Č. 2557.

Školství. — Obecní samospráva (Morava): Zda a jakým způsobem může se místní školní rada domáhati na obci uhrazení nákladů spojených s právním zastoupením místní školní rady?
(Nález ze dne 26. června 1923 č. 11.360). Věc: Katolická místní školní rada v N. (adv. Dr. Karel Novotný z Brna) proti moravskému zemskému výboru v Brně (zemský sekretář Dr. Josef Rosendorf) o úhradu výloh právního zastoupení.

Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Josef J. v N. zaslal obci N. přípis z 29. října 1921 podepsaný jím jako předsedou katolické místní školní rady v N., toho obsahu, že katolická místní školní rada předkládá představenstvu obce účet Dra K. N. z Brna se žádostí, aby představenstvo obce účet tento co nejdříve vyřídilo. Účet datovaný v Brně dne 2. září 1921 zněl na 27.543.30 Kč a obsahoval seznam útrat advokáta Dra Karla N. v Brně, požadovaných jím za právní zastupování katolické místní školní rady v N. ve věci sloučení dosavadních dvou obecních škol dvoutřídních v N., katolické a evangelické, v jednu čtyřtřídní obecnou školu. Obecní úřad v N. vrátil přípisem z 5. listopadu 1921 Josefu J. účet Dra N. podotýkaje, aby s ním obecní úřad více neobtěžoval, ježto bylo ve schůzi obecního zastupitelstva z 21. září 1921 většinou usneseno onen účet Dra N. vrátiti. Mimo to upozorňoval obecní úřad ve svém přípise, že Josef J. není předsedou žádné místní školní rady.
Podotknouti sluší, že účet Dra N. byl obci předložen před tím již jednou, a to Drem N. samým. Věc byla tehdy projednána v sezení obecního zastupitelstva dne 21. září 1921, a byl přijat tento návrh: »Jelikož obecní zastupitelstvo o zastupování Dra N. z Brna nežádalo, navrhuje se, aby účet znějící na 27.543.30 Kč byl dotyčnému vrácen s podotknutím, aby se obrátil na stranu, která jej o zastupování požádala.« Na toto usnesení se právě odvolává cit. přípis obecního úřadu Jos. J-ovi z 5. listopadu 1921.
Do vyřízení obce N. z 5. listopadu 1921 podala místní katolická školní rada v N., resp. za ni Josef J. advokátem Drem N. stížnost jednak bezprostředně u zemského výboru moravského, jednak u obce N. Stížnost na obou místech podaná jest stejného obsahu, a žádá se ve stížnosti u obce jen ještě, aby byla předložena kompetentním úřadům, jež o ní rozhodnou. Ve stížnosti se žádá, aby jí bylo vyhověno a aby obci N. bylo nařízeno, že jest povinna hraditi výlohy Dra Karla N.
vzniklé tím, že místní katolická školní rada v N. dne 21. listopadu 1920 splnomocnila Dra N. k podání stížnosti a že jest povinna dotyčný obnos buď pojati do dodatečného rozpočtu nebo do příštího rozpočtu. Nař. rozhodnutím zamítl zv tuto stížnost-pro svoji nepříslušnost, neboť otázka, zda místní obec N. jest povinna hraditi účtované útraty právního zastoupení Dra N., nepodléhá vůbec samostatnému rozhodování pořadem instancí, tím méně pak instančnímu rozhodování zv-u, nýbrž odpověď na tuto otázku musela by se podati sama sebou z toho, zda a jak bylo o dotyčném nákladu pravoplatně rozhodnuto pořadem instancí příslušných úřadů školských (§§ 41 a 42 zák. z 24. ledna 1870 č. 17 z. z. ve znění zákona z 27. listopadu 1905, č. 4 z. z. pro rok 1906).
V žádném případě není prý tudíž příslušným zv, aby o povinnosti místní obce N. k hrazení dotyčných výloh a k zařazení jich do dodatečného nebo příštího rozpočtu této místní obce jako instance odvolací rozhodoval. Rozhoduje o stížnosti proti tomuto rozhodnutí katolickou místní školní radou v N. pro nezákonnost a vadnost řízení podané, vycházel nss z těchto úvah:
Podle §u 41 zák. ze 24. ledna 1870 č. 17 z. z. mor. ve znění zavedeném zákonem ze 27. listopadu 1905 č. 4 z. z. mor. na rok 1906 přísluší školní obci, aby opatřila pro nutné veřejné školy obecné a měšťanské náklady na věcné potřeby školní, jež jsou v §u 41 demonstrativně podrobněji uvedeny, a také nutný úřední a vedlejší náklad povstalý správou těchto záležitostí. Práce, vznikající opatřováním věcných potřeb pro školy obstarává místní školní rada. Ona má sestaviti včas, a to nejdéle v měsíci září každého roku rozpočet výloh, které školní obec nejblíže příštího kalendářního roku podle zákona uhraditi má, jakož i příjmů školní obci snad připadajících, a má jej předložiti představenému místní obce (eventuelně je—li ke škole přiděleno několik místních obcí, představeným oněch přiškolených obcí, v tomto případě spolu s rozvrhem schodku, neuhrazeného vlastními příjmy školní obce, na všecky místní obce). Výbor místní obce školní (každé přiškolené obce) může do 14 dnů od dodání rozpočtu podati u místní školní rady
stížnost k okr. školní radě na rozpočet (jde-li též o rozvrh, i na ten). Na rozhodnutí okr. školní rady může si jak obecní výbor, tak také místní školní rada do 14 dnů stěžovati k zem. šk. radě, a vyhoví-li tato stížnosti zcela nebo částečně, může se podati ještě stížnost k min. škol.
