— 231
Poměr § 339. tr. z. k §§ 139. a 335. tr. z.; skutková podstata §§ 139. a 144. tr. z. zahrnuje v sobě u neprovdané ženy — pachatelky — skutkovou podstatu dle § 339. tr. z.
Zmateční stížnost jest, pokud se opírá o č. 7. §u 281. tr. ř., odůvodněna. Sborový soud odepřel zkoumati chování se obžalované u příležitosti porodu jejího nemanželského dítěte dne 13. srpna 1916 s hlediska přestupku §u 339. tr. ř. proto, že dle jeho názoru nebylo zde v tomto směru potřebného návrhu státního zastupitelství a poněvadž prý obě skutkové podstaty, na něž stanoven trest v §u 339. tr. z., totiž jednak opomenutí zavolání porodní báby aneb jiné pomoci před zrozením dítěte a jednak opomenutí oznámení a předložení mrtvého dítěte po porodu, nejsou zahrnuty v činu zažalovaném dle §u 139. tr. z. Tento názor jest ale neudržitelný. Ze zařádění §u 339. tr. z. mezi píečiny a přestupky proti bezpečnosti života jest jasně patrno, že zákonodárce v předpisu zde stanoveném pro neprovdané těhotné ženy spatřuje jeden z prostředků, aby byly nepřímo chráněny plod, pokud se týče život novorozeného dítěte. Trestní ustanovení slouží tedy témuž účelu jako trestní ustanovení proti vraždě dítěte a vyhnání plodu, jakož i ustanovení §u 335. tr. z. Nepochybně vyplývá to v prvém případě §u 339. tr. z., jehož trestní ustanovení odpovídá příkazu danému těhotným neprovdaným ženám, aby při porodu si přibraly pomoc. Tato skutková podstata liší se od skutkové podstaty opomenutého přibrání pomoci v §u 139. tr. z., jež i zde bylo zažalováno, především směrem vůle, jelikož jest zde potřebí úmyslu usmrtiti, kdežto v případě §u 339. tr. z. jest takový úmysl vyloučen, dále tím, že v prvém případě §u 339. tr. z. není potřebí důkazu příčinné souvislosti mezi opomenutím a nastalým výsledkem. Tato okolnost zakládá též rozdíl vůči skutkové podstatě §u 335. tr. z. Druhý případ §u 339. tr. z. předpokládá, že se nejedná o případ prvého předpisu §u 339. tr. z. Přichází jen tehdy v úvahu, byla-li těhotná žena porodem překvapena, aneb nemohla-li se dovolatí pomoci. Skutková povaha druhého případu §u 339. tr. z. týká se ovšem chování se těhotné ženy po porodu a po nastalém potratu, resp. již po smrti dítěte, dotyčný s ustanovením prvého případu v souvislosti jsoucí předpis čelí však právě tak jako předpis §u 359. tr. z. (neoznámení podezřelých případů smrti), který jest rovněž — 232 —
zařaděn mezi přečiny a přestupky proti bezpečnosti života, k nepřímé ochraně života, a sice zamezením neb ztížením možnosti, zatajiti zaviněnou smrt. § 339. tr. z. obsahuje ve skutečnosti policejní předpis, který — jak zmíněno — má sloužiti ochraně téhož právního statku, totiž živého plodu aneb novorozeného dítěte, jako také ustanovení §§. 139. resp. 144. tr. z. §u 339. tr. z. nelze nikdy použiti vedle posledních trestních ustanovení, neboť nelze zajisté pochybovati o tom, že neprovdaná žena, která jednala proti svému nemanželskému dítěti, pokud se týče. proti svému plodu způsobem dle §§. 139. resp. 144. tr. z. trestným, nemůže býti trestána též proto, že opomenula přibrati dle předpisu §u 339. tr. z. porodní bábu, nějakého pomocníka při porodu, aneb nějakou jinou počestnou ženu, resp. že porod neoznámila a že tedy ve skutečnosti neučinila žádné ho oznámení proti sobě samé.
Nelze-li však takto podali současně žalobu dle §§. 139. resp. 144. a dle §u 339. tr. z., jest jasno, že skutková podstata podřaděná prvým dvěma paragrafům, zahrnuje v sobě u neprovdané ženy skutkovou podstatu) dle §u 339. tr. z.
