NPD documents search: Všehrd, 6 (1925) - K. S. Grünhut osmdesátníkem.

Pensijní pojištění.

(Podává odborový přednosta dr. Bronislav Wellek.)
Výklad ustanovení § 73, odst. posl. věty zákona č. 89/1920.

Rozhodnutím ze dne 13. února 1928, č. 1645-IV/3, vyslovilo minist. soc. péče, změnivši k odvolání firmy J. O. v Praze rozhodnutí zemské správy politické v Praze ze dne 16. února 1927, č. 62487, že F. C. v zaměstnání u jmenované firmy v době od 22. února 1923 do 12. června 1925 nepodléhal pojistné povinnosti podle § 1 zákona ze dne 5. února 1920, č. 89 Sb. z. a n., ježto nebyl k firmě v poměru služebním (§ 1151 všeob. obč. zák.), takže chybí nezbytný předpoklad pro pojistnou povinnost, stanovený v cit. § 1, odst. 1.
Na toto rozhodnutí podal stížnost Všeobecný pensijní ústav v Praze.
Žalovaný úřad v odvodním spise namítá, že stížnost jest pro nedostatek předpokladů § 2 zákona o správním soudě nepřípustná, poněvadž naříkaným rozhodnutím nebylo nijak zasaženo do subjektivních práv stěžující si strany. Poukazuje na § 73, odst. 7., pens. zákona, podle něhož po vzniku pojistné události veškeré ohlášky podle odstavce 1. a 2. tohoto paragrafu jsou nepřípustny, a míní, že Zemská úřadovna I. Všeob. pensijního ústavu, řídíc se tímto ustanovením, nepřijala ani firmou zaslanou částku k náhradě prémií za zemřelého F. C., že neměla proto ani vydávati výměr o jeho pojistné povinnosti, který vzhledem k citovanému zákonnému předpisu je významu pouze akademického.
Nejvyšší správní soud nemohl názoru tomu přisvědčiti.
611 Zemská úřadovna I. Všeobecného ústavu pensijního zjistila výměrem ze dne 9. ledna 1926, č. 850, zrušeným v pořadu instančním naříkaným rozhodnutím z důvodů věcných, že F. C. v době svého zaměstnání u firmy J. O. v Praze podléhal pensijnímu pojištění. Zjistiti pojistnou povinnost je pensijní ústav oprávněn, i když nastala pojistná událost (arg. § 73, odst. 7., poslední věta a contrario). 1 Výměrem tím Zemská úřadovna vyslovila, že na jmenovaného a jeho zaměstnavatele v onom období se vztahovaly předpisy pensijního zákona. Nevyvodila-li z tohoto svého zjištění zároveň důsledky rázu materiálně právního, nelze proto ještě shledati, že jde o rozhodování čistě akademické, jež není způsobilé dotknouti se subjektivních práv stěžující si strany, a to již proto ne, poněvadž se nedá a priori vylučovati, že úřadovna na podkladě svého zjišťovacího výroku neuplatní nároků plynoucích z pensijního zákona, zejména že nepředepíše zaměstnavateli — ať již právem čili nic — ušlé pojistné prémie, což si Zemská úřadovna zřejmě vyhradila v cit. výměru z 9. ledna 1926 slovy:
»Výměrem tímto nerozhoduje se ani o předepsání prémií ani o započitatelnosti této doby ...«
Nemohl proto Nejvyšší správní soud uznati stížnost nepřípustnou.
Ve věci samé Nejv. správní soud zrušil naříkané rozhodnutí podle § 6 zákona o správním soudě pro vady řízení.
(Nález ze dne 30. září 1930, č. 15076/50.)
Poznámka.
Naproti tomu vyslovil Nejvyšší soud v Brně rozhodnutím ze dne 8. září 1928, Rv I 1877/27 (uveřejněným pod č. 8286 sbírky rozhodnutí nejvyšších soudních stolic [ročník X (1928)], sešit 12.), že správním úřadům není zákonem uloženo, aby řešily otázku pojistné povinnosti jako otázku předurčující pro soukromoprávní spor o náhradu škody z opominutí přihlášky k pens. pojištění. Není úkolem úřadů správních řešiti in abstracto otázky veřejného práva za tím účelem, aby se pak strany mohly dovolávati výroku správního úřadu ve sporu o nárocích soukromoprávních. Odchylka od této zásady musila by býti stanovena zákonem.
612

Bližšího odůvodnění tohoto zcela nového výkladu cit. ustanovení nález pohříchu nepodává.

Citace:

K. S. Grünhut osmdesátníkem.. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1925, svazek/ročník 6, číslo/sešit 1, s. 32-33.