NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 2

Č. 10161.

Živnostenské právo: Samostatná koncese hostinská nebo licence podle § 20 a) živn. ř.?
(Nález ze dne 19. listopadu 1932 č. 17677.)
Věc: Antonie Č. v P. proti zemskému úřadu v Praze o provozování buffetu na základě práva vdovského.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: V podání, které došlo dne 13. dubna 1927 k osp na Král. Vinohradech, uvedla st-lka, že jejímu zemřelému manželu Karlu Č. byla výměrem řečeného úřadu ze 14. srpna 1920 udělena licence k provozování buffetu v německém divadle v Praze a že ona tuto živnost po jeho smrti právem vdovským dále provozuje. St-lka žádala, aby licence byla na její jméno v neztenčeném rozsahu »přenesena«.
Magistrát hlavního města Prahy, maje podání za žádost o udělení licence podle § 20 a) živn. ř., zamítl ji výměrem ze 16. listopadu 1929 s odůvodněním, že st-lka neprokázala, že provozuje v Praze neb v některé obci sousední živnost hostinskou a výčepnickou a že nejde o dočasné provozování této živnosti o jednotlivých zvláštních příležitostech, nýbrž o pravidelné provozování živnosti omezené na určité večerní hodiny.
V odvolání z toho podaném namítala st-lka, že úřad nesprávně považoval její podám za žádost o udělení licence podle § 20 a) živn. ř., když šlo o pouhé oznámení, že provozovati bude živnost na základě práva vdovského podle § 56 odst. 4 cit. zák.
Nař. rozhodnutím nevyhověl žal. úřad odvolání z důvodů uvedených ve výměru v odpor vzatém. Dodáno bylo, že st-lka nemůže uplatňovati právo provozovati živnost podle § 56 živn. řádu, ježto její manžel, zemřelý v roce 1921, se vzdal v roce 1915 své koncese hostinské. Jako vdova po pachtýři živnosti hostinské a výčepnické a jako vdova po majiteli licence udělené podle § 20 a) živn. ř. nemá nároku na další provozování živnosti právem vdovským.
Obsahuje tedy nař. rozhodnutí dva výroky: 1. výrok, kterým se st-lce odepírá licence k provozování živnosti hostinské a výčepnické podle § 20 a) živn. ř. a 2. výrok, kterým se jí upírá právo provozovati právem vdovským oprávnění udělené jejímu zemřelému manželu výměrem osp-é na Král. Vinohradech ze 14. srpna 1920 k provozování buffetu v německém divadle v Praze.
Pokud jde o výrok sub 1., stojí stížnost na stanovisku, že st-lka vůbec nežádala, aby jí byla udělena licence podle § 20 a) živn. ř. Pokud jde o výrok sub 2., namítá, že žal. úřad neprávem považuje výměr osp-é ze 14. srpna 1920 za licenci podle § 20 a) živn. ř., kdežto ve skutečnosti jde o koncesi hostinskou a výčepnickou, kterou je st-lka podle § 56 odst. 4 oprávněna provozovati právem vdovským. V tom dlužno dáti stížnosti za pravdu. Podle doslovného znění cit. výměru, jak je uvedeno ve stížnosti, jehož správnost žal. úřad nepopřel, byla Karlu Č. udělena licence k provozování buffetu v německém divadle s oprávněním podávati obložené chlebíčky, cukrovinky a sodové vody v souvislosti s divadelními představeními. Ve výměru se konstatuje, že licence jest zanesena v rejstříku živností koncesovaných pod č.... Toto živn. oprávnění považoval žal. úřad za licenci udělenou na základě ustanovení § 20 a), podle něhož může osobám, které provozují živnost hostinskou a výčepnickou, uděleno býti povolení provozovati ji přechodně mimo schválené stálé místnosti provozovací o jednotlivých zvláštních příležitostech.
V daném případě nestala se ve výměru ze 14. srpna 1920 zmínka o tom, že Karel Č. provozuje nějakou živnost hostinskou a výčepnickou, zejména však nebylo mu uděleno povolení provozovati tuto živnost mimo schválené stálé místnosti provozovací také v německém divadle na Král. Vinohradech při divadelních představeních, nýbrž obdržel povolení provozovati v řečené budově při divadelních představeních buffet s určitými ve výměru tom uvedenými oprávněními. Nebylo-li Karlu Č. toto povolení uděleno jako osobě provozující živnost hostinskou a výčepnickou a nešlo-li o přechodné provozování této živnosti mimo schválené provozovací místnosti, pak nemůže býti řeči o tom, že by výměr ze 14. srpna 1920 měl právní povahu licence po rozumu § 20 a), nýbrž dlužno usuzovati, že výměrem tím byla Karlu Č. udělena koncese k provozování živnosti hostinské a výčepnické v německém divadle s oprávněními a omezeními ve výměru tom uvedenými. Okolnost, že toto živn. oprávnění bylo úchylkou od terminologie živn. řádu označeno v cit. výměru slovem licence na místě koncese, je nerozhodna, neboť nezáleží na pojmenování uděleného oprávnění v aktu povolovacím, nýbrž na tom, jaké oprávnění bylo aktem tím skutečně propůjčeno.
Žal. úřad odepřel vzíti na vědomí oznámení st-lčino, že bude tuto koncesi svého zemřelého manžela provozovati právem vdovským podle § 56 odst. 4 živn. ř. jedině proto, že vycházel z nesprávného předpokladu, že nejde o koncesi hostinskou a výčepnickou, nýbrž o licenci podle § 20 a) cit. zák.
Nař. rozhodnutí založené na tomto nesprávném výkladu aktu povolovacího bylo proto zrušiti podle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 10161. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 626-627.