, (). :
Authors:
= Sborník věd právních a státních, 19 (1919)
PDF

Deputace říšského sněmu německého v novověku.


(Práce ze semináře prof. Stiebra.)
Napsal Rudolf Rauscher.

Úvod

.
Říšskou deputací sluje výbor stavů, jimž bylo uloženo, ve jménu ostatních vyříditi určité jim svěřené úkoly. Ač ve vývoji státního zřízení říše německé říšské deputace měly velký význam, nebyla jim věnována v literatuře delší práce, naopak ve zmínkách o říšských deputacích panují zmatky a rozpory. Tyto rozpory dotýkají se jednak vzniku t. zv. řádné deputace, jednak i samé její povahy proti ostatním deputacím říšského sněmu. Jedni (Pütter, Siegel, Schröder) kladou vznik t. zv. řádné deputace v rok 1548, druzí (na př. Fritsch, Lünig) v rok 1555. Kdežto jedni mluví o více řádných deputacích, jiní líčí řádnou deputaci jakožto institut odlišný od ostatních.
Práce přítomná, jež vzala si za úkol vylíčiti deputace říšského sněmu německého v novověku, snaží se vysvětliti tyto rozpory a zdůrazniti povahu t. zv. řádné deputace jakožto institutu svým úkolem a významem zcela odlišného od ostatních deputací. Zmíněné rozpory povstaly právě z toho, že není přesně oddělována t. zv. řádná deputace od deputací jiných. Jméno „řádná deputace“ je výtvorem doby pozdější. T. zv. řádná deputace nazývá se obyčejně v pramenech „deputirte Fürsten und Stände“, také „Reichsdeputirte“, teprve po roce 1559 vyskýtá se pro deputační roky název „ordinari Deputations Convent, conventus deputatorum Imperii ordinarii“.

Část první

.
Řádná deputace.
I. Historický vývoj.
Počátkem novověku nastávají ve správě říše německé změny. Stavové snaží se pojistiti svou moc. Z této snahy vyplynuly různé instituty oslabující moc císaře: jest to říšský regiment a později uplatňující se institut — řádná deputace.
3* T. zv. věčný mír z r. 1495 vyžadoval, aby mu zajištěno bylo skutečné trvání, orgánů, které by střehly jeho zachovávání a trestaly osoby, které by příkazy jeho překročily. Proto zřízen říšský soud komorní a každoročně měl se svolávati říšský sněm. 1 Říšský soud komorní měl souditi porušení zemského míru a každoroční říšský sněm raditise o prostředcích, jak by bylo možno mír udrželi. Mohlo se však stáli, že ještě před zasedáním sněmovním bylo nutno zakročiti proti rušitelům míru. Návrh, jenž v této věci byl podán na sněmu r. 1495, má mnoho podobnosti s ústavem, který teprve po 60 letech se uskutečnil, totiž s řádnou deputací. Praví se v něm: 2 Bude-li mír porušen, nebo budou-li tu takové okolnosti, pro které nebude možno svolati každoroční sněm, a bude potřebí učiniti nutná opatření, mají 2 kurfirsfi, 2 knížata, duchovní a světský, 2 hrabata a 2 města na vyzvání komorního soudu se dostaviti na místo, kde tento zasedá a raditi se, jak odboji vzdorovati. Osoby tyto mají se každoročně na sněmu jmenovati. Návrh tento se neuskutečnil. 3 Komorní soud zmocněn, aby svolal přímo celý sněm. 4 Seznalo se však, že každoroční svolávání sněmu jest zřízení příliš těžkopádné. I usnáší se sněm r. 1498, aby při porušení zemského míru komorní soud svolal císaře, 6 kurfirstů a jiná knížata a stavy, co jich bude dle povahy věci potřebí, do Vormsu neb jiného příhodného místa. 5 Měli se sami nebo svými radami raditi, jak odbojce potrestati Na čem se usnesli, mělo býti závazno pro celou říši. Jim náleželo také
*) Kapitola o řízení. zakročiti proti těm, kdo by se vzepřeli výkonům rozsudků komomího soudu. 6 Změna v tomto vývoji nastala zřízením stavovského regimentu. Také regiment vyplynul ze vzrůstající moci stavovské, maje rovněž hlavním účelem podporo váti zachovávání zemského míru. Vstoupil tu (nehledě k jiným jeho úkolům) na místo svolávaného každoročního sněmu. 7 Po zániku říšského regimentu r. 1502 stalo se usnesení na sněmu r. 1507 8, aby dva kurfisti a knížata neb jejich radové dostavili se každoročně ku komornímu soudu a radili se, jak exekvovati rozsudky proti odbojníkům a svou úřadu oznámili císaři, aby rozsudek byl skutečně proveden. Také sněm r. 1512 9 usnesl se opět, aby se svolal partikulární sjezd stavů za účasti císaře v případě odboje, nemůže-li býti svolán celý sněm. Císař sám chtěl téhož roku zříditi stavovský výbor, skládající se z 8 osob (4 kurfirstů a 4 ostatních stavů)10, aby bděly nad vnitřním pokojem, avšak snaha jeho se nezdařila. V dalším vývoji vstoupily do popředí kraje, jimž náleželo vykonávati rozsudky komorního soudu. 11
Takovýmto předběžným vývojem připraven vznik řádné říšské deputace. Deputace tato má svůj počátek г. 1655 12. Piitterem a novějšími pracemi (jak výše zmíněno) udávaný rok 1548 nemá věcného podkladu. Toho roku totiž v §u 95. sněmovního snesení 13 se ustanovuje, že, nebude-li možno svolati říšský sněm, má se sejiti 6 kurfirstů, 6 knížat, zástupce prelátů, zástupce hrabat a zástupce měst a radili se, jak by se odboj v říši odvrátil. Deputaci tuto jest považovati za deputaci mimořádnou. Svým úkolem byla ovšem předchůdkyní deputace řádné. Ve všech zmínkách v pramenech nikde neodkazuje se na rok 1548, naopak za počátek deputace řádné klade se rok 1555. 14 Také složení deputace z r. 1548 odlišuje se od složení r. 1555. Úkolem řádné deputace bylo raditi se o udržení zemského míru, jestliže moc pěti krajů nedostačovala. 15 Stavové v deputaci r. 1555 byli jmenováni toliko pro svou osobu. Usnesením sněmovním r. 1559 16 přeneseno však členství v deputaci i na jejich potomstvo, takže tento výbor stává se pak trvalým, pečuje nadále nejen o upokojení země proti odbojům, 17 nýbrž vyřizuje i jiné předměty na místě říšského sněmu. 18 S přibývajícími úkoly bylo nutno rozmnožiti i počet členů deputace 19 a zavésti nové změny, ježto tak, jak byla deputace usnesena r. 1555, později nevyhovovala. 20
Koncem XVI. a počátkem XVII. století řádná deputace stojí na vrcholu svého vývoje, přejímajíc úkoly i jiných institutům Jaký význam byl deputaci přisuzován, o tom svědčí její zasedání r. 1643 usnesené snesením sněmovním r. 1641. 21 Úkolem deputace bylo tu provésti opravu řízení na komorním soudu. Změněné poměry odvedly deputaci sice od tohoto cíle, mírové jednání ku konci války třicetileté chystané uvedlo však řádnou deputaci zase v popředí. Řádná deputace měla býti účastna při uzavírání míru se zahraničními mocnostmi. 22 Na účast tuto činili nárok stavové vůbec. Stalo se tak vlivem vyslanců cizích států. 23 Francouzští vyslanci na mírovém kongresu vestfálském zastávali totiž stanovisko: „alle Reichsstände, quocumque tandem ordine ас modo convenerint, sollten ad consultationes und zwar cum Jure Suffragii zugelassen werden.“ Císař bránil se účasti všech stavů na mírovém kongresu poukazuje, že před řádnou deputaci nále žejí „negotia Paris et Belli“, 24 že tedy řádná deputace může urovnávati spory vnitřní i války zahraniční. 25 Konečně císař musel strpěli účast i jiných stavů a tak skončilo zasedání deputační, aniž by se deputace mírového jednání jakožto taková zúčastnila. 26
Ustanovením míru vestfálského, aby se o řádné deputaci jednalo na příštím sněmu 27 a nařízením náboženské rovnosti v deputacích 28 byl dán podnět k novým změnám. Posledním snesením sněmovním r. 1654 pak byl vývoj řádné deputace ukončen.
Poslední deputační rok byl na základě tohoto snesení sněmovního zahájen na podzim r. 1655 ve Frankfurtu. 29 Nevyřídil však mnoho prací, když Ferdinand III. zemřel. Kurfirst mohučský nezastavil činnosti deputace, dosáhl naopak toho, že většina stavů zůstala ve Frankfurtě, pokračovala v zasedání, zatím co kurfirsti volili nového.panovníka. Tím neobyčejně posílena byla moc kurfirsta mohučského. Nově zvolený císař chtěl, aby deputace pokračovala ve svých pracích. Vznikly však nové spory. Bylo zřejmo, že kurfirst mohučský chce si podržeti ono postavení, které získal v čas interregna. Císař hledě seslabiti tuto jeho moc, přeložil deputační rok do Řezná. Pouze část stavů uposlechla, kdežto ostatní zůstali a zasedali dále v Frankfurtě. Tak se vyvinul spor o přeložení deputačního roku z moci císařské. 30 Spory nevedly k žádné dohodě. Císař, aby odstranil moc arcikancléře při říšské deputaci se vyvinuvší, ovšem také z jiných příčin, svolal 8. února 1662 sněm, který se již více nerozešel. Nebylo tudíž více příčiny, aby zřizována byla řádná říšské deputace. Jen požadavek opakující se ve volebních kapitulacích 31 obsahuje o ní ještě zmínku.

II. Složení řádné deputace.


Jak z historického vývoje patrno pro bohatost úkolů, jež deputaci řádné byly svěřeny, musel tento institut podlehnouti změnám i ve složení. Roku 1555 32 byla řádná deputace složena ze 16 členů: ze 6 kurfirstů, 6 knížat (arcivévoda rakouský, biskup vircpurský, biskup miinsterský, vévoda bavorský, vévoda z Gülichu a lantkrabě hessenský), ze zástupce prelátů (opat z Weingartenu a Ochsenhausenu), ze zástupce hrabat (bürstenberg) a ze 2 zástupců měst (Kolín a Noiimberk. 33 Kurfirsté vstupují do deputace všichni, čehož dovolávají se později hlasujíce v jednotném kolegiu. Účastenství v deputaci bylo pouze osobní. R. 1559, jak uvedeno, stalo se dědičným 34 a odlišena tak řádná deputace důležitým znakem od jiných deputací, jichž členové byli ad hoc jmenováni. Roku 1570 ukázala se potřeba, aby rozšířena byla deputace o nové členy. K dosavadním členům přistoupili stavové: biskup kostnický, vévoda burgundský, vévoda brunšvický a vévoda pomořanský. Příčinou tohoto rozmnožení byla jednak důležitost deputačního jednání, jednak nebezpečné současné poměry. 35 Poslední příčinou změn ve složení deputace bylo ustanovení náboženské rovnosti mírem vestfálským. Vzhledem k tomu bylo nutno počet stavů rozmnožiti, zvláště upraviti rovnost náboženskou mezi kurfirsty, mezi nimiž nastala nerovnost náboženská, když stal se vévoda bavorský kurfirstem. Kurfirsté a stavové dali se pohnouti к opravám, protože spatřovali v neuspořádané deputaci spíše škodu než výhodu. S otázkou náboženské rovnosti vynořila se ovšem i druhá, totiž hlasování v říšské deputaci společně neb odděleně mezi kurfirsty a ostatními stavy*). Navrhovalo se, aby vždy jeden z katolických kurfirstů alternativně nehlasoval, neb aby tři evangelická vota platila stejně jako čtyry katolická, neb aby kníže kurfirstům nejbližší vstoupil do kolegia kurfirstů. 36 Kdežto vyrovnání počtu evangelických knížat s katolickými nepůsobilo celkem obtíží 37, kurfirsté dlouho nemohli se shodnouti. Důvodem toho bylo nejen zmíněné přijetí domu bavorského mezi voliče, čímž opatřen byl tento dům všemi piávy kurfirstskými a ipso facto vstoupil také do deputace, 38 nýbrž také ještě jiné okolnosti. Mírem vestfálským, nabyvši Pomořan vstoupilo do deputace také Švédsko. Nového vota tím nezískalo. Mělo jej podati společně s kurfirstem braniborským jakožto držitelem Pomořan zadních. 39
Hlasovací spory byly po dlouhém jednání rozhodnuty sněmem 1654, ač ne zcela definitivně. §§ 191. a 194. tohoto sněmovního snesení ustanovují, že k dosavadním stavům (t. j. arcivévoda rakouský, vévoda burgundský, biskup vircpurský, kostnický, münsterský, vévoda bavorský, brunšvický, pomořanský a hessenský, opat z Weingartenu, hrabě Fürstenberg, Kolín a Norimberk) „aus den andern Fürsten und Ständen so viel zu verordnen seyn, damit es auf gleiche Anzahl von beyden Religionen eingerichtet und bestellet werde.“ Přistoupili pak tito stavové: Sasko-Altenbursko, Braniborsko-Culnbach, Meklenbursko, Virtembersko, jeden z hrabat Veteravských a 4 města: Cáchy, Uberlingen, Strasburg a Řezno. Mezi uvedenými dřívějšími deputovanými stavy není vévoda z Gülichu, jehož rodina vymřela. 40
Jmenování jednotlivých rodin v určitých rodech (na př. Sasko-Altenbursko) vyvolalo protesty ostatních rodin na deputačním konventu r. 1655. 41 Také vznikl spor mezi zástupcem hrabat švábských a veteravských. Mezi těmito záchovávaná alternativa co do předností na říšském sněmu měla zůstati také u řádné deputace. 42 Jak shora uvedeno, bylo jmenování veteravského hraběte v tom směru neurčité, že nebylo jisto, zda právo účastniti se deputace nemá býti přeneseno též na určitou rodinu dědičně neb má býti zástupce veteravských hrabat vždy volen. Přijat byl způsob druhý. 43 Kromě jmenovaných členů deputace ucházelo se o připuštění k řádné deputaci ještě více domů (na př. Bádensko, Salcbursko. 44 Stavové však přílišnému rozmnožení nakloněni nebyli, protože více osob, než potřebí, odporovalo intenčím, které stavové sledovali, zřizujíce deputaci, totiž urychlenému vyřízení věci na místě celého sněmu. 45
Kurfirstům evangelickým proti čtyřem katolickým dáno čtvrté alternující votum, které však mělo se uplatniti pouze na příštím deputačním roku, nikoli na říšském sněmu, kolegiátním sjezdu kurfirstů neb sjezdu volebním. 46 Nebyl tedy přijat návrh opačný, aby byl kvieskován hlas jednoho z kurfirstů katolických dle určitého pořadí. 47
Kromě delegátů stavovských zasedají v deputaci komisaři císařští.

