Č. 2218.

Popisní záležitosti: Obec nemá nároku na to, aby politický úřad povolil změnu v číslování domů ve smyslu § 18 zák. ze 14. dubna 1920 č. 266 sb.
Samospráva obecní: O podání rekursu jménem obce proti opatření politického úřadu, kterým se podle § 102, odst. 2 ob. zř. pro Čechy zastavuje výkon usnesení obecního zastupitelstva, musí se usnésti obecní zastupitelstvo (arg. český text § 102 ob. zř.).
(Nález ze dne 13. dubna 1923 č. 5898.)
Věc: Městská obec Trutnov (adv. Dr. Karel Schreiter z Prahy) proti ministerstvu vnitra (min. rada Dr. Lad. Prokop) o označení ulic a přečíslování domů.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Důvody: Městské zastupitelstvo v Trutnově usneslo se 9. března 1922, aby všechny ulice a náměstí v městě označeny byly na místo jmény číslicemi arabskými a očíslování domů aby se stalo rovněž arabskými číslicemi ve formě zlomku. Zprávou ze dne 10. března 1922 městský úřad učinil o tom oznámení okresní správě politické se žádostí, aby usneseni to vzala na vědomí.
Osp výměrem z 15. března 1922 podle čl. 5 vl. nař. z 25. srpna 1921 č. 324 sb. a § 102 ob. zř. usnesení to sistovala, poněvadž má za účel obejíti ustanovení o jazykovém vyhotovení uličních tabulek. Zároveň zamítla žádost obce za povolení usnesené změny o číslování domů, poněvadž podle § 13 zák. ze dne 14. dubna 1920 č. 266 není při číslování domů dovoleno užívati zlomků a nedostává se pro žádanou změnu zvláštních důvodů ve smyslu § 18 cit. zák.
Rekurs, který obec proti výměru tomu podala podle usnesení městské rady z 22. března 1922, zsp rozhodnutím ze 6. května 1922 zamítla, a to pokud směřoval proti zastavení usnesení ob. zastupitelstva z 9. března 1922 jako nepřípustný, poněvadž podle § 102 ob. zř. je k rekursu legitimováno pouze obecní zastupitelstvo, pokud pak brojil proti zamítnutí žádosti za povolení změny číslování, z důvodů 1. instance.
Další rekurs obce byl nař. rozhodnutím zamítnut z důvodů 2. instance.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí nss uvážil:
Žal. úřad učinil dvojí výrok:
1. potvrdil odmítnutí rekursu obce do výměru osp, jímž podle § 102 ob. zř. zastaveno bylo usnesení ob. zastupitelstva z 9. března 1922 ohledně označení ulic arabskými číslicemi;
2. zamítl žádost obce za povolení změny v číslování domů. Pokud stížnost brojí proti tomuto druhému výroku, je bezdůvodná.
§ 18 zák. ze dne 14. dubna 1920 č. 266 sb. stanoví, že změnu v číslování jednotlivých domů nebo celých míst, obecních částí atd. povoluje jen ze zvláštních důvodů nadřízený úřad politický. Stížnost nepopírá, že jde v daném případě o takovouto změnu v číslování, spadající pod ustanovení cit. § 18, namítá však, že jsou tu závažné důvody ji povoliti. Z uvedeného ustanovení je však patrno, že zákon zásadně změnám v číslování nepřeje, že je připouští jen ze zvláštních důvodů a že konečně za této podmínky rozhodnutí o tom, má-li změna nastati čili nic, ponechává volnému uvážení politického úřadu, aniž při tom chce chrániti nějak zájem,, který snad obec fakticky má na tom, aby nějaká změna v číslování byla provedena. I když by tu tedy byly zvláštní důvody pro změnu takovou, je výhradně věcí úřadu politického, aby závažnost jich uvážil a ocenil, a nelze přiznati obci nějakého nároku na to, aby změna jí žádaná byla provedena. Zamítl-li proto politický úřad v daném případě žádost obce za povolení změny v číslování domů, nemohlo tím býti porušeno žádné subjektivní právo obce, bylo tedy příslušnou námitku stížnosti zamítnouti jako bezdůvodnou.
