NPD documents search: Všeobecný slovník právní, sv. 4

Samovazba
jest zvláštní způsob trestu, který záleží v tom, že odsouzenci jsou od sebe odloučeni a v jednotlivých celách (odtud také tak zv. vazba v celách) umístěni. Naproti společné vazbě, která dříve také v Rakousku byla výhradně zavedena (t. zv. soustava káznická) schválil císař již nejvyšš. rozh. ze dne 24. srpna 1849 č. 376 ř. z. (Kaserer III. str. 169) na základě přednášky ministra spravedlnosti A. ze Schmerlingů, který vytknul přednosti systému samovazby vzhledem k jiným známým vězeňským soustavám, aby samovazby užíváno bylo dle zásad v této přednášce vytčených budoucně u všech osob ve vyšetřování jsoucích a při všech odsouzencích k trestu vězení nebo žaláře, kteří si mají odbyti svůj (nejvýše jednoroční) trest po zákonu v soudních věznicích, že jest tudíž samovazbu za základ vzíti nezbytně při všech nových stavbách soudních věznic, avšak při adapcích jen, pokud to dovolí místní poměry. Než nejvyš. toto rozh. nebylo provedeno, neboť nyní ještě platný zákon trestní ze dne 27. května 1852 zná vazbu o samotě jenom jako zostření trestu žaláře a vězení. Vedle § 22 tr. z. držení v samovazbě jakožto zostřený trest žaláře nesmí bez přetržení trvati déle jednoho měsíce a potom teprv může se ho zase užíti, když byl prošel měsíc. Ostatně má k trestanci v čas samovazby alespoň dvakrát za den také docházeti některá z osob dozorčích a má se mu dáti přiměřené zaměstnání. Co se týče samovazby, jakožto zostření trestu vězení, nesmí v ní nikdo bez přetržení déle držán býti, nežli 14 dní a potom se jí nesmí zase užiti dříve, než až projde měsíc (§ 256 tr. z.). Dání do samovazby lze uložiti jakožto disciplinární trest, nesmí však i v tomto případě trvati déle 14 dní a může se jí zase užiti, až projde zatím měsíc. Shledá-li správa ústavu delší podržení trestníka ve vazbě o samotě přiměřeným, zjednejž si k tomu schválení vrchního státního zastupitelství (§ 9 výn. min. sprav. ze dne 4. července 1860 č. 173 ř. z.). Částečná změna uvedených ustanovení týkající se vykonávání trestů na svobodě nastala teprve zákonem vydaným ve spojitosti se zamýšlenou reformou trestního zákona za ministra spravedlnosti Glasra dne 1. dubna 1872 č. 43 ř. z., kterýžto zákon se týče výkonu trestů ve vazbě o samotě a zřizování komisí pro vykonávání trestů. Podle § 1 tohoto zák. budou v trestnicích a soudních věznicích, které jsou zřízeny tak, že se v nich může trest na svobodě ve vazbě o samotě vykonávati, dočasné tresty žaláře ve vězení, pokud bude dostatek místností, vykonávati dle ustanovení dále vytčených tím způsobem, že trestanec bude nepřerušeně od jiných vězňů oddělen. Ministrovi práv uloženo jest, aby nařízeními, jež se zákonníkem říšským vyhlásiti mají, pojmenoval trestnice a soudní věznice nebo soudy sborové, kde se tento zákon má provésti (§ 16). Za takové prohlášeny jsou posud tyto: trestnice v Karlově u Štýrského Hradce, v Kartouzích, Kamníku, Plzni, Mariboru a Praze a soudní věznice v Liberci, Roveredě, Těšíně, Tridente, Mostě, Innomostí, Vídeňském Novém Městě a Riedu. Podle § 2 může se celý trest ve vazbě o samotě vykonati, když se
1. může nanejvýš osmiměsíčným přidržením ve vazbě o samotě odbyti, nebo když byl
2. rozsudkem nanejvýš osmiměsíčný trest na svobodě uložen a nadíti se jest, že odsouzený se napraví.
V každé jiné případnosti budiž trestanec z počátku držán v samovazbě a to nejméně po osm měsíců a ne déle, než tři léta. Jestliže by však trestanec pro nějakou vadu těla nebo, že by se jinak při něm bylo obávati nějaké škody na těle neb duchu, nemohl býti držán v samovazbě, tedy tato místa nemá. Ve příčině toho rozhodne představený trestnice a týká-li se trestanců chovaných ve věznicích soudních, onen rada sborového soudu, jemuž dohled svěřen jest. V té i oné případnosti slyšeni buďte, prve než se výrok učiní, domácí lékař a jiní úředníci účastenství v tom mající (§ 3). Trestanec budiž v samovazbě k nepřerušené práci přidržován a budiž při tom co nejvíce hleděno k postavení, k němuž jest povolán, k jeho způsobilosti а k posavadnímu způsobu zaměstnání, též k tomu, aby se naučil nějakému řemeslu nebo jiné živnosti. Pokud však jest zproštěn povinnosti pracovati, budiž mu dána příležitost, aby se stále příhodným způsobem zaměstnával (§ 5). Trestanci buďtež v samovazbě pravidelně vyučováni, aby nabyli vědomostí školou obecnou poskytovaných a mají-li již takové vědomosti, aby se mohli dále vzdělávati. Každý trestanec, který jest v samovazbě, budiž za den alespoň dvakrát navštěvován. Nenavštíví-li ho jeho příbuzní, správcové duchovní, učitelové, mistři živnostenští, lékařové nebo k tomu zvláště od úřadů zmocnění členové spolků, kteří si položili za úkol o trestance péči míti a je napravovati, tedy navštěvován buď od osob zřízených k opatrování jich v trestnicích a soudních věznicích. Kdo není zřízencem trestnice nebo soudní věznice, komu nepřísluší vrchní dohled, kdo nebyl zmocněn do trestnice neb soudní věznice choditi, nesmí nikdy u trestance o samotě chovaného déle než půl hodiny se zdržeti, a trestanec může návštěv jeho odmítnouti (§ 7). Když trestanec ztráví nejméně tři měsíce ve samovazbě, počítají se mu při vypočítávání trestu po těchto třech měsících odbytého vždy dva dni, jež byl ztrávil v samovazbě, za tři dni trestu. Takto se vypočítává trest odbytý také tehda, když trestanec v samovazbě držený při službách božích, ve škole nebo při procházce na čerstvém vzduchu v místnostech věznice od jiných vězňů úplně oddělen býti nemohl (§ 4). Co zde ustanoveno, nevztahuje se k samovazbě, která byla někomu uložena za zostření trestu nebo za trest disciplinární (§ 9). K vykonávání toho, co výše ustanoveno, zřídí se v sídle sborového soudu první instance stálá komise pro vykonávání trestu, která má k tomu přihlížeti, aby ustanovení výše položených při užívání samovazby bedlivě se šetřilo, za kterouž příčinou povinna bude, nejméně jednou za měsíc vězení prohlídnouti, vady shledané odstraniti a o stížnostech trestanců rozhodovati (§ 10). Tato komise skládá se z představeného sborového soudu jako předsedy, ze státního zástupce nebo jeho náměstka a z jednoho rady sborového soudu, mimo to ze dvou důvěrníků, kteří nejsou ve službě státní postaveni, a ze zapisovatele. Radu, který se má do komise povolati, zvolí představený sborového soudu a ustanoví také, kdyby jej nebo radního komisi přidaného něco zašlo, sobě a tomuto náměstka. Tyto osoby ustanoví se na počátku každého roku na celý rok důvěrníky a jich náhradníky, jakož i jich počet stanoví ministr práv na tři léta, a představený sborového soudu zaváže je slibem, jejž učiní rukou dáním (§ 11). Komise může ku svým sezením přivzíti představeného trestnice a týče-li se trestanců v soudní věznici chovaných, onoho soudce, který má přímý dohled k věznici, mimo to správce duchovního, lékaře, učitele a mistra vyučujícího trestance živnosti, kteřížto členové mají toliko hlas poradný. Usnesení komise činí se vždy, když byl slyšen představený trestnice, a jde-li o trestance, chované ve věznici soudní, když byl slyšen soudce, který má přímý dohled k věznici (§ 12). K platnému usnesení potřebí, aby byli přítomni všickni členové komise neb jejich náměstkové, a aby bylo více nežli polovice veškerých hlasův. Předseda odevzdává svůj hlas naposledy. V protokolech zasedacích zaznamenána buďte jména přítomných hlasujících, jich hlasování a učiněná usnesení a uvedeny buďte krátce důvody usnesení (§ 13). Ministr práv může usnesení komise pro výkon trestu změniti (§ 14). Důvěrníkům, když za příčinou své úřední povinnosti jdou přes 38 kilometru (§ 1 nař. min. ze dne 28. června 1876 č. 97 ř. z.) od místa svého bydliště, náleží kromě náhrady za povoz 5 zl. za den (§ 15).
Též podle nejnovější osnovy trestního zákona (§ 18) lze trest v káznici nebo ve vězení nebo trest vazby odbyti si úplně nebo částečně v samovazbě. Provedení tohoto § vyhrazeno jest zvláštnímu zákonu (čl. XXIII. uvoz. zák. k osnově).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Samovazba. Všeobecný slovník právní. Díl čtvrtý. Rabat - Švakrovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 4, s. 382-384.