NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8507 —
Č. 8507.

Stavební právo (Praha): I. Usnesení státní regulační komise o plánu přehledném podle § 10 zák. 88/20 se stává perfektním teprve potvrzením min.-em prací. — II Vyřízení námitek zájemníků proti plánu přehlednému musí býti opatřeno odůvodněním. — III. Přehledný plán může obsahovati také řešení otázek komunikačních a omezení výškové. — IV. Přehledný plán má za účel nejen získání nových možností stavebních, ale také regulování území již zastavěného. — V. Při sdělávání plánu přehledného nutno dbáti potřeb jak veřejnohospodářských tak i soukromohospodářských.
(Nález ze dne 19. března 1930 č. 4283.)
Prejudikatura: Boh. A 4108/24, 6563/27, 6564/27.
Věc: Štěpán K., Karel Sch. a spol., B-ská továrna na kovové zboží a Gusta K. a spol., Pražská úvěrní banka, Suzetta W. a Bedřich K. a spol. v Praze (adv. Dři Otto Sommer, Rich. Sqalitzer a Ondřej Spurný z Prahy) proti ministerstvu veřejných prací o přehledný plán regulační a zastavovací.
Výrok: Stížnost Štěpána K. se zamítá jako bezdůvodná. K ostatním stížnostem se nař. rozhodnutí zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Nař. rozhodnutím potvrdilo žal. ministerstvo přehledný regulační a zastavovací plán pro část území Prahy I. a II., omezenou Václavským náměstím, ulicí Vodičkovou, Školskou, Řeznickou, východní stranou Karlova náměstí k Žitné ulici, severní stranou Karlova náměstí, ulicí Spálenou, Národní třídou a Ulicí 28. října, skládající se ze situačního nákresu v měřítku 1:720 a z důvodové zprávy se zastavovacími podmínkami, tak, jak se na něm usnesla stát. reg. komise ve schůzi dne 1. února 1928; námitky st-lů proti plánu tomu vznesené min. zamítlo. — Č. 8507 —
Spolu vzalo na vědomí prohlášení stát. reg. komise z 11. února 1928, že tato, trvajíc v plném rozsahu na principielním řešení, obsaženém v tomto částečném plánu upravovacím, vyhražuje si vzíti došlé námitky a připomínky znovu v úvahu při jednání o plánu celkovém a že změny oproti plánu dnes projednávanému, pokud se na nich bez újmy principielního řešení usnese, předloží min. prací k potvrzení podle § 11 zák. č. 88/20 i s případnými změnami potvrzené regulace jiných území.
Aby bylo možno odpověděti na námitky stížností do tohoto rozhodnutí podaných, musil nss nejprve zaujati stanovisko k několika otázkám zásadním.
I. Řízení o přehledném plánu regulačním a zastavovacím podle zák. č. 88/20 není — jak bylo vysloveno již v nál. Boh. A 6564/27 — vybudováno jako řízení instanční, nýbrž tvoří jediný a jednotný celek. Usnesení, které regulační komise učiní podle § 10 cit. zák. o plánu přehledném, stává se perfektním a schopným projeviti účinky právní teprve potvrzením min. prací. Na venek vystupuje usnesení reg. komise teprve, když je potvrzeno jmenovaným min.-em, takže akt tento lze charakterisovati jako t. zv. úhrnný akt dvou úřadů. Z této zákonné úpravy plyne, že usnesení reg. komise, dokud nebylo min.-em potvrzeno, interesentům se nesděluje, ježto není ani konečným vyřízením námitek, ani prohlášením procesní strany, jež by druhé procesní straně podle zásady slyšení stran musilo býti sděleno, nýbrž je toliko interní osnovou vyřízení, jak níže bude uvedeno.
Ježto však zákon přiznává zájemníkům právo námitek prot, plánu přehlednému (§ 10 cit. zák.), přiznává jim samozřejmě i procesní nárok, aby se jim dostalo vyřízení námitek proti plánu podaných. O námitkách usnáší se však komise zároveň s usnesením o plánu (»o nich i o plánu učiní usnesení« § 10 zák.) a »plán takto projednaný«, tedy i s usnesením o námitkách, potvrzuje min. prací. Vyřízení námitek zájemníků děje se tedy právě tak, jako stanovení plánu přehledného, to jest usnesením reg. komise potvrzeným min.-em prací. Může se proto zájemníkům dostati vyřízení jejich námitek teprve když usnesení reg. komise o přehledném plánu spolu s neoddělitelným od něho usnesením o námitkách, bylo min.-em potvrzeno. Vyřízení toto musí ovšem právě proto, že jest vyřízením námitek zájemníky podaných, býti jak formálně, tak materielně skutečným vyřízením, to jest musí obsahovati odpověď na tyto námitky, kteráž — zejména je-li zamítavá — musí býti taková, aby bylo možno z ní seznati, ze kterých důvodů námitkám nebylo vyhověno. Neboť nemůže býti pochybnosti, že vyřízení námitek proti plánu přehlednému podaných má povahu rozhodnutí zásadně před nss-em naříkatelného, a již z té příčiny musí toto rozhodnutí míti formální náležitosti, které jak obranu strany, tak kontrolu soudní umožňují.
Povinnosti námitky proti plánu podané formálně náležitě vyříditi nemohou se však orgány rozhodovací zhostiti tím, že odkáží na důvodovou zprávu, kterou reg. komise svůj projekt plánu doprovodila, a to již proto nikoli, že tato důvodová zpráva není v rukou interesentů a že — i kdyby tomu tak bylo — nelze požadovati od stran, aby samy pátraly, které — Č. 8507 —
momenty a vývody ve zprávě této obsažené považuje úřad za odpověď a vyřízení námitek proti plánu podaných, a aby formulovaly stižné body své případné stížnosti na nss pro všecky možné eventuality, jež by se snad z důvodové zprávy daly vyčísti. Od tohoto požadavku lze učiniti úchylku jen ve výjimečných případech, kde (jako v případě Boh. A 6564/27) st-1 podle vlastních svých vývodů ve stížnosti nemohl býti a také nebyl v pochybnosti o tom, ze kterých příčin v důvodové zprávě uvedených byly námitky proti plánu podané zamítnuty.
II. Předmětem další zásadní otázky jest, který je přípustný obsah přehledného plánu. Otázkou touto zabýval se již cit. nál. Boh. A 6564/27, kde nss dospěl k právnímu názoru, že přehledný plán může obsahovati i všechny ony disposice, které tvoří přípustný obsah plánu polohy ve smyslu pražského a venkovského řádu stavebního, tedy zejména i řešení problémů komunikačních.
Ke komunikačním otázkám náleží však také otázka, zdali určitá komunikace má býti řešena jako ulice v celé své šíři komunikaci otevřená či v ten způsob, že k vlastnímu tělesu uličnímu připojují se loubí, rovněž účelům komunikačním sloužící, při čemž ovšem zůstává stranou otázka s tím souvislá, zdali a do jaké míry náleží vlastníku pozemku, takovýmto obmezením postiženého, nárok na odškodnění.
Již v nál. Boh. A 4108/24 dospěl nss dále k názoru, že do rámce regulace, jíž má sloužiti i plán přehledný, náležejí též generelní předpisy o výšce budov, a že tomu nestojí v cestě výškový předpis § 73 praž. stav. řádu, neboť předpisem tímto stanoví se toliko, že výška domu, měřena, od chodníku až po hranu římsy, nikdy nesmí přesahovati 25 m, z čehož nedá se vyvoditi neobmezitelné právo stavebníka až do této výše skutečně stavěti. Naopak jest z § 2 stav. řádu usuzovati, že plánem polohy může tato maximální výška domu býti snížena, je-li toho zapotřebí, aby bylo »dokonale vyhověno potřebám zdravotnictví«, případně též »požadavkům v příčině okrašlování«. Může-li tedy stavebník co do výšky domu býti obmezen již plánem polohy, může se tak státi tím spíše plánem přehledným a zastavovacím ve smyslu zák. č. 88/20, jehož přípustný dispositivní obsah, jak v nál. Boh. A 6564/27 bylo vyloženo, přípustný obsah plánu polohy podle řádů stavebních ještě přesahuje.
III. Zákon č. 88/20 podobně jako platné stav. řády nedává a podle povahy věci ani nemůže dávati konkretisovaných direktiv pro úpravy, které se přehledným plánem stanoví. Zákon omezuje se toliko na povšechné vytýčení vůdčích zásad. Přehledným plánem má podle předpisu zákona býti především zaručen jednotný stavební rozvoj Prahy s okolím, které je v zákoně blíže vymezeno. Stavební rozvoj města nenáleží však jen v rozšiřování města, nýbrž je podmíněn z valné části i regulováním území již zastavěného, zvláště též starých částí města, jež na př. prolomením nových a rozšiřováním neb překládáním starých tříd a ulic snaží se vyhověti současným potřebám. Má-li tedy přehledný plán zaručiti stavební rozvoj městského celku, nelze plán tento chápati tak, jako činí stížnost Karla Sch. a spol., podle níž účelem jeho jest toliko, získání nových možností stavebních, které přistupují k dosavadním, nikoli — Č. 8507 —
však obmezování stavebního využití majetku pozemkového již dosud přípustného. Vždyť jinak nebylo by možno docíliti odstranění ani nejtěžších závad komunikačních, zdravotních a estetických, jež vznikly z rozporu mezi někdejšími úpravami a soudobými poměry životními. Jde tu prostě o regulační funkci přehledného plánu, která je v té příčině shodná s funkcí plánů polohy podle řádů stavebních (Boh. A 6563/27) a která je zdůrazněna i v ustanovení § 1 zák. č. 88/20, neboť podle něho má plánem přehledným býti zaručen jednotný stavební rozvoj s hlediska uměleckého i zdravotního.