III. Předmět jednání deputačního.


Deputace má úkol dvojí: předně aby udržovala zemský mír a dále, což jí teprve později bylo uloženo, aby vyřizovala některé věci na místě celého sněmu.
Jest nesporno, že deputace v prvém případě přejímá úkol říšského regimentu a také svou tendencí směřuje k témuž cíli, jako říšský regiment: znamená silné omezení moci císařské. 48 Jí dává se také soudní moc výkonná. Řádem soudu komorního z r. 1555 přikazuje se jí exekuce rozsudků komorního soudu. 49
Pro úkol deputace mohlo býti dokazováno, že řádná deputace jest surrogátem říšského regimentu, 50 právě tak, že podobá se říšskému sněmu. Stalo se totiž pravidlem, že záležitosti náležející před říšský sněm byly přikazovány řádné deputaci. Okruh její působnosti kryl se téměř s působností říšského sněmu. 51 Ve sporu se stavy při mírovém jednání vestfálském dokazuje císař o tomto institutu: 52 „In dem Deutschen Reich wären seithero nicht mehrere, als dreyerley genera consultandi üblich gewesen: 1. per comitia generalia, 2. per Diaetas Circulares, 3. per deputationem Ordinariam. Ausser welchen dieyerley Arten, kein legitimus in Imperio seyn könne, welcher das ganze Reich representire und durch seine Schlüsse verbinde.“ 53 Také ve volebních kapitulacích slibuje císař, že neustoupí od říšských zákonů „ohne Kurfürsten, Fürsten und Ständen auf einem Reichs oder ordinari Deputations Tag vorgehende Bewilligung.“ 54
Tak jak byla řádná deputace r. 1555 ustanovena, byla oigánem říšské exekutivy. 55 Jestliže nastane v říši odboj, jak se praví „Kriegsempörung, Musterplatz, andere Rottirungen und tätliche Veiwaltigungen gegen einen oder mehreien Ständen“, a jestliže odboj ten nebude možno potříti pomocí jednoho, dvou nebo pěti krajů, má se to písemně oznámiti arcibiskupu mohučskému, jenž svolá deputované stavy, aby se radili o pomoci proti odboji. 56 Stavové, usnesše se na vyslání pomoci dalších pěti krajů, mají se shodnouti také na vrchním vojevůdci. 57Deputovaní stavové mohou usnésti se na výši pomoci. 58 Nestačila-li by však pomoc všech krajů, mělo se to oznámiti císaři, aby se o dalším postupu jednalo na obecném sněmu. 59 Tento výkonný řád („Executions Ordnung“) byl mnohokráte později potvrzen. 60
Rozdíl původního úkolu říšské deputace a jejího pozdějšího určení vysvitne ihned, přihlédne-li se k jednání deputace r. 1564. R. 1555 ustanovena deputace pouze pro pomoc proti porušení zemského míru, r. 1564 radí se stavové na deputačním roku již o tom, aby se sněmovní snesení z r. 1555 doplnilo. Toto doplnění mělo stejnou platnost jako usnesení sněmovní 61. Při tom zachován byl i původní úkol řádné deputace. 62 (O předmětu jednání deputačního z r. 1564 jedná r. 1566 63 celý sněm a uznává snesení deputační za rovnocenné se snesením říšským.) Nadále projednává deputace takové věci, které vyžadují důkladnější porady a při nichž naskýtají se větší překážky, takže na obecném sněmu nemohly by býti bez průtahu projednány. 64 Řádná deputace je příhodnější ku projednávání takových otázek nejen pro menší počet stavů, nýbrž také proto, že v řízení neustrnula na jedné formě, nýbrž dovedla se přizpůsobiti obsahu jednání.
Deputační rok se svolává jak právě uvedeno, aby učinil opatření pro zachování zemského míru, objevila-li se dosavadní opatření nedostatečnými. 65 Při té příležitosti přednášeli stavové také stížnosti o svých škodách při vnitřních výbojích. 66) Deputovaní měli se raditi o těchto stížnostech a žalobách, o trestech dle předpisů a nařízení říšských a také o opravě těchto předpisů samých. Měli pilně hleděti, aby podobné vnitřní nepořádky se neopakovaly a aby opětnému výboji bylo čeleno. 67 Deputace mohla se raditi i o kontribucích na válečné výpravy 68 a přikázána ji i securitas publica t. j. porada o vojenském zřízení říšském.69
Z předmětů, jež deputace přejímá po říšském sněmu, důležitou je otázka mincí. 70 Deputační rok se tu zove „Deputations oder Reichs Münz Tag." 71 Všeobecně se ustanovuje, že deputační rok má jednati o tom, „was zu Handhabung der vorigen so stattlich erwogenen Münz Ordnungen, darauf erfolgten Verbesserung, und die Notwendigkeit dieses Wercks erfordern und erheischen wird.“ 72 Ku poradám o mincích druží se i otázka cel. 73
Deputace projednává také punctus moderationis matriculae. Mezi stavy byl spor, zda tento předmět má býti předmětem porady deputačního roku neb krajských sjezdů. Knížata usilovala o krajské sjezdy, kdežto kurfirsté byli nakloněni deputaci. 74 Úkolem deputace tu bylo: „Ergäntzung und Richtigmachung der Matrikul.“ Proto mají deputovaní se vší pilností zkoumati zprávy o vyšetření zaslané jim od krajů. Na nález krajských moderátorů mohou stavové, kteří se domnívají, že jim bylo ublíženo, podá ti stížnost ku deputaci. Rozhodnutí deputace ex aequo et bono nepřipouštělo již další odvolání a žádosti za moderaci. 75 Řádná deputace tu nastupuje na místo komorního soudu, u něhož se zmíněné stížnosti podávaly. 76 Na deputačníni roku projednáván byl také řád policejní a v celé říši pak publikován. 77
Velice důležitý úkol převzala řádná komise po zániku řádné visitace, totiž opravu soudní správy v říši („Justitien Werck, Administration der Justitien an unsem Kays. Cammergericht.“ 78 Všeobecně ukládá se deputaci, aby yyřídila dubia a gravamina komorního soudu, „die contradicierte und obgesetzte unerledigte Punkten, und andere vorkommene dubia und was darneben unmittelst noch mehr zu erledigen einkommen.“ § 98 Kompetence její byla později rozšířena a blíže určena; měla jednati: „über allem andern, so zu Erhaltung und Verbesserung dess Justitiae Vesens, daran dem Reich so viel gelegen, es treffe gleich den Process gedachts oder ichtwas anderst dergleichen an.“ 79 Úplně nastoupila řádná deputace na místo visitace, když jí bylo svěřeno i visito vání komorního soudu „extraordinarie et sine praeiudicio Unser des Heiligen Reichs hievor verfaster Cammer Gerichts Ordnung“. 80 Deputace měla provésti visitování komorního soudu in personis et rebus a „was sonsten mehr bey den ordentlichen Visitationibus zu verrichten herkommen.“ Zároveň s visitováním komorního soudu svěřeny řádné deputaci i revise rozsudků a to nejen staré, nýbrž i ty, které budoú podány před depútačním rokem i během zasedání. 81 Při revisích měla se deputace říditi řádem komorního soudu z r. 1555. 82
Deputace vstoupila tu na místo zcela odchylného institutu — řádné visitace. Platnost předpisů o visitaci rozšířena i na řádnou deputaci. 83 Tato konstrukce musela se nutně objeviti i v řízení deputačním.
Kromě jmenovaných předmětů svěřena deputaci také oprava řádu dvorské rady (Reichs Hofratsordnung), 84 a na základě míru vestfálského i jednání o casus restituendorum excapite amnestiae et gravaminum. 85 I otázky práva soukromého byly předmětem jednání deputačního. 86
Veškery tyto předměty jsou ve sněmovních sneseních řádné deputaci zvláště přikazovány. Deputace byla však také generelně zmocněna, aby rozhodovala o pochybných věcech, které by se během deputačního řízení vyskytly a způsobily zdržení. Musí však takové usnesení býti referováno císařským komisařům, po případě císaři a vyžádáno jejich rozhodnutí o tom.87

