Č. 8088.

Váleční poškozenci. — Občanství státní (Slovensko): 1. Je nezákonné, přiznán-li válečnému poškozenci, jemuž uděleno bylo státní občanství dle zák. č. 152/1926, důchod dle § 30, odst. 2. zák. č. 142/1920 teprve od prvního dne měsíce, následujícího po udělení státního občanství. — 2. Udělení stát. občanství čsl. podle podle zák. č. 152/26 nemá s hlediska § 6 zák. zpětnou účinnost ke dni 28. října 1928.
(Nález ze dne 4. září 1929 č. 16040.)
Věc: Jindřich K. v B. proti ministerstvu sociální péče o invalidní důchod.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím přiznalo min. soc. péče v cestě instanční st-li důchod1 invalidní ode dne 1. července 1927, avšak odepřelo mu jej za dobu od 1. března 1923 do 30. června 1927, poněvadž mu teprve výnosem ministerstva vnitra z 9. června 1927 bylo na základě zák. č. 152/26 uděleno čsl. státní občanství a ustáleno jeho domovské právo v obci B.
O stížnosti nss uvážil:
Jak bylo vysloveno již v nál. Boh. A 7194/28, rozumí se okolností zakládající nárok na invalidní d;ůchod teprve ona skutečnost, která způsobila vznik nároku. V nálezu tomto sice se vykládá pojem události nárok zakládající po rozumu 2. odstavce § 28 zák. o požitcích vál. poškozenců, téhož výrazu v témž smyslu používá však zákon i v § 30 odst. 2, tak že výklad pojmu toho dopadá i na posléz jmenovaný předpis.
Aplikujeme-li názor ten na daný případ, je tím řečeno, že, má-li nárok na důchod vzniknouti, musí býti splněny všecky předpoklady nutné ke vzniku nároku na důchod, tedy zejména i základní podmínka pro vznik nároku, totiž státní občanství čsl. (srov. § 1 zák. z 8. dubna 1919 č. 199 Sb. a § 1 odst. 2 zák. o požitcích vál. pošk.). Proto také stanoví v plném souladu s právě vysloveným názorem i prov. nař. k zák. o požitcích vál. pošk. ze 7. prosince 1922 č. 363 Sb. k § 30 pod číslem 5, že »vál. poškozencům, kteří se stali nebo stanou státními občany čsl. republiky po vyhlášení zák. z 20. února 1920 č. 142 Sb., přísluší požitky od prvního dne měsíce následujícího po tom dni, od kterého jest je podle příslušných platných ustanovení pokládati za státní občany čsl., jsou-li splněny ostatní podmínky nárok odůvodňující. Vznikla-li událost zakládající nárok na důchod po tomto dni, přísluší požitky od 1. dne měsíce následujícího po této události.«
Není proto nezákonným pod zorným úhlem 2. odstavce § 30 zák. o pož. vál. pošk., když žal. úřad nepokládá za okolnost nárok zakládající v daném případě skutečnost, kdy byl někdo uznán vál. invalidou, nýbrž udělení státního občanství čsl. dne 9. června 1927, které přistoupilo k ostatním předpokladům nároku na důchod splněným již dříve, jako poslední nutný jeho předpoklad. Je však na sporu další otázka, zda právní účinky vzcházející z udělení čsl. stát. občanství, které se stalo dne 9. června 1927, nastávají teprve ode dne tohoto udělení, jak usuzuje žal. úřad, či zda udělovací akt vyvíjí účinek retrotrakční ke dni 28. října 1918, jak míní stížnost.
Směrodatným je tu předpis § 6 zák. č. 152/26, který stanoví, že s osobami, kterým bude podle tohoto zákona uděleno čsl. státní občanství, má býti ode dno udělení státního občanství nakládáno tak, jako kdyby byli bývali státními občany ode dne 28. října 1918. Aby předpisu tomuto bylo správně rozuměno, sluší uvážiti legislativní důvody, které vedly zákonodárce k vydání úst. zák. č. 152/26. Podle důvodové zprávy k návrhu tohoto zák. (tisk 225 posl. sněm. 1926) chtěl zákon odstraniti důsledky nastavší výkladem § 10 uher. zák. čl. 22 : 1886, jaký dal tomuto předpisu nss v nál. Boh. A 3029/23.
Podle tohoto nál. osoba, která se přestěhuje do obce jiné, nezískala ipso jure dom. práva v této obci již tím, že vyhověla podmínkám označeným v § 10 zák. čl. 22/1886, nýbrž musí k tomu přistoupiti ještě výslovný projev nové obce, že osobu tu přijímá do obecního svazku občanů. Naproti tomu praxe uherského ss-u i uher. vlády vykládala předpis citovaný v ten smysl, že stačil 4 roční nepřetržitý pobyt v dotyčné obci vedle splnění ostatních podmínek v předpise tom vytčených k nabytí dom. práva. Dle výkladu poslednějšího, který se dával cit. předpisu před převratem, takové osoby, které nejpozději dnem 1. ledna 1910 získaly a od té doby nepřetržitě mají dom. právo v některé obci ležící na území dnešní čsl. republiky, byly by ex lege dle úst. zák. č. 236/20 čsl. státními občany ode dne 28. října 1918. Naproti tomu podle výkladu zákona, jaký byl projeven nss-em, odepírá se značnému množství lidí, kterým dle uher. práva uznávalo se před 1. lednem 1910 dom. právo v určité obci Slov. a Podk. Rusi a kteří od toho času nepřetržitě se zdržují na území těchto zemí a chtějí býti čsl. stát. občany, toto státní občanství a cizí státy jim občanství také nechtějí uznávati.