Dle §§. 262. a 267. tr. ř. není však trestní soud vázán právním podřaděním trestního činu, — jakýmž jest v takových případech, jako v nynějším, celé chování se ženy při podniknutém útoku proti jejímu novorozenému dítěti, — obžalobou, nýbrž jest povinen toto zažalované chování se se zřetelem na skutkové okolnosti vyšlé na jevo snad nově při hlavním líčení, zkoumati se všech naskytujících se právních hledisk, aby je — po případném výslechu stran — v obnoveném jednání ocenil konečně dle onoho zákona, kterého při správném výkladu dlužno na ně použiti.
V tomto případě se tak nestalo. Prvý případ §u 339. tr. z. nemůže ar ciť přijíti dále v úvahu, poněvadž bylo rozsudkem zjištěno, že obžalovaná byla porodem překvapena a že nemohla k porodu zavolati porodní bábu, nějakého pomocníka porodního aneb jinak nějakou počestnou ženu. Z tohoto důvodu nebyla též uznána vinnou přečinem dle §u 335. tr. z., k čemuž v případě příčinné souvislosti mezi opomenutím a nastalou smrtí dítěte, kdyby bylo na svět přišlo živé, což rovněž nebylo vzato za prokázané, by bylo bývalo musilo dojiti. Jinak jest tomu však v druhém případě §u 339. tr. z., to jest v případě opomenutého oznámení porodu. Poněvadž tento případ jest dle řečeného kryt obžalobou pro § 139. tr. z., jest obžaloba následkem opomenutí výroku ve směru §u 339. tr. z. nevyřízenou a důvod zmatečinosti č. 7. jest odůvodněn. Při soudním roku tvrdil obhájce, že státní zastupitelství nebylo vůbec oprávněno podávali zmateční stížnost ve směru, o který zde běží. Čin, v tomto případě zažalovaný jako zločin dle §. 139. tr. z., jest prý v normální době, to jest za působnosti porotních soudů, těmto přikázán. Odsouzení dle §u 339. tr. z. porotním soudem bylo prý by v takovém případě. — 233 —
jako v nynějším, možné jen tehdy, kdyby byla položena eventuální otázka na tento přestupek znějící. Kdyby se to ale z moci úřední nestalo a státní zástupce opomněl učiniti dotyčný návrh, nebylo by prý mu dovoleno stěžovati si později zmateční stížností do toho, že čin, zažalovaný dle §u 139, tr. z., nebyl oceněn ve směru §u 339. tr. z. Totéž musí prý platili obdobně i v tomto případě, jelikož veřejný žalobce nenavrhoval ani rozšíření obžaloby na § 339. tr. z., ani nějakého šetření neb zjišťování ohledně tohoto přestupku. Kasacní soud nemůže však s tímto náhledem obhajoby souhlasiíi. Dle §u 320. tr. ř. sluší klásti porotcům příslušné eventuální otázky, byly-li tvrzeny okolnosti, následkem jichž — předpokládajíc jejich pravdivost — by čin obžalovanému za vinu kladený spadal pod jiný zákon trestní, který není přísnější, nežli trestní zákon v obžalovacím spise uvedený. Dle §u 344. č. 6. tr. ř. zakládá to zmatek, byly-li porušeny předpisy obsažené v §§. 318. až 323. tr. ř. Dle posledního odstavce §u 344. tr. ř. lze však uplatňovati důvody zmatečnosti zmíněné pod č. 3. až 6. §u 344. tr. ř. jen tehdy, je-li patrno, že porušení formy mohlo na rozhodnutí míti vliv v neprospěch obžaloby, odporoval-li mimo to žalobce porušení tomu, žádal-li o rozhodnutí soudu a vyhradil-li si po odepření neb vynesení tohoto rozhodnutí zmateční stížnost. Tohoto posledního ustanovení zákona, jež měl obhájce patrně na zřeteli při svém hořejším přednesu, nelze však v daném případě, který sluší posuzovati v rámci předpisů platných pro obyčejné řízení před sborovými soudy, ani analogicky použiti. Omezení stěhovacího práva žalobcova, vyslovené v posledním odstavci §u 344. tr. ř. ohledně důvodu zmatečnosti č. 6, spočívá na zvláštních procesuálně-právních ohledech. Kladením otázek v porotním 'řízení, v němž zvláště vzhledem k ustanovení §u 320. tr. ř. dlužno čin obžalobu zakládající oceniti se všemi, snad teprve i při porotním líčení na jevo vyšlými soudobými okolnostmi a dle všech právních hledisk pro jeho kvalifikaci rozhodných, dozví se žalobce přesným způsobem ještě před koncem jednání resp. ještě před vynesením rozsudku, ze kterých právních stránek byl čin soudem posuzován a ve kterých možných směrech má býti vyřízen výrokem porotců a rozsudkem. Položením otázek má se již předem, to jest ještě před vynesením rozsudku a během jednání sama učiniti opatření, aby žaloba byla výrokem porotců úplně vyřízena. Žalobci, který jest dle §u 316. tr. ř. oprávněn navrhovati změnu otázek a připojení otázek nových, poskytuje se kladením otázek též možnost, čeliti vhodnými návrhy případným opomenutím soudu v prve zmíněném ohledu a působiti na takové vyřízení žaloby, jež se mu zdá býti správné. Z těchto důvodů a aby byly vyloučeny stížnosti, jež by se při řádné péči daly případně zameziti, tedy z ohledů procesuálně-právních mohlo býti v posledním odstavci §u 344. tr. ř. bez ohrožení práv obžaloby stanoveno, že se za podmínek zde blíže označených omezuje právo — 234 —
stížnosti žalobcovy v případě zmatku dle č. 6. §u 344. tr. ř. Jinak jest tomuv trestním řízení u obyčejných soudů. V tomto řízení nemusí se žalobce před koncem jednání resp. před vynesením rozsudku vždy jasným způsobem dozvěděti, která právní hlediska jsou soudu směrodatná; nemusí zvláště býti již před vynesením rozsudku patrno, že soud při poradě právní názor v obžalobě resp. žalobcem zastávaný odmítne, hned na to přikročí k vynesení rozsudku a nebude se zabývati jinými ještě možnými právními hledisky, resp. že je nebude pokládati za kryté žalobou. Žalobce ale má v obyčejném řízení každým způsobem počítati s předpisem §u 262. tr. ř., dle něhož soudce jest povinen, zažalovaný čin se zřetelem na všechny, i teprve při hlavním líčení na jevo vyšlé okolnosti dle všech přípustných právních hledisk zkoumati, alby jej — nedaje se uváděti v omyl právním názorem žaloby — po slyšení stran a případném odročení jednání v rozsudku kopečně podřadil onomu zákonu, jehož při správném posouzení jest použiti. Tyto v §u 262. tr. ř. vtělené zásady docházejí v porotním řílzení výrazu v kladení otázek. Kladením otázek tvoří ve skutečnosti již část rozhodnutí věci. One jest výsledkem srovnání daných skutečností s trestním zákonem. Procesuálněprávních ohledů, rozhodných v závěrečném odstavci §u 344. tr. ř. pro shora uvedené omezení stěžovacího práva žalobcova, není v obyčejném řízení v takových případech, jakým jest přítomný případ. V tomto řízení, a to v posledním odstavci §u 281. tr. ř. nachází se ostatně nařízení odpovídající častěji zmíněnému předpisu posledního odstavce §u 344. tr. ř., leč pouze pokud se týče důvodů zmatečnosti č. 2 až 4, nikoli však též ohledně důvodu zmatečnosti č. 7. Bylo tedy zmateční stížnosti státního zastupitelství dle hořejších výkladů vyhověti, naříkaný rozsudek v jeho plném obsahu zrušiti a trestní věc v nedostatku zjištění potřebných ve směru zde nyní výlučně v úvahu přicházejícího §u 339. tr. z. odkázati na příslušný nyní okresní soud k novému jednání a rozhodnutí.
(Rozh. kasačního soudu ze dne 26. ledna 1916, č. j. Kr III 218/16/4 ) —X—