NPD documents search: Všeobecný slovník právní, sv. 3

Dobrodiní právní.
Dobrodiní právní
.
Dobrodiní právní (benefícium iuris s. legis, privilegium v širším smyslu) jest právo udělené určitým třídám osob, věcí nebo právních poměrů na základě zákonného ustanovení, kteréž nejeví se býti důsledkem zásad přísného práva, nýbrž z důvodů buď prospěšnosti neb nutnosti nebo slušnosti (utilitas, nécessitas, aequitas) od pravidelného práva (ius commune) se uchylujíc zakládá subjektivní právo nepravidelné (ius singulare). Dle toho, zdali určité právní dobrodiní prospívá jisté třídě osob, věcí nebo právních poměrů, rozeznává právní věda t. zv. beneficia personae, beneficia rei a beneficia causae. Benefícium personae lpí na osobě a nemůže na jinou osobu býti převedeno, kdežto benefícium rei prospívá každému majiteli určité věci, ku př. osvobození novostavby od daní po určitou dobu, rovněž i benefícium causae prospívá každému subjektu určitého právního poměru, ku př. privilegované postavení pohledávek ze mzdy v konkursu. Oba posléz uvedené druhy právních dobrodiní mohou tudíž na jiné osoby býti převedeny. Úplného výpočtu veškerých Dobrodiní právní.
269
právních výhod, které zákon určitým třídám osob, věcí nebo právních poměrů propůjčuje, nelze pro jejich množství na tomto místě podati, nýbrž jest odkázati k výkladům o dotyčných pojmech právních, kde uvedeny jsou ty které úchylky od práva pravidelného stanovené z důvodů prospěšnosti, nutnosti neb slušnosti.
Právní dobrodiní sluší dobře lišiti od privileje čili výsady v užším smyslu t. j. výminečné právní normy zákonodárcem dané ve prospěch (privilegium favorabile) nebo v neprospěch (p. odiosum) individuelně určené osoby neb věci (srov. čl. Privilej).
Většina případů právních dobrodiní týká se osob a vyznačuje se hlavně tím, že dle úmyslu zákonodárcova jistým osobám má býti zaručena volnosť odvrátiti od sebe jisté právní následky spojené s ujmou buď majetkovou, mravní, neb osobní. V následujícím bude zvlášť pojednáno jmenovitě o těch právních dobrodiních, v nichž tento úmysl zákonodárcův dochází zvláště vynikajícího výrazu a která bucfci v zákoně samém anebo v právní vědě jakožto právní dobrodiní (benefícium), obyčejně se označují.
1. Právo občanské.
1. Dobrodiní inventáře (benefícium inventarii, § 802 o. o. z.).
Dědic přihlásivší se ku pozůstalosti s výhradou dobrodiní inventáře ručí věřitelům zůstavitelovým a odkazovníkům jen potud, pokud stačí hodnota pozůstalosti inventurou zjištěná na uhražení dluhů zůstavitelových, resp. odkazů. Přihlásí-li se naproti tomu dědic bez výhrady inventáře, jest věřitelům a odkazovníkům práv osobně veškerým svým jměním. Je-li tedy pozůstalost předlužena, může se dědic majetkové ujmy jemu hrozící uchrániti použitím právního dobrodiní inventáře. Bližší o tom ve čl. Inventář pozůstalostní.
2. Odloučení pozůstalosti od jmění dědicova (separatio bonorum s. benefícium separationis § 812 o. o. z.).
Věřitel pozůstalostní, odkazovník anebo dědic nepominutelný, jemuž splynutím pozůstalosti s předluženým jměním dědicovým by mohlo nastati nebezpečí pro jeho pohledávku, může před odevzdáním pozůstalosti žádati, aby pozůstalosť byla ode jmění dědicova (zřízením inventáře) odloučena, v soudní uschování vzata neb opatrovníkem spravována a aby jeho nárok na jmění pozůstalostní byl poznamenán a uspokojen. Tímto právním ústavem má býti nárok věřitele zůstavitelova (odkazovníka, dědice nepomin.) chráněn před konkurencí věřitelů dědicových. Bližší ve čl. Inventář pozůstalostní.
