NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 1

Č. 6587.

Vojenské věci: I. * Skutečnost, že § 5 zákona č. 195/1920 — který stanoví pouze podmínky pro zařadění důstojníků do postupových skupin — nepřipíná toto zařadění na nějaké určité datum, nemá významu pro posouzení zákonitosti ustanovení §§ 35 a 36 vlád. nař. č. 10/1924, která jednají o propočtení služební doby ke dni 1. ledna 1921. — II. O podmínkách přijetí do vojenské služby justiční.
(Nález ze dne 25. května 1927 č. 11318).
Věc: Vojtěch S. v O. proti ministerstvu národní obrany stran propočtení služebních let.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l sloužil v ruských legiích a vrátiv se 1. srpna 1920 do vlasti, setrval v činné službě jako důstojník z povolání ve své hodnosti poručíka, nastoupil 18. prosince 1920 praksi u voj. prokurátora v O., byl jmenován dnem 1. ledna 1920 nadporučíkem a dnem 1. srpna 1922 přeložen do kategorie justičních důstojníků.
Hospodářská správa posádkového velitelství v O. propočítala st-li služ. dobu podle § 35 vl. č. 10/1924, ale k dotazu intendance zem. voj. velitelství v Brně rozhodlo mno nař. výnosem, že by st-l měl nárok na propočtení služ. doby podle ustanovení § 35 cit. nař. tehdy, nabyl-li kvaliffikace pro I. postupovou skupinu do 1. ledna 1921 a byl-li přeřaděn do řečené skupiny do 1. ledna 1924 a že důstojníci, kteří nabyli kvalifikace pro I. postup. skupinu po 1. lednu 1921 (viz 1. odst. § 36 vlád. nař. č. 10/1924) mají nárok na propočítání podle § 36, vyhovují-li ostatním podmínkám tohoto paragrafu. V důsledku tohoto rozhodnutí byla st-lova služ. doba znovu propočtena podle cit. § 36 a st-li přede- psána náhrada přeplatku z toho resultujícího.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss toto:
§ 35 vl. nař. z 20. prosince 1923 č. 10 Sb. ex 1924 stanovil v odst. 1, že důstojníkům-legionářům, kterým vzhledem k jejich předběžnému vzdělání a oboru služby v čs. armádě konané přísluší podle tohoto nař. zařadění do skupiny I. nebo III, propočítá se služ. doba ke dni 1. ledna 1921 podle zásad uvedených v odstavcích následujících (2. a 3.). § 36 cit. vlád. nař. pak stanoví v odst. 1, že důstojníkům-legionářům, kteří byli válkou zdrženi ve studiích a tím nabyli kvalifikace pro I. resp. III. postupovou skupinu teprve po 1. lednu 1921, nejdéle však do dne vyhlášení tohoto nařízení, započítají se pro postup v I. resp. III. skupině dnem, kterým byli do ní převzati, služby uvedené dále pod lit. b) a doba další podle ustanovení v odst. 2 uvedených.
Jak jde ze srovnání obou těchto předpisů, předpokládá § 35, že ná- roku na zařadění do I. postupové skupiny bylo nabyto, byla-li získána potřebná kvalifikace do dne 1. ledna 1921, k němuž se propočtení dle nař. č. 10/1924 provádí, kdežto § 36 jest použíti v případech, kde nároku toho bylo nabyto až v době od 1. ledna 1921 do 10. ledna 1924, jakožto dne vyhlášení tohoto nařízení a jak § 35 tak i § 36 předpokládají vzhledem k ustanovení § 33 odst. 2 téhož nař., že zařadění do I. skupiny se stalo do téhož dne 10. ledna 1924 (totéž stanoví i směrnice vydané k těmto normám mno a uveřejněné ve věstníku z 28. února 1925 č. 11 čl. 126 bod 209). Stížnost namítá především, že st-l, byv přijat 18. prosince 1920 do prakse u voj. prokurátora, vyhověl tím podmínkám předepsaným pro I. postupovou skupinu již před 1. ledna 1921, neboť podmínkou pro přijetí to bylo dle věstníku mno z r. 1919 č. 19 čl. 479 vykonání pouze hist.-právní a judicielní zkoušky a ty st-l obě měl. Tím namítá st-l, že podmínky propočtení podle § 35 nař. jsou u něho splněny, a že mu tedy příslušel nárok na zařadění do I. skupiny již před 1. lednem 1921. Tato námitka není důvodná.
Do skupiny I. patří podle § 5 odst. 9 zák. č. 195/20 gážisté, pro které jest pro obor jejich služby ustanoveno úplné středoškolské a vysokoškol. vzdělání a kteří vykonali studia na vys. škole alespoň čtyřleté s ustanovenými zkouškami. Dle § 5 odst. 1 lit. A cit. prov. nař. č. 10/1924 patří do skupiny I. mimo jiné důstojníci justiční služby s úplným středoškolským a alespoň čtyřletým vysokoškolským vzděláním a dle odst. 2. postupující důstojníci, přidělení do zkušební prakse za účelem převzetí do služeb některé ze skupin vyšších nebo nižších, až do dne svého def. převzetí do nové skupiny podle své postupové skupiny dosavadní. Dle § 10, odst. 1 téhož nař. zařadí se všichni důstojníci-legionáři do postupové skupiny IV., pokud jim nepřísluší podle § 35 zařadění do některé ze skupin vyšších.