IV. Řízení deputační.


Deputační řízení spočívá v deputačních rocích. Svolává je arcibiskup mohučský, 88 stanově určitý den. Činí tak „im Namen und von wegen der Kaiserl. Majestät und wo die ausserhalb des Reichs wäre, unsertwegen und an unser Statt“ (krále říše německé) 89. Podnět ku svolání dává písemná žádost pěti krajů, jestliže nemohou potlačiti vzpouru. 90 Kurfirst mohučský oznamuje zároveň písemně bez průtahu deputační rok císaři, aby poslal své komisaře. Autorita císařská záhy se však uplatňuje. Císař může nejprve žádati, aby kurfirst svolal rok deputační. 91 Kraje také přímo oznamují císaři, že ku potlačení odboje je třeba svolati deputaci a císař vyzývá kancléře. 92 Později konečně, jestliže nastanou takové poměry, z nichž vzniká nebezpečí pro říši, císař může přímo rozkázati, aby byl deputační rok svolán. 93 Když vstoupila deputace na místo celého sněmu, ustanovuje se deputační rok na říšském sněmu. 94 Když deputační rok nevyřídí věc svěřenou, může býti usneseno, aby o téže věci byl znovu zahájen. 95 Byl-li určen obecným sněmem s pevnou lhůtou a deputace se nesešla, může císař rozkázati aby kurfirst mohučský svolal deputační rok v jiný den. 96 Svolání stavů od kurfirsta mohučského děje se zvláštním listem každému stavu. 97
Obvyklým místem deputačního roku byl Frankfurt h./M. Mohl jím býti take Špýr, 98 rovněž Vorms. 99 Může býti ostatně voleno i jiné příhodné místo. 100 Zda císař může bez svolení stavů přeložiti de puta ční rok na jiné místo, bylo sporné. 101 Vyskytnou-li se překážky bránící deputačnímu roku, může býti voleno to neb druhé město. 102 Nastane-li na př. epidemie v městě, kde právě deputace zasedá, může býti zasedání ujednáním císařských komisařů s ostatními stavy přeloženo do jiného říšského města. 103
V ustanovený den mají se stavové dostaviti bud osobně bud posla ti posly. 104 Není ničeho ustanoveno, že by museli se dostaviti. Nedostavením se sami se zkracují, vylučujíce se z porad často velké důležitosti. Když deputace převzala úkol jiných institutů (hlavně řádné visitace), byly ustanoveny pokuty pro nedostavení se ku deputačnímu roku a to při projednávání opravy soudnictví, 105 při revisích rozsudků 106 a při projednávání odvolání z rozhodnutí krajských moderátorů. 107 Pokuta tato jest při opravě soudní správy 1000 tolarů. Nedostaví-li se někteří osobně, aniž by poslali své rady, mají dostavivší se dále jednati, jakoby byli všichni přítomni. 108
Kolik radů může každý stav vyslati k deputačnímu roku, není v zákoně stanoveno. Také zde zřejmě působily zmíněné vlivy jiných institutů, bylo-li později ustanoveno, že mají stavové posla ti určitý počet radů 109 a že určité osoby jsou vyloučeny, (na př. vyšetřovatel, svědek neb advokát v téže při nemůže býti připuštěn k vyřizování apelací). 110
Řízení deputační zahajuje se císařskými proposicemi. 111 Proposice dějí se ústně a písemně. 112 Při proposicích zaujme každý stav své určité místo. 113 Řádná deputace tak, jak byla ustanovena r. 1555, jest jednotným kolegiem. Později, když stává se svou působností zúženým říšským sněmem, kurfirsté se separují od ostatních stavů, okupují si právo hlasovati odděleně dávajíce na jevo své zvláštní postavení v říši a chráníce svoji prestiž před ostatními stavy. 114 Poprvé se tak stalo na deputačním roku 1564. 115 Přes protesty knížat hlasuje se odděleně 116 a mezi kolegiem kurfirstským a stavovským, v němž spojeni jsou knížata s městy, dochází k relaci a korrelaci. Tato forma řízení deputačního dovedla se však pružně přizpůsobiti jednotlivým předmětům, jež deputaci byly svěřovány. —
Při projednávání otázky mincí a opravy mincovního řádu může býti řádná deputace rozšířena o stavy, „so Bergwerck haben”. 117 Stavové tito účastní se samého řízení deputačního, jak zřejmo z jejich podpisů ve snesení deputačním r. 1571 118. Ku projednávání téže věci mohou býti přibráni na poradu „auch von der Creysen .... erfahrne, qualificirte, Müntz verständige Personen“ 119 neb jak jindy se praví, může nastati „Zuziehung der erfahrnen Wardein und anderer Münz-Verständigen Personen. 120
Řádná deputace přizpůsobuje se i visitování komorního soudu, když jí tento úkol svěřen. Patrně se zde objevil rozdíl obou institucí Deputace rozdělila se v deputační a visitační radu. 121 V této bylo jednáno nerozděleně v jednom sboru, v oné
4 byla dvě kolegia. Ve visitační radě byli císařští komisaři přítomni všem poradám jsouce na roveň postaveni ostatním členům. Rozhodovala pak většina hlasů. V deputační radě podobalo se jednání deputační — jednání sněmovnímu. Stavové radí se mezi sebou a shodnou se relací a korrelací. Svou úřadu předkládají pak císařským komisařům. 122
Řízení deputační se změnilo, když svěřena deputaci reforma komorního soudu, 123 a zvláště při revisi rozsudků. 124 Stavové dělí se tu na jednu i více rad, skládajících se z více neb méně členů dle velikosti a důležitosti revisních aktů. Dává se jim moc vyříditi vše, co by uspíšilo projednání revise.
Zvláště důležité změny v řízení deputačním byly provedeny při úpravě matrikule. Krajští moderátoři odevzdají svoje vyšetření mohučské kanceláři, 125 aby bylo předloženo deputaci. Tato se o nich radí, rozhodujíc jako poslední instance. 126 Aby usnadněna tato práce a zaručen výsledek, mají všichni radové a poslové kurfirstů a deputovaných stavů, vyslaní k opravě matrikule a ku vyřizování apelací, býti zbaveni přísahy i povinnosti vůči svým pánům. 127 (také přísahy lenní vůči svým lenním pánům, 128 o čemž musí předložili věrohodný list. 129 Každý zavazuje se přísahou novou. I vlastní řízení deputační doznalo podstatné změny. 130 Po císařských proposicích radí se stavové jak ve věcech týkajících se opravy matrikule, tak i při apelacích během přípravných prací odděleně v kolegiu kurfirstů a ostatních stavů a shodnou se relací a korrelací. Po praeparatoriích, při vlastních poradách o doplnění matrikule i o apelacích (v posledním případě jest deputace nejvyšší soudní komisí) má býti rozhodnuto společně v jedné radě za přítomnosti císařských komisařů. Rozhoduje většina hlasů. Při rovnosti hlasů jest se obrátiti na císařské komisaře s prosbou, aby věc rozhodl císař.
Zvláštní způsob řízení stanoven pro restituce ex capite amnestiae et gravaminum. 131 Deputaci dána moc projednávati alternativně sporné případy mezi katolíky a protestanty. Tato moc vztahuje se na působnost „in cognoscendo, decidendo et executionem decemendo.“ Kurfirstu mohučskému uloženo tříditi veškeré případy, o nichž má deputace rozhodovati. Případy dělí se na casus liquidi, které mají býti exekvovány, illiquidi, při kterých mají byti zjištěny podmínky restituce 132 a dubii, při nichž má býti učiněn pokus o smír, jinak mají tyto případy býti poukázány na příští sněm.
Jakým způsobem má se řádná deputace usnésti, jest posuzovati dle předmětů, jež deputace projednávala, a dle úkolu, jenž byl deputaci uložen na obecném sněmu.
Deputaci, jak byla zřízena r. 1555, lišiti jest od deputace doby pozdější. Deputační usnesení, aby poslaly pomoc též ostatní kraje, má povahu rozkazu, jehož musí býti uposlechnuto. 133 Když deputace nastoupila na místo celého sněmu, rozeznávati jest, zda deputace má věc rozhodnouti nebo podati o věci dobré zdání. Dobré zdání podléhá schválení nejblíže příštího sněmu. Rozhoduje-li deputace věc sama, schvaluje se rozhodnutí její císařem a vyhlašuje se v říši. 134 Usnesení deputační jest pak rovno usnesení sněmovnímu. 135 Může býti přímo ustanoveno, že deputovaní mají „ihr Bedencken zusammenzutragen und an statt allgemeiner Stand des Reichs beschliesslich zu erörtern“ 136 a jejich usnesení má přijíti „in die Deputations Verabschiedung, als ein
4* gemeiner des Heiligen Reichs Beschluss“. 137 Usnesení o určité věci může býti vyhrazeno jindy pouze schválení císaře, 138 jiné má platnost pouze prozatímní až do ratifikace sněmem. 139
Jak v historickém vývoji bylo vylíčeno, vznikl spor, zda smrtí císařovou (Ferdinanda III.) se deputační rok přerušuje. Udávány různé důvody: 140 1. že deputace má formu delegace, jež smrtí delegantovou nezaniká, 2. že říšští vikáři representují místo císařovo a že 3. císařští komisaři nenáležejí ku podstatě deputace. Další otázkou bylo, zda deputační rok může trvati vedle volebního roku. Stavové protestantští tvrdili, že volební rok neruší deputačního, ovšem že musí býti přítomni komisaři říšských vikářů. 141 Konstrukce těchto otázek vyplynula ze současné situace politické.
Konečně nutno poznamenati: Stavové, jak z deputačních snesení patrno, účastní se vesměs deputace prostřednictvím poslů. To umožňuje deputačnímu konventu zasedati po několik let nepřetržitě. Řádná deputace dává takto vzor příštímu říšskému sněmu, který zasedá od roku 1662 nepřetržitě.

Část druhá

.

Ostatní říšské deputace.


