NPD documents search: Všeobecný slovník právní, sv. 5

Mora.

Mora (prodlení).
I. Pojem.
Mora jest bezprávné zadržení dlužného plnění dlužníkem nebo nepřijetí téhož věřitelem. Již římské právo činilo rozdíl mezi mora solvendi sive debitoris a mora accipiendi sive créditons. Mora créditons nemá ovšem pro věřitele týž význam jako mora debitoris pro dlužníka, neboť tomuto vznikají z jeho prodlení nové povinnosti, kdežto věřitel svým prodlením se vydává sice nebezpečí újmy, avšak nemá nikterak oproti dlužníku snad větších povinností. Ob. obč. zák. v celku přijal zásady práva římského.
II. Prodlení dlužníkovo (mora debitoris) označuje § 1333 o. o. z. v souhlase s římským právem jako průtah v placení na rozdíl od zmaření nebo vůbec odepření plnění. Dlužník tu nemusí v úmyslu smlouvy vůbec neplniti, nýbrž chce toliko splnění posunouti přes dobu splatnosti, ať již z důvodu jakéhokoli.
1. Podmínky prodlení dlužníkova: a) Pojem »průtah« (»Verzögerung«) předpokládá vinu zavázaného a nemůže tudíž o prodlení býti řeči, jestliže dlužník bez jakéhokoli svého zavinění závazku svého nemohl splniti buď pro naprostou nemožnost plnění mezitím nastalou neb alespoň pro nemožnost dočasnou (vis maior, náhoda);
b) dlužník jest v prodlení teprve od doby, kdy věřitel má právo plnění žádati, když tedy toto jest dospělé a likvidní a není-li závislé od vzájemného plnění věřitelova, jehož on zároveň nenabízí, dále není-li vázáno podmínkou posud nesplněnou atd.
c) K prodlení dlužníkovu jest dále zapotřebí, aby věřitel vůbec žádného průtahu se nedopustil a tak snad je nezavinil.
d) Dle římského práva nastupuje mora debiloris teprve tehdy, když věřitel dlužníka k plnění vyzval. Zásada »dies interpellat pro homine « tudíž v římském právu ohledně prodlení neplatí. Avšak ob. o. z. přičítá dlužníku průtah, když svou vinou nedodrží platebního dne smlouvou nebo zákonem stanoveného; jen tenkráte, když doba splatnosti není vytčena, jest věřitel povinen dlužníka upomenouti a to soudně nebo mimosoudně. Mora. 399
Další podmínkou pak jest, aby dlužník přes to, že byl upomenut, s věřitelem se nevyrovnal (§§ 1334, 1417, 904 o. o. z.).
2. Účinky prodlení dlužníkova: Prodlení dlužníkovo má dvojí následek; jednak zvyšuje míru jeho závazku, jednak vylučuje zánik dluhu okolnostmi, kteréž by jinak zrušení povinnosti jeho způsobily.
3. Římské právo ukládá dlužníku, jenž jest v prodlení, povinnost věřiteli nanraditi plody, jichž v mezičasí dobyl a při peněžných dluzích platiti úroky z prodlení. Ob. obč. z. naproti tomu ustanovuje, že škoda, kterou věřitel prodlením dlužníkovým utrpěl, má býti nahrazena zaplacením zákonných úroků. Jsou tudíž úroky z prodlení jedině úroky zákonné, nikoli však úroky smluvené (roz. ze dne 6. prosince 1881 č. 13099 sb. 9773). Vzhledem k přesnému předpisu § 1333 o. o. z. а k dv. d. ze dne 18. ledna 1842 č. 592 sb. z. s., jenž prohlásil, že předpis tento se vztahuje na veškeré pohledávky peněžné, ať pocházejí ze zápůjčky nebo z jakéhokoli jiného důvodu právního, nikoli však na pohledávky, jichž předmětem nejsou peníze, nýbrž nějaká jiná věc nebo plnění, byť i se zakládaly na zápůjčce, naskytá se otázka, zdali věřitel kromě úroků z prodlení může žádati ještě náhradu škody, jež mu z prodlení dlužníkova vzešla. Stubenrauch praví, že ustanovení § 1333 má ten význam, že poškozený musí se spokojiti jedině se zákonnými úroky, byť i mohl dokázati, že utrpěl škodu větší, kdežto roz. ze dne 16. února 1873 č. 1507 sb. 4891 konstantuje, že při průtahu ve příčině peněžného dluhu kromě úroků z prodlení má býti nahrazena též difference v kursu, čímž dává na jevo, že po případě i k jinakým nárokům náhradním dlužno přihlížeti; při tom ovšem rozhoduje spíše uvážení soudcovo než přísnost zákona.
4. Prodlením dlužníkovým neosvobozuje se věřitel od splnění svého závazku ze smlouvy, jelikož dle striktní zásady § 919 o. o. z. strana z důvodu, Že druhá strana své povinnosti buď vůbec nebo náležitě nesplnila, od smlouvy odstoupiti nemůže a to ani tehda, když dlužník pro nezpůsobilost k placení s plněním jest v prodlení (roz. ze dne 23. ledna 1877 č. 8. sb 6359).
