NPD documents search: Právník, 65 (1926) - Zkouška krve jako důkaz ve sporu o otcovství

O námitce věcné nepříslušnosti pracovního soudu.

Právník zvyklý často užívati jurisdikční normy snadno chybuje při formulaci námitek nepříslušnosti v řízení před pracovními soudy. Řízení před pracovními soudy jest upraveno celkem samostatně zákonem o pracovních soudech ze dne 4. července 1931, č. 131 Sb. z. a n., který jen výjimečně se odvolává na předpisy civilního řádu soudního; ku př. v § 19 pokud v něm nejsou ustanovení zvláštní o řízení před pracovními soudy a v § 33, pokud jde o řízení před soudy druhostupňovými ve věcech pracovních nebo v § 1 posl. věta v posledním odstavci odkazuje na ustanovení civilního řádu soudního o řízení rozhodčím, kdežto na předpisy jurisdikční normy se zákon o pracovních soudech neodvolává vůbec.
Příslušnost pracovních soudů jest přesně vymezena v §§ 1, 2, 38 násl. uvedeného zákona. Právník, který užívá většinou jurisdikční normy, vyloží právě uvedená ustanovení dozajista tak, že určují věcnou příslušnost pracovních soudů na rozdíl od § 3 téhož zákona, který ustanovuje o jejich příslušnosti místní. V tomto smyslu však výrazu věcné (ne)příslušnosti pracovních soudů v řízení před pracovními soudy bezpečně užívati nelze, poněvadž tento výraz označuje zcela jiný v zákoně o pracovních soudech přesně vymezený právní pojem, kdežto (věcná) příslušnost řádných soudů jest kryta pojmem »sporů před pracovní soudy nenáležejících« (srovnej § 1, odst. 2. cit. zák.), jichž projednávání jest odňato soudům pracovním pod zmatečností [§ 28b), 3].
Zákon o pracovních soudech však v § 25 výslovně rozeznává námitky:
a) že věc nenáleží před pracovní soud,
b) že pracovní soud je místně nepříslušný,
c) že pracovní soud je věcně nepříslušný.
Pojem námitky a) jest objasněn již tím, co vyloženo. Námitka místní nepříslušnosti b) žádného zvláštního vysvětlování nepotřebuje. Zbývá tudíž vysvětliti a vymeziti pojem námitky poslední c). Snadno si však ujasníme též pojem věcné (ne)příslušnosti pracovního soudu, jestliže si uvědomíme, že věci pracovní rozhodují často přerozmanité rozhodčí orgány; ať již rozhodčí výbory živnostenských společenstev, či rozhodčí soudy zřízené hromadnou smlouvou, či orgány jiné. Tyto rozhodčí orgány míní zákon v § 22, když v 1. odstavci stanoví, že pro místně příslušný pracovní soud jest závazné rozhodnutí, jestliže řádný soud nebo rozhodčí soud zřízený podle smlouvy nebo zákona k rozhodování sporů z pracovního poměru rozhodl, že »věcně« je příslušný pracovní soud, stejně jako v 2. odstavci téhož paragrafu má na mysli, že jde o pracovní věc (spor), rozlišuje však různé soudy, jež mohou býti povolány věcně ji vyříditi.
Ustáleným rozhodováním nejvyššího soudu jest vymezen pojem věcné nepříslušnosti tak, že věcně nepříslušným jest pracovní soud pro pracovní spory, o nichž podle vůle stran jest rozhodnouti rozhodcům (rozh. č. 13892 sb. n. s.). V tomto rozhodnutí nejvyššího soudu (ze dne 26. X. 1934 čj. R I 1265/34) se praví výslovně:
Co se týče věcné nepříslušnosti, jest rozeznávati důvod nepříslušnosti. Důvodem může býti buď, že věc nenáleží před soudy pracovní, nebo že pracovní soud je věcně nepříslušný (§ 25, odst. 1 zák. č. 131/1931 Sb. z. a n.). Zmatečností jest jen, bylo-li rozhodnuto o věci, která nenáleží před soudy pracovní (§ 28, odst. 1, č. 3), nikoli též, že pracovní soud byl věcně nepříslušný (§ 28, odst. 1, č. 3 ve srovnání s § 25, odst. 1 zákona). Před soudy pracovní nenáleží věc buď proto, že ve smyslu zákona nejde vůbec o spor pracovní, buď proto, že sice jde o spor pracovní, ale o takový, který jest velícím předpisem (§ 1, č. 2 zák.) přikázán k rozhodnutí jinému orgánu, než soudu pracovnímu. Věcně nepříslušným jest pracovní soud pro pracovní spory, o nichž z vůle stran jest rozhodovati rozhodcům (§ 1, odst. 3 zák.).
