Č. 3679.

Obecní dávky: I. * Poplatníci (voliči) nejsou legitimováni k stížnosti do výroku dohlédacího úřadu, jímž dáno bylo po rozumu §§ 35 a 38 zák. o přechodné úpravě finančního hospodářství obcí z 12. srpna 1921 č. 329 Sb. povolení k vybírání samostatné dávky. — II. * Nepřičí se zákonu, bylo-li v pravidlech o vybírání dávky z nájemného (§ 38 cit. zák.) placení dávky uloženo nájemníkům, její vybírání a odvádění, jakož i ručení za správné zaplacení a odvod dávky pak majetníkům domů.
(Nález ze dne 31. května 1924 č. 6012.)
Věc: Adolf K. v O. proti zemské správní komisi pro Slezsko stran obecních dávek.
Výrok: Stížnost do rozhodnutí zemské správní komise pro Slezsko z 6. srpna 1923 odmítá se jako nepřípustná. Rozhodnutí téže komise z 23. července 1923 zrušuje se jako nezákonné, pokud se týče vybírání činžovního haléře; jinak se stížnost do tohoto rozhodnuti zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podle vyhlášky purkmistrovského úřadu z 15. května 1923 usneslo se městské zastupitelstvo v O. v sezeních z 23. března 1923 a z 11. května 1923 na vybírání dávky z nájemného za rok 1923 a to »na podkladě výběrčích pravidel, která se ve slovném znění shodují se vzornými státními pravidly.« Pravidla o vybírání obsahují mimo jiné v § 4 také toto ustanovení: »Majitel (trvalý uživatel) domu jest povinen od nájemníků a těch, jimž přenechal místnosti k bezplatnému užívání, dávku vybrati a odvésti obecní pokladně nejdéle do 14 dnů počítajíc ode dne, kdy jest nájemné splatno. Týž ručí za správné zaplacení a odvod dávky.«
Podle vyhlášky téhož purkmistrovského úřadu z 12. května 1923 byl v době od 14.—28. května 1923 stejně vyložen k veř. nahlédnutí rozpočet města O. na r. 1923. Mezi úhradovými položkami uveden jest pod č. 2 »činžovní haléř 10%«.
St-l podal k zsk-i odvolání, v němž dovozoval nezákonnost jednak zavedení 10% činžovního haléře, jednak ustanovení pravidel o vybírání dávky z nájemného, jímž ukládá se majiteli domu povinnost dávku tu vybírati a odváděti.
Zsk pro Slezsko zamítla rozhodnutím z 23. července 1923 odvolání toto a uvedla v důvodech:
V záležitosti vybírání 10% činžovního haléře nevyhověla zsk odvolání proto, že činžovní haléř jest dle zák. přípustný a nepovolením ukázala by se potřeba přílišného zatížení přirážkami k přímým daním, což z důvodu národohospodářského nelze v nynější době připustiti; pokud se týče dávky z nájemného zamítla zsk odvolání st-lovo z důvodu, že dávka byla usnesena v sazbách a dle ustanovení vzorných pravidel obsažených v nař. vlády č. 143/22 Sb.
Výnosem ze 6. srpna 1923 povolila zsk vybírání dávky z nájemného podle předložených pravidel.
Stížnost podanou Adolfem K. do výn. zsk-e z 6. srpna 1923, kterým schváleno bylo po rozumu §§ 38 a 35 zák. z 12. srpna 1921 č. 329 Sb. vybírání měst. dávky z nájemného, shledal nss nepřípustnou, uváživ toto:
Podle ustanovení právě uvedených §§ 38 a 35 zák. o přechodné úpravě finančního hospodářství obcí vyžaduje vybírání dávek v § 38 uvedených, usnesené obecním zastