NPD documents search: Zprávy Právnické jednoty moravské, 23 (1914) - O poměru ustanovení Haagské konvence (čl. 17. až 19.) k předpisům řádu exekučního (§§ 79. a násl.).

Čís. 2111.

Skutková podstata zločinu veřejného násilí podle §u 93 tr. zák. vyžaduje v subjektivním směru úmysl pachatelův, obmeziti jiného na osobní svobodě proti jeho vůli, a pachatelovo vědomí, že napadený to pociťuje jako obmezení své volnosti v pobytu.
(Rozh. ze dne 1. října 1925, Zm I 533/25).
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku zemského jakožto nalézacího soudu v Praze ze dne 5. května 1925, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem veřejného násilí podle §u 93 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc nalézacímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl, mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnosti nelze upříti oprávnění pokud dovolávajíc se důvodu zmatečnosti čís. 9 a) §u 281 tr. ř. namítá, že tu není zlého úmyslu, jehož je třeba ke skutkové podstatě zločinu podle §u 93 tr. zák. Úmyslem pachatele při tomto zločinu musí býti, obmeziti jiného na osobní svobodě proti jeho vůli, a vědomí jeho, že napadený to pociťuje jako obmezení své volnosti v pohybu. Nalézací soud zjišťuje v rozhodovacích důvodech rozsudku jen zevnější příběh mezi obžalovaným a C-ovou, při němž této v užívání její osobní svobody bylo překáženo, dále že obžalovaný věděl, že mu nad C-ovou nepřísluší žádná zákonná moc, a konečně, že obžalovaný nemohl míti příčiny, pokládati C-ovou za osobu zločinnou, škodlivou nebo nebezpečnou. Otázkou úmyslu obžalovaného vůbec, jeho vědomí, že svým útokem na jmenovanou dívku tuto v její osobní svobodě proti její vůli obmezoval, se rozsudek nezabývá, nýbrž spokojuje se zcela všeobecným závěrem, že čin obžalovaného tvoří skutkovou podstatu zločinu podle §u 93 tr. zák. »jak v objektivním tak i v subjektivním směru«. Rozhodovací důvody napadeného rozsudku uvádějí, že C-ová se bránila a žádala obžalovaného, by ji pustil. Jakým způsobem se bránila, rozsudek neuvádí. Ze skutečnosti, že obžalovaný se uzamkl s C-ovou na záchodě, nevyplývá nutně, že jednal ve zlém úmyslu, jehož je potřebí ke skutkové podstatě zločinu, zde v úvahu přicházejícího; neboť obžalovaný mohl dvéře zamknouti též jen za tím účelem, by nebyl s C-ovou na záchodě překvapen. Bylo proto nezbytno zjistiti, zda si obžalovaný uvědomil vážnost odporu C-ové a tím dospěl k přesvědčení, že osobní svobodu dívky proti její vůli obmezuje. Bez tohoto zjištění po stránce subjektivní jest výrok, odsuzující obžalovaného pro zločin podle §u 93 tr. zák. právně mylným.

Citace:

č. 11585. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 479-481.