Č. 891.

Úředníci státní: * Ustanovení § 5 zák. z 8. dubna 1919 č. 198 sb. z. a n. nelze rozuměti v ten způsob, že asistentům a konstruktérům, kteří přestupují do jiného oboru státní služby, započítává se doba ztrávená na vysoké škole od nabytí plné kvalifikace plně do postupu v té třídě, do níž při přestupu byli jmenováni.
(Nález ze dne 17. června 1921 č. 7705.)
Věc: Inž. Ludvík B. v B. H. proti ministerstvu veřejných prací (zast. min. taj. Drem J. Volfem) o započtení služebních let. Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Není sporu o tom, že stěžovatel byl od 29. září 1916 do 12. dubna 1919, tedy po dobu 2 let 6 měsíců 14 dní řádným (plně kvalifikovaným) asistentem na horní škole v Příbrami, že byl dekretem ministerstva veřejných prací ze dne 13. dubna 1919 jmenován báňským adjunktem v X. tř. hodn. a že na něj sluší aplikovati předpisy zákona ze dne 8. dubna 1919 č. 198 sb. z. a n. o vysokoškolských asistentech a konstruktérech. Platí pro něj tedy zejména také § 5 t. z., dle něhož asistentům a konstruktérům, kteří přestupují do jiné služby státní, započítá se služební doba na vysoké škole od nabytí plné kvalifikace plně do postupu a pense. Žalovaný úřad v naříkaném rozhodnutí sice zásadu tuto uznal potud, že povolil stěžovateli započtení jeho doby asistentské pro postup do vyšších platů a pro výměr pense od 13. dubna 1919 počínaje, ale prohlásil zároveň, že dobu tu jest považovati za spotřebovanou 3letou čekací lhůtou jako báňský elév a že jest tudíž pro stěžovatelův postup do vyšších platů v X. tř. hodn. bezúčinna.
Dle jasného znění tohoto dodatku naříkaného rozhodnutí zůstává výrok žalovaného úřadu o započtení asistentské doby stěžovatele do pense nedotčen, pročež v tom směru nebylo právo stěžovatele nijak porušeno a bylo proto stížnost jeho, pokud se obrací také proti tomu, že mu nebyla doba asistentská započtena pro výměr pense, jako bezdůvodnou zamítnouti.
Ale ani potud, pokud čelí stížnost proti výroku, že zmíněnou dobu asistentskou považovati jest za spotřebovanou tříletou čekací lhůtou jako báňský elév, a že jest tudíž pro stěžovatelův postup do vyšších platů v X. tř. hodn. bezúčinna, nelze jí přiznati oprávněnosti. Tento výrok žalovaného úřadu není výslovně opřen o žádný předpis zákonný. Z přípisu žalovaného úřadu ze dne —, kterým byly předloženy další spisy správní, je však patrno, že žalovaný úřad měl na zřeteli, že dle § 56, odst. 1 a 2 služ. pragm., který v době jmenování stěžovatele báňským adjunktem t. j. dne 13. dubna 1919 ještě platil (srovnej čl. V, § 1 a čl. XIII zák. ze dne 7. října 1919 č. 541 sb. z. a n.), jmenovati slušelo báňské elévy (čl. II. úv. zák. k služ. pragm.) teprve po uplynutí čekací lhůty tří let úředníky nejnižší t. j. X. hodn. tř. v horní službě, a proto provedl u stěžovatele započtení let asistentských dle zákona z 8. dubna 1919 č. 198 sb. z. a n. tím způsobem, že tuto dobu připočetl k civilní službě státní a veškerou tuto dobu pak propočítal ke dni jmenování stěžovatele báňským adjunktem dle čekatelské doby a postupových lhůt stanovených zákonem ze dne 25. ledna 1914 č. 15 ř. z. (služ. pragmatika).
Postup tento srovnává se s platnými předpisy zákonnými. Zákon ze dne 31. prosince 1896 č. 8 ř. z. ex 1897 propůjčil asistentům při učebných stolicích a ústavech universit, vysokých škol technických a vysoké školy zemědělské, jakož i asistentům ustanoveným za stejných podmínek při jiných učelištích státních, pak konstruktérům při vysokých školách technických na dobu jich ustanovení karakter úředníků státních, aniž je zařadil do určité třídy důstojenské, vyměřil jim remuneraci, kterou v § 3 kvalifikuje za adjutum, a ustanovil v § 2, že služební čas při přestoupení do jiného státního postavení, zakládajícího nárok na výslužné, čítá se jim pro výslužné podle všeobecných norem. V souhlasu s tímto zákonem je zákon ze dne 8. dubna 1919 č. 198 sb. z. a n. potud, že ani on nepovažuje asistenty a konstruktéry za úředníky, že jim poskytuje odměnu, kterou nazývá remunerací (srv. § 1), rovnající se nejnižšímu platovému stupni státních úředníků X. tř. hodnostní s aktivním příspěvkem, resp. XI. třídy hodnostní, a že asistentům a konstruktérům, kteří nemají plné kvalifikace, při přestupu do jiné státní služby započítává služební dobu na vysoké škole do pense.
