Čís. 3948.

Při odsouzení pro přečin podle § 18 odst. 2 a pro přestupek podle § 18 odst. 1 zákona ze dne 11. července 1922, čís. 241 sb. z. a n. nemůže býti vyslovena ztráta práva volebního.
(Rozh. ze dne 25. září 1930, Zm II 196/30).
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona právem: Rozsudkem krajského soudu v Olomouci ze dne 15. ledna 1930, pokud jím bylo vysloveno, že u odsouzené nastává ztráta práva volebního, byl porušen zákon v ustanovení § 3 čís. 3 zákona z 31. ledna 1919, čís. 75 Sb. z. a n. v doslovu zákona ze dne 18. března 1920, čís. 163 Sb. z. a n. a zákona ze 14. července 1922, čís. 253 Sb. z. a n.; výrok ten se zrušuje.
Důvody:
Rozsudkem krajského soudu v Olomouci ze dne 15. ledna 1930 byla obžalovaná uznána vinnou přečinem podle § 18, odst. 2 zákona ze dne 11. července 1922, čís. 241 Sb. z. a n. a přestupkem podle § 18 odst. 1 téhož zákona a odsouzena za to nepodmínečně k trestu, a ve smyslu zákona čís. 75/1919 Sb. z. a n. v doslovu zákona čís. 163/1920 Sb. z. a n. vyslovena byla u ní ztráta práva volebního. Výrok o vyslovení ztráty volebního práva odůvodňuje nalézací soud tím, že obžalovaná provozovala prostituci řemeslně a jednala tudíž podle názoru soudu z pohnutek nízkých a nečestných. Tímto výrokem rozsudku, pokud jím byla vyslovena ztráta práva volebního, byl porušen zákon v ustanovení § 3 čís. 3 zákona ze dne 31. ledna 1919, čís. 75 Sb. z. a n. v doslovu zákona ze dne 18. března 1920, čís. 163 Sb. z. a n., a zákona ze dne 14. července 1922, čís. 253 Sb. z. a n., to z těchto důvodů: Podle 1. odstavce čís. 3 § 3 zákona ze dne 31. ledna 1919, čís. 75 Sb. z. a n., v doslovu zákona ze dne 18. března 1920, čís. 163 Sb. z. a n., a zákona ze dne 14. července 1922, čís. 253 Sb. z. a n., jsou z práva voliti vyloučeni, kdož byli pravoplatným rozsudkem trestního soudu odsouzeni pro takový zločin anebo pro takový přečin anebo přestupek, pro který podle platných ustanovení nastává ztráta práva volebního do obcí. Druhý odstavec čís. 3 téhož § stanoví, že, není-li zvláštním zákonem výslovně ustanoveno, že ztráta práva volebního nastává bezpodmínečně, může býti tato ztráta vyslovena jen, byl-li trestný čin spáchán z pohnutek nízkých a nečestných. Přečin podle § 18, odst. 2 zákona ze dne 11. července 1922, čís. 241 Sb. z. a n. a přestupek podle § 18, odst. 1 téhož zákona nejsou takovými trestnými činy, pro něž by v případě odsouzení byla podle ustanovení, platných v době, kdy zákon ze dne 31. ledna 1919, čís. 75 Sb. z. a n. nabyl účinnosti, — podle § 76 dnem vyhlášky, t. j. dnem 18. února 1919, — nastávala ztráta volebního práva do obcí, a nebyla ani pozdějšími zákony na tyto trestné činy rozšířena; nemůže proto při odsouzení pro přečin podle § 18, odst. 2 zákona ze dne 11. července 1922, čís. 241 sb. z. a n. a pro přestupek podle § 18, odst. 1 téhož zákona podle platného práva vůbec nastati ztráta práva volebního.

Citace:

Čís. 3948. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1931, svazek/ročník 12, s. 462-463.