5. O. o. z. uvádí při jednotlivých smluvních poměrech ohledně prodlení dlužníkova předpisy zvláštní, kteréž se jeví jako úchylky z pravidla §§ 1333 a 919 o. o. z., tak na př. je-li kupec se zaplacením kupní ceny nebo s převzetím věci v prodlení, může mu prodavač odevzdání věci odepříti (§ 1062 o. o. z.). Je-li nájemce, byv upomenut, se zaplacením nájemného v prodlení tak, že do uplynutí lhůty zadrželého nájemného úplně nezapravil, může pronajímatel žádati předčasné zrušení smlouvy. (§ 1118 o. o. z.) Dle toho má pronajímatel též právo odevzdání předmětu pronajatého odepříti, bylo-li umluveno, že celé nájemné předem má býti zaplaceno a jestliže se tak nestalo (roz. ze dne 21. dubna 1864 č. 2507 sb. 1902). Z předpisu § 1052 o. o. z., že ten, kdo na odevzdání věci chce naléhati, musí prve svoji povinnost spiniti nebo býti hotov ji spiniti, nutně plyne, že dlužník, pokud jest v prodlení, odevzdání věci žádati nemůže. Nebyla-li objednaná práce v umluvené době vykonána, není objednatel povinen objednané věci později přijmouti (§ 1154 o. o. z.).
6. Důležitá jest otázka, zdali i koreální dlužník ručí za prodlení svého solidárního spoludlužníka. Pro tento závazek jeho lze uvésti předpis § 1303 o. o. z. Stubenrauch praví, že koreální dlužník, jelikož za splnění . Mora.
smlouvy solidárně ručí, jest i solidárně zodpověděn, kdežto roz. ze dne 24. ledna 1883 č. 819 sb. 9278 prohlašuje, že koreální dlužník za prodlení druhého zodpověděn není. Dlužno však přisvědčiti názoru Stubenrauchovu, neboť kdo na se béře solidární ručení, musí miti též na paměti, že rovněž má nésti následky tohoto solidárního závazku a průtah spoluzavázaného napraviti, neboť solidárně zavázaní ručí »jeden za všechny a všichni za jednoho«.
7. Prominutí prodlení dlužníkova: Věřiteli přísluší ovšem právo následky prodlení dlužníkovi výslovně nebo mlčky prominouti, t. j. vzdáti se toho, nač následkem prodlení by měl nárok. Takové mlčky učiněné vzdání se obsaženo jest dle § 863 o. o. z. v bezvýhradném přijetí částečného plnění, v čemž zároveň jeví se prominutí průtahu ve příčině plnění zbývajícího (roz. ze dne 25. června 1857 č. 5845, sb. 401), a dále v prominutí nedodržení lhůty při přijetí opožděných splátek (roz. ze dne 15. dubna 1885 č. 2927 sb. 10524) atd.
III. Prodlení věřitelovo záleží v tom, že věřitel prodlévá s předsevzetím činnosti, které jest třeba ku splnění smlouvy.
1. Podmínky:
a) I tu platí zásada, že úmysl věřitelův nesmí směřovati ku zmaření smlouvy, nýbrž toliko k průtahu, jelikož by se pak dopustil porušení smlouvy.
b) O prodlení věřitele lze mluviti jen tenkráte, byl-li průtah způsoben jedině jeho zaviněním.
c) Prodlení věřitele nastává teprve tehda, když dlužník věřiteli plnění bez výsledku nabízel a
d) odmítl-li věřitel plnění neprávem.
e) Ovšem musí dlužník nabízeti plnění na příslušném místě a v náležitý čas (roz. ze dne 29. dubna 1886 č. 4497, časop. »Ger. Ztg.« r. 1886 č. 32).
f) Prodlení věřitelovo počíná teprve po uplynutí celého dne splatnosti (§ 933 o. o. z.; roz. ze dne 6. srpna 1872 č. 8241, sb. 4679).
2. Účinky prodlení věřitelova:
a) O. o. z. vytkl v § 1419 zásadu: »Zdráhal-li se věřitel placení přijmouti, nese toho nepříznivé následky«.
b) Dlužník může pak dotyčnou věc u soudu uložiti, resp. za soudní uschování žádati, čímž zbaví se dlužník svého závazku a nebezpečí plnění věci přechází na věřitele (§ 1425 o. o. z.).
c) K otázce, zdali dlužník má právo v případě prodlení věřitelova s věcí jinak disponovati roz. ze dne 27. dubna 1871 č. 2726, sb. 4142 přisvědčilo, avšak neprávem, neboť prodlení věřitelovo dlužníka jeho závazku nezbavuje již vzhledem ku přesnému znění § 919 o. o. z. Ostatně uvedené rozhodnutí nesouhlasí s roz. ze dne 27. března 1878 č. 1371, sb. 6887, dle něhož dlužník jest povinen příslušnou věc vůbec i po prodlení miti připravenu k disposici věřitelově.