Mimořádné deputace říšského sněmu mají úkoly rozmanité. Některé fungují na sněmu, některé mimo sněm. Na sněmu určité věci přikazují se pravidelně stavovskému výboru. Prameny nazývají tento výbor „uf allen reichstagen gewondlich usschuss, 142 der gewöhnliche ausschuss.“ 143 Děje se tak vždy, aby věc byla rychle projednána 144 a řádně prozkoumána. 145 Vzniká obyčejně při obtížném projednávání, kdy stavové nemohou se shodnouti. 146 Kolik takových výborů sněmovních může býti zřízeno, řídí se dle naskytnuvších se otázek na sněmu. Může býti pouze jeden výbor, jenž má za úkol projednati všechny předměty,147 naopak může býti na sněmu ustanoven výbor ze stavů pouze k určitému úkolu. Bývá však na sněmu zřízeno několik i celá řada výborů. 148 Zvláštním zřízením bylo sestavení dvou výborů, širšího a užšího („der grosse usschucz — der ringer, minder, deiner usschucz“), které pak vzájemně mezi sebou jednají. 149
Výbory volí se pro nejrůznější otázky. Výbor podává r. 1495 návrh říšského regimentu, 150 výbor radí se o zemském míru, 151 o komorním soudě, 152 o regimentu, 153 o procesním řízení, 154 o hrdelním řádu, 155 o vojenské pomoci proti Turkům, 156 o financích 157 o mincích, 158 o opravě matrikule, 159 o úpravě poměrů náboženských 160 (Glaubenartikel), 161 a jiných naskytnuvších se otázkách na sněmu. 162 Výborem sprostředkuje se porada stavů s císařem.163 Výborem vyřizují se stížnosti a prosby jednotlivých stavů a osob. 164 (Supplications Rath.) 165 Výbor se volí, je-li mnoho stavů přítomno. Proto je-li jich málo, odmítají stavové jeho zřízení. 166
Kromě těchto deputací vyskytují se na sněmu ještě příležitostné deputace: ku přípravnému zkoušení procesů achtovních,167 ku blahopřání císaři, 168 ku slavnostnímu zapsání narození mladého arcivévody 169 a ku zavázání říšského generála přísahou. 170
Od celé této skupiny deputací jest odlišiti deputace podřízenějšího rázu t. zv. deputationes comitiales, 171 deputace používané toliko při řízení sněmovním. Těmito deputacemi bylo sprostředkováno spojení jednotlivých stavovských kolegií. 172 Za tím účelem zřizují se v každém kolegiu zvláště. Některé deputace podávají císaři zprávu o sněmovním snesení. Nazývají se „Nunciaturae“. 173 Když snesení sněmovní jest hotovo, sestavuje se zvláštní deputace, aby je ještě přehlédla. Snesení se zde předčítá a námitky ohlašují. 174 Konečně zřizovaly se zvláštní deputace, které snesení sněmovní podepsaly a pečetí opatřily. 175 Druhou skupinou deputací jsou deputace, jichž působnost jest mimo říšský sněm. 176 Ze stavů zřizují se deputace, které mají vyjednávati se zahraničními mocnostmi. 177 K tomu cíli opatřují se ochrannými listy a dávají se jim instrukce. 178 Roku 1559 bylo usneseno, aby, dojde-li od zahraničních mocnářů odpověď na prosbu o pomoc proti knížeti moskevskému, deputace tyto odpovědi přijala a je zodpověděla. 179 Vynikající význam měla říšská deputace při mírovém jednání. Deputace tyto vyplynuly z práva stavů zaručeného státními zákony. Již r. 1495 zaručuje císař stavům, že bez vědomí sněmu nevypoví války, neuzavře míru a neučiní smlouvy se zahraničními mocnostmi. 180 Právo toto vykonával říšský sněm schvaluje mírovou smlouvu, uděluje císaři plnou moc, aby mír uzavřel 181 a konečně prostřednictvím říšské deputace. Toto právo jest zaručeno volebními kapitulacemi. 182
Otázka, zda stavové mohou se účastniti uzavírání míru s cizími mocnostmi jako jedna strana mír uzavírající, stala se zvláště akutní při uzavírání míru vestfálského.183 Císař tehdy upíral stavům právo, aby aktivně byli účastni na mírovém jednání přiznávaje jim pouze právo, aby se ho účastnili radou. 184 Poměry zahraničními donucen právo jejich uznal. Vliv měl zde zvláště výmluvný manifest francouzských vyslanců v Münsteru, v němž se praví: 185 „Neque enim Jus belli et Pacis Ei uni competit, neque Gallia, quae Germanicam praetulit et constanter tutata est liberta tern, in eaque non parum praesidii sibi esse sentit, haec legitima Imperii et propriae securitatis fundamenta convelli patietur unquam. Rorunt omnes, seriem istam bellorum, quibuscum tarn diu Christianus populus misere ccnf lictatur, ab isto ferme capite fluxisse, quod neque Principibus neque Ordinibus Imperii suns honor habitus sit, sua jura sernata; nonnullis etiam Dominia, uno et ipsa corporis libertas erepta fuerint. Quae vero ad Omnes ab ipsis Imperii primordiis ac primům latis legibus pertinent, ea ad Unum fere coiitraxit paucorum potential Stavové nadále účastní se mírových kongresů v říšské deputaci. 186 Císařové však svůj slib ve volebních kapitulacích ne vždy zachovávají, uzavírajíce mír sami a domáhajíce se dodatečného schválení. 187 Poslední říšská deputace byla při mírovém jednání r. 1803. 188
Bylo-li možno pojednati o složení řádné deputace jakožto jednotném institutu, není to možno u ostatních říšských deputací, kdež složení od případu ku případu se mění a u jednotlivých druhů říšských deputací má svou zvláštní povahu.
Při těchto deputacích nutno pojednati především o volbě členů. Na deputacích, které projednávají určitý úkol na místě celého sněmu, musí se usnésti celý sněm. Deputacemi mohou býti vyřizovány také akty jednotlivých kolegií (Cullegialdeputationen). I tyto deputace volí sněm. Císař jich však neschvaluje. Neoznamuje se mu ani jich zřízení. 189Při těchto převládá interess jednotlivých kolegií, 190 při oněch klade se důraz na zájem říše. 191 Po míru vestfálském, kde stanovena náboženská rovnost ve všech deputacích říšských, 192 nastal spor mezi oběma díly náboženskými, zda volba deputovaných má se díti na sněmu neb jednotlivými náboženskými díly. Byly učiněny sice výjimky a volba ponechána katolíkům a na druhé straně protestantům. 193 Stavové protestantští vystoupili pak s tvrzením, že jim náleží tato volba právem. 194 Nelze považovati tento způsob volby za pravidelný. Stavové protestantští sami připouštějí volbu sněmem a nikoli jednotlivými díly náboženskými. 195 Ovšem ve složení deputací byla náboženská rovnost zachována 196 a hleděno také K tomu aby nebyla porušena pro nemoc, nepřítomnost neb zaujatost. 197 Každý stav má passivní volébní způsobilost, ale žádného práva na volení. Členství v jedné nedává nároku na členství v deputaci druhé. 198Říšská hrabata obdržela revers de non praeiudicando, který zajišťoval jim však pouze jejich volební způsobilost, nikoli nutnost samé volby. 199
Počet osob býval různý. 200 I předmět měl vliv na složení. Místo osoby jedné nastupuje při jiném předmětu jednání osoba jiná. 201 Stavové v deputacích a výborech nezasedali osobně, nýbrž vysílali své rady. Počet těchto radů není určen. Jeden rada může zástupová ti i více stavů. 202 Zvláště při mírových deputacích bylo důležito, aby subdelegáti byli schopní svého úkolu. Císař proto vybízí stavy: „zu denen Subdeputirten aber keine neue. sondern in Reichs Sachen genugsam geübte Leute und gute Patrioten gebrauchen“. 203
Účelu deputace t. j. řádného projednání určité věci hledí stavové dosáhnouti malým počtem de puto váných. 204 Počet členů deputace může býti zvýšen, 205 může však býti také snížen. 206