do 14 dnů.
§ 42 cit. zák. pak ustanovuje, že obnos schodku vykázaného pravoplatným rozpočtem má zaplatiti místní obec, resp. přidělené místní školní obce, a odváděti čtvrtletně napřed místní školní radě. Kdyby místní obec opomenula nebo odepřela poskytnouti místní školní radě obnos, jejž jí podle těchto ustanovení zapraviti má, buďtež dotyčné nedoplatky vymoženy zv-em způsobem donucovacím podle ustanovení zákona ze dne 29. dubna 1894 č. 53 z. z. t. j. politickou exekucí nebo tím, že zv ve srozumění se zemským politickým úřa-
dem přiměřeně rovrhne či zvýší přirážky v obci, a vybrané peníze mají býti odvedeny příslušnému okresnímu úřadu školnímu, aby s nimi dále naložil.
Z těchto předpisů jest zřejmo, že místní školní rada není oprávněna požadovati od místní školní obce (obcí), aby převzala k zaplacení jednotlivé účty dodané místní školní radě, i kdyby se týkaly nákladů, o jakých se zmiňuje 1. odst. §u 41 cit. zák. z roku 1905, nýbrž že se má o úhradu příslušných nákladů postarati tím způsobem, že sestaví včas rozpočet výloh a příjmů a vyplyne-li z něho schodek, předloží rozpočet ten místní školní obci, aby se postarala o úhradu tohoto schodku rozpočtového. Námitky své proti rozpočtu jí předloženému může ovšem obec uplatniti pořadem instancí školních.
Kdyby obec nedostála povinnosti své zaplatiti schodek vykázaný pravoplatným rozpočtem místní školní rady, má tato právo požádati zv o zakročení podle §u 42 cit. zák. Podmínkou takové žádosti jest tedy předložení pravoplatného rozpočtu místní školní rady vykazujícího neuhrazený schodek, jehož zaplacení obec odmítá. V daném případě katolická místní školní rada v N. — jak z vylíčeného děje je patrno — postupu zákonem výslovně předepsaného nedodržela; nepředložila obci N. řádný rozpočet příjmů a vydání školních, nýbrž zaslala jí prostě palmární účet Dra N. se žádostí, aby představenstvo obce účet ten co nejdříve »vyřídilo«. Netvrdila při tom ani, že snad účet ten je jedinou položkou výdajovou a že není položek příjmových, že tedy peníz Drem N. účtovaný představuje vlastně schodek rozpočtový a neuvedla nic podobného ani ve stížnosti své na mor. zv proti vyřízení, jehož se přípisu jejímu z 29. října 1921 se strany obce N. dostalo. Takovouto kvalifikaci dává st-lka účtu Dra N. teprve ve stížnosti k nss-u, který však k ní podle §u 6 zák. o nss přihlížeti nemůže. Katolická místní školní rada nepodala také k moravskému zv-u žádost stylisovanou po rozumu §u 42 cit. zák., nýbrž výslovně jen stížnost do vyřízení obce N. z 5. listopadu 1921. Nežádala, aby zv vymohl způsobem v §u tom naznačeným částku neuhrazeného schodku, nýbrž aby nařídil obci N., že jest povinna výlohy Dra N., vzniklé zastupováním katolické místní školní rady, hraditi a příslušný peníz pojati do obecního rozpočtu.
Odmítl-li tedy zv stížnost katolické místní školní rady pro svou nepříslušnost a odkázal ji na cestu vytčenou v zákoně, nelze v tom dle toho, co výše řečeno, shledávati nezákonnost právě tak, jako nelze vytýkati vadnost provedeného řízení proto, že zv nekonal šetření ve stížnosti zmíněné o tom, zda obec nastoupila pořad instancí školských co do otázky, zdali je povinna vzíti výlohy dotyčné do rozpočtu a zdali jest k náhradě jich zásadně povinna, dále o tom, jaké stanovisko zaujala ve věci nová místní školní rada v N. Neboť k tomu, aby šetření takové prováděl, neměl žal. úřad za daného stavu právního žádné příčiny.
Bylo tudíž stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 2557. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 387-390.