NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 2

Č. 4943
.
Pozemková reforma: O podmínkách přípustných při propuštění ze záboru podle § 20 příd. zák. — věta jako při Boh. 4896 adm.
(Nález ze dne 25. září 1925 č. 17722.)
Věc: Arcibiskupství Olomoucké proti státnímu pozemkovému úřadu o propuštění půdy ze záboru dle §u 20 příd. zákona.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Nař. rozhodnutím ponechán byl arcibiskupství olomouckému jako vlastníku velkostatku H. dle § 20 zák. č. 81/1920 zámek v H. s příslušenstvím, jestliže se vlastník podrobí těmto podmínkám: »1. Park s budovami v něm situovanými, kaple i sochy budou udržovány v řádném stavu, budovy budou chráněny proti škodám požárovým; 2. opravy kaple a soch, změny na zámku a přilehlých budovách, jimiž mohl by býti změněn dosavadní vnější stav, budou provedeny za souhlasu stát. památk. úřadu v Brně; 3. park a zahrady nebudou měněny v jiný užitkový tvar a nebude v nich i alejích káceno stromoví pro zisk dřeva; 4. majitel nebude brániti přístupu orgánům min. škol. a stát. památk. úřadu za účelem kontroly, zda jsou podmínky plněny; 5. majitel nebude brániti vědeckému předvěkému bádání a vykopávkám na pozemcích mu zde ponechaných, prováděnému za souhlasu stát. památk. úřadu v Brně, za případnou náhradu škod na kulturách, při čemž nálezy připadnou státu neb veřejným institucím. Veškeré uvedené podmínky jsou povinni plniti a zachovávati i právní nástupci žadatele. Nepodvolení se těmto podmínkám a nezachování jich v celku i jednotlivě se strany žadatele neb jeho právních nástupců dává stpú-u právo, nemovitosti uvedené, žadateli dle § 20 př. z. ponechané, ihned převzíti a přiděliti. Závazky ty budou na nemovitostech žadateli ponechaných knihovně poznamenány.
Stížnost naříká rozhodnutí to jen potud, pokud si žal. úřad vyhradil právo při nezachování podmínek nemovitosti dle § 20 př. zák. vlastníku ponechané ihned převzíti a přiděliti a navrhuje zrušení této jeho části pro nezákonnost.
Nss neshledal stížnost důvodnou. Účelem ustanovení § 20 příd. zák. jest, aby při provádění pozemkové reformy nebyly rušeny krásy přírodní a ráz krajiny a aby nevzaly újmy památky přírodní, historické a umělecké. Stpú-u dán je příkaz, aby toho dbal, a vlastníku zabrané půdy přiznán zákonem nárok, aby mu plochy, jež jsou přírodními krásami či památkami, neb na kterých nalézaií se historické a umělecké památky, byly i nad výměru v § 11 I. větě záb. zák. propuštěny, ale jen podrobí-li se podmínkám stanoveným stpú-em. Podmínky ty mají právě zabezpečiti nerušené další trvání krás přírodních a památek historických a uměleckých.
Pokud podmínky nevybočují z mezí příkazu daného stpú-u I. větou § 20 př. z., nelze o nich právem tvrditi, že jsou v rozporu se zákonem. O nař. výroku nelze pak právem tvrditi, že by z mezí těch vybočoval. Účelem jeho není nic jiného, než co možná bezpečně zaručiti, aby st-l a právní jeho nástupcové v držení propuštěných ploch skutečně řádně plnili ony podmínky, jichž uložení shledal žal. úřad nutným, aby zabezpečeno bylo další trvání nemovitostí, jež st-li jako krásy přírodní a památky byly propuštěny, v řádném stavu. Je tedy i účelem tohoto výroku zajištění těchto krás a památek, a proto nelze tvrditi, že by výrok ten byl v. rozporu se zákonem. Tak judikoval nss i v nál. Boh. 4896 adm.
Stížnost dovozuje ovšem nezákonnost nař. části poukazem na to, že zámek a park byl propuštěn ze záboru a že tedy nelze ho bez dalšího převzíti a přiděliti. Tu přikládá však stížnost této nař. části smysl, který snad mají slova převzíti a přiděliti sama o sobě, který však vzhledem k celé souvislosti nař. rozhodnutí nelze jim přikládati. Smysl jejich je zřejmě, že žal. úřad v případě nesplnění podmínek pokládati chce propuštěnou dle 20 příd. zák. půdu na dále za zabranou a jako s takovou s ní nakládati. Nelze však rozhodnutí rozuměti tak, že by úřad bez jakéhokoli dalšího řízení ihned mínil přistoupiti k převzetí a přídělu ploch těch; proto padají tedy námitky, které dovozují, že převzetí není možné bez výpovědi a že tato nemůže se týkati půdy propuštěné, když přece propuštění stává se jen podmínečně a to pod podmínkou, kterou nss neshledal protizákonnou.
Uvádí-li stížnost, že stpú-u, propustil-li půdu ze záboru, nepřísluší již o ní judikovati, přehlíží opět resolutivní povahu oné podmínky, tak jako přehlíží vůbec celkový ráz nároku vlastníka dle § 20 příd. zák., který je podmíněn tím, že se vlastník podrobí podmínkám stanoveným stpú-em, ovšem podmínkám, jež pohybují se v rámci účelu a cíle tohoto ustanovení. Podmínka naříkaná není nezákonnou, jak svrchu dovozeno, a nemůže se tedy stížnost právem domáhati jejího zrušení, nýbrž mohlo by stěžující si arcibiskupství jedině prohlásiti, že za podmínky takto formulované nárok na ony nemovitosti nečiní.

Citace:

č. 8729. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství, JUDr. V. Tomsa, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 170-172.