K deputaci mírové mohou i jiní stavové, „non deputati“ vysílá ti své vyslance, pokud se jich mírové jednání dotýká a bez porušení jednoty a výsosti říše. 207
U deputací, které projednávají určité úkoly na místě celého sněmu, přítomni jsou císařští komisaři. 208 U mírových deputací sluje císařský vyslanec „Plenipotenciarius“, 209 „Kaiserliche Plenipotenz“, 210 „Principal Gesandschaft“. 211
Také řízení ve zmíněných druzích deputací nelze vylíěiti v jednotném systému. Sami stavové tvrdili: 212 „Würde sich bey allgemeinen Reichstage etwa eine Materie finden, welche pro conditione suae naturae füglich den deputatis commitiret und von den selben ohne Aufhalt der Sachen und Verzögerung, auch ohne Präiuditz der allgemeinen Stände zu verrichten und dannen- hero omnium Statuum libero et comitiali consensu die expeditu solcher Sachen den deputatis anvertrauet würde; würde sich dabey selber geben ob, wie weit und auf was Maasse solches zu practicieren.“
Deputace nemůže vzniknouti bez zasedání sněmu. 213 Vzniká na základě předcházející porady stavů. 214 Vůle sněmu rozhoduje, zda deputace má se usnésti s konečnou platností, 215 neb musí učiniti relaci ku sněmu, jsouc zmocněna ku předběžné poradě. 216 Táž deputace může o určitém předmětu se raditi s konečnou platností, o jiném musí učiniti relaci sněmu. 217
Aby dostála deputace svému úkolu, může zříditi súbdeputaci, která jí pak referuje. 218Zvláštním způsobem zřizování takovéto subdeputace bylo zřízení dvou výborů na sněmu. Velký výbor tu předává ku projednávání věc malému výboru, 219 malý výbor projednav určitý úkol vydá o tom dobré zdání velkému výboru. 220 Tento se o něm radí a vydá sám dobré zdání. 221 Může určité artikuly bud schváliti, změniti neb škrtnouti, 222 popřípadě vybídnouti malý výbor, aby o věci se radil poznovu. 223
Řízení deputační má býti tak zařízeno, aby jím nebyly porušeny porady hlavní. 224
Zvláštní řízení bylo při mírových deputacích. Deputaci udělována tu generální plná moc 225 s instrukcí. („General Vollmacht“, Plenipotentia Imperii“.) Každý deputovaný stav dával svému subdeputovanému moc speciální. Při legitimaci má býti postupováno tak, že císařští vyslanci předkládají svou plnou moc arcibiskupu mohučskému, resp. jeho vyslanci, subdelegovaný mohučský — císařským vyslancům, kdežto ostatní všichni vyslanci — subdelegátu mohučskému. Ten oznamuje také všem plnou moc císařských vyslanců. 226 Pro porady bylo sestaveno zvláštní schema, kde mají vyslanci jednotlivých stavů usednouti, jednak při proposici, jednak v plénu za přítomnosti cizích vyslanců, aby hodnost císařská neutrpěla. 227 V písemném styku musí obdržeti říšská deputace písemné listy od zahraničních vyslanců bezprostředně, její odpovědi však jsou dány prostřednictvím císařských zástupců, kteří jsou zavázáni také nepřistoupivše k této odpovědi, sděliti mínění deputováných, pokud se dotýká mírového jednání a pokud z ní nic závazného říši nevzejde. 228 V mírové jednání nemají býti míšeny soukromé záležitosti stavů. 229
O způsobu, jakým má býti jednáno na mírovém kongresu stanoví volební kapitulace: 230 „sofort wollen Wir auch gedachte Churfürsten, Fürsten und Stände des Reichs bey denen Friedens Handlungen ihres Deputations und Beiwürkungs Rechts sich ohngeschmählert gebrauchen, und ihnen daran keinen Eintrag geschehen lassen, also, dass zwischen Unserer Gesandschaft und denen Reichs Deputirten der auf Reichs und anderen Deputations Tagen herkömmliche Modus Tractandi beobachtet...“
Ve výborech na sněmu, k nimž nejsou ustanovováni císařští komisaři, zaujímá zvláštní postavení kurfirst mohučský. Proponuje, táže se až po kurfirsta braniborského, odtud všech knížat a měst táže se kurfirst saský, ve druhém sezení táže se kurfirst saský, kdežto mohučský táže se jen saského. 231 Mezi kurfirstem saským a mohučským byl spor o toto hlasování. 232
Jinak jest tomu v deputacích, které zasedají mimo říšský sněm. Císař ustanovuje k nim své komisary, jimž náleží říditi deputační sezení. 233
Není pochyby, že císaři náleží právo ratif ikační u deputací, které jsou ustanoveny, aby usnesly se na místě célého sněmu. 234 Usnesení mírové deputace jest přijímáno sněmem 235 a ratifikováno císařem. 236 Deputace, jichž členové jsou ad hoc voleni, zanikají vykonaným úkolem. 237
  1. Neue und vollständigere Sammlung der Reichsabschiede, 4 díly. Frankfurt, 1747, II., 11, § 1 а 2. (cit. N. S. d. R. A.), Datt, Volumen rerum Germanicarum novum sive de расе imperii publica, 1698, kniha IIIc XII, 603 n.
  2. Datt, Kniha V., с. VII., str. 862.
  3. Datt, Kniha III., с. XII., str. 605.
  4. N. S. d. R. А., II., 5., So aber der Handel mit Überzug oder sunst dermassen gestalt sein würde, dass der jährliche Versamblung aus Nottdurft nit zu erpeiten wäre, geben wir hiemit Macht vnserem Cammer Richter, von vnnsern wegen, vnns vnd die Churfürsten, Fürsten vnd Stände des Reichs fürderlichen an gelegen Malstat zubeschreiben, dahin wir, vnd sy oder vnnser vnd jr Annwäld treffenlich kommen, oder mit Macht schicken wollen vnd sollen, davon, wie obstect, zu ratschlagen vnd zu hanndeln.
  5. N. S. d. R. А., II., 40.
  6. N. S. d. R. A., II., 41, § 7.
  7. N. S. d. R. A., II., 66, art. VI.
  8. N. S. d. R. A., II., 116, § 26.
  9. N. S. d. R. A., II., 138, § 10.
  10. N. S. d. R. A., II., 147, § 6.
  11. N. S. d. R. A., II., 235.
  12. N. S. d. R. A., III., 27, Häberlin, Neueste Teutsche Reichsgeschichte, Halle, 1781, II., 644, Erdmansdörffer, D. G., I., 167.
  13. N. S. d. R. A., II., 544, Häberlein, I., 367.
  14. Na př. Meiern, Acta comitialia Ratisbonensia, Lipsko, 1738—40, I., 440, 493, zvláště 410. (cit. Meiern, A. R.).
  15. R. A., 1556, § 65—67
  16. R. A., 1559, § 50
  17. N. S. d. R. A., III., 201 n., N. S. d. R. A., III., 276. r. 1569
  18. N. S. d. R. A., III., 303, 307, 357, 379, 406, 428, 437.
  19. N. S. d. R. A., III., 290.
  20. N. S. d. R. A., III., 290, § 18. Sintemal aber seithero vielmaln erfahren, dass nunmehr das Aufwicklen und Werben der Kriegs Leut gantz geschwind, und ehe man zu solchem Deputations Tag komnen mag, sie schon mit gantzer Macht aufseyn, die Creyss und Landen durchziehen, jedermann betrieben und beleydigen.
  21. R. A., 1641, §§ 12, 90 a 92.
  22. Meiern, A. R., II., 46.
  23. Meiern, Acta pacis Westphalica publica, Hannover, 1734—36, (6 dílů), I., 338, 412 (cit. Meiern, A. p. W.).
  24. Meiern, A. p. W., I., 394.
  25. Meiern, A. p. W., I., 389.
  26. Putter, Geist des w. Friedens, str. 68., Moser, D. Staatsrecht I.
  27. Art. VIII., § 3. I. P. O., § 64, I. p. W.
  28. I. P. O. Art. V., § 51.
  29. Fritsch, de conventibus deputatorum, Lipsko a Jena, 1680, str. 63, Erdmannsdörffer, D. G., I., 352—354.
  30. Fritsch, l. c. str. 34—40.
  31. Art. XII., § 6.
  32. 27.
  33. Jména těchto měst byla ve snesení sněmovním 1555 vynechána a teprve později připojena N. S. d. R. А., III., 170, pozn. e, také r. 1559. N. S. d. R. A., III., 170, § 49 in. f.
