NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8665 —
Č. 8665.

Pojištění pensijní. — Řízení správní (Podk. Rus): Ve které lhůtě a u kterého úřadu jest podávati námitky proti výměru zem. úřadovny všeob. pensijního ústavu, stanovícímu pojistnou povinnost určitého zaměstnance?
(Nález ze dne 7. června 1930 č. 9275.) — Č. 8665 —
Věc: Heřman H. ve V. proti ministerstvu sociální péče o pensijní povinnost.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Zemská úřadovna Všeobecného pensijního ústavu v Bratislavě vyslovila výměrem z 5. března 1927, že Herman H. úkolový pracovník u gen. fin. ředitelství v Užhorodě, jest ode dne 7. dubna 1926 povinen pensijním pojištěním. Župní úřad v Mukačevě rozhodnutím z 20. září 1927 nevyhověl odvolání strany, poněvadž v odpor vzatý výměr zaslán byl straně dne 14. března 1927, kdežto odvolání proti němu podala teprve dne 27. června 1927, t. j. po uplynutí lhůty odvolací. — Nař. rozhodnutím nevyhovělo min. soc. péče odvolání st-le. — — — —
O stížnosti nss uvážil:
Předmětem přezkoumání nss-u může býti jen otázka, zda námitky st- lovy proti výměru zem. úřadovny Všeob. pens. ústavu byly podány včas, jak namítá st-1, či opožděně, jak rozhodl žal. úřad.
Směrodatnými pro řešení této otázky jsou předpisy §§ 75 odst. 3. a 75 lit. a) vl. nař. č. 16/23, jímž bylo upraveno pensijní pojištění zaměstnanců na Slov. a v Podk. Rusi na základě zák. č. 484/21, kterým byla působnost zák. o pens. pojištění, platícího v historických zemích, rozšířena počínaje dnem 1. ledna 1922 na území Slov. a Podk. Rusi.
Podle § 75 odst. 3 cit. nař. mohou všecky ostatní výměry (t. j. kromě výměrů, ve kterých se rozhoduje o nárocích pojištěnců nebo jejich rodinných příslušníků vůči nositeli pojištění, o něž tu zřejmě neběží), které se týkají práv nebo povinností upravených tímto nařízením, býti brány v odpor námitkami, které dlužno podati do 14 dnů u župního úřadu, v jehož obvodu se nalézá služební místo zřízencovo. — Paragraf 75 lit. a) téhož nař. ustanovuje, že »jinak platí ustanovení čl. XX:1901 (§§ 1—12) o veškerém opravném řízení v záležitostech příslušnosti po- litických úřadů, čítajícíc v to námitky proti výměrům nositelů pojištění«16/1923 sb., § 75.lit.a.
Ze znění těchto ustanovení jasně plyne, že i výměry nositelů pojištění o pojistné povinnosti spadají pod všeobecnou normu odst. 3. § 75, neboť se výměry ty týkají práv nebo povinností upravených tímto nařízením, a že tedy námitky vznesené proti takovým výměrům dlužno podati do 14 dnů u příslušného župního úřadu. Tímto specielním ustanovením byla pro obor pens. pojištění stanovena zvláštní norma o místě podání námitek proti výměrům pens. ústavu, jaké má na zřeteli předpis paragrafu 75, odstavce 3, odlišné od všeobecného předpisu § 5 zák. čl. XX/1901, který stanoví, že odvolání má se podati u oné vrchnosti, která postupovala v prvé stolici. Odkazuje-li další § 75 lit. a) vl. n. na ustanovení čl. XX/1901 o opravném řízení, znamená odkaz ten, jak tomu nepochybně svědčí úvodní slůvko »jinak«, že všeobecných těchto procesních předpisů lze použíti jen potud, pokud vl. nař. č. 16/23 nemá po té stránce výslovného zvláštního předpisu. Ale takovým předpisem jest právě ustanovení 3. odstavce § 75, z čehož logicky vyplývá, že posléze uvedenou normou byla vyloučena platnost všeobecné normy § 5 zák. čl. XX/1901 o podávání odvolání u úřadu stolice prvé. Mylným a přímo v rozporu s positivními předpisy zákona o pens. pojištění jest proto opačný náhled st-lův, podle něhož prý v daném případě neplatí předpis § 75 odst. 3., nýbrž § 75 lit. a). — Č. 8666 —
Ve světle těchto úvah jeví se právní situace konkrétního případu následovně:
Pojistný výměr ústavu byl st-li doručen dne 15. dubna 1927 a obsahoval správné poučení o opravných prostředcích po rozumu 3. odstavce § 75 shora cit. vl. nař. St-1 nepopírá dále správnost zjištění žal. úřadu, že námitky proti tomuto výměru byly podány na adresu příslušného župního úřadu v Mukačevě teprve dne 27. června 1927. Usoudil-li žal. úřad z tohoto nesporného skutkového podkladu, že námitky byly vzneseny opožděně po uplynutí zákonné lhůty 14denní a že proto slušelo je odmítnouti se zřetelem k 3. odstavci § 75 shora cit. vl. nař., nelze ve výroku tom shledati nezákonnost. Jest všeobecně uznanou zásadou správního řízení, že opravný prostředek lze pokládati za náležitě podaný jen tehdy, byl-li podán na místě zákonem k tomu určeném a ve lhůtě zákonem stanovené a nejsou-li tyto podmínky splněny, nemá strana vůbec nároku, aby úřad jejím opravným prostředkem věcně se zabýval.

Citace:

č. 8665. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 908-910.