Č. 13046.
Policejní věci: Tiskopisy, které podle svého obsahu neslouží výlučně potřebám obchodu, musejí býti opatřeny povinnými údaji podle § 9 tisk. zákona č. 6/1863 ř. z. Nevyhovují-li tomuto předpisu, je jich kolportáž podle § 1 odst. 3 zákona č. 126/1933 Sb. zakázána.
(Nález z 6. listopadu 1937 č. 5229/35-5.)
Věc: Aloisie H. v Budiměřicích, František F. v Ratenicích, Vilém B. v Nymburce a Josef M. v Pečkách proti rozhodnutí zem. úřadu v Praze z 29. června 1935 o nedovolené kolportáži.
Výrok: Stížnost se zamítá.
Důvody: Nálezy okr. úřadu v Poděbradech z 20. listopadu 1934 (Aloisie H.), 6. prosince 1934 (František F.), 7. prosince 1934 (Vilém B.) a 7. prosince 1934 (Josef M.) byli st-lé uznáni vinnými přestupky § 1 odst. 3 zákona z 10. července 1933 č. 126 Sb. a byl jim za to uložen trest. Tyto trestní nálezy byly nař. rozhodnutími potvrzeny.
O stížnostech podaných na tato rozhodnutí uvážil nss toto:
Skutkovou podstatu přestupků kladených st-lům za vinu spatřuje žal. úřad v tom, že v měsíci září 1934 na veřejném prostranství (H. a B.) nebo v prodejně Včely (F. a M.) rozdíleli školním dětem výtisky brožury »Dělnickým dětem věnuje Včela«, které nebyly opatřeny povinnými údaji o místě tisku, tiskaře a nakladatele ve smyslu tisk. zákona. Po skutkové stránce se ve stížnostech uvádí, že šlo o tiskopis s nápisem »Dělnickým dětem věnuje Včela«, který byl rozdáván dětem na začátku školního roku a kterým měla býti provedena získávací akce pro družstvo »Včela«. Ve stížnostech se také uznává, že zmíněný tiskopis nebyl opatřen povinnými údaji. Podle toho není mezi stranami sporu o tom, že st-lé rozdávali na veřejném prostranství, resp. v prodejně »Včely« výtisky brožury »Dělnickým dětem věnuje Včela« a že tyto výtisky nebyly opatřeny povinnými údaji podle § 9 odst. 2 tisk. zákona č. 6/1863 ř. z. Již se zřetelem na tento stav věci je zcela neodůvodněná výtka stížností, že v napadaných výměrech není přesně uvedeno, o jaké tiskopisy běží, a nelze vůbec shledati vadu řízení v tom, že v napadených výměrech není uvedeno, kterou osobou, resp. kterým úřadem bylo podáno trestní oznámení a kdy a který svědek prokázal trestný čin kladený st-lům za vinu. Neboť pokládají-li stížnosti za správné uvedené skutkové okolnosti, z nichž žal. úřad vychází v nař. rozhodnutích, je zcela nerozhodné, kdo na st-le učinil trestní oznámení a zda a který svědek zmíněné skutečnosti prokázal. Nelze shledati vadu řízeni ani v tom, že nebyly provedeny důkazy nabízené st-li, a to již proto, že st-lé ve správním řízení žádných důkazů nenabízeli. Pokud pak se ve stížnostech tvrdí, že se úřad nevypořádal s důkazy, resp. námitkami vznesenými st-li, je poukázati na to, že žal. úřad v nař. rozhodnutí na vývody odvolání výslovně reagoval. Uvedl k vývodům odvolání, že st-lé nebyli trestáni za rozšiřování tiskopisů, jejichž kolportáž byla zakázána, nýbrž za to, že rozdělují tiskopisy neopatřené povinnými údaji. Uvedl dále, že zmíněný tiskopis vzhledem k politickým heslům, v něm obsaženým, nelze naprosto považovati za tiskopis sloužící pouze potřebám obchodu, u kterého by těchto údajů nebylo třeba, a odpověděl na námitku odvolání, ve které st-lé popírali příslušnost úřadu 1. stolice. Je proto v odporu s obsahem nař. rozhodnutí výtka, že žal. úřad se nezabýval vývody odvolání.