V poměru k námitce nepříslušnosti pořadu práva jest po tomto vymezení pojmu věcné nepříslušnosti pracovního soudu jasné, že jest ji zařaditi pod pojem pouhé nepříslušnosti (pořadu) 1.U soudu (k tomu srovnej též rozh. sb. n. s. 2145, 3878, 4957, 5285, 6734, 15537), která však nikterak neodůvodňuje námitku nepřípustnosti pořadu práva. Jest nasnadě, že stanovení (ne)přípustnosti pořadu práva se vymyká vůli stran. Nelze ani nahlédnouti, proč pochybovati o přípustnosti pořadu práva ve sporech vzniklých z poměru pracovního, služebního nebo učebního založeného soukromoprávní smlouvou (viz § 1, odst. 1. zák. o pracovních soudech).2
Posléze jest vytknouti též vztah námitky věcné nepříslušnosti pracovního soudu k pojmu věcné (ne)příslušnosti soudu. Věcnou příslušností soudu — jak její pojem vypěstila nauka o jurisdikční normě a organisaci soudů — jest míněna positivním právem vytčená působnost místně příslušných soudů různého druhu podle povahy věci3 s různých hledisek posuzované (buď podle věci samé — ratione cause, nebo podle hodnoty předmětu sporu — ratione valoris, nebo podle funkce soudu — řízení opravné). Jest zřejmé, že věcná příslušnost pracovních soudů nespadá do rozsahu pojmu věcné příslušnosti řádných soudů podle jurisdikční normy, neboť pracovní soudy jsou mimořádné, zvláštním zákonem ustanovené soudy: ač logicky, důsledně pojem věcné (ne)příslušnosti soudu v sobě zahrnuje jak věcnou (ne) příslušnost řádných soudů dle jurisdikční normy, tak věcnou (ne) příslušnost pracovního soudu.4 Nazíráme-li pak na řízení rozhodců v pracovních věcech5 jako na proces normotvorný,6, pak ovšem dospějeme bez výhrad k důsledku, že z působnosti rozhodčích soudů plynoucí věcnou (ne) příslušnost pracovního soudu jest podřaditi pojmu věcné (ne)příslušnosti soudu, do jehož rozsahu patří.
Všeobecnému pojmu věcné nepříslušnosti soudu bylo by ovšem možno podřaditi obojí nepříslušnosti uvedené pod a) a c) v třídění námitek dle § 25 zák. o pracovních soudech. Poněvadž však význam obojí nepříslušnosti a), c) není stejný, nezbude než šetřiti zákonem v řízení před pracovními soudy stanovených pojmů nepříslušnosti a označení námitek a) (ne) příslušnosti pracovních soudů a c) věcné nepříslušnosti pracovních soudů.
Procesní účinky věcné nepříslušnosti pracov. soudů (v pravém slova smyslu) jsou zcela jiné než účinky nepříslušnosti pracovního soudu [a)], nebo nepříslušnosti místní a jak z dalšího vyplyne ovšem i zcela jiné než účinky věcné nepříslušnosti řádných soudů podle jurisdikční normy.
Kdežto nepříslušnost pracovních soudů jest vůbec nezhojitelná [§28, písm. b) cit. zák.], k níž přihlédne po případě i soud dovolací a též k místní nepříslušnosti7 přihlíží v pracovních věcech soud prvé stolice kdvkoliv (nikoliv snad pouze při nařízení ústního jednání o žalobě) — viz § 22 prvý odstavec: Jest věcná nepříslušnost pracovního soudu (v technickém slova smvslu zhojena (§ 240 c. ř. s.), jestliže se strana pustí do projednání věci, aniž ji uplatnila (viz ku př. rozhodnutí nejv. s. ze dne 1. VII. 1939 čj. R II 72.139, otištěné ve sb. n. s. č. 17352; srovnej tamtéž zvláště rozh. 9036, 12732).
Josef Kroc.

JUDr. Josef Brodecký: Rozhodčí soudy a námitka nepříslušnosti pořadu soudu. Soudcovské listy č. 5/1939.
Srovnej Pražák, Spory o příslušnost, 1883, § 37.
Hora, Č. civilní právo procesní, 1926, díl I., str. 107.
Hora, tamtéž § 35.
O něm viz § 1, odst. 3 zák. o prac. soudech — podle poslední věty: Ostatně platí v rozhodčím řízení (v pracovních věcech) ustanovení civilního řádu s.
Dr. Karel Gerlich, Rozhodčí řízení v občanských rozepřích právních, 1932, § 6., zvláště str. 40 p. v.
K tomu srovnej výstižné a zevrubné odůvodnění k usnesení krajského soudu civ. v Praze ze dne 25. XI. 1939, čj. pr 555/39-6.

Citace:

O námitce věcné nepříslušnosti pracovního soudu.. Právní prakse, měsíčník československých právníků. Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart, 1939-40, svazek/ročník 4, s. 153-155.