Čís. 15374.

Zápůjčka či komisní smlouva úvěrová?
Povinnost komisionáře, aby vydal komitentovi inkasované peníze a postoupil mu pohledávky, kterých nabyl provedením svěřeného obchodu.
(Rozh. ze dne 9. září 1936, Rv I 2377/34.)
Žalobce dal žalované příkaz, aby z jeho konta poskytla podniku v Ř. kontokorentní zápůjčku. Z úroků, jež vypůjčitel musil platiti žalované, obdržela podle ujednání stran žalovaná jen kvótu ke krytí nákladů a režie, ostatní úroky bylo odváděti žalobci. Žalovaná byla k výpovědi zápůjčky oprávněna toliko za souhlasu žalobcova a musila vypověděti zápůjčku, dostala-li od žalobce k tomu příkaz a jemu vrátiti splacenou částku. V písemném a osobním styku stran byla pohledávka ta označena vždy jako transitní zápůjčka a byla zapsána do konta I. Na venek byla žalovaná nominální zapůjčovatelkou. hmotně jednalo se o pohledávku žalobcovu proti podniku a žalovaná spravovala tuto pohledávku jen jako důvěrnice. Dne 5. července 1933 vypověděl žalobce žalované tuto správu a žádal, aby uzavřela ve svých knihách konto I a vyúčtovala je s protikontem podniku tak, že v knihách má býti vyjádřeno, že žalované již nepřísluší žádná pohledávka proti podniku a že také žalobce z tohoto obchodu nemůže již nic požadovati proti žalované. Žalovaná se však zdráhá předsevzíti toto knihování přes to, že jako zmocněnec žalobcův jest povinna přenechati mu jako zmocniteli veškerý výtěžek z tohoto obchodu. Žalobce se proto domáhá výroku, že žalovaná jest povinna postoupiti mu pohledávku, již má proti podniku v Š. Nižší soudy uznaly podle žaloby.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Žalobce dal žalované k disposicí částku 1000000 Kč, aby zapůjčila tuto částka firmě E. v Š. jako kontokorentní zápůjčku za blíže" ujednaných podmínek. Žalovaná nesměla jmenované firmě udati původ zapůjčených peněz a směla zápůjčku vypověděti jen se souhlasem žalobcovým. Žalovaná byla povinna veškeré částky, které jí zmíněný elektrárenský podnik po výpovědi zápůjčky vrátí, ihned dáti žalobci k disposici. Z úroků placených podnikem byla žalovaná povinna dáti žalobci k disposici jich část. Kdyby žalovaná pokládala z důvodů jistoty výpověď zápůjčky za žádoucí a žalobce nesouhlasil s výpovědí, měla býti žalovaná oprávněna odmítnouti písemným (prohlášením ručení za vrácení zapůjčené částky. Z toho je viděti, že stranám nešlo o zápůjčku; nebylo úmyslem stran, aby peníze odevzdané dovolatelce byly jí přenechány k dočasnému užívání podle její libovůle za to, že musí po určité době vrátiti stejný obnos (§ 983 obč. zák.). Dovolatelka musela s odevzdanou částkou nakládati způsobem předepsaným žalobcem, měla na účet žalobcův, ale vlastním jménem poskytnouti firmě E. v Š. zápůjčku, musila výhody plynoucí z této smlouvy o zápůjčku — až na určité procento za vlastní výlohy — přenechati žalobci, kterého ovšem také stíhaly újmy s tímto obchodem spojené. Dovolatelka se musila při provedení smlouvy o zápůjčku říditi příkazy žalobcovými, třebas na venek vystupovala jako zapůjčitelka vlastním jménem a byla po vrácení zápůjčky povinna dáti vrácené částky ihned žalobci k disposici. Dokud vypůjčitelka, firma E. v Š., žalované vypůjčené částky nevrátila, nebyla tato, vyjímajíc případ ručení za porušení obdržených příkazů žalobcových a za zanedbání péče řádného kupce při jejich provedení, povinna, aby ze svého vrátila částky obdržené od žalobce k shora uvedenému účelu. Zápůjčka měla tudíž býti jmenovanému elektrárenskému podniku poskytnuta žalobcem z jeho prostředků a na jeho účet, pouze žalobci měla příslušeti disposiční moc nad zápůjčkou, avšak vůči vypůjčiteli nevystupoval jako spolusmluvnik žalobce, nýbrž k jeho příkazu a v jeho zájmu dovolatelka. Šlo tudíž mezi stranami o komisní smlouvu úvěrovou (Kreditkommission) podle čl. 360 obch. zák. Jest proto nároky z toho poměru plynoucí posouditi podle předpisů o komisní smlouvě podle čl. 360 a násl. obch. z., a ježto komisní poměr jest zvlášť upraveným druhem úplatného mandátu, i podle předpisů §§ 1002 a násl. obč. zák. o zmocňovací smlouvě. Podle čl. 361 obch. zák., § 1009 obč. zák. jest komisionář jako zmocněnec povinen přenechati komitentovi veškerý užitek ze svěřeného obchodu pocházející a plniti mu to, co mu z komisní smlouvy přísluší. Musí tudíž komisionář komitentovi jednak vydati inkasované peníze, jednak postoupiti mu pohledávky, kterých provedením svěřeného obchodu nabyl sice vlastním jménem, které ale v poměru mezi komitentem a komisionářem nebo jeho věřiteli platí za pohledávky komitentovy. Z toho, že si žalovaná neujednala zvláštní provisi del credere, ačkoliv ručila za vrácení zápůjčky vypůjčitelem, firmou E. v š., nelze ještě vyvozovati, že nešlo mezí spornými stranami o poměr komisní, nýbrž o zápůjčku, ježto ujednání zvláštní provise del credere za převzaté ručení bylo právem žalované jako komisionářky, jehož ovšem nemusila použiti (čl. 370, odst. 3 obch. zák.). Nepoužití tohoto oprávnění nemá vlivu na právní povahu založeného právního poměru.

Citace:

č. 2877. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 995-997.