NPD documents search: Boh. adm., 19 (1937)

Č. 12835.

Politické strany: * Za účinnou podporu určité politické strany ve smyslu § 20 odst. 2 lit. b) zákona č. 201/1933 Sb. nelze pokládati výkon veřejné funkce, pro niž byl někdo na jméno oné strany kandidován nebo za ni navržen.
(Nález z 25. března 1937 č. 11598/37.)
Věc: Dr. Leopold Sch. v Praze proti rozhodnutí min. vnitra ze 14. června 1934 o zbavení veřejné funkce na základě zákona č. 201/1933 Sb.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje jednak pro nezákonnost, jednak pro vadnost řízení.
Důvody: Zem. úřad v Praze výměrem z 14. března 1934 vyslovil podle §§ 10 a 22 zákona z 25. října 1933 č. 201 Sb., že st-l jako příslušník německé strany národní, jejíž činnost byla 4. října 1933 podle rozhodnutí vlády zastavena, pozbývá funkce náhradníka ústředního zastupitelstva hlav. města Prahy a funkce člena sboru pro vyřizování stížností. V důvodech se uvádí: Tvrdí-li st-1 ve svém prohlášení, že byl za německou stranu národní kandidován proti své vůli, je tvrzení to vyvráceno jeho vlastnoručním podpisem, kterým potvrdil svůj souhlas s kandidaturou ve smyslu § 21 obec. řádu volebního. Pokud pak v něm tvrdí, že nebyl organisovaným členem této strany, je poznamenati, že ve smyslu § 20 zákona č. 201/1933 Sb. je příslušníkem strany nejen její organisovaný člen, nýbrž také ten, kdo stranu účinně podporuje nebo její podvratné cíle veřejně schvaluje. Tento poslední předpoklad jest u st-le splněn tím, že funkce za stranu přijaté až do poslední doby podržel a vykonával.
Nař. rozhodnutím byl tento výměr potvrzen s tím, že st-l sice tvrdil, že byl kandidován za německou stranu národní proti své vůli, avšak toto tvrzení se nesrovnává s jeho podpisem na prohlášení podle § 21 řádu volení do obcí, že přijímá kandidaturu. Namítá-li dále, že nebyl organisovaným členem německé strany národní, nelze toto tvrzení ztotožňovati s průkazem podle § 20 odst. 2 lit c) zákona č. 201/1933, že v době rozhodné ze jmenované strany vystoupil.
Uvažuje o stížnosti podané na toto rozhodnutí, zabýval se nss nejprve námitkou, vytýkající jako nezákonnost, že st-1 byl zbaven veřejných funkcí podle § 10 zákona č. 201/1933 Sb. přes to, že volební skupina »Deutsche Wahlgemeinschaft«, na jejíž jméno byl kandidován, podle uvedeného zákona ani rozpuštěna ani zastavena nebyla. Než nic takového st-l ve správním řízení netvrdil. Naopak v podání ze 6. prosince 1933 výslovně uvedl, že byl kandidován na volební listinu označenou »Deutsche Wahlgemeinschaft« za stranu »Deutsche National-partei«, a vycházel z toho i v odvolání, jež podal z výměru úřadu 1. stolice. Tvrdí-li ve stížnosti podané k tomuto soudu, že byl kandidován za volební skupinu »Deutsche Wahlgemeinschaft«, uvádí okolnost novou, k níž podle §§ 5 a 6 zákona o ss přihlédnouti nelze. Námitku opřenou o tuto okolnost novou bylo odmítnouti jako nepřípustnou. Nss uvažoval dále takto:
Byla-li činnost strany zastavena podle zákona č. 201/1933 Sb., vysloví státní úřad dozorčí, jak se ustanovuje v § 10 tohoto zákona, že pozbývají příslušníci této strany veškerých funkcí, kterých nabyli volbou, jmenováním nebo jinak také ve sborech samosprávy místní. Rozhoduje o ztrátě funkce podle tohoto zákonného ustanovení, musí státní úřad dozorčí řešiti prejudiciálně, zda osoba, o kterou jde, je příslušníkem strany, jejíž činnost byla zastavena. Tuto otázku řešil žal. úřad v konkrétním případě s dvojího hlediska. Poukázav předem na důvody výměru 1. stolice a přijav tedy odůvodnění obsažené v tomto výměru též za odůvodnění nař. rozhodnutí, dospěl k závěru, že st-l je příslušníkem německé strany národní, a to podle § 20 odst. 2 lit. b) zákona č. 201/1933 Sb., poněvadž funkce za stranu přijaté až do poslední doby podržel a vykonával a tedy stranu účinně podporoval. Dále pak vyslovil žal. úřad, že st-le sluší pokládati za příslušníka německé strany národní i podle § 20 odst. 2 lit. c), ježto neprokázal, že byl kandidován nebo navržen pro funkce, o které jde, na jméno německé strany národní proti své vůli nebo že ze strany vystoupil dříve než před 6 měsíci, počítajíc zpět ode dne, kdy činnost strany byla zastavena. Naproti tomu tvrdí stížnost, že st-le nelze pokládati za příslušníka německé strany národní, a to ani podle lit. b) ani podle lit. c) 2. odst. § 20 zákona č. 201/1933 Sb.
Podle § 20 odst. 2 lit. b) zákona č. 201/1933 Sb. je příslušníkem strany ve smyslu tohoto zákona také ten, kdo stranu, o niž jde, účinně podporuje nebo její podvratné cíle veřejně schvaluje. Tento předpoklad je podle názoru žal. úřadu splněn u st-le tím, že funkce přijaté za německou stranu národní až do poslední doby podržel a vykonával. Naproti tomu poukazuje stížnost na to, že podle platných předpisů je zvolený kandidát povinen vykonávati svoji funkci a že zákon nevyžaduje, aby příslušník strany se této funkce vzdal, i když příslušníkem, zejména pak organisovaným členem strany již býti přestal. Výkon veřejné funkce, která na zvoleného, resp. navrženého kandidáta volbou, resp. jmenováním byla vznesena, nelze identifikovati s účinnou podporou strany ve smyslu § 20 odst. 2 lit. b) zákona, a to tím méně, když při výkonu mandátu ve stížnostním sboru hlavního města Prahy pro činnost ve smyslu cit. předpisu není vůbec možnosti. Nss uznal stanovisko stížnosti za správné.
Zákon v § 20 odst. 2 uvádí trojí skutečnosti, které kvalifikují za příslušníka strany ve smyslu tohoto zákona, a přesně je od sebe rozlišuje. Okolnost, že někdo vykonává nějakou veřejnou funkci za stranu, není tu nikde uvedena. V § 20 odst. 2 lit. c) prohlašuje zákon za příslušníka strany toho, kdo na její jméno byl kandidován nebo za ni navržen pro veřejnou funkci, leč že by prokázal okolnosti, které podle dalšího kontextu lit. c) fikci onu vylučují. Podle tohoto ustanovení kvalifikuje tedy určitou osobu za příslušníka strany již pouhá skutečnost, že byla na jméno strany kandidována, resp. navržena, třebas nebyla zvolena, resp. jmenována. Stejně spadá sem však i případ, kdy osoba takto kandidovaná, resp. navržená byla skutečně zvolena, resp. jmenována. Jestliže však zákonodárce, který přece sám uznává a favorisuje systém složení veřejných sborů na podkladě stranickém a výkon funkce členů oněch sborů především v intencích té které strany, nedává nijak najevo, že by úřadům uvedeným v § 10 chtěl dáti kontrolu nad tím, jakým způsobem členové své funkce vykonávají, nýbrž souvislost mezi veřejnou funkci a určitou stranou shledává sub lit. c) pouze v té okolnosti, jakým způsobem ona osoba své veřejné funkce nabyla, pak nelze v pouhém výkonu veřejné funkce za stranu shledávati okolnost zakládající fikci příslušenství ke straně, leč jsou-li tu předpoklady lit. c) a nelze tedy výkon veřejné funkce posuzovati podle lit. b), nýbrž dlužno toto ustanovení vztahovati jen na případy činnosti ležící mimo veřejnou funkci. Názor žal. úřadu tedy, že osoba, jež veřejnou funkci za stranu přijatou vykonává, pro výkon této funkce je příslušníkem strany podle § 20 odst. 2 lit. b) cit. zákona, nemá opory v zákoně. Pokud tudíž žal. úřad se řídil tímto právním názorem, řeše prejudiciální otázku, zda st-l v kritické době byl příslušníkem německé strany národní, použil zákona nesprávně.