d) Další následky prodlení věřitelova plynou z jednotlivých smluvních poměrů; tak na př. nájemce jest oprávněn od nájemné smlouvy odstoupiti, jestliže pronajímatel neudržuje věc ve stavu k užívání způsobilém (§§ 1096, 1117 o. o, z.); objednatel práce jest povinen objednanému poskytnouti náhradu, prodlévá-li s přijetím práce (§ 1155 o. o. z.); při průtahu Mora. 401
v plnění umluvených záloh může objednaný pokračování v díle odepříti a náhradu žádati (roz. ze dne 13. července 1871 č. 13428, sb. 4227).
IV. Prodlení dle práva obchodního.
1. Prodlení kupujícího:
a) Je-li kupující s přijetím zboží v prodlení, nastoupí-li tedy u něho mora accipiendi, může prodavač především zboží si podržeti a povinnost jeho zboží s péčí řádného kupce opatrovati odpadá (čl. 343 odst. 1 obch. z.). Tím však zákon nechtěl říci, že by byl prodavač prost veškeré péče o prodané zboží od okamžiku, kdy kupující s přijetím jest v prodlení, nýbrž toliko, že od tohoto okamžiku neručí již za péči řádného kupce (viz »Protok. Norimberské« str. 621 a 622). Je-li kupec tudíž v prodlení, a chce-li se prodavač veškeré další zodpovědnosti za prodané zboží zbavíti nebo nechce-li ho vůbec u sebe podržeti, má od okamžiku prodlení kupcova právo na útraty kupcovy, na jeho účet a nebezpečí uložiti je ve veřejném skladišti neb u osoby třetí nebo je prodati a to v obojím případě bez intervence soudní, kteréž se dovolati prodavač ani povinen ani oprávněn není (čl. 343 obch. z., roz. nejv. s. dv. ze dne 14. července 1885 č. 8138, rep. nál. č. 127).
b) Je-li kupec v prodlení se zaplacením trhové ceny, záleží na tom, zdali prodavač zboží již odevzdal t. j. právnicky tradoval (Prot. str. 629) čili nic. Bylo-li zboží již odevzdáno, jest tu pak koupě na úvěr; prodavač má pak právo žádati dle všeobecných zásad toliko zaplacení trhové ceny s úroky z prodlení (6 %) (§ 1333 o. o. z.).
Nebylo-li však zboží ještě odevzdáno, může prodavač voliti mezi trojím právem a sice:
a) Buď může žádati splnění smlouvy t. j. převzetí zboží a zaplacení trhové ceny a zároveň náhradu škody pro opožděné plnění, nebo
β) může zboží šetře ustanovení čl. 343 obch. z. na účet kupujícího prodati a ohledně diference trhové ceny a náhrady škody na něm se hojiti, ve kterémžto případě ovšem musí vyhověti předpisu čl. 356 obch. z., nebo konečně
γ) může od smlouvy odstoupiti, jako by vůbec nebyla bývala uza- vřena a tak zřekna se veškerého nároku na náhradu škody vyhnouti se odevzdání věci; i v tomto případě má průchod předpis čl. 356 obch. z. (čl. 354 obch. z.).
2. Prodlení prodatelovo.
Je-li prodatei s odevzdáním věci v prodlení, má kupec obdobně totéž trojí právo, jako v opačném případě prodavač, je-li kupec v prodlení. Materielně ovšem jest toto právo kupcovo poněkud modifikováno následkem toho, že poškozený kupec nemá v rukou úhradního předmětu jako prodavač. Dle toho může kupec buď
a) žádati splnění smlouvy, tudíž odevzdání zboží a náhradu škody prodlením jemu způsobené (čl. 355 obch. z.), nebo
b) toliko náhradu škody (čl. 283 obch. z.), nebo konečně
c) od smlouvy naprosto odstoupiti.
3. Účinky prodlení kontrahentova při trhových smlouvách, při nichž doba dodání přesně stanovena není, nastupují teprve tehdy, když kontrahent, kterýž místo splnění žádati chce náhradu pro nesplnění nebo chce od smlouvy odstoupiti, napřed druhému kontrahentu to oznámí, a při tom mu, pokud povaha obchodu to dovoluje, ještě poskytnouti dle okolností přiměřenou lhůtu k dodatečnému plnění (čl. 356 obch. z.); o tom, zdali purgatio morae jest možná, rozhoduje povaha obchodu. Při fixních obchodech (viz tento čl.) čl. 356 obch. z. neplatí. Chce-li prodavač zboží prodati a náhradu škody žádati, není к tomu třeba předběžného oznámení ani poskytnutí lhůty k dodatečnému plnění (čl. 357 obch. z.).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Mora. Všeobecný slovník právní. Díl druhý. Kabel - Otcovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1897, svazek/ročník 2, s. 412-416.