Zlepšuje však v tomto směru postavení asistentů a konstruktérů s plnou kvalifikací v tom směru, že jim započítává služební dobu ztrávenou na vysoké škole s plnou kvalifikací plně i do postupu.
Bylo by logicky pochybené vycházeti při interpretaci tohoto ustanovení z předpokladu, že zákon upravuje tu jedině a výlučně případy, kdy asistenti a konstruktéři, přestupujíce do jiné státní služby, jsou v ní jmenováni úředníky té hodnostní třídy, jejíž karakter dosud měli, neb dokonce že jsou jmenováni úředníky třídy vyšší. Pro předpoklad takový není v textování normy nejmenší opory. Naopak ze všeobecného jejího znění jest usuzovati na to, že má na mysli také obvyklé případy, kdy přestup do jiné státní služby děje se bez současného jmenování úředníkem. Pro správnost této dedukce svědčí, že shledává zákon nutným, aby zvláštním předpisem asistentům a konstruktérům s plnou kvalifikací zabezpečil dosavadní jejich materielní postavení. Ustanovuje přece výslovně, že jim v nové státní službě nesmí býti vyměřeno služné menší, než byly ony požitky, jichž požívali posledně jako asistenti nebo konstruktéři podle § 1 leg. cit., věty 1 a 2 (srv. § 5). Předpis ten měl by prakticky nepatrný význam tehdy, kdyby výše uvedený předpoklad byl správný.
Nelze pouštěti také se zřetele, že v zákoně není nikde vyjádřena tendence upraviti při přestupu postavení asistentů a konstruktérů výhodněji na úkor úředníků, kteří v té které kategorii státní služby již jsou zaměstnáni.
Význam ustanovení, že asistentům a konstruktérům s plnou kvalifikací započítá se služební doba na vysoké škole plně do postupu a pense, jest shledávati především v tom, že jim zákon chtěl zabezpečiti v nové kategorii státní služby služební postavení stejné s osobami, které v této kategorii ztrávili služební dobu stejnou, jak ji vykazují asistenti a konstruktéři od času, co nabyli plné kvalifikace, a nelze předpisu § 5 leg. cit. rozuměti tak, že by kladl dobu asistentskou s plnou kvalifikací zcela na roven služební době ztrávené ve vlastnosti pragmatikálního státního úředníka, zařazeného do určité třídy hodnostní onoho oboru, do něhož asistent přestoupil. Pro výklad posléz uvedený jest tím méně příčiny, uváží-li se, že postavení asistentů a konstruktérů jak dle zákona ze dne 31. prosince 1896 č. 8 ř. z. ex 1897, tak i dle zákona ze dne 8. dubna 1919 č. 198 sb. z. a n. rovná se v podstatě postavení praktikantů, kterým vzhledem k výkonu služebního povolání jest propůjčen toliko charakter státních úředníků s nárokem na adjutum (srv. čl. II. zák. ze dne 25. ledna 1914 č. 15 ř. z. a § 46 leg. cit.).
Hledíc na tento význam ustanovení § 5 zákona ze dne 8. dubna 1919 č. 198 sb. z. a n., jest jen ještě zkoumati, zda naříkaný výnos započítává de facto asistentskou dobu stěžovatelovu plně do postupu, jak to na mysli má citovaná norma. Odpověď na tuto otázku vyzníti může kladně jen v tom případě, když čekací lhůta § 56 služ. pragm., jež předepsána je pro praktikanty, jest lhůtou postupovou. V tomto směru jest míti na mysli toto: Dle článku II. zák. ze dne 25. ledna 1914 č. 15 ř. z. (služ. pragm.) jsou praktikanty čekatelé na úřednická místa, kterým jako praktikantům, elévům a pod. bez zařadění do hodnostní třídy vzhledem k výkonu jejich služebního povolání jest, jak výše bylo již podotknuto, propůjčen charakter státních úředníků. Dle § 56 leg. cit. jsou jmenováni úředníky nejnižší hodnostní třídy té které kategorie, když ztrávili jistý čas (povyšovací lhůtu) v témž služebním odvětví stejného odboru v přípravné službě a vykonali s úspěchem odborné zkoušky. Povyšovací lhůta činí pro praktikanty ve skupinách A, B a C tři léta. Při tom platí ustanovení o čase platnosti »postupu« úředníkova do vyššího platu obdobně na jmenování praktikantů úředníky, a »postupuje« tedy praktikant do platu úředníka nejnižší hodnostní třídy té které kategorie, když povyšovací lhůta uplynula, a praktikant vyhověl ostatním podmínkám zákonným.
Dle zákona jde tedy v těchto případech o postup a sice o postup do vyššího platu obdobně ustanovením § 51 leg. cit., a čekací lhůta § 56 služ. pragm. jest svojí podstatou rovněž lhůtou postupovou.

Citace:

č. 891. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 640-643.