NPD documents search: Váž. civ., 13 (1931), sv. 1

Č. 9713.

Policejní právo trestní (Podk. Rus): 1. Ustanovení § 177 resp. 179 uher. polic. trest. řádu č. 65000/1909, připouštějící zpravidla odvolání až ke třetí stolici, bylo změněno předpisem čl. 8 odst. 2 věty 1. zák. č. 125/27. — II. O promlčení policejních přestupků — věty jako při Boh. A 5004/25 a 6503/27.
(Nález ze dne 27. února 1932 č. 2376.)
Věc: Josef Sch. v B. proti zemskému úřadu v Užhorodě o přestupek padělání vína.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud jím byl potvrzen výrok, že se st-1 uznává vinným přestupkem § 38 bodu 1 zák. čl. XLVII: 1908 a odsuzuje se k trestu uzamčení 60 dnů a k zaplacení peněžité pokuty 100 Kč, pro případ nedobytnosti k dalšímu 5 dennímu uzamčení, a že rozsudek bude po nabytí právní moci uveřejněn v časopisech »Prágai Magyar Hirlap« a »Národní Politika«, se zrušuje pro nezákonnost; pokud jím byl potvrzen výrok o zabavení a denaturování vína odpovídajícího vzorku č. 3 na útraty st-lovy pro účely uvedené v § 23 zák. čl. XX:1901, zrušuje se nař. rozhodnutí pro vadnost řízení. V ostatním se stížnost jednak odmítá pro nepřípustnost, jednak zamítá pro bezdůvodnost. Důvody: Rozsudkem policejního komisařství v Berehově ze 4. února 1927 byl st-1 uznán vinným přestupkem § 38 bodu 1 zák. čl. XLVII:1908, jehož se dopustil tím, že v červnu 1926 měl na skladě padělané víno, které sám vyrobil, a byl odsouzen na základě § 37 cit. zák. k trestu uzamčení v trvání 60 dnů a k zaplacení peněžité pokuty v částce 100 Kč, pro případ nedobytnosti k dalšímu 5dennímu uzamčení. Zároveň bylo vysloveno, že veškeré víno ve sklepě st-lově v B. se zabavuje, resp. propadá, bude denaturováno pod dohledem státního sklepního inspektora vinného v Berehově a zpeněženo k účelům stanoveným v § 23 zák. čl. XX: 1901, dále že st-1 jest povinen zaplatiti částku 724 Kč 20 h za rozbory vína, jakož i všechny náklady spojené s denaturováním vína ve smyslu § 46 zák. čl. XLVII:1908, a konečně že na jeho náklad bude rozsudek po nabytí právní moci uveřejněn v časopisech »Prágai Magyar Hirlap« a »Národní Politika«. — Odvolání proti tomu podané bylo původně zamítnuto rozhodnutím župního úřadu v Mukačevě z 28. února 1927. Když rozhodnutí to bylo výnosem min. vnitra z 28. ledna 1928 zrušeno, rozhodl o zmíněném odvolání zemský úřad v Užhorodě rozhodnutím z 12. listopadu 1928. Když i toto rozhodnutí bylo zrušeno rozhodnutím ministerstva vnitra ze 13. února 1929, zemský úřad v Užhorodě nař. rozhodnutím z 5. března 1929 nevyhověl odvolání podanému st-lem proti rozsudku policejního komisařství v Berehově ze 4. února 1927 a rozsudek ten potvrdil. —
O stížnosti na toto rozhodnutí uvážil nss:
Rozsudek policejního komisařství v Berehově ze 4. února 1927, který byl nař. rozhodnutím v pořadí stolic správních potvrzen, obsahuje tři výroky: 1. výrok uznávající st-le vinným přestupkem § 38 bodu 1 zák. čl. XLVII:1908, ukládající mu za tento přestupek trest a vyslovující, že rozsudek bude po nabytí právní moci uveřejněn na náklad stěžovatelův v časopisech »Prágai Magyar Hirlap« a »Národní Politika«, 2. výrok vyslovující, že všechno víno ve st-lově sklepě v B. se zabavuje, resp. propadá, bude denaturováno a zpeněženo k účelům stanoveným v § 23 zák. čl. XX: 1901, a že st-1 jest povinen zaplatiti ve smyslu § 46 zák. čl. XLVII:1908 všechny náklady spojené s denaturováním, 3. výrok, že st-1 je povinen zaplatiti částku 724 Kč 20 h za rozbory vína.