Podle § 20 lit. c) zákona č. 201/1933 Sb. je příslušníkem strany ve smyslu tohoto zákona, »kdo na její jméno byl kandidován nebo za ni navržen pro veřejnou funkci, pokud neprokáže ve lhůtě mu dané, že byl kandidován nebo navržen proti své vůli nebo že ze strany vystoupil dříve než před šesti měsíci. První průkaz nebyl podle nař. rozhodnutí podán proto, že podpisem na prohlášení podle § 21 řádu volení do obcí st-l projevil, že kandidaturu přijímá. Naproti tomu stížnost namítá, že st-l jako příslušník strany v době, kdy činnost teto strany nebyla nikterak pozastavována, byl prostě povinen, a to proti své vůli, funkci této strany přijmouti, jak ve správním řízení dokazoval osvědčením býv. předsedy župního vedení německé strany národní. V tomto směru nelze se stížností souhlasiti.
Podle posl. odst. § 21 zákona č. 75/1919 Sb. musí ke kandidátní listině býti připojeno písemné, vlastnoručně podepsané prohlášení všech kandidátů, že kandidaturu přijímají a že se svým souhlasem na jiné kandidátní listině navrženi nejsou. O kandidátech, kteří takovéto prohlášení podpíší, sluší tedy míti zato, že s kandidaturou souhlasí, kdyžtě právě vlastnoručním podpisem dávají svůj souhlas najevo. Správnost tohoto závěru lze ovšem zvrátiti důkazem, že kandidát prohlášení vlastnoručně nepodepsal, nebo že podpis byl na něm vynucen. Správností tohoto závěru však nelze otřásti tvrzením, že kandidát přijal kandidaturu na nátlak strany, neboť — i když by správnost tohoto tvrzení byla prokázána — nebylo by tím dokázáno, že osoba, o kterou jde, byla kandidována proti své vůli, když vlastnoručně podepsala prohlášení, že kandidaturu přijímá, a tím způsobem nakonec projevila s kandidaturou souhlas.
St-1 nepopírá, že s kandidaturou za německou stranu národní projevil písemný souhlas ve smyslu § 21 řádu volení do obcí, a mohl by proto se zřetelem na to, co bylo uvedeno výše, zvrátiti správnost závěru, že příslušníkem německé strany národní ve smyslu § 20 odst. 2 lit. c) zákona č. 201/1933 Sb. není, jen průkazem, že ze strany vystoupil dříve než před šesti měsíci, počítajíc zpět ode dne, kdy činnost strany byla zastavena. Takový průkaz podával st-l ve správním řízení prohlášením ze 6. prosince 1933, potvrzeným předsedou župního vedení německé strany národní, ve kterém bylo uvedeno, že již od roku 1930 v Praze neexistovala místní skupina německé strany národní a že proto nebyl st-l ani organisovaným členem této strany. Žal. úřad, zabývaje se tímto prohlášením v nař. rozhodnutí, vyslovil jen, že tvrzení, že st-l nebyl organisovaným členem německé strany národní, nelze ztotožňovati s průkazem podle § 20 odst. 2 lit. c) zákona č. 201/1933 Sb. Než tento výrok není vůbec odůvodněn, takže z něho není zřejmo, z kterého skutkového zjištění při tom žal. úřad vycházel a ze kterých právních úvah dospěl k závěru, že st-lem nebyl podán průkaz podle § 20 odst. 2 lit. c) cit. zákona.
Podle toho je prejudiciální výrok žal. úřadu, že st-l byl v kritické době příslušníkem německé strany národní, jednak stižen nezákonnosti, jednak je neúplný a proto podstatně vadný; vyslovil-li žal. úřad na tomto základě, že st-l pozbyl funkce náhradníka ústředního1 zastupitelstva hlav. města Prahy a funkce člena sboru pro vyřizování stížnosti podle § 10 zákona č. 201/1933 Sb., musilo býti nař. rozhodnutí zrušeno z části podle § 7, z části podle § 6 zákona o ss.

Citace:

Č. 12.835. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 445-449.