsou však rovnorodé u státních drah a soukromých; další obtíž spočívá v tom, že při přechodních stanicích (Übergangsstationen) na soukromé dráhy a naopak nelze zjistiti stanici určení.
Statistika, kterou vydává ředitelství společnosti Ústeckoteplické dráhy, obsahuje podrobný materiál o dopravě hnědého uhlí dle přejímacích a odesílacích stanic Ústeckoteplické dráhy, Buštěhradské dráhy a drah státních.
Na všech těchto železnicích bylo dopraveno
r. 1912...... 17,924 594 tun hnědého uhlí
r. 1913...... 18,241 834 ,, ,, ,,
r. 1912 r. 1913
z toho ústeckoteplicku drahou...... 9,315 481 t 9,524 651 t
buštěhradskou drahou...... 2,974 525 t 2,949 091 t
státními drahami......5,634 588 t 5,768 142 t
dle místa určení dopraveno bylo
do Rakousko-Uherska...... 14,200 000 t 15,500 000 t
do ciziny...... 7,600 000 t 7,200 000 t
Po Labi bylo dopraveno...... r. 1912 1,670 000 t r. 1913 1,500 000 t
z nákladů do vnitrozemí určených bylo opět dopraveno
do Čech......,, 12,863 913 t ,, 14,050 310 t
do Dolních Rakous...... 623 233 t 660 233 t atd.
Během války v důsledku poklesu v těžbě nastal též pokles v dopravě železniční
r. 1915 51 bylo dopraveno do vnitrozemí...... 12,478 846 t
do ciziny....... 5,418 459 t
r. 1916 bylo dopraveno do vnitrozemí...... 13,334 180 t
do ciziny...... 5,568 333 t
49) Statistik des böhmischen Braunkohle-Verkehrs im Jahre 1913. Dosti podrobný materiál statistický aspoň pro stanice ležící na celních hranicích obsahují výkazy o dopravě na Dunaji, Labi a Vltavě, a výkazy dopravy námořní. Statistika dopravy železniční jak již bylo uvedeno, není u nás ani zpracována ani vydávána, ač dalo by se tímto způsobem získati mnoho cenného a zajímavého materiálu v oboru statistiky spotřební. Na základě podrobné statistiky dopravní by se dal zjistiti na př. podíl jednotlivých zemí na zahraničním obchodu, spotřeba obilí a mouky měst a míst průmyslových, a snad i spotřeba některých výrobků průmyslových, zejména těch, jejichž výroba nebo spotřeba je soustředěna na určité území.
Nedostatky obou method statistiky spotřební, subjektivní i objektivní, přiměly K. Přibrama, aby se pokusil je odstraniti kombinováním obou method. 52 Pokusil se zjistiti skutečnou, objektivní spotřebu mouky v Rakousku methodou subjektivní. Postupuje v zásadě tím způsobem, že násobí spotřební dávku mouky připadající podle domácnostních účtů na hlavu počtem obyvatelstva. Za základ béře vyšetření spotřeby 119 rodin vídeňských dělníků, získané methodou statistiky domácích účtů z r. 1912 a sčítání lidu z r. 1910. Největší váhu klade na stanovení přesné spotřební jednotky a přesné rozlišování věku, pohlaví a zaměstnání obyvatelstva dle tří skupin, rolnické, průmyslové (městské) a majetné. Obilí, mouku a chléb uvádí rovněž na stejného jmenovatele. Jako spotřebu dorostlého muže (ze třídy dělnické) uvádí 135.8 kg, spotřební jednotku klade na roveň přibližně 34 kg žitné a pšeničné mouky. Touto svojí methodou došel k tomuto výsledku: v Rakousku bylo r. 1910 89,718 714 spotřebních jednotek a spotřeba obnášela 31.62 mil. q mouky, z toho 30.5 mil. q pšeničné a žitné mouky. Výsledek tento se neliší příliš od výsledku, ke kterému dospějeme methodou objektivní, t. j. zjištěním výnosu sklizně a přebytku dovozu nad vývozem, odečteme-li od toho obilí určené k osevu a ke krmení dobytka a účelům průmyslovým (což vše se zakládá na pouhých odhadech, nikoli zjištěných skutečnostech); spotřeba mouky získaná touto cestou se rovná totiž r. 1910 32.36 mil. q. Ačkoli se tedy blíží výsledek značně skutečnosti (Přibram sám o výsledku projevuje pochybnosti, methodu kombinační však považuje za velmi cennou pro konsumní statistiku), lze mnoho namítati proti základu, na němž byl závěr zbudován. Je to zejména rozdělování obyvatelstva na tři třídy dle povolání, zvláště libovolné stanovení třídy zámožné, do které zahrnuje všechny ty, jejichž roční příjmy převyšují 3600 K a dále velmi pochybný základ při spotřebě mouky jedné spotřební jednotky. Průměrná spotřeba vídeňské dělnické rodiny může snad býti typem spotřeby ve Vídni nebo Dolních Rakousích, zajisté však je pochybno, béře-li se za základ spotřeby všech zemí předlitavských, které vykazují tak různé podmínky a poměry hospodářské, jako Čechy a Dalmácii, Halič a Tyroly. Vždyť podle Philippoviche 53jsou ve spotřebě obilí na hlavu takovéto rozdíly
v Dolních Rakousích...... 107 kg pšenice a žita
v alpských zemích...... 86
v krasových zemích...... 28
v sudetských zemích...... 118
v Haliči a Bukovině...... 80
Podle vyšetření Englišova připadala roční spotřeba mouky a mlýnských výrobků na osobu u rodin moravských učitelů 102.23 kg, 54 při čemž však není toto množství rozvrženo dle spotřebních jednotek.
Nehledíme-li však k těmto nesprávným předpokladům, ze kterých Příbram ve svých výpočtech vychází, může se docíliti touto methodou úspěšných výsledků, ovšem postaví-li se na správné základy. K tomu je předem potřebí spolehlivého zjištění spotřeby cestou domácích účtů, a to pokud možno u zástupců každé ze tříd, ve které se obyvatelstvo rozděluje, dále pokud možno přesný výpočet příslušníků jednotlivých tříd, aby se docílilo co nejpřesnějšího výsledku. Při tom bude lépe omeziti se na territoriálně menší okrsek, kde poměry spotřební (v důsledku jednotnějšího způsobu života) příliš se od sebe nerozlišují a teprve z těchto dílčích výsledků skládati celkovou spotřebu velkých státních celků. Spotřební statistika byla u nás před válkou namnoze ještě polem ležícím úhorem. Vedle statistiky populační a finanční byla statistika spotřební silně podceňována a výsledky její pak stojíce v poměru ku práci jí věnované byly neúplné a nespolehlivé.
Teprve světová válka a jí následující úplné hospodářské osamocení celých států poučila všechny podceňovače spotřební statistiky o tom, jaký význam má znalost spotřeby obyvatelstva. Jak velké nesnáze způsobila otázka úpravy spotřeby mouky, chleba, cukru a j. předmětů denní spotřeby, když nastala nutnost autoritativně stanovití dávku vyměřenou na den a hlavu, jaký zmatek způsobila nesčetná nařízení, která chtěla upravovati hospodářské poměry a která při tom vycházela z naprosté neznalosti jejich!
O významu a důležitosti spotřební statistiky tedy není asi již sporu. Zbývá otázka, jaká methoda byla by nejúčelnější, aby se dosáhlo žádaného cíle, t. j., aby zjištěna byla pokud možno nepřesněji skutečná spotřeba obyvatelstva na produktech prvovýroby, výrobcích průmyslových a ostatních všech statcích spotřebních.
Pokud se týče statistiky zahraničního obchodu, byl dosavadní stav uspokojivý, arci jen pro celé Rakousko-Uhersko, he pro jednotlivé země, jmenovitě země české. Návrhy Dra Krejčího byly tu způsobilé do jisté míry zjednati nápravu, nedošly však uskutečnění a byly ovšem předstiženy kvapným vývojem politických událostí a po zániku Rakouskouherské říše bude i statistika zahraničního obchodu postavena na zcela nové základy.
Nerozhodnuto však je, jakou methodu zvoliti pro zjištění spotřeby ostatních statků. Methoda osobních záznamů se sice osvědčuje pro jednotlivé skupiny společnosti, nedostačuje však tam, kde hlavní zájem tkví v zjištění úplné spotřeby obyvatelstva, jak je tomu právě v letech válečných. Jak již bylo řečeno, stát nemůže naříditi každému občanu, aby vedl podrobné denní záznamy o své spotřebě, a i kdyby sáhl k takovému drastickému opatření, nutně by celá věc ztroskotala. Nezbývá tedy než sáhnout i k methodě druhé, zjišťování výroby, která je sice jen nepřímá, ale snáze proveditelná, anebo spíše ke kombinování obou method, tak jak to navrhoval Рřibram, a zároveň k náležitému vybudování statistiky železniční. V tom případě musil by býti opatřen pokud možno nejobsáhlejší materiál zejména u statistik domácích účtů, na jehož sbírání a zpracování nesmělo by se ovšem šetřiti ani prací ani nákladem.
Větší péči je třeba věno váti statistice zemědělské, která dosud spočívá stále na pouhých odhadech, vždy více méně přibližných, třebaže v letech válečných obdělaná plocha a výnos sklizní byl zjišťován daleko podrobněji než dříve.
Ballod 55 navrhuje, aby všichni zemědělci byli povinni vésti řádné účetní knihy, podobně jako nájemci pruských státních statků, a dále žádá nepřetržitou statistiku produkce mlýnů, zdůrazňuje při tom právě význam takové statistiky pro případ války. Jak je známo, byl za války veškerý výnos žní obstaven, nákup svěřen výhradně válečnému obilnímu ústavu, a mlýny postaveny skutečně pod přísný dozor, výkazy o výrobě se však neuveřejňují.
Spotřeba masa, drahá nejdůležitější položka výživy, dala by se uspokojivě zjistiti úplným zaznamenáváním dobytka рогаženého na jatkách a jeho živé váhy; ovšem větší pozornosti vyžadují též domácí porážky, zejména po stránce váhy, stáří dobytka atd.
Nejtěžším problémem zůstává statistika spotřeby resp. výroby průmyslových výrobků (neboť jiným způsobem nelze ani tu dospěti k cíli): otázka ta není dosud nikde uspokojivě rozřešena, ani v zemích hospodářsky pokročilejších. Prozatímním cílem je požadavek, aby aspoň všecky větší podniky průmyslové, akciové společnosti atd. uveřejňovaly každoročně výkazy o výrobě ve svém závodě, o odbytu svých výrobků, o spotřebovaných surovinách atd.
Tím způsobem dospěje spotřební statistika opírající se dosud ponejvíce o pouhé odhady ke skutečnému zjištění spotřeby, číselně správnému, a v každém směru úplnému, přesnému a spolehlivému.
  1. Odměněno seminární cenou. Napsáno r. 1918 a z technických důvodů v tisku se zdrželo, z čehož vyplývají některé anachronismy.
  2. Za takovou jednotku položil Engel novorozené děcko, které = 1, každým rokem pak přibývá o 0*1 až do ukončení roku dvacátého pátého u muže, dvacátého u ženy.
  3. Bráf, Statistika osevu a sklizní, Sborník věd státních a právních 1905, str. 461 násl.
  4. Oest. Stat. Handbuch na r. 1913.
  5. Ballod, Grundriss der Statistik str. 104.
  6. Salz Zur Konsumstatistik in Oesterreich, Statistische Monatschrift r. 1912 Neue Folge, XVII. roč.
  7. Oest. Stat. Handbuch na r. 1913, s. X.
  8. Anbauflächen und Ernteergebnisse in Oesterreich 1917.
  9. Ungarisches Statistisches Handbuch 1914 Neue Folge XXII. Za Slovensko počítáno těchto 16 komitátů: Prešpurský (a město Prešpurk), Nitranský, Trenčínský, Těhovský (Barcs), Hontský, Turčanský, Oravský, Liptavský, Zvolenský, Novohradský, Gemerský, Spišský, Šáryšský, Zemplinský, Užhorodský, Abauj-tornaský (a město Košice).