Otázku, které podmínky jsou stanoveny pro přijetí za čekatele (aspiranta) justiční služby vojenské a pro jmenování justičním důstojníkem, jest řešiti podle rak.-uh. služ. předpisů, jež v tomto směru dosud změněny nebyly, neboť čs. služ. předpis Org. XVII (organ. předpis pro justiční službu) o tom předpisu nemá a jiné čs. předpisy ohledně just. služby voj. dosud vydány nebyly. Dle rak.-uh. služ. předpisu A-l-i (Organische Bestimmungen für ďas Offizierskorps für den Justizdienst) jest podmínkou pro přijetí za aspiranta just. služby průkaz o vykonaných právn. studiích a průkaz o teoretických státních zkouškách, s úspěchem vykonaných. Předpis tento předpokládá tedy vykonání všech tří stát. zkoušek práv. Služ. předpis A-51 (Beförderungsvorschrift im Offizierskops für den Justizdienst) stanovil pak v § 2, že aspiranti mohou býti jmenováni ve voj. just. službě nadporučíky auditory teprve po voj. zkoušce soudcovské s úspěchem vykonané.
Podle toho nabývá se ve voj. službě just. nároku na zařadění do I. postupové skupiny důstojnické teprve splněním všech těchto podmínek a nikoli pouhým přijetím do justiční prakse a vykonáním dvou právnických zkoušek, jak míní stížnost. Přijetí do praxe dnem 18. prosince 1920 nezaložilo tedy pro st-le nároku, jejž ustanovení § 35 nař. č. 10/1924 předpokládá, totiž nároku na zařadění do I. skupiny.
Nevtýkaje, že by byl úřad v nař. rozhodnutí vyložil ustanovení §§ 35 a 36 nař. č. 10/1924 nesprávně, namítá st-l dále, že tato ustanovení nejsou úplně kryta zákonem, poněvadž podmínky pro časový postup mohou býti posouzeny a určovány jedině podle zák. č. 195/20 a tento zákon že nemá žádného ustanovení ohledně doby 1. ledna 1921; st-l pak že jest důstojníkem s vysokoškolským vzděláním a že patří do I. skupiny gážistů ve smyslu § 5 zák. onoho a že jest propočtením podle § 36 vlád. nař. č. 10/1924 zkrácen proto propočítání podle § 5 a 6 cit. zák., resp. podle § 35 nař. o 17 měsíců. Ani tuto námitku neshledal nss důvodnou. § 5 zákona č. 195/1920 upravil zařadění důstojníků do skupinových skupin tím, že všeobecně stanovil podmínky pro zařadění do určité skupiny. Proto neobmezil toto zařadění na nějaké určité datum. Propočtení služ. doby jest provésti podle postupových stupnic čili podle lhůt časového postupu, upravených v cit. § 5 zák. č. 195/1920 pro každou z řečených postupových skupin samostatně, a to při propočtení podle §§ 6 a 7 zák. č. 195/1920 ke dni 1. ledna 1920 a při propočtení podle čl. XI. zák. č. 152/1923 a podle § 33 vlád. nař. č. 10/1924 ke dni 1. ledna 1921. Pro otázku, podle které postup, skupiny jest v konkrétním případě propočtení provésti, jest pak ovšem rozhodná pouze skutečnost, ve které postupové skupině se dotčený důstojník nalézal v tento den 1. ledna 1920, resp. 1921. Přihlížejí-li tedy ustanovení §§ 35 a 36 nař. vlády č. 10/1924, jednající o propočtení služ. doby, k tomuto datu 1. ledna 1921, jsou ustanovení ta v této příčině kryta ustanovením článku XI. zák. č. 152/1923 a nemá okolnost, že § 5 zák. č. 195/1920 o tomto datu ne- mluví, žádného významu pro posouzení jejich zákonitosti.
Stížnost tedy přehlíží, že pouze podle předpisů zák. č. 195/1920, t. j. beze zřetele na normy později vydané se řídí jen t. zv. první propočítání služ. doby, ke dni 1. ledna 1920, kterého nemohl st-l býti účasten v I. skupině postupové, — vždyť do 1. ledna 1920 v just. služ. voj. ještě ani nebyl, — a že st-li lze propočísti služ. dobu se zřetelem na jeho později nabytou kvalifikaci v I. skupině postupové jedině podle předpisů vydaných později o novém propočtení služ. doby, t. j. podle čl. XI. a XII. zák. č. 152/23 a podle předpisů cit. prov. nař. č. 10/1924 (srovnej § 33 odst. 1), tedy jedině ke dni 1. ledna 1921.

Citace:

č. 6587. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 925-927.