3. Právo na postoupení práv žalobních (benefícium cedendarum actionum).
Kdo zaplatí dluh cizí, nastupuje v práva věřitele a jest oprávněn na dlužníkovi žádati náhradu zaplaceného dluhu. K tomu cíli zavázán jest uspokojený věřitel, aby plátci vydal veškeré své pomůcky právní a prostředky zjišťovací (§ 1358 o. o. z., bližší ve čl. Rukojemství).
4. Právo rukojmího na dřívější zažalování hlavního dlužníka (benefícium excussionis s. ordinis). Povinnosť rukojmího jest pravidelně toliko podpůrnou (subsidiarní) t. j. on může býti žalován z pravidla teprve tehda, když hlavní dlužník byv věřitelem soudně neb mimosoudně upomenut svého závazku nesplnil (§ 1355 o. o. z.) Právo toto provésti lze cestou námitky (excipiendo). Důsledně může věřitel žádati za zahájení konkursu na jmění rukojmího dle § 63 konk. ř., pakli hlavní dlužník nabízí zjištění Dobrodiní právní.
pohledávky (rozh. nejv. s. dv. ze dne 7. května 1873 č. 4424 sb. »Gl. U. č. 4964). Výjimky z tohoto pravidla stanoveny jsou v § 1356 o. o. z. (viz čl. Rukojemství). Kdo se zaručí jakožto rukojmí a plátce, pozbývá, tohoto právního dobrodiní (§ 1357 o. o. z.).
5. Právo na rozdělení dluhu (benefícium divisionis) přísluší, ručí-li více spoludlužníků za týž dluh rukou společnou a nerozdílnou, onomu z nich, jenž celý dluh ze svého zaplatil. Týž může i bez předchozího postoupení práv na ostatních spoludlužnících žádati náhradu a sice, nestává-li mezi nimi jiného zvláštního poměru, stejným dílem (§ 896, bližší ve čl. Korrealita). Totéž platí o více spolurukojmích (§ 1359 o. o. z.)
6. Dobrodiní výživy (benefícium competentiac), ku kterému poukazuje zákon ve stati o rukojemství (§ 1354 o. o. z.) odepírajc rukojmovi tohoto právního dobrodiní, má v nynějším právu pouze význam, historický. Neboť §§ 362, 363 s. ř., §§ 478, 479 halič. s. ř. a §§ 468, 469 vlašs. s. ř., vedle kterýchž dlužník mohl býti odsouzen jen potud, že mu potřebná výživa musila býti ponechána, zrušeny byly též ohledné hlavního dlužníka §em 5. konk. řádu, vedle kteréhož kridatáři jen z toho, co vlastní pílí nabývá, ponechati sluší tolik, čeho potřebí k výživě jeho i oněch osob, jimž přísluší vůči němu zákonný nárok na výživu.
7. Dobrodiní navrácení ve stav předešlý (benefícium in integrum restitutionis) v obecném právu platící ve prospěch osob nezletilých, nepřítomných, pak v případě donucení neb podvodu jakož i omylu v našem občanském právu hmotném rovněž jest bez významu (§ 1450 o. o. z), poněvadž k ochraně práv stačí pravidelné prostředky právní. Jinak ve právu procesualním.
8. Právo na osvobození od povinnosti převzetí úřadu poručníka (t. zv. důvody exkusační) přísluší světským duchovním, osobám vojenským ve skutečné službě jsoucím a veřejným úředníkům, rovněž osobám přes 60 roků starým, pak těm, jimž jest pečovati o pět dětí nebo vnuků aneb jimž zastávali jest jedno obtížné neb 3 menší poručenství.
2. Řád soudní.