Ad 1. Stížnost, obracejíc se proti výroku prvému namítá, že v tomto směru nebyl vyčerpán pořad instanční a že tedy nař. rozhodnutí není v tomto směru podle § 5 zák. o ss konečné. Nař. rozhodnutím rozhodoval zemský úřad v Užhorodě jako stolice odvolací, z rozhodnutí takového není však podle výslovného ustanovení 1. věty 2. odst. čl. 8 zák. č. 125/27 o organisaci politické správy další odvolání přípustné, a to ani v případě, že jde o rozhodnutí vydané ve věci trestní, neboť zákon v tomto směru rozdílu nečiní. Správností tohoto výkladu 2. odst čl. 8 cit. zák. nemůže otřásti námitka, že podle posl. odstavce čl. 10 téhož zák. jest úprava trestního řízení správního vyhražena cestě zákonné, neboť nelze přehlédnouti, že přes tuto výhradu, několik otázek trestního řízení správního bylo upraveno již ve zmíněném zákonu o organisaci politické správy samotném, jak jest zřejmo z jeho článků 6, 8 a 11. Z tohoto důvodu není příčiny, aby ustanovení 1. věty, 2. odst. čl. 8 o zkrácení instančního pořadu bylo vykládáno restriktivně v ten rozum, že se nevztahuje na případy, o kterých zemský úřad rozhoduje jako stolice odvolací ve věci trestní. K výkladu takovému jest tím méně příčiny, když se v 2. větě téhož odstavce čl. 8 vylučuje další pořad instanční z rozhodnutí okresního úřadu jako odvolacího ve věcech trestní pravomoci obecní, tedy rovněž ve věci spadající do oboru trestního soudnictví správního. Právě proto posléz zmíněné ustanovení potvrzuje, že ustanovení o zkrácení instančního pořadí obsažená v 1. větě 2. odst. čl. 8 platí i pro trestní řízení správní, jak nss vyslovil již v nál. Boh. A 9001/31. Je-li tomu tak, pak bylo stížností dovolané ustanovení § 177, resp. § 179 uh. pol. trest. řádu čís. 65.000/1909, připouštějící zpravidla proti rozsudku 1. stolice odvolání do dalších dvou stolic, jakož i ustanovení § 56 zák. čl. XLVII:1908, podle něhož jest v přestupkovém řízení provedeném podle tohoto zákona přípustno odvolání také proti dvěma souhlasným rozsudkům, změněno cit. ustanovením 1. věty, 2. odst. čl. 8 zák. č. 125/1927, takže i v těchto případech rozhoduje zemský úřad s platností konečnou. Nesprávně dovozuje stížnost, že v konkrétním případě jest proti nař. rozhodnutí přípustno odvolání k min. vnitra podle 4. odst. čl. 8 zák. čís. 125/27 proto, že dosud nebylo věcně vyřízeno odvolání, jež st-1 podal proti rozsudku župního úřadu v Mukačevě z 28. února 1927 k 3. stolici dne 21. března 1927, tedy před účinností uvedeného zákona o organisaci politické správy. Vznášejíc tuto námitku přehlíží stížnost, že ustanovení 4. odst. čl. 8 cit. zák. upravuje jen postup v oněch případech projednávaných v pořadu stolic správních v den účinnosti tohoto zákona, jež by mohly býti postiženy ustanoveními předcházejících odstavců, a že míří jen na případy, v nichž rozhodnutí, jež by podle ustanovení odst. 2 a 3 čl. 8 bylo konečné, bylo vydáno přede dnem, kdy zákon o organisaci politické správy nabyl účinnosti. Na případy, v nichž bylo rozhodnutí zemského úřadu jako úřadu odvolacího vydáno za účinnosti tohoto zákona, dopadá ustanovení 2. odst. čl. 8, podle něhož — jak bylo uvedeno — z rozhodnutí takového další odvolání přípustno není. Názor, že podle 4. odst. čl. 8 cit. zák. rozhodnutí 2. stolice vydané za účinnosti organisačního zákona podléhá instančnímu přezkoumání stolicí 3. v případě, když touto stolicí bylo rozhodnutí 2. stolice — vydané v řízení předcházejícím — na odvolání podané před účinností organisačního zákona zrušeno jen z důvodů formálních, aniž byly vyřízeny meritorní námitky uplatňované v opravném prostředku proti rozhodnutí 2. stolice, jest nesprávný, neboť jde o výklad zcela libovolný, který ve znění cit. ustanovení zákona nemá vůbec žádné opory.