IV. Zák. č. 88/20 stanoví dále výslovně, že při přehledném plánu sluší míti zřetel i k potřebám hospodářským, kteréžto hledisko není arci cizí ani stav. řádům (§ 2), správně-li se vykládají. Ukládá-li zákon orgánům, plán přehledný stanovícím, »zřetel na potřeby hospodářské«, aniž tyto potřeby hospodářské blíže rozeznává, nelze předpis tento vykládati jinak, než že při sdělávání přehledného plánu sluší dbáti hospodářských potřeb vůbec, tedy nejen potřeb veřejnohospodářských, nýbrž i soukromohospodářských potřeb zúčastněných jednotlivců. Z toho arci neplyne, že by hospodářským zájmům soukormým měly úpravy, jež z důvodů veřejných jeví se jako potřebné, vůbec ustoupiti. Plyne z toho jen tolik, že při možnosti stejně dokonalého řešení jinakého nemají býti soukromé zájmy neúměrně obmezovány. Nárok na stejnoměrné postižení všech na prováděné regulaci zúčastněných nelze ze zákona vyvoditi, takže není ani třeba zabývati se otázkou, zdali regulování, jež by zúčastněné majitele pozemků obmezovalo a zatěžovalo zcela rovnoměrně, je vůbec fakticky možné.
Vycházeje z předeslaných všeobecných úvah, nemohl nss především dáti za pravdu následujícím, ve stížnostech uplatňovaným výtkám: 1) že st-lům nebyla dána příležitost, aby se k usnesení stát. reg. komise, jež tato učinila o jejich námitkách, vyjádřili (viz svrchu ad I.), (stížnosti Bedřicha K. a spol., Pražské úvěrní banky, B-ské továrny na kovové zboží a spol. a Suzetty W.); 2) že do rámce regulace ve smyslu zák. č. 88/20 nenáleží řešení problémů komunikačních, takže jak stát. reg. komise tak žal. úřad překročily meze své zákonné působnosti, když přehledným plánem rozšiřují ulice, aby byly odstraněny překážky, veř. komunikaci rušící nebo ztěžující (.stížnost Karla Sch. a spol.) anebo předpisují loubí (stížnost Bedřicha K. a spol., Pražské úvěrní banky, B-ské továrny na kovové zboží a spol. a Suzetty W.) (viz svrchu ad II.); 3) že přehledným plánem nelze obmeziti výšku domů více, než jak to činí § 73 praž. stav. řádu (stížnost Štěpána K.) (viz svrchu ad II.); 4) že jest nepřípustno rozšiřovati přehledným plánem ulice na úkor ploch již zastavěných (stížnost Karla Sch. a spol.) (viz svrchu ad III.); 5) že zřetel k potřebám hospodářským, k nimž dlužno při sdělávání přehledného plánu přihlížeti, velí, aby při rozšiřování ulice byli majitelé domů po obou stranách postiženi stejnoměrně (všecky stížnosti mimo Štěpána K.) (viz svrchu ad IV.).
O zbývajících ještě námitkách stížností uvažoval nss takto: — Č. 8507 —
Stížnost Štěpána K. vznáší kromě výtky sub 3) uvedené ještě námitku, že v případě tohoto st-le obmezení výšky domů, plánem přehledným stanovené, není účelné, ježto jím nebude docíleno lepšího účinu estetického, a ježto i z důvodů hospodářských je nevýhodné. Avšak úsudek žal. úřadu o účelnosti a výhodnosti disposice přehledného plánu, stížností kritisované, je úsudek hodnotný, k němuž úřad dospívá hodnocením a odvažováním všech oněch zájmů a ohledů, jichž při sdělávání měst. plánu sluší dbáti. Zkoumati věcnou, t. j. technicky-odbornou správnost úsudku, který nevybíhá z těchto mezí, není nss povolán ani podle své organisace ani podle positivního vymezení svého jurisdikčního úkolu. Nss může ovšem zkoušeti, zdali úsudek onen má dostatečný procesní podklad, zejména netrpí-li nějakou podstatnou vadou, jež by spadala pod normu § 6 odst. 2 zák. o ss. Po té stránce však stížnost nic nevytýká. Pokud však stížnost domáhá se věcného přezkoumání úsudku žal. úřadu o potřebě výškového omezení, není žádání toto podle toho, co právě bylo řečeno, přípustné.
Ve stížnosti Karla Sch. a spol. se namítá, že regulace rozšířením ulic za účelem odstranění překážek komunikačních nemůže býti předmětem plánu přehledného, a že účelu toho lze po zákonu dosíci toliko cestou vyvlastnění podle § 22 zák. č. 88/20. Námitce této není možno jíž proto přisvědčiti, že regulace a vyvlastnění se navzájem nikterak nevylučují, naopak podle § 22, jehož se st-lé dovolávají, bude vyvlastnění zpravidla (ne-li vždy, což není třeba zde řešiti) podmíněno právě disposicemi plánu přehledného. Ostatně disposice tyto samy o sobě interesenty bezprostředně nepostihují, nýbrž stanou se pro ně podle § 15 zák. č. 88/20 aktuelními teprve při budoucích stavbách, a mimo to mohou býti podkladem pro vyvlastnění jen za předpokladů § 22.
Stížnosti Bedřicha K. a spol., Pražské úvěrní banky, B-ské továrny na kovové zboží a spol. a konečně Suzetty W. obracejí se také proti tomu a vytýkají jako procesní závadu, že žal. min. pojalo do svého rozhodnutí prohlášení stát. reg. komise, v němž si tato vyhražuje vzíti připomínky a námitky, proti částečnému přehlednému plánu vznesené, znovu v úvahu, až bude jednáno o plánu celkovém. Jmenovaní st-lé uplatňují, že tímto dodatkem dostalo se jejich námitkám vyřízení jen dilatorniho nebo neúplného a chtějí z něho vyčisti výrok, že případné změny plánu budou provedeny bez formalit § 11 zák. č. 88/20. Než nař. akt min.-a prací má zjevně ten obsah a smysl, že plán přehledný se jím potvrzuje a námitky že se zamítají. Výhrada případných změn připojena jest jen pro případ, že by při jednání o plánu celkovém objevila se potřeba potvrzené dílčí plány nějak pozměniti. St-lům sluší sice potud přisvědčiti, že výhrada případných změn potvrzeného plánu nikterak nepřispívá k stabilisaci poměrů plánem přivoděných, jež s hlediska hospodářského jistě je velmi žádoucí. Avšak vytýkaná nejistota, kterou řečený dodatek snad způsobil, není v podstatě větší, než nejistota, která vyplývá ze zásadní změnitelnosti přehledného plánu, a kterou zákon v § 11 výslovně připouští. Není tedy možno ani uznati dodatek onen nezákonným, ani v jeho připojení nalézti vadu procesní. — Č. 8508 —
Nebylo-li možno dáti za pravdu stížnostem Karla Sch. a spol., Bedřicha K. a spol., Pražské úvěrní banky, B-ské továrny na kovové zboží a spol. a Suzetty W. v žádné ze sporných otázek dosud projednaných., nelze jim naproti tomu upříti důvodnost, pokud vytýkají, že nař. rozhodnutí nedává náležité odpovědi na námitky, kterými st-lé konkrétními tvrzeními a náměty jinakého řešení brojili proti účelnosti a vhodnosti rozšiřování ulic Vodičkovy, Palackého a 28. října a proti zřizování loubí v ulici posléze zmíněné.
Na námitky tyto odpověděl žal. úřad ve svém rozhodnutí takto: »Ostatní námitky opírají se toliko o důvody vhodnosti a účelnosti, které nebyly shledány tak přesvědčivými, aby k nim bylo lze přihlédnouti měrou větší, než se stalo. Stát. reg. komise vyhradila si však možnost při jednání o plánu celkovém dotčené námitky znovu uvážiti.«
Takto danou odpověď nelze však již podle vývodů svrchu ad I. v řízení o plánu přehledném podaných uznati za náležité vyřízení námitek proti plánu vznesených, neboť v odpovědi té není ani slovem naznačeno, proč nebyly důvody uváděné st-li shledány tak přesvědčivými, aby k nim bylo lze přihlédnouti měrou větší, než se stalo, ani ve kterém směru a jak bylo námitkám těm snad vyhověno, kdyžtě stát. reg. komisí na vypracovaném plánu po vznesení námitek těch nebylo nic měněno.
Nedostatek odůvodnění nař. rozhodnutí v tomto bodu nejen ztížil obranu st-lům, ale zabránil také nss-u, aby spolehlivě přezkoumal, jednak zdali ohledy, pro které žal. úřad rozhodl se v odpor vzaté disposice plánu potvrditi, jsou ještě v rámci §§ 1 a 2 zák. č. 88/20, jednak zdali výtky, které st-lé po stránce skutkové proti opatřením těm vznesli, byly při potvrzování plánu přehledného náležitě uváženy.

Citace:

č. 8507. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 554-559.