NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 1

Čís. 5035.

Tříletou lhůtu, ve které zaniká přednostní právo převodního poplatku z nemovitosti, jest čítati od doby, kdy poplatek podle platebního rozkazu měl býti zapraven, nikoliv ode dne dotyčného knihovního vkladu práva vlastnického.
(Rozh. ze dne 13. května 1925, R I 403/25.)
Exekuční soud nepřiřkl eráru v přednostním pořadí z výtěžku nemovitosti, prodané exekučně dne 27. října 1924, převodní poplatek ze vkladu vlastnického práva, jenž se stal dne 7. února 1921. Rekursní soud převodní poplatek eráru přikázal. Důvody: Dle min. nařízení ze dne 3. května 1850, čís. 181 ř. zák. přísluší státu co do poplatku z převodu majetku právo přednostní, jež zaniká uplynutím tří let od doby, kdy měl býti poplatek dle platebního příkazu zapraven. Nezáleží tudíž na tom, kdy došlo k převodu. Poněvadž jest z přihlášky patrno, že byl tento poplatek vyměřen roku 1922, neuplynula do dne 27. října 1924 od té doby ještě tři léta, nezaniklo tudíž ono přednostní právo eráru.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Stěžovatel odporuje přikázání poplatku z převodu majetku z toho duvodu, že od vkladu práva vlastnického, jehož se poplatek týká, t. j. od 7. února 1921, až do dne dražby, t. j. do 27. října 1924, uplynula více než tři léta. Jde tedy o otázku, zda tříletou lhůtu, ve které zaniká přednostní právo převodního poplatku, čítati jest ode dne knihovního vkladu práva vlastnického, jak rozhodl první soud, či ode dne splatnosti, jak rozhodl druhý soud. Tomuto jest dáti za pravdu. Podle §u 216 čís. 2 ex. ř. zapraviti jest z rozdělovací podstaty také poplatky z převodu majetku, zadržené z posledních tří let před příklepem, pokud podle platných předpisů mají zákonné zástavní a přednostní právo na dotyčné nemovitosti. Podle §u 72 popl. zák. ze dne 9. února 1850, čís. 50 ř. zák. vázne převodní poplatek na věci, která jest předmětem převodu, a má přednost před všemi pohledávkami vzniklými z titulů soukromoprávních. Podle čl. 3. odst. 14 nař. min. fin. ze dne 3. května 1850, čís. 181 ř. zák., vydaného podle císařského schválení a zachovaného v platnosti článkem 3. úv. zák. k ex. ř., zaniká přednostní právo převodního poplatku uplynutím tří let, počítaných od té doby, kdy poplatek podle platebního rozkazu poplatníkem měl býti zapraven. I když se nehledí k novým udáním rekursu finanční prokuratury, že dotyčný platební rozkaz vydán byl dne 4. prosince 1922 a že doručen byl dlužníkům dne 31. prosince 1922, že tedy splatnost poplatku nastala dne 30. ledna 1923, jest vidno již z přihlášky berního úřadu, že převodní poplatek vyměřen byl platebním rozkazem až roku 1922 a že úroky z prodlení čítány byly až od 20. ledna 1923 (správně 30. ledna 1923), takže — i kdyby se včítal celý rok 1922 do tříleté lhůty, ve které přednostní právo zaniká — tato lhůta do dne dražby, t. j. do 27. října 1924 ještě neuplynula. Právem tudíž přiznal rekursní soud převodnímu poplatku přednostní pořadí.

Citace:

č. 7884. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 619-623.