NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8355 —
Č. 8355.

Učitelstvo: * Předpis odst. 2. § 47 učit. zák. č. 104/26 nechrání nároků, které sice v době od 1. ledna 1926 do dne vyhlášení tohoto zákona podle dřívějšího právního stavu vznikly, o nichž však v uvedené době personální opatření úřadem nebylo učiněno.
(Nález ze dne 15. ledna 1930 č. 437.)
Věc: Alfred B. ve F. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o jmenování definitivním bez určení služebního místa.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výnosem z 30. července 1927 ustanovila zšr mor. Alfreda B., zatímního učitele přiděleného něm. škole dívčí ve F. podle § 4 odst. 1 zák. č. 104/26 definitivním učitelem s právní platností ode dne 1. března 1926. Žádosti jeho, aby byl ustanoven s právní platností ode dne 1. března 1926, zšr nevyhověla, jelikož v této době podle § 46 zák. č. 104/26 pozbyl již platnosti čl. II. zák. č. 306/20.
Z tohoto výroku se Alfred B. odvolal, dovozuje, že měl býti jmenován s účinností již ode dne 1. března 1926. Min. škol. nař. výnosem odvolání zamítlo z důvodů rozhodnutí jím napadeného, vzhledem k tomu, že zákonu č. 104/26 přiznána byla zpětná účinnost dnem 1. ledna 1926, kteráž po tomto datu vylučuje použití dřívějších právních předpisů, pokud zákon výslovně nestanoví opaku. Pokud se odvolání dovolává předpisu § 42 zák. č. 104/26, míjí se s účinkem, ježto se cit. zákonný předpis týká výslovně jen zachování nároku vzniklého přede dnem 1. ledna 1926 na započtení určité doby do postupu a nelze mu přiznati právní relevance ve směru stížností uplatňovaném, t. j. pro jmenování definitivním podle zák. č. 306/20, na něž ostatně nevznikl st-li nárok přede dnem 1. ledna 1926, právě tak jako se míjí s účinkem poukaz na předpis § 47 zák. č. 104/26, ježto tento výjimečný předpis, — Č. 8355 —
kterýž jakožto takový dlužno vykládati striktně mluví v odst. 2. výhradně o personálních opatřeních, učiněných ode dne 1. ledna 1926 do dne vyhlášení zákona (7. července 1926), o učiněné opatření však v konkrétním případě nejde, což odvolání nepopírá.
Stížnost namítá:
1. St-lův nárok na sporné jmenování vznikl podle čl. III. zák. č. 306/20 dne 1. března 1926 a měl školský úřad st-le jmenovati definitivním bez určení služ. místa již od tohoto dne, a to přes ustanovení § 46 zák. č. 104/26, zrušující dnem účinnosti tohoto zák. (1. ledna 1926) ustanovení zák. č. 306/20. Jmenování to mělo býti prý provedeno na základě předpisů § 42 zák. č. 104/26, podle něhož, vznikl-li před účinností zák. učiteli již ustanovenému právní nárok na započtení určité doby pro postup do vyšších požitků ve služ. poměru, ve kterém se učitel převádí, provede se toto započtení podle dosavadních ustanovení. Neprávem prý úřad odpírá použití normy cit. § 42 a to neprávem jak z důvodu, že nárok st-li vznikl až po účinnosti cit. zák., tak i z důvodu, že nárok, o nějž běží, není nárokem na zápočet určité doby pro postup do vyšších požitků. V prvém směru prý nelze mluviti o tom, že zák. č. 104/26 byl v působnosti již ode dne 1. ledna 1926, když tehdy ještě ani jeho osnova nebyla předložena parlamentu k projednání. V druhém směru prý jmenování definitivním bez určení místa jest platovým postupem, neboť toto jmenování jest spojeno s dosažením poplatků aktivitních a od jeho termínu se čítají lhůty pro postup do vyšších požitků.
2. Dále se stížnost dovolává předpisu (2.) odstavce § 47 zák. č. 104/26 Sb. a snaží se proti názoru žal. úřadu zejména i vzhledem k § 100 prov. výn. min. škol. ze 4. listopadu 1927 č. 123349-1 dovoditi, že chráněn jest učitel i v nároku na personální opatření, jež mělo býti provedeno na základě konkrétního stavu věcí v době ode dne 1. ledna, do dne 6. července 1926.
Nss nedal stížnosti za pravdu v žádném z uvedených bodů.
Ad 1. Nss shledává plně v souhlasu se zákonem stanovisko úřadu, že nepřísluší st-li nárok na ustanovení definitivním bez určení místa z předpisu prvé věty § 42 zák. č. 104/26 a to vzhledem k oběma svrchu vytčeným důvodům nař. rozhodnutí. Neboť jednak účinnost uvedeného zákona jest v jeho § 47 odst. (1) výslovně stanovena zpětně již na den 1. ledna 1926 i nezáleží s tohoto hlediska zákona na tom, v jakém stadiu byla tohoto dne příprava k jeho uzákonění; již vzhledem k této zpětné účinnosti zákona úřad právem uznal normu prvé věty cit. § 42 za nepoužitelnou, když ani st-1 netvrdí, že by byl jeho nárok na jmenování vznikl přede dnem 1. ledna 1926. Jednak jmenování definitivním bez určení místa jest úřadem vyslovenou změnou povahy služ. poměru, a má-li i — jak stížnost vytýká — v zápětí zvýšení služ. příjmů, nelze je ztotožňovati se zvětšením služ. doby o nějakou dobu, do ní započtenou; nelze tak činiti, jak stížnost míní, snad již z pouhého důvodu, že i takovýto zápočet může míti v zápětí zvýšeni služ. příjmů. Úřad odepřel tedy právem použíti prvé věty cit. § 42 i z toho důvodu, že v konkrétním případu neběží o zápočet doby pro postup do vyšších, požitků. — Č. 8356 —
Ad 2. se úřad právem opíral o znění zákona (§ 47 odst. (2) zák. č. 104/26), podle něhož jen personální opatření učiněná (v době ode dne 1. ledna 1926 do vyhlášení zákona) zůstávají v platnosti. Eventuální nárok učitelské osoby na takové personální opatření arciť není s hlediska zákona, jenž je tu jedině směrodatným, takovýmto personálním opatřením úřadu samého. Cit. § 47 odst. (2) totiž dodatně ratifikuje v určitém směru opatření úřadu, kteráž dle právního stavu platného do počátku účinnosti zákona č. 104/26 byla sice ve shodě s platným právním řádem, která však v důsledku zpětné účinnosti zmíněného zákona by byla v rozporu s tímto zákonem; než pak ustanovení odst. 2 § 47 sluší vykládati striktně, tudíž jen tak, že zákon takto chrání právo konkrétním již vydaným správním aktem přiznané.

Citace:

č. 8355. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 229-231.