Podle toho, co bylo uvedeno, byl spor, pokud jde o otázku viny a trestu v pořadí stolic správních vyřízen (§ 5 zák. o ss), a jest proto nutno přikročiti k projednání věcných námitek jimiž stížnost brojí proti výroku o vině a trestu. V tomto směru vytýká stížnost na prvém místě, že nař. rozhodnutí, potvrzujíc výrok o vině a trestu vyslovený rozsudkem 1. stolice, přehlíží, že věc od 21. března 1927, kdy st-1 podal odvolání proti rozsudku župního úřadu, do 28. ledna 1928, kdy bylo toto odvolání min. vnitra vyřízeno, byla v klidu déle než 6 měsíců, takže promlčecí lhůta podle § 31 zák. čl. XL:1879 uplynula, aniž bylo učiněno jakékoli opatření trestního policejního soudu směřující proti st-li, a měl proto býti podle § 155 pol. tr. řádu vydán rozsudek osvobozující. Námitku tu uznal nss důvodnou.
Podle § 31 zák. čl. XL:1879 možnost zahájiti trestní řízení, pokud zvláštní zákon jinak neustanovuje, promlčí se v 6 měsících. Toto ustanovení platí nejen pro zahájení trestního řízení, nýbrž i pro další jeho oddíly, jak nss vyslovil již v nál. Boh. A 5004/25 a 6503/27. Zák. čl. XLVII:1908, pro jehož přestoupení byl st-1 potrestán, zvláštních ustanovení o promlčení nemá a sluší proto použíti na tento případ zmíněného předpisu zák. čl. XL:1879. Ježto pak tento zákon nemá zvláštních ustanovení o tom, kdy promlčení počíná běžeti a kterými skutečnostmi běžící promlčení se přetrhuje, platí v těchto směrech se zřetelem na ustanovení § 12 tohoto zák. ustanovení § 108 zák. čl. V: 1878, podle něhož přerušuje se promlčení usnesením nebo opatřením soudním, jež směřuje pro spáchání trestního činu, o který jde, proti pachateli, počíná však znova dnem tohoto usnesení nebo opatření. Z těchto ustanovení v souvislosti s bodem 3. odst. 2 § 204 uh. pol. trest. řádu č. 65.000/ 1909, podle něhož má odvolací úřad zrušiti z úřední povinnosti rozhodnutí nižší stolice, shledá-li, že jest zde důvod vylučující zahájení policejního trestního řízení, plyne, že jest zákonnou povinností úřadu přezkoumávajícího rozsudek nižší stolice, aby přihlédl k tomu, není-li přestupek, o který jde, se zřetelem na cit. ustanovení § 31 zák. čl. XL: 1879 promlčen, zejména neuplynula-li od vydání rozhodnutí v odpor vzatého zákonná lhůta 6měsíční, aniž bylo v této lhůtě vydáno usnesení nebo opatření trestního policejního soudu směřující pro spáchání trestního činu proti pachateli.