Ve věci stojí stížnosti na stanovisku, že podle tisk. novely č. 126/1933 Sb. je kolportáž volná a nemůže býti stíhána ani soudně, ani správním úřadem, a dále že nebylo vůbec podkladu pro použití ustanovení § 1 odst. 3 cit. tisk. novely, poněvadž šlo o tiskopis sloužící obchodní reklamě, resp. obsahující takovou reklamu. Pokud jde o první námitku, vyslovil žal. úřad v nař. rozhodnutí, odpovídaje na obdobnou námitku obsaženou v odvoláních z trestních nálezů úřadu 1. stolice, že st-lé nebyli trestáni pro rozšiřování tiskopisu, jehož kolportáž byla zakázána, nýbrž proto, že rozdíleli tiskopisy, které nebyly opatřeny povinnými údaji. Tvrdí-li naproti tomu stížnosti, že podle tisk. novely č. 126/1933 Sb. je kolportáž volná a nemůže býti stíhána ani soudně, ani správním úřadem, aniž se zabývají odpovědí, kterou dal žal. úřad na obdobnou námitku přednesenou ve správním řízení, nelze v uvedeném tvrzení spatřovati náležitě konkretisovanou námitku směřující proti obsahu nař. rozhodnutí a nelze proto vůbec na ni vejíti. O námitce uvedené výše na druhém místě uvažoval nss takto:
Podle § 1 odst. 3 zákona č. 126/1933 Sb. je mimo jiné zakázáno kolportovati tiskopisy, které nejsou opatřeny povinnými údaji (§ 9 tisk. zákona č. 6/1863 ř. z. ). Tento zákaz neplatí — jak se uvádí v § 1 odst. 4 cit. tisk. novely — mimo jiné také pro tiskopisy uvedené v § 9 odst. 2 tisk. zákona č. 6/1863 ř. z. Podle tohoto posléze cit. zákonného ustanovení jsou zproštěny závazku uvedeného v 1. odstavci cit. paragrafu [podle něhož na každém tiskopisu musí býti uvedeno mimo místo, kde tiskopis byl vytištěn, jméno (firma) tiskaře a nakladatele nebo při tiskopisu periodickém na místě jména nakladatelova jméno vydavatele] jen takové tiskové výrobky, které jsou určeny, aby sloužily pouze potřebám živnosti a obchodu nebo domácího a společenského života, jako na př. formuláře, ceníky, navštívenky atd. Nemusejí tedy obsahovati povinné údaje výše uvedené jen tiskopisy, které slouží výlučně uvedeným potřebám, tudíž také tiskopisy, jež slouží výlučně potřebám obchodu. Na tomto právním názoru jsou založena i nař. rozhodnutí, v nichž je vysloveno, že tiskopis, o který jde, vzhledem k politickým heslům v něm obsaženým nelze naprosto považovati za tiskopis sloužící pouze potřebám obchodu, u kterého by těchto údajů nebylo třeba. Tvrdí-li naproti tomu stížnosti, že tiskopisy sloužící obchodní reklamě nebo obsahující takovou reklamu, požívají výše zmíněné úlevy, vykládají si zákon nesprávně. Zákonitostí nař. rozhodnutí nemůže otřásti ani výtka, že v nich není uvedeno, ve kterých slovech, resp. ve které části stylisace nápisů rozvrhu hodin nutno shledávati politický charakter zmíněného tiskopisu, neboť touto námitkou není vyvráceno stanovisko žal. úřadu, že nešlo o tiskopis sloužící pouze potřebám obchodu. Uvádí-li se ve stížnostech, že šlo o pouhý rozvrh hodin, který byl dětem rozdáván na začátku školního roku, je tato námitka v rozporu s obsahem jednacích spisů, z nichž je zřejmo, že tiskopis, o který jde, není pouhým rozvrhem hodin, nýbrž obsahuje i různá vyobrazení a slovní doprovody, o nichž nelze říci, že mají vůbec nějaký vztah k obchodním potřebám »Včely«, viz na př. »Píseň vrtule«, která jest obsažena na předposlední stránce tiskopisu, o který jde. Usoudil-li úřad, že o takovém tiskopisu nelze říci, že slouží výlučně obchodním potřebám »Včely«, nelze důvodně tvrditi, že jeho úsudek je nesprávný.