  34. N. S. d. R. A., III., 170, Häberlin, IV. 61.
  35. N. S. d. R. A., III., 290, § 20.
  36. Meiern, A. R., I., 414, z ostatních návrhů na př. Meiern, A. R., I., 409.
  37. Erdmannsdörffer, D. G., I., 167.
  38. N. S. d. R. А., III., 576, 606.
  39. N. S. d. R. А., III., 593.
  40. Erdmannsdörffer, D. G., I., 63. Meiern, A. R., I., 417.
  41. Fritsch, l. c., str. 10.
  42. Fritsch, l. c., str. 123—139.
  43. Fritsch, l. c., str. 11.
  44. Fritsch, l. c., str. 11, 14, 17 přináší příslušné listiny.
  45. Meiern, A. R., I., 487.
  46. N. S. d. R. А., III., 676, § 191.
  47. Erdmannsdörffer, D. G., I., 168.
  48. Lamprecht, D. G., V2, 484.
  49. N. S. d. R. А., III., 130.
  50. Fritsch, l. c. 67.
  51. Meiern, A. R., II., 46.
  52. Fritsch nalezl u Sprengera: Lucerna moderni status S. Rom. Imperii, Frankfurt, 1667, str. 47 zmínku o institutu francouzském Assemblées des notables a o švédském institutu podobném.
  53. Meiern, A. p. W., I., 389, 413.
  54. N. S. d. R. A., Z., W. K. art. II. § 3, str. 4.
  55. O zřízení tom: Cortreius Adam, S. Rom. Imperii Ordinatio Executionis cum observatis historico juridicis, Frankfurt, 1707.
  56. N. S. d. R. A., III., 27, § 66.
  57. N. S. d. R. A., III., 29, § 79.
  58. N. S. d. R. A., III., 29, § 80 in. f.
  59. N. S. d. R. A., III., 28, § 67.
  60. Na př. R. A. 1559, § 19, 43 n., D. A. 1564, § 14, R. A. 1566, § 16, 18, R. A. 1570, § 17, R. A. 1576, § 34 n., R. A. 1582, § 43. R. A. 1594, § 39, R. A. 1641, § 15, R. A. 1654, § 178, 180.
  61. N. S. d. R. A., III., 209, § 44.
  62. N. S. d. R. A., III., 205, § 19.
  63. N. S. d. R. A., III., 216.
  64. N. S. d. R. A., III., 357, § 26.
  65. N. S. d. R. A., III., 204, § 11.
  66. Häberlin, VIII., 90, N. S. d. R. A., III., 277, § 5.
  67. Bod tento pro svoji důležitost poukázán na příští sněm. N. S. d. R. A., III., 283, § 52.
  68. N. S. d. R. A, III., 283, § 55.
  69. Erdmannsdörffer, l. с., I., 353.
  70. N. S. d. R. A., III., 342, 461.
  71. N. S. d. R. A., III., 307, § 150.
  72. N. S. d. R. A., III., 438, § 101.
  73. N. S. d. R. A., III., 372, § 120.
  74. Listiny u Fritsche, l. c., str. 44—60.
  75. N. S. d. R. A., III., 303, § 116, 369, § 96, 440, § 116.
  76. Fritsch, l. c., 52, N. S. d. R. A., III., 303, § 117.
  77. N. S. d. R. A., III., 372, § 117, policejní řád 1577 N. S. d. R. A., III., 379 n.
  78. N. S. d. R. A., III., 406, § 47.
  79. N. S. d. R. A., III., 462, § 58.
  80. N. S. d. R. A., III., 462, § 59.
  81. N. S. d. R. A., III., 463, § 62.
  82. Část III. tit. 53.
  83. Na př. předpis r. 1566, § 80 (N. S. d. R. A., III., 225) o nedostavení se visitátorů.
  84. N. S. d. R. A., III., 565, § 90.
  85. N. S. d. R. A., III., 676, § 191.
  86. Na př. o prodlení dlužníkově N. S. d. R. A., III., 494, R. A., 1600, § 139.
  87. N. S. d. R. A., III., 409, § 66, 441, § 123.
  88. 1555, § 65., N. S. d. R. A., III., 27.
  89. N. s. d. R. A., III., 27.
  90. „alsdann sollen dieser fünf Creyss Obersten und Zugeordnete, wie die Sachen geschaffen und fürgehen mit allem nothwendigen Bericht der Schwebenden Empörungen, und Sorglichkeiten unserm Neven, und Churfürsten, dem Erzbischoff zu Maynz dasselbeg unverzüglich in Schrifften zu erkennen geben“. N. S. d. R. A., III., 27, § 65.
  91. N. S. d. R. A., III., 202, § 1.
  92. N. S. d. R. A., III., 227, §§ 2, 3.
  93. N. S. d. R. A., III., 290, § 18 a 19.
  94. Např. r. 1570, § 19, 111, r. 1582, § 47, r. 1594, § 49, r. 1641, § 90.
  95. N. S. d. R. A., III., 461, § 53.
  96. N. S. d. R. A., III., 473, § 2.
  97. Fritsch, l. c., str. 32.
  98. N. S. d. R. A., III., 406, § 47.
  99. N. S. d. R. A., III., 201 n.
  100. N. S. d. R A., III., 290, § 19, einen Deputations Tag gen Frankfurt, oder aber, wo es sonsten den Sachen am gelegensten seyn solle, auszuschreiben.
  101. Fritsch, l. c., 33—37.
  102. Nach Speyer oder Frankfurt, je nach Beschaffenheit des Kriegs-Läufft, N. S. d. R. А., III., 565, § 90.
  103. N. S. d. R. А., III., 407, § 49, 409, § 62, 464, § 71.
  104. N. S. d. R. А., III., 27, § 65.
  105. N. S. d. R. A., III., 406, § 48.
  106. N. S. d. R. А., III., 463, § 65.
  107. N. S. d. R. А., III., 408, § 62, 441, § 120.
  108. N. S. d. R. А., III., 28, § 68, také 463, § 60.
  109. N. S. d. R. А., III., 437, § 98 in f.
  110. N. S. d. R. А., III., 408, § 60, III., 441, § 118.
  111. Lünig, Teutsches Reichs Archiv, II., Examen Juris Publici G., str 46.
  112. Auf unserer Räthe und Commissarien mündlich und schrüftlich Fürbringen N. S. d. R. А., III., 202, § 3., 277, § 4.
  113. Fritsch, l. c., str. 62 podává Schema sessionis Deputatorum Imperii in actu propositionis Francofurti ad Moenum anno 1655.
  114. Tractat über den Reichstag im 16. J., Vyd. K. Rauch, Výmar, 1905, str 71, pozn. 3 a 5 (cit. Tractat).
  115. Häberlin, l. c., G., VI., 55, Meiern, A. p. W., I., 540.
  116. Na př. § 38, 1571, N. S. d. R. A., III., 346. — in den Rathen auch zu tractiren fürgenommen. Nasvědčuje tomu § 98, N. S. d. R. A., III., 369, slova „altem löblichem Brauch nach“ a contr. následujících vět.
  117. N. S. d. R. A., III., 307, § 151.
  118. N. S. d. R. A., III., 347.
  119. 32) N. S. d. R. A., III., 438, § 101, 461, § 53.
  120. N. S. d. R. A., III., 496 § 149.
  121. N. S. d. R. A., III., 473. § 3, Wann nun darauf erfolgt, das Uns der gemein Beschluss, welchen unsere Commissarien, mit der Churfürsten, deputirten Fürsten und Ständen, Rathen, Bottschafften und Gesandten, so wohl in dem Visitations als auch Deputations Rath getroffen, gebührlich vorbracht worden.
  122. O rozdílech mezi deputací a visitací: Berg, Darstellung der Vistiation des K. u. R. Kammergerichtes, Göttigen, 1794, s. 202.
  123. N. S. d. R. А., III., 437, § 98.
  124. N. S. d. R. А., III., 463—464, § 66.
  125. N. S. d. R. А., III., 368, § 94, 408, § 56.
  126. N. S. d. R. А., III., 369, § 95, 408, § 58.
  127. N. S. d. R. А., III., 369, § 97
  128. N. S. d. R. А., III., 408, § 59, 441, § 117.
  129. 42) Forma toho listu jest podána v §u 74, N. S. d. R. А., III., 411 také 443, § 131.2, 2.
  130. N. S. d. R. А., III., 369, § 98, 409, § 63, 441, § 121.
  131. N. S. d. R. A., III., 676, § 191.
  132. N. S. d. R. A., III., 676, § 191, forderst aber sollen die erforderte requisita restitutionis, und dass der Casus dem Instrumento pacis, Kayserlichen Executions Edict, arctiori exequendi modo, Nürnbergischem Recess, oder in denen Fällen, so durch den Frieden Schluss nicht geändert, dem Religion Frieden gemäss consequenter ad punctum restitutionis ex capite amnestiae vel gravaminum qualificirt sey bewiesen werden.
  133. N. S. d. R. A., III., 27, § 66.
  134. N. S. d. R. A., III., 204, § 13, 278, § 14, 342, § 7, 473, § 3.
  135. N. S. d. R. A., III., 364, § 67, 216, § 16, 513, § 64.
  136. N. S. d. R. A., III., 437, § 98.
  137. N. S. d. R. А., III., 462, § 57.
  138. N. S. d. R. А., III., 565, § 92.
  139. N. S. d. R. А., III., 566, § 92.
  140. Fritsch, l. с., 96, Lünig, l. с., 46, Erdmannsdörffer, l. с., I., 353.