Podle správních spisů nebylo v době od 9. listopadu 1927, kdy došla na civ. správu Podk. Rusi v Užhorodě zpráva policejního komisařství v Berehově z 5. listopadu 1927, ve které se tento úřad domáhal, aby o odvolání podaném st-lem proti rozsudku župního úřadu v Mukačevě z 28. února 1927 bylo s urychlením rozhodnuto, do 3. června 1928, kdy bylo st-li sděleno rozhodnutí ministerstva vnitra z 28. ledna 1928, vydáno žádné usnesení nebo opatření, které by mohlo promlčení přetrhnouti. Musil proto nss uznati důvodnou námitku stížnosti, že konkrétní věc trestní jest podle § 31 zák. čl. XL:1879 promlčena. Při tom neměl nss příčiny uvažovati o tom, zdali snad zmíněná zpráva policejního ředitelství v Berehově byla aktem promlčení přetrhujícím, neboť — jak bylo uvedeno — i po vydání tohoto aktu uplynula lhůta 6měsíční, aniž bylo proti st-li vydáno jakékoli rozhodnutí nebo opatření úřední, jež by pro otázku přetržení běžícího promlčení mohlo padati na váhu. Byla-li však trestní věc promlčena, bylo povinností úřadu podle § 204 uh. pol. trest. řádu, aby rozsudek 1. stolice zrušil z úřední moci. Neučinil-li tak, nýbrž rozsudek ten potvrdil, porušil zákon. Ježto Stížnost toto porušení zákona vytýká, musilo býti nař. rozhodnutí, pokud jím byl potvrzen výrok, že st-1 se uznává vinným přestupkem § 38 bodu 1 zák. čl. XLVII:1908 a odsuzuje se k trestu uzamčení 60 dnů a zaplacení peněžité pokuty v částce 100 Kč, pro případ nedobytnosti k dalšímu 5dennímu uzamčení, a že rozsudek bude po nabytí právní moci uveřejněn v časopisech »Prágai Magyar Hirlap« a »Národní Potitika« — zrušeno podle § 7 zák. o ss, aniž bylo třeba zabývati se ostatními námitkami stížnosti, jež se obracejí proti této části nař. rozhodnutí.
Ad 2. Stížnost netvrdí, že proti výroku shora ad 2. uvedenému jest přípustný další opravný prostředek v pořadí stolic správních. Nss, uvažuje o této otázce z úřední povinnosti shledal, že nař. rozhodnutí jest i v tomto směru se zřetelem na ustanovení 2. odst. čl. 8 zák. o organisaci politické správy, rozhodnutím, jímž byla věc v pořadu stolic správních vyřízena (§ 5 zák. o ss). Uváživ pak, že podle § 48 zák. čl. XLVII: 1908 opatření o denaturování a konfiskaci pozastaveného vína a o úhradě nákladů spojených s tímto denaturováním (§ 46 cit. zák. čl.) jest provésti i v případě, že z jakéhokoli důvodu nelze pokračovati v policejním řízení trestním, nebo nelze vykonati uložený trest, musil nss přes to, že ve výroku o vině a trestu dospěl ke zrušení nař. rozhodnutí, zabývati se stížností, pokud směřuje proti výroku uvedenému shora ad 2.
V tomto směru vytýká stížnost především, že sud vína, odpovídající vzorku č. 3, nemůže býti zabaven, a že nemůže býti nařízeno denaturování vína v něm obsaženého, poněvadž opatření takové lze podle §§ 46 a 47 zák. čl. XLVII: 1908 naříditi jen ve příčině nápojů padělaných, víno v tomto sudě není však paděláno, nýbrž jde o víno zkažené, jak se také uvádí v rozsudku 1. stolice. Námitku téhož obsahu vznesl st-1 v odvolání podaném proti rozsudku 1. stolice. Žal. úřad nezaujal k ní v nař. rozhodnutí stanoviska ani po stránce skutkové, ani po stránce právní přes to, že bylo jeho povinností, aby se s ní vypořádal, neboť šlo o námitku, jíž rozhodnost pro opatření učiněné výrokem 1. stolice upříti nelze, kdyžtě lze opatření zmíněná v § 46 zák. čl. shora citovaného vysloviti jen stran vína padělaného nebo upraveného proti předpisům tohoto zák. (§§ 59 a 60). Jest proto v tomto směru nař. rozhodnutí založeno na řízení podstatně vadném. — —
Ad 3. Tento výrok nemůže tvořiti předmět kognice nss-u, poněvadž proti tomuto výroku stížnost neformuluje námitek (§ 18 zák. o ss).

Citace:

č. 11222. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 582-584.