Návrh nového zákona byl podle důvodové zprávy kompromisem mezi stanoviskem nss-u a praxe a odchylným stanoviskem býv. Uherska. Aniž by bylo se dotknuto otázky správnosti směrnic zaujatých nss-em, volil návrh nového zákona cestu udělení čsl.stát. občanství k žádosti osob postižených.
Pokud by šlo o požívání odpočivných nfebo zaopatřovacích požitků ze státní pokladny, obsahoval původní návrh v § 8 ustanovení, že pakli by osoba, která nabude čsl. stát. občanství podle tohoto zákona, užívala odpočivných nebo zaopatřovacích požitků ze státní pokladny, kdyby jí bylo příslušelo státní občanství čsl. již ode dne 28. října 1918, má býti s ní, pokud jde o výplatu zmíněných požitků, tak nakládáno, jakoby státní občanství čsl. měla již ode dne 28. října 1918. Původní osnova zamýšlela podle toho, co bylo vyloženo, ve svých praktických důsledcích restituovati stanovisko býv. uher. úřadů.
Nová osnova vládní však změnila znění § 8 a zvolila textaci novou, obsaženou v § 6 zák. č. 152/26, která se podstatně liší od původního znění. Pojalať do nového znění slova »ode dne udělení státního občanství«, čímž dala výraz myšlence, že akt udělení čsl. stát. občanství nevyvíjí účinky ex tunc, nýbrž ex nunc, tedy jen ode dne udělení čsl. státního občanství. Že tomu tak jest, plyne z nové textace odchylné od textace původní, a je potvrzeno i obsahem důvodové zprávy, která k § 6 výslovně uvádí, že »vůči původnímu znění osnovy znamená znění přijaté ústavně právním výborem v jistém ohledu zúžení, na kolik případné nároky žadatelů nemusí býti likvidovány od 28. října 1918, nýbrž jen ode dne udělení čsl. státního občanství«. Slova tato jsou v důvodové zprávě výboru ústavně právního a rozpočtového tisk č. 514 vytištěna tučně. Také z těsnopisecké zprávy o 41. schůzi posl. sněmovny Nár. shrom. z 25. června 1926 v kapitole o zprávě výboru o iniciativním návrhu poslance Dra Dérera a soudr. na vydání zák. o udělení stát. občanství čsl. jasně vyzírá, že nepodařilo se iniciátorům zákona dosíci toho, aby s osobami spadajícími v okruh tohoto zákona bylo nakládáno tak, jako kdyby měli státní občanství od převratu neb aspoň ode dne, kdy si podají žádost na přiznání čsl. stát. občanství podle tohoto zákona a že navrhovatelům zákona nezbylo než se přizpůsobiti vetu min. fin. a akceptovati osnovu ve znění vládou navrženém.
Za tohoto stavu věci nemůže býti pochybnosti o tom, že předpis § 6 zák. č. 152/26 nemůže býti vykládán tak, jak tomu chce stížnost, že by totiž akt udělení státního občanství vyvíjel retrotrakční působnost ke dni 28. října 1918. Názoru tomuto odporuje znění tohoto předpisu ve spojení s genesí úst. zák. č. 152/26, jak shora byla dolíčena. Jinak by slova »ode dne udělení státního občanství byla zbytečná, což zákonu ústavnímu sotva lze podkládati. Slova ta naopak byla do zákona pojata vědomě a úmyslně, jak tomu jasně nasvědčuje historie vzniku zákona.
Na vylíčený smysl zákonného předpisu § 6 nepůsobí snad rušivě ani doslov tohoto ustanovení, že má býti s osobami takovými ode dne udělení stát. občanství nakládáno tak, jako kdyby byli bývali státními občany »ode dne 28. října 1918«. Zvolenému textování sluší rozuměti tak, že ode dne udělení stát. občanství nelze tyto občany vylučovati z uplatňování oněch práv, která podle specielních zákonů jsou podmíněna státním občanstvím trvajícím již ode dne 28. října 1918. Předpis § 6 promíjí tedy sice při uplatňování práv na základě takových specielních zákonů nedostatek podmínky státního občanství trvajícího již ode dne 28. října 1918 a pohlíží na takové státní občany tak, jako by podmínka ta byla u nich splněna, s druhé strany však likvidaci případných nároků dopouští teprve až ode dne, kdy státní občanství bylo uděleno.
Pokud se konečně stížnost pro svůj názor dovolává i předpisu § 5 zák. č. 152/26, míjí se i v tomto směru cíle, poněvadž předpis tento upravuje zcela jinou otázku, totiž otázku vlivu dřívějšího pravoplatného odepření uznání neb udělení čsl. stát. občanství na udělení stát. občanství podle tohoto zák., tak že nelze z něho vyčisti nic, co by mohlo podporovati názor st-lův o retrotrakční působnosti.
Pakli tedy žal. úřad ve shodě s výkladem § 6 zák. č. 152/26, jaký nss předpisu tomu dává, právní účinky vzcházející z aktu udělení čsl. stát. občanství připíná teprve k tomuto dni a důsledkem toho přiznal st-li po rozumu 2. odstavce 2. věty § 30 zák. o pož. vál. pošk. důchod invalidní teprve od prvního dne měsíce následujícího po udělení stát. občanství — je výrok jeho ve shodě se zákonem.

Citace:

Č. 8088. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 87-89.