NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Č. 5091.

Vojenské věci: I. * Ustanovení §u 12 zákona ze 17. února 1922 č. 76 Sb. o vojenských zaopatřovacích požitcích nelze použíti na důstojníky z povolání na dovolené s čekatelným se nalézající. — II. * Ustanovení §u 95, odst. 6 branných předpisů (vl. nař. z 28. července 1921 č. 269 Sb.) nepřipouští obdobného použití odstavce 6. §u 93 těchže předpisů o důstojnících z povolání. — III. * Ustanovení rak. služební knihy A-49 odd. IV. o přestupu důstojníků činné služby do civilní státní služby nebo do služeb jí na roven postavených jsou dosud v platnosti.
(Nález ze dne 7. listopadu 1925 č. 17997.)
Věc: Jan K. v P. proti ministerstvu národní obrany (min. místotaj. Dr. Václ. Maur) o nárok na čekané a přeložení do zálohy. Výrok: Stížnosti zamítají se jako bezdůvodné.
Důvody: St-l byl jako gážista z povolání býv. armády rak. převzat do svazku čs. armády a dostal z důvodu dočasné nezpůsobilosti ke službě dovolenou s čekaným na 12 měsíců, počínaje ode dne 1. května 1923. Ke sdělení min. pošt, že st-l podal žádost o přijetí do poštovních služeb, odpovědělo žal. min., že námitek nečiní, že však žádá o sdělení dne, kterým bude st-l do pošt. služeb převzat, aby mohlo býti provedeno jeho přeložení do zálohy a aby mu byly zastaveny požitky vyplácené mu po dobu dovolené s čekaným. K dalšímu sdělení min. pošt, že se st-l se souhlasem mno přejímá do pošt. služeb a jmenuje pošt. koncipientem ve stavu právnických úředníků adm. pod podmínkou, že se do 6 měsíců podrobí s úspěchem třetí státní zkoušce resp. že st-l nastoupil službu u pošt. ředitelství v Pardubicích dne 26. září 1923 a k podám z 27. září 1923, jímž st-l hlásil toto převzetí i jmenování a nastoupení služby a dodal, že místo jemu udělené jest rázu zatímného (čekatelské) s adjutem ročních 6480 K a příslušným drahotním přídavkem, nárok na výplatu pak že počíná dnem 1. října 1923, vyslovilo žal. min. rozhodnutím z 8. listopadu 1923, že st-l nemá dnem 1. října 1923 počínaje nároku na čekané, poněvadž koná od toho dne služby, které jsou podle §u 95 zák. ze 17. února 1922 č. 76 Sb. na roven postaveny aktivním službám civilních státních zaměstnanců, a uložilo likvidatuře, aby provedla úhradu čekaného, vyplaceného st-li po dni 30. září 1923, — a výnosem ze 17. listopadu 1923 přeložilo st-le dnem 1. října 1923 do zálohy a dodalo, že přeložení toto bude v jednom z příštích osobních věstníků mno uveřejněno a že st-l má býti koncem dubna 1924 podroben novému superarbitračnímu řízení. Uveřejnění ve věstníku stalo se dne 15. prosince 1923 (č. 92).
St-l obrátil se proti oběma těmto rozhodnutím podáními, jež označil jako rekursy a jež žal. úřad nař. rozhodnutími zamítl.
St-l bere stížnostmi k nss podanými obě rozhodnutí v odpor pro nezákonnost, rozhodnutí o nároku na čekané též pro vadnost řízení. —
O přestupu důstojníků z povolání v činné službě do civilní státní služby neb do služby jí na roven postavené nemá branný zákon ani branné předpisy zákon ten provádějící žádných ustanovení a také nebyl tento předmět posud upraven jinou právní normou v čsl. republice vydanou (§ 23 zák. č. 195/20). Dle čl. 2 zák. z 28. října 1918 č. 11 Sb. zůstaly tudíž dosud v platnosti předpisy rak. služ. knihy A-49 o zvláštních osobních záležitostech, které jednají v odd. IV. o vstoupení důstojníků z povolání do civ. státní služby. Dle §u 21. odst. 3 této služ. knihy jest důstojníky na dovolené s čekaným klásti na roven aktivním důstojníkům. Důstojníci aktivní mohou vstoupiti do civ. státní služby se svolením mno a jsou povinni, uchazejí-li se o civ. státní službu, žádati o toto svolení u velitelství bezprostředně nadřízeného a k žádosti té přiložiti žádost na úřad který povolán jest k udělení místa v civilní službě, o něž se ucházejí. Dle § 29 může pak aktivním důstojníkům, kteří se o místo v civ. stát. službě ucházejí, uděleno býti svolení ke zkušebnému konání služby až do 6 měsíců a má býti počátek této dovolené stanoven dohodou úřadů vojenských s příslušným úřauem civilním.