1. O navrácení ku stavu předešlému viz tento čl.
2. Částečné osvobození od všeobecné povinnosti svědecké dopouští se v řízení ve věcech nepatrných. Dle § 42 říz. v. v. nep. lze totiž svědecké výpovědi odepříti:
a) o otázkách, z jichž zodpovědění by svědkovi, jeho manželi neb osobě, s kterou svědek jest v pokolení rovném nebo pobočném do 2. stupně ve svazku příbuzenském, švakrovském aneb adopčním, vzešla hanba nebo nebezpečí trestního stíhání;
b) ve příčině otázek, z jejichž zodpovědění by svědkovi nebo některé z osob pod a) označených vzešla bezprostřední majetkoprávní ujma. Avšak. v právních jednáních, ku kterým svědek byl přivzat jakožto svědek listinný a o jednáních, která ohledně sporného právního jednání předsevzal jakožto právní předchůdce, rukojmě nebo zástupce jedné ze sporných stran, nesmí z tohoto důvodu svědectví býti odepřeno;
c) vzhledem ke skutečnostem, o nichž by svědek nemohl vypovídáte aniž by porušil povinnosť mlčeli vosti jemu následkem jeho povolání uloženou,, pokud této povinnosti nebyl sproštěn. Nebyl-li svědek o tomto právu poučen, nezakládá se tím zmatečnosť jednání (§ 78 říz. v. v. nep.). Dobrodiní právní. 271
Dle vzoru řízení bagatelního dopouští též nový řád soudní odepření svědectví:
а) o otázkách, z jichž zodpovědění by svědkovi neb osobám v § 42 říz. v. v. nep. (viz 2 a) shora) vypočteným, a kromě toho též jeho pěstounům a schovancům, jakož i jeho poručníku nebo poručenci vzešla hanba nebo nebezpečí trestního stíhání;
b) o otázkách, z jichž zodpovědění by svědkovi nebo některé z osob pod a) shrnutých vzešla bezprostřední majetkoprávní újma;
c) ve příčině skutečností, o kterých by svědek nemohl vypovídati, aniž by tím povinnost mlčelivosti jemu uloženou a státem uznanou porušil, pokud této poyinnosti nebyl platně sproštěn;
d) ohledně toho, co svědkovi v jeho vlastnosti jakožto advokátovi stranou bylo svěřeno;
e) o otázkách, na které by svědek nemohl dáti odpovědi bez vyzrazení uměleckého neb obchodního tajemství.
Ve případech pod a) a b) uvedených lze svědeckou výpověď vzhledem ku příbuzným zde uvedeným odepříti i tenkráte, když poměr manželský, jenž příbuzenství neb švakrovství zakládá, již zanikl (§ 321). O náležitostech, jichž při odepírání svědectví z těchto důvodů dlužno šetřiti, jednají §§ 323 —326 zák. ze dne 1. srpna 1895 č. 113 ř. z.
3. Řád trestní.
1. Bezvýminečně osvobozeny od povinnosti svědecké v řízení trestním jsou vedle § 152 tr. ř. osoby následující:
a) Osoby s obviněným v pokolení vzestupujícím a sestupujícím zpřízněné nebo sešvakřené, jeho manžel a sourozenci manželovi, sourozenci obviněného a jich manželé, sourozenci jeho rodičů, jeho děda a báby, jeho synovcové, jeho neteře, bratrancové a sestřenice, zvolitelé a pěstouni (schovatelé), zvolencové a schovanci, jeho poručník a poručenec; b) Obhájcové ve příčině toho, co jim v této jich vlastnosti obviněný byl svěřil.
Je-li osoba jakožto svědek obeslaná toliko s jedním z více obviněných v některém z těchto poměrů, může se ohledně ostatních obviněných svědectví vzdáti jen tenkráte, není-li možno odloučení výpovědí, jež těchto ostatních obviněných se týkají.
Vyšetřující soudce jakož i předseda hlavního přelíčení (§ 248 tr. ř.) jest povinen, osoby pod a) uvedené, jsou-li jakožto svědci předvolány, před jich vyslechnutím neb aspoň, jakmile jejich poměr k obviněnému sezná, o jich právu na vzdání se svědectví poučiti a jich prohlášení o tom učiněné pojati do protokolu. Nezřekl-li se svědek výslovně tohoto práva, jest výpověď jeho zmatečnou.
Toto právní dobrodiní, jež vzniklo ze slušného zřetele na city svědka, prospívá svědkovi a nikoliv obžalovanému. Poslednějšímu nepřísluší právo odporovati tomu, že svědek zřekl se svého práva (rozh. kass. s. dv. ze dne 23. prosince 1878 č. 14152). I když svědek jest podezřelý z účastenství na trestném činu, má právo dobrodiní § 152 tr. ř. (rozh. ze dne 18. července 1882 č. 7804, sb. č. 468). Manželka ujce obviněného nepožívá tohoto právního dobrodiní (rozh. ze dne 18. února 1884 č. 12379). Ochrany tohoto zákonného ustanovení požívá i to, co obviněný sdělil obhájci, na něhož se ještě před zavedením trestního řízení obrátil o radu ohledně podezření jemu hrozícího (rozh. ze dne 14. března 1883 č. 1004 Dobrodiní právní.