  10. Při tom ovšem nutno přihlížeti k tomu, že velká část sklizně zužitkuje se ku zkrmování a hlavně k účelům průmyslovým (výrobě lihu, škrobu).
  11. Die Ergebnisse der Viehzählung vom 31. Dezember 1910.
  12. Oest. Stat. Handbuch r. 1913.
  13. Kvóty příliš nepatrné.
  14. Kvóty příliš nepatrné.
  15. Brentan, Die deutschen Getreidezölle str. 13; neuvádí však roku.
  16. Jahresbericht über d. Stand der Milchwirtschaft zu Ende 1911 (ministerstvo orby).
  17. Oest. Stat. Handbuch na r. 1913.
  18. Statistik des Bergbaues in Oesterreich für d. Jahr 1915.
  19. Bez Haliče a Bukoviny.
  20. Statistika výroby a spotřeby v král. Českém (Zprávy zem. stát., kanceláře sv. XI. seš. 2).
  21. Mitteilungen d. Finanzministeriums 1914
  22. Wirminghaus Bier. Wörterbuch d. Volkswirtschaft
  23. Zprávy zem. stát. kanceláře sv. XIV. seš. 2.
  24. Mitteilungen d. Finanzministeriums 1914.
  25. Mitteilungen d. Finanzministeriums 1916.
  26. Ballod, Grundriss der Statistik str. 143.
  27. Oest. Stat. Handbuch na r. 1913.
  28. Anbauflächen u. Ernteergebnisse in Oesterreich 1917.
  29. Mitteilungen des Finanzministeriums 1914.
  30. Výpočet takový, jak výše poukázáno, má význam pouze pro srovnání.
  31. Mitteilungen des Finanzministeriums 1914.
  32. Wirtschaftstatistische Chronik des Jahres 1913. Od té doby tato statistická příručka vydána nebyla.
  33. Wirtschaftsstatistische Chronik des Jahres 1913.
  34. Oest. Stat. Handbuch 1914 str. 460.
  35. Žoky kolísají pokud váhy se týče dle toho, jde-li o americké, egyptské, indické či jiné zboží.
  36. Není jasno, jde-li o Rakousko či Rakousko-Uhersko. Vypočítáno dle počtu obyvatel Předlitavska.
  37. Wirtschaftsstatistische Chronik des Jahres 1913.
  38. Stát. zpráva král. hlav. města Prahy 1913.
  39. Čísla tato jsou ovšem příliš vysoká, ježto všechno maso zvířat na pražských jatkách zabitých se v Praze neskonsumuje.
  40. Stát. kniha král. hlav. města Prahy na r. 1913.
  41. Administrační kniha král. hlav. města Prahy nar. 1910, poslední, která byla Pražskou stát. kanceláří vydána.
  42. Tamtéž.
  43. Tamtéž.
  44. Oest. Statist. Handbuch na r. 1913.
  45. Grundriss der Statistik str. 151 a 156.
  46. Anglická libra = 0.453 kg.
  47. Anglická libra = 0.453 kg.
  48. Das oester. Verwaltungsarchiv r. 1906 seš. IX/X.
  49. Salz, Zur Konsumstatistik in Oesterreich. Statistische Monatschrift r. 1912. Neue Folge, XVII. roč.
  50. Rickes Eisenbahnwesen v poctě Mayerovi Statistik in Deutschland II. díl.
  51. Statistik des böhmischen Braunkohle-Verkehrs 1917.
  52. K. Přibram, Der Mehlverbrauch d. Bevölkerung Oesterreichs in der Friedenszeit. Stat. Monatschrift, Neue Folge, XXI. sv. 12. seš.
  53. Philippovich, Die oesterreich-ungarische Handelspolitik str. 441 násl. Zeitschrift für Volkswirtschaft II. svazek.
  54. Engliš, Spotřební hospodářství 65ti učitelských rodin na Moravě v r. 1913—14.
  55. Güterbedarf und Konsumption v poctě Mayerovi Die Statistik in Deutschland II. str. 617 sl.
Citace:
Příspěvek ku spotřební statistice (TABULKA K DOPLNĚNÍ). Sborník věd právních a státních, 19 (1919). s. 67-95.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).