St-l nezachoval se dle těchto předpisů a podal přímo u civ. stát. úřadu žádost o přijetí do státní služby poštovní, aniž by byl žádal u vojenské správy o svolení k tomu, a o povolení dovolené. Tímto svým jednáním dal st-l nepochybně na jevo, že nehodlá nadále zůstati důstojníkem z povolání.
Dle § 25 bran. zák. č. 193/20 mají důstojníci z povolání, kteří prohlásí před 31. prosincem toho roku, v němž dovrší 50. rok věku svého, že nehodlají nadále býti důstojníky z povolání, přeloženi býti do zálohy, jestliže vyhověli stanovené povinnosti k prezenční a činné službě.
Stížnost namítá, že podání žádosti o přijetí do civ. stát. služby nelze pokládati za prohlášení, o němž mluví § 25 bran. zák. Námitku tu však nelze uznati důvodnou, neboť § 25 zák. nepředpisuje žádnou určitou formu pro zmíněné tam prohlášení a mohl proto žal. úřad právem spatřovati v žádosti st-lově o přijetí do civ. státní služby prohlášení, že nehodlá nadále býti důstojníkem z povolání. Ostatně dle § 26 rak. služ. knihy A-49 odd. IV má důstojník z povolání, který byl přijat do civ. stát. služby z moci úřední bez žádosti přeložen býti do zálohy dnem přestupu do civ. služby.
Předpokládá se tu ovšem, že dotčený gážista žádal předepsanou cestou o svolení k vstoupení do civ. služby a předložil zároveň žádost k příslušnému úřadu o udělení místa v civ. službě. Jestliže však mno st-li toto nezachování předepsaného služebního postupu prominulo, a své svolení i bez výslovné žádosti dalo, nemůže v tomto postupu spatřována býti ani vadnost řízení ani nezákonnost. Žal. úřad byl pak jak dle §u 25 bran. zák., tak zvláště dle § 26 služ. knihy A 49 oprávněn bez další žádosti, z moci úřední naříditi přeložení st-le do zálohy, jakmile týž do civ. státní služby přijat byl.
Jest ještě zkoumati, kterým dnem mohl a měl st-l býti přeložen do zálohy, pokud se týče kdy a jak mělo býti přeložení to provedeno. O přeložení důstojníků z povolání Jo zálohy jedná § 95 branných předpisů č. Sb. 269/21, který ustanovuje v odst. 1. mimo jiné, že přeložení do zálohy má býti provedeno dnem vyhlášení ve věstníku mno a dále v odst. 6, že pro provedení nařízeného přeložení do zálohy platí obdobná ustanovení §u 93.
Stížnost stojí na stanovisku, že dle těchto předpisů mělo býti přeložení st-le do zálohy provedeno ale obdoby předpisu daného v §u 93 odst. 6 o poddůstojnících z povolání a dále že přeložení mělo se státi teprve tím dnem, kterého bylo vyhlášeno ve věstníku mno, nikoliv již dnem 1. října 1923. Toto právní stanovisko nelze uznati správným.