  141. Fritsch, l. с., 96.
  142. Deutsche Reichstagsakten, Jüngere Reihe, Gotha, 1893—1905, (cit. R. T. A. J. R.), IV, 185.
  143. Fritsch, l. c., 109.
  144. R. T. A. J. R., II., 807.
  145. Fritsch, l. c., 98.
  146. Meiern, Acta pacis Executions publica, 1736, I., 94. Lehman, Chronica, cap. VII., 864.
  147. R. T. A. J. R., II., 157, č. 8.
  148. R. T. A. J. R., II., 807, také str. 161; celou řadu výborůviz R. T. A. J. R., III., 282, pozn. 1, IV., 166, 171; 245, 743, 751.
  149. R. T. A. J. R., II., 164, III., 283 n.
  150. Datt, l. c., kn. III., с. IX. 598.
  151. Lehman, Chronica, kn. VII., c. 80, 864, Datt, l. c. kn. V., c. VII., 830, R. T. A. J. R., II. 167.
  152. R. T. A. J. R., II., 161.
  153. R. T. A. J. R., II., 173.
  154. R. T. A. J. R., II., 235, Meiern, A. R., I. 329.
  155. R. T. A. J. R., II., 240, Virck, Politische Correspondenz der Stadt Strassburg, 1882, I., 449, č. 731.">
  156. R. T. A. J. R., IV., 148, 157, 208, 443.
  157. Datt l. c., kn. V., c. VII., 843.
  158. Pachner, Vollst. Sammlung aller... Reichs Schlüsse, 1740, I. 457.
  159. N. S. d. R. A., IV., 40.
  160. N. S. d. R. A., III., 138, § 8, R. T. A. J. R., IV, 156, Meiern, A. R., I., 543.
  161. Virck, l. c., I., 460, č. 748.
  162. Na př. R. T. A. J. R., II., 420, č. 54, 661, III., 645, N. S. d. R. A., III., 638, IV., 5, 11 a j.
  163. Datt, l. c., kn. V., с. VII., 835, R. T. A. J. R., II., 366.
  164. Virck, l. с., I., 266, č. 468, N. S. d. R. A., IV., 40, R. T. A. J. R., II, 835, č. 174, III., 290, IV., 130, 162, 196, 557, 572.
  165. Traktat, cap. IX.
  166. R. T. A. J. R., IV., 185, 307, 676.
  167. Deputaci tuto uvádí Gönner, Teutsches Staatsrecht, 1804, § 192, 276.
  168. O této deputaci mluví Weisse, Über die teutsch. R. Deput. zu Friedensverh., Lipsko, 1797, dle Hartlebena.
  169. Hartleben, Über die Wahl der teutsch. R. Deput. zu Friedensverh., Salzburg, 1797, 30.
  170. Hagemeier, de comitiis I. G. tractatus, Frankfurt, 1676, с. IX., 62.
  171. Meiern, A. R., I., 257.
  172. Meiern, A. R., I., 268.
  173. Sprenger, Lucerna moderní status S. Rom. Imperii, Frankf., 1667, 37.
  174. R. T. A. J. R., II., 162, 924, III., 735, Meiern, A. R., I., 1115.
  175. Tractat, str. 94, Fritsch, l. c., 102, N. S. d. R. A, III., 690, schema sigillantium.
  176. Na př. N. S., d. R. A., III., 147, § 74 n a 171, § 54 n.
  177. N. S. d. R. A., III., 279, § 18, R. T. A. J. R., IV., 756, 761.
  178. N. S. d. R. A., III., 280, § 26.
  179. N. S. d. R. A., III., 182, Häberlin, l. с., IV., 136, 286.
  180. Datt, l. c., kn. III., с. XII., 605.
  181. N. S. d. R. A., IV., 306, 330—331, 419.
  182. František I., volební kapitulace, art. IV., § 11.
  183. Viz historický vývoj řádné deputace.
  184. Meiern, A. p. W., I., 347.
  185. Meiern, A. p. W., I., 219.
  186. O jednotlivých mírech: Koch, Abregé de l'histoire des Traités de paix, Basilej, 1796, Jednotlivé deputace příkladmo podává Hartleben, Ober die Wahl der teutsch. R. Deput. zu Friedensverh., Salzburg, 1797.
  187. Moser, W. K., (Karla VII.), III., 76, Anm. ad § 11, art. IV., týž, W. K., (Františka I.), Anm. ad § 11, art. XII., II., 139. Praví se zde, že teprve po třech letech byl mír předložen k ratifikaci.
  188. Protokol der ausserord. Reichsdeput. zu Regensburg, 1803, 2 sv. a 4 sv. příloh.
  189. Gönner, l. с., 276, § 192.
  190. Virck, l. с., I., 460, č. 748, R. T. A. J. R., II., 161.
  191. Meiern, A. R., I., 418, N. S. d. R. A., IV., 82.
  192. Art. V., § 51, in comitiis proximis......, in horum conuentibus itemque comitiis vniuersalibus, siue ex vno siue duobus aut tribus imperii Collegiis quacumque occasione, aut ad quaecumque negotia deputandi veniant, aequetur deputatorum numerus ex vtriusque religionis proceribus.
  193. Hartleben, l. c., 24.
  194. Hartleben, l. c., 25, Moser, Staatsrecht, II., 30, § 48 n. uvádí spory mezi katolíky a protestanty při uzavírání míru bádenského.
  195. Hartleben, l. c., 51.
  196. Meiern, A. p. W., II., 564, 572, III., 433.
  197. Na př. mají vota nedostavivších se, akreskovati vlastní náboženské straně. N. S. d. R. А., IV., 177. Meiern, Acta pacis executionis publica, I., 94, und falls ein Deputatus interessiret, dessen Stelle aus denen vor oder nachsitzenden oder sonst zu ersetzen sey.
  198. Fritsch, l. c., 139.
  199. Gönner, l. c., 285.
  200. Na př. r. 1431 zvoleno 6 osob z kurfirstů a knížat а 6 měst, Lehman, l. c., 864, deputace z 6 osob: 2 kurfirstů, 1 knížete, 1 hraběte, 1 prelata a 1 města. Datt, l. c., kn. V., с. VII., 836. Deputace r. 1557. se skládá z 6 kurfirstů, 6 knížat, zástupce prelátů a dvou měst a j.)
  201. R. 1557 místo biskupa augsburského, který účastní se jednání o komorním soudě, vstupuje arc. salcburský při jednání o mincích N. S. d. R. A, III., 149, § 83.
  202. R, T. A. J. R., II., 420.
  203. N. S. d. R. A., IV., 306, také Europ. Staatskanzley, XIV., 795.
  204. Proto ustanovuje se „in wenig bestehende Deputation zu verordnen N. S. d. R. A., IV., 40, také mírová deputace r. 1709 byla omezena na menší počet stavů Europ. Staatskanzley, XIV., 860—861.
  205. Pachner, l. с., I., 167
  206. R. T. A. J. R., II., 162, III., 370.
  207. Europ. Staatskanzley, XIV., 796, 813, § 5.
  208. N. S. d. R. А., III., 148, § 75.
  209. N. S. d. R. А., IV., 177.
  210. Zeumer, Quellensammlung, 1913, 529.
  211. Moser, W. K., Franz I., II., 139, Anm. ad art. IV., § 11, a § 12.
  212. Meiern, A. R., I., 414.
  213. Ad deputationem Extraordinariam kan man, ausser eines allgemeinen Reichstages nicht gelangen, Meiern, A. p. W., I., 458.
  214. R. T. A. J. R., II., 168.
  215. N. S. d. A. R., III., 148, § 75, 171, § 53.
  216. Datt, l. c., kniha V., c. VII., str. 835, Pachner, l. с., I., 174, 394, 399, 414, Virck, l. с., I., 464, č. 751, také 266, č. 468.
  217. N. S. d. R. A., III., 149, § 83.
  218. Meiern, A. R., II., 390, 395, R. T. A. J. R., III., 294, 297, 335.
  219. R. T. A. J. R., II., 406, III., 358, 573.
  220. R. T. A. J. R., II., 165, 167, 244, III., 417, 615.
  221. R. T. A. J. R., II., 357.
  222. R. T. A. J. R., II., 422, pozn. 1.
  223. R. T. A. J. R., II., 359, III. 300.
  224. Pachner, l. с., I., 166.
  225. Europ. Staatskanzley, XIV., 810, 813, N. S. d. R, А., IV. 177. Plná moc r. 1802 viz Protokol, B., 6—7, Moser, Staatsrecht, I., 513.
  226. Moser, W. K., František I., II. Anmer. ad art. IV., § 11 a 12, 139.
  227. N. S. d. R. A., IV., 140.
  228. Gönner, l. c., § 280.
  229. Europ. Staatsk., XIV., str. 863.
  230. (František I.), art. IV., § 11.
  231. Traktat, str. 75.
  232. R. T. A. J. R., II., 152, č. 6, 157, č. 8, 162, č. 9, 749, č. 105, IV. 54.
  233. Gaspari, Der Deputations Recess, 1803, 135, N. S. d. R. A., III., 148, § 75.
  234. N. S. d. R. A., III., 154.
  235. Zeumer, l. c., 529, b.
  236. Zeumer, 1. c., 529, c.
  237. Gaspari, l. с., II., 345, Deputationsabschied.
Citace:
Deputace říšského sněmu německého v novověku. Sborník věd právních a státních, 19 (1919). s. 41-66.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).