Než ani v prvém bodu nebylo lze stížnosti dáti za pravdu.
Především nebylo tu vůbec možno přihlížeti k věcným námitkám stížnosti a zabývati se meritem věci, poněvadž nař. rozhodnutí, pokud jde o otázku označení ulic, neobsahuje žádného meritorního výroku, nýbrž naopak odmítá rekurs do zastavovacího výměru okresní správy politické jako nepřípustný. Bylo tedy zkoumati jedině, zda toto odmítnutí je po právu.
V tomto směru je rozhodným předpis § 102 ob. zř., který stanoví v českém znění, že z výměru okresního úřadu politického, jímž se usnesení obecního zastupitelstva zastavuje, »může výbor k místodržitelství rekurs vzíti«. Je tu tedy výslovně toliko obecnímu výboru, t. j. nyní tedy (§ 1 nov. k ob. zř. ze 7. února 1919 č. 76 sb.) obecnímu zastupitelstvu přiznáno oprávnění, aby se jménem obce, ve své samosprávě dozorčím zákrokem politického úřadu dotčené, odvolalo. Německý text obecního zřízení praví sice jen všeobecně »wogegen der Rekurs an die Statthalterei offen steht«. Ježto však oba texty dlužno pokládati za stejně autentické, a obsah normy § 102 nutno tedy zjišťovati jich srovnáním, nelze — když německý text výkladu podávajícího se z textu českého nevylučuje — souditi jinak, nežli že ve smyslu § 102 skutečně jenom obecní zastupitelstvo je k rekursu legitimováno. Poněvadž pak jde o záležitost obecnímu zastupitelstvu podle zákona výslovně vyhrazenou, trvá tento stav i za platnosti novely ze 7. února 1919 č. 76 sb.
Právní názor žal. úřadu je tedy ve shodě se zákonem a dlužno toliko zkoumati, zda nař. rozhodnutí po této stránce spočívá také na správně zjištěném skutkovém předpokladu.
Stížnost namítá tu především, že prý obecní zastupitelstvo skutečně ve svém sezení 30. března 1922 podání rekursu schválilo. Avšak k této okolnosti nelze přihlížeti, poněvadž v administrativním řízení nebyla uplatňována a je tudíž nepřípustnou novotou (§ 6/1 zák. o ss).
Rovněž není důvodnou výtka, že žal. úřad opomenul zjistiti, stalo-li se usnesení ob. zastupitelstva o podání rekursu. Vždyť 2. instance, prve nežli rozhodla, dala vyšetřiti, zda odvolání z 29. března 1922 spočívá na usnesení obecního zastupitelstva. Obec však k příslušnému vyzvání politického úřadu produkovala toliko usnesení obecní rady z 22. března 1922, a v odvolání na 3. instanci poukazovala jenom na usnesení obecního zastupitelstva z 9. března 1922, které však ani samo nezní na podání rekursu, ani — jak st-lka v písemné stížnosti sama doznává — neobsahuje zmocnění městské rady k tomuto aktu. Žal. úřad mohl tedy právem na základě těchto dokladů předpokládati, že usnesení obecního zastupitelstva o podání rekursu tu není, a nelze mu vytýkati jako opomenutí, jestliže sám dále již neshledával materiál pro podepření námitky strany. V onom předpokladu nemohla žal. úřad zviklati ani plná moc k ministerskému rekursu připojená, která není datována — jak uvádí stížnost v rozporu se správními spisy — z 30. března, nýbrž z 22. března 1922, a nijak nedává znáti, že by spočívala na nějakém usnesení obecního zastupitelstva. Nelze seznati tedy ani vytýkané vady řízení, pročež bylo stížnost jako bezdůvodnou zamítnouti.

Citace:

Nález č. 2218. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 1018-1020.