§ 93 bran. předpisů obsahuje více všeobecných ustanoveni o přeložení do zálohy, z nichž předpisy odst. 5 a 6 jednají výlučně o poddůstojnících z povolání. Tyto poslední předpisy jsou singulérní, obsahují zcela výjimečná ustanovení pro poddůstojníky z povolání a to jen pro ty, kterým jest platnými předpisy zachován nárok na propůjčení služebních míst dle zákonů o certifikatistech, a platí výlučně pro případy, v nichž poddůstojník z povolání byl ustanoven v některé ze služeb uvedených v zákoně o certifikatistech. Mimo to v odst. 6 § 93 neupravuje se pouze přeložení do zálohy, nýbrž také celý postup při přestupu poddůstojníka z povolání do civ. státní služby a upravuje se tedy i stav před přeložením do zálohy. Vzhledem k tomu nepřipouštějí tyto předpisy obdobného použití na důstojníky z povolání, pro něž při přestupu do civ. státní služby platí dosud výše zmíněné předpisy služ. knihy A-49 a nelze proto pochybovati o tom, že § 95 bran. předpisů v odst. 6 má na mysli u důstojníků z povolání obdobné použití jen těch ustanovení §u 93, která jsou rázu všeobecného a vztahují se na osoby vojenské vůbec. Že názor stížnosti není správný, plyne také již z ustanovení §u 26 služ. knihy A-49,dle něhož aktivní důstojníci, kteří vstoupili do civ. státní služby, mají býti již dnem přestupu do této služby přeloženi do zálohy.
Pokud pak jde o otázku, který den může vojenská správa ustanoviti za den přeložení do zálohy, nelze rovněž stížnosti dáti za pravdu. Ze znění §u 95 odst. 6 bran. předpisů jde, že nařízení přeložení do zálohy a provedení přeložení do zálohy jsou dva různé pojmy a že první musí předcházeti druhému, jak patrno i z §u 93, jehož odst. 3. jedná o provedení nařízeného přeložení do zálohy. Jest zřejmo, že již při nařízení přeložení do zálohy musí býti stanoven den, kterým přeložení to nastati má, a lze proto ustanovení odst. 1. §u 95 bran. přepisů přikládati jen ten smysl, že přeložení do zálohy na určitý den stanovené má býti provedeno po rozumu předpisů v §u 93 daných tím dnem, který jest ve věstníku mno vyhlášen jako den přeložení. Z ustanovení §u 26 služ. knihy A-49 jde rovněž, že přeložení důstojníka z povolání, který byl přijat do civilní státní služby, nemá nastati teprve dnem vyhlášení přeložení toho ve věstníku, nýbrž již dnem přestupu do této služby.
Výrok, že st-l byl dnem 1. října 1923 přeložen do zálohy, neodporuje, jak z úvah předeslaných vyplývá, zákonu, a jeví se proto stížnost do tohoto výroku podaná neodůvodněnou.
Druhou stížností v odpor braný výrok, kterým zamítnut byl rekurs stlův proti zastavení výplaty čekaného dnem 1. října 1923, opírá žal. úřad o ustanovení §§ 12 a 95 zák. č. 76/1922. Ustanovení těchto však na daný případ nelze vůbec použíti, poněvadž uvedený zákon jedná o vojenských požitcích zaopatřovacích a ustanovení §§ 12 a 95 se týkají výlučně stážistů ve výslužbě. St-l v době své dovolené s čekaným nebyl však gážistou ve výslužbě, nýbrž bylo jej, jak již uvedeno, pokládati za důstojníka v činně síužbě a proto také požitky jeho na dovolené s čekaným nejsou výslužným, nýbrž požitky téže povahy jako služební požitky důstojníka v činné službě.
Nelze-li však založiti nař. výrok o zastavení čekaného na ustanovení §§ 12 a 95 cit. zákona, není třeba zabývati se otázkou mezi stranami spornou, zdali s přípravnou službou st-le jako pošt. koncipienta jest soustavně spojeno právo na zaopatřovací požitky.
Než přes to, že odůvodnění nař. výroku po stránce právní není případným, nelze výtku nezákonnosti výroku tomu stížností činěnou uznati důvodnou. Dle služ. předpisu o vojenských požitcích H-II-1 §u 1 č. 5 končí se nárok na pravidelné požitky gážistů vojenských koncem měsíce, ve kterém gážista přestal býti aktivním vojenským gážistou. Přeložením do zálohy dnem 1. října 1923 přestal st-l koncem měsíce září 1923 býti aktivním vojenským gážistou a tím zároveň přestala i dovolená jemu jako akt. gážistovi s čekaným udělená a pozbyl tudíž dle posléze uvedeného předpisu rovněž koncem měsíce září 1923 nároku na další výplatu čekaného.

Citace:

č. 5091. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 460-463.