NPD documents search: Boh. adm., 15 (1933), sv. 2

Čís. 5396.

Škodou na majetku ve smyslu § 197 tr. z. je pouze škoda, znamenající jeho zmenšení, nikoli však to, že se majetek neplacením úroků nezvětšil. Škodou je i ušlá mzda, neobdržel-li ji někdo za vykonanou práci.
Úmysl poškozovací po rozumu § 197 tr. z. — dává-li se obžalovanému za vinu, že na poškozených podvodně vylákal vklady a připravil je o zaslouženou mzdu — je dán jen tehdy, byl-li obžalovaný v době lživého předstírání a vydávání se za osobu najednou rozhodnut, že poškozeným vklady nevrátí nebo že jim smluvené mzdy vůbec nebude platiti.
(Rozh. ze dine 9. října 1935, Zm I 230/36.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl zmateční stížnosti obžalovaného V. K. do rozsudku krajského soudu trestního v Praze ze dne 29. října 1934, pokud jím byli obžalovaní V. K. a V. N. uznáni vinnými mimo jiné zločinem podvodu podle §§ 197, 200, 201 d) a 203 tr. z., rozsudek ve výroku tom a ve výroku o trestu a ve výrocích s ním souvisících zrušil jak ohledně V. K., tak í podle § 290 tr. ř. ohledně V. N. a vrátil věc soudu první stolice, aby ji v rozsahu zrušení znovu projednal a rozhodl.
Z důvodů:
Jako zmatek č. 9 a) § 281 tr. ř. uplatňuje zmateční stížnost nedostatek skutkové podstaty zločinu podvodu po stránce objektivní i subjektivní. Dovozuje, že na straně obžalovaného K. nešlo o žádné lstivé předstírání a jednání a že K. nebral na sebe nepravou tvářnost majetné osoby. Také o uvedení v omyl prý nešlo. V. K. prý byl majetný člověk, spoléhal na to, že důl, který spolu s V. N. koupil, má podle ocenění odborníka cenu 982400 Kč, že měsíční zisk bude činiti 39381 Kč a později dokonce 153500 Kč. Všichni poškození prý věděli, že své peníze vkládají do dolu. V. K. pak, spoléhaje na uvedený podnik, právem prý se domníval, že poškození budou míti na dole stálé zaměstnání a že jim vklady budou vráceny. Z toho všeho prý pak vysvítá, že V. K. nejednal v úmyslu, poškozené o jich vklady připraviti.
Soud zjistil, že obžalovaní K. a N. koupili na jaře 1931 důl za 350000 Kč a na kupní cenu převzali knihovní pohledávku Dra S. per 350000 Kč, takže hotově nezaplatili ani haléře a že knihovní vlastnictví bylo připsáno matce V. K-y a družce V. N-ého. Soud zjistil dále, že obě tyto ženy neměly vůbec žádného majetku a že také obžalovaní K. a N. neměli prostředků, aby důl uvedli v hod, a že se proto rozhodli na radu inž. A. V. opatřiti si potřebné peníze tím způsobem, že přijmou na důl zaměstnance, kteří by do něho vložili peníze. Jen postavení šachty, nutné k započetí dolování uhlí na dole, vyžadovalo podle zjištění soudu nákladu 500000 Kč. Soud zjistil o majetkových poměrech obžalovaných K. a N. vedle toho, co bylo již uvedeno, že obžalovaný N. nebyl v době koupi dolu ani s to, aby zaplatil za operaci své manželky v roku 1928 provedenou 400 Kč.
Obžalovaní přijali do služeb dolu F. Š. se vkladem 30000 Kč, A. Š. se vkladem 30000 Kč, F. K. se vkladem 30000 Kč, J. F. se vkladem 18200 Kč, F. Ch. se vkladem 15000 Kč. Vklady byly mimo vklad Ch. na dole knihovně zajištěny. Palmár Dra P. za sepsání smluv byl placen přímo ze složených vkladů. Vklad Ch. nebyl zajištěn, protože obžalovaní nesložili intabulační poplatek 200 nebo 300 Kč. Všem poškozeným bylo, jak soud zjišťuje, obžalovanými předstíráno, že důl je před otevřením, že potřebují jen malých investic a že vklady budou na tříměsíční výpověď vráceny. Všichni byli přijati jako zaměstnanci dolu za velmi výhodných podmínek. Soud dále zjistili, že obžalovaní sháněním zaměstnanců pověřili advokáta Dra R. V., který inseroval, že se hledají zaměstnanci s kaucí do výnosného podniku, že smlouvy s nimi však sepisoval advokát Dr. V. P., o němž obžalovaní říkali, že je nestranný advokát, který je nezastupuje, že do smluv bylo zapsáno místo »kauce« »vklad« a že poškození, kteří se neustále domnívali, že skládají kauci, byli ubezpečováni, že je to totéž.