sb. č. 531). Osobám v § 152 tr. ř. uvedeným dovoleno, ohledné některých bodů obvinění svědectví odepříti a ohledně jiných svědčiti (rozh. ze dne 23. prosince 1878 č. 12152). I když při výslechu nebylo šetřeno předpisu § 152 tr. ř., jest svědek za nepravdivá udání zodpovědným (rozh. ze dne 12. července 1883 č. 4859 sb. č. 563). I když svědek v řízení přípravném použil dobrodiní § 152 tr. ř., může při hlavním přelíčení ku svědectví býti připuštěn (rozh. ze dne 2. března 1877 č. 12399 sb. č. 143). Ku hlavnímu přelíčení nemají svědkové, kteří se svědectví byli vzdali, býti předvoláni, leč že by ten, kdo se na jich svědectví odvolává, dokázal neb aspoň tvrdil, že jsou ochotni nyní svědčiti (rozh. ze dne 12. dubna 1878 č. 622). Pakli svědek v řízení přípravném vyslechnutý při hlavním přelíčení použije výhody § u 152 tr. ř., nesmějí též ve svědeckém protokole o něm se nacházející poznámky vyšetřujícího soudce býti čteny (rozh. ze dne 27. září 1884 č. 8265, sb. č. 674).
2. Výminečné osvobození od povinnosti svědecké zakládá ustanovení §u 153 tr. ř. Pakli by totiž vydání svědectví nebo zodpovědění otázky pro svědka bezprostřední a značnou ujniu majetkovou mělo v zápětí nebo z toho jemu samému nebo z osob shora pod č. 1 a) uvedených vzešla hanba a on z toho důvodu svědectví odepře, má ku svědectví jen ve zvláště důležitých případech býti přidržen. Soud však není povinen svědka se napřed tázati, zdali jemu aneb jeho příbuzným vydáním svědectví nebo zodpověděním otázky hrozí následky v § 153 tr. ř. vytčené. Jest věcí svědka, aby žádal za toto dobrodiní zákona (rozh. ze dne 6. října 1877 č. 9906).
3. Osvobozeni od úřadu porotce jsou:
a) ti, kteří překročili 60. rok věku svého a sice pro vždy.
b) členové zemských sněmů, říšské rady a delegací pro období zasedací;
c) osoby v neaktivní službě avšak povinností brannou stižené pro dobu jich povolání ku službě vojenské;
d) osoby v císařské dvorní službě se nacházející, veřejní profesoři a učitelé, lékařové a ranhojiči, jakož i lékárníci, pokud nezbytnosť těchto osob v jejich povolání představeným úřadu neb obce jest stvrzena, pro následující rok;
e) každý, kdo vyhověl povinnosti své v porotním období jakožto hlavní nebo náhradní porotce, až do konce následujícího roku kalendářního (§ 4 zák. ze dne 23. května 1873 č. 121 ř. z.).
4. Důchodkové právo trestní.
Jistým osobám, které duchodkovému přestupku obviněného nadržovaly, nepřičítá se toto účastenství za přestupek důchodkový, a sice:
1. příbuzným obviněného v pokolení vzestupujícím i sestupujícím,
2. sourozencům jeho rodičů,
3. sourozencům obviněného a dětem jeho sourozenců,
4. manželům všech těchto osob (č. 1—3),
5. manželi obviněného,
6. rodičům, dětem a sourozencům manžela obviněného, a to:
a) vůbec, pakli obviněnému, s nímž v některém ze zmíněných poměrů stojí, opatřily príležitosť, by ušel pátrání úřadů, anebo vymknul
se zadržení;
b) v tom případě, když předmět přestupku úřednímu postižení aneb úřední vědomosti odňaly aneb o to se pokusily, aniž by tím však dosáhly nebo zamýšlely vlastního prospěchu a aniž by se dopustily činů v § 176 č. 3. důch. z. tr. aneb způsobem jiným (§ 25 č. 1, §§ 174, 175 č. 1 —3) spoluviny neb účastenství přestupku (§ 177 tr. důch. z.).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Dobrodiní právní. Všeobecný slovník právní. Díl první. Accessio - Jistota žalobní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1896, svazek/ročník 1, s. 280-285.