Vzhledem k těmto zjištěným skutečnostem' nalézací soud došel k přesvědčení, že obžalovaní K. a N. se ukrývali pod, nepravou tvářnost lidí mohoucích platiti a že poškozeným lstivě předstírali, že je trvale zaměstnají na dole, že důl bude co nejdříve otevřen, že bude výnosným podnikem, že budou dostávati velmi slušný plat a že vklady budou 6% úrokovány a na tříměsíční výpověď vráceny, ač věděli, že tyto podmínky nemohou splniti. Také ve skutečnosti důl v té době nezačal pracovati, poškození tam nebyli zaměstnáni, smluvený plat nedostávali a nedostali ani vklady, ani úroky.
Ovšem k subjektivní skutkové podstatě podvodu je třeba, aby pachatel již při lstivém předstírání nebo jednání podle § 197 tr. z. a podle § 201 d) tr. z. byl veden konečným' úmyslem, způsobiti škodu na majetku nebo jiných právech, čilí aby jednal v předem pojatém úmyslu poškozovacím. V případech F. Š., A. Š., F. K. a J. F. usoudil soud nalézací, že úmysl obžalovaných K. a N. se nesl k tomu, poškoditi tyto osoby o úroky ze složených vkladů a o smluvené služné, a to u každého ve výši přes 2000 Kč, a zjistil, že tato škoda jim také skutečně vzešla. Soud výslovně uvádí, že nedošel ku přesvědčení, že úmyslem obžalovaných bylo uvedené zaměstnance o vklady vůbec připravili, a že nevylučuje možnost, že knihovně zajištěné vklady se jednou alespoň z části vrátí poškozeným.
Právem vytýká zmateční stížnost, že nevyplacení úroků není škodou ve smyslu podvodu podle § 197 tr. z.
Škodou na majetku ve smyslu § 197 tr. z. je pouze škoda, znamenajíc jeho zmenšení, nikoli však to, že se majetek neplacením úroků nezvětšil (§ 1333 obč. zák.). Nárok na placení úroků je nárokem ryze soukromoprávním, který pro pojem škody ve smyslu § 197 tr. z. a její výši nepřichází proto vůbec v úvahu. V té příčině nutno ostatně přihlédnouti ještě k tomu, že úroky byly všem poškozeným kromě F. Ch. knihovně zajištěny spolu s kapitálem, že úroky ne starší tří let mají stejné knihovní pořadí s kapitálem, a při nepostačující rozdělovači podstatě jest je uhradí ti před kapitálem (§ 215 ex. ř.).
Úmysl poškozovací ve smyslu § 197 tr. z. byl by dán jen tehdy, byli-Ji by obžalovaní v době lstivého předstírání a vydávání se za osoby majetné již rozhodnuti, že vklady poškozeným vůbec nevrátí, nebo, že jim' smluvené mzdy vůbec platiti nebudou (viz Dr. Finger, Strafrecht II., str. 571). Škodou je i ušlá mzda, neobdrží-li ji někdo za vykonanou práci, poněvadž i pracovní síla je hospodářským statkem, jejž lze v penězích oceniti. O poškození hospodářských statků, jsoucích k disposici, lze však mluviti jen tehdy, má-li ten, jenž má býti poškozen, již nárok na majetkovou částku, o niž má býti připraven (Komentář rak. trest. práva od Dr. Altmanna a Dr. Jakoba, str. 550 a rozh. 2448 a 3119 Sb. n. s.). Ke Jisti 'nestačí sice vědomí, že vklady nebude lze vrátiti po uplynutí tříměsíční výpovědní lhůty, ovšem' může však lest záležeti i ve slibu, že bude zápůjčka zaplacena hotově do určité lhůty, byl-li si pachatel vědom nevážnosti svého slibu a byl-li tento omyl o době vrácení vkladu, vyvolaný lstivým předstíráními, pro oklamaného pohnutkou jeho rozhodnutí (rozh. 4181 Sb. n. s.). Pokud zmateční stížnost uplatňuje, že ke zločinu podvodu je potřebí, aby pohnutkou pachatelovou bylo opatřiti si z trestného činu majetkovou výhodu, nutno poukázati k tomu, že pohnutka trestného činu je lhostejná, a není třeba, aby pachatel byl veden úmyslem, způsobením škody osobě třetí zaopatřiti si nějaký zisk (Sb. n. s. čís. 3486).
Zmateční stížnost ne sice výslovně, avšak skutečným poukazem uplatňuje též zmatek č. 5 § 281 tr. ř., a to neúplnost rozsudku, poukazujíc k tomu, že nalézací soud nepřihlédl k posudku inž. J. Oh., jejž si obžalovaní K. a N. vyžádali o ceně a výnosnosti koupeného dolu před tím, nežli jej koupili a vklady od poškozených přijali. Posudek ten tvoří součást trestných spisů a byl též při hlavním přelíčení přečten. Podle něho obsahuje koupený důl bez ploch dosud neprozkoumaných pod zemí 982400 tun hnědého uhlí v ceně 982400 Kč, nehledíc při tom na investice (jámy, věž atd.) v dole učiněné. Uhlí je podle posudku toho dobré jakosti, chudé na popel a lehce se rozprodá v okolí T., takže lze docíliti měsíčního zisku 39381 Kč, který později, až nastanou příznivější poměry, stoupne na 104002 Kč 02 h a dokonce na 153500 Kč měsíčně.
Vytýkaná neúplnost týká se okolnosti závažné pro posouzení otázky, zda obžalovaní, majíce v ruce tento příznivý posudek odborníka báňského inženýra, mohli se pokládati za osoby majetné a zda, když důl ten koupili a úvěr pro něj opatřovali v předpokladu těchto zisků, dobrozdáním znalce opodstatněných, musili míti vědomí, že berou na se nepravou tvářnost osoby majetné, ku placení schopné, tudíž pro posouzení, zda obžalovaní jednali v dobré víře, že budou moci splniti závazky, jež na se brali, či zda uvedli poškozené v omyl vědomě lstivým předstíráním, že jsou majetní; to platí i v případě F. Ch., byť i obžalovaní jeho vklad na dole knihovně nezajistili, neboť i bez tohoto zajištění mohli po případě býti subjektivně přesvědčeni, že uspokojí pohledávky všech, od nichž vklady přijali. Nalézací soud dále neuvážil při posouzení subjektivní stránky, že obžalovaní, jak první soud zjišťuje, hledali zámožného finančníka, jenž by jim' poskytl takový úvěr, aby mohli důl opatřiti potřebným zařízením a aby jej uvedli v chod, a že inž. A. V. jim slíbil takového finančníka opatřiti, a že jim radii, že prozatím, nežli se tak stane, musí se spokojí ti s dražším úvěrem v ten způsob, že musí do svých podniků přijati více zaměstnanců, kteří by do dolu vložili peníze, a že inž. A. V. takového finančníka též hledal v osobě jedné dámy, která měla obžalovanými poskytnouti zápůjčku 100000 Kč, k níž však nedošlo. I tato okolnost měla býti uvážena pro úsudek, zda obžalovaní mohli býti subjektivně při přijímání vkladů, resp. kaucí přesvědčeni, že je budou moci včas i s úroky vrátiti, a mzdy slíbené zaplatiti, jakmile větší úvěr získají, důl v chod uvedou a z něho získají příjmy znalcem odůvodňované. Nezabýval-li se tedy nalézací soud těmito okolnostmi a nehodnotil-li je po stránce subjektivního zavinění obžalovaných, zůstal rozsudek kusým a neúplnými a trpí zmatkem podle § 281, č. 5 tr. ř.

Citace:

Č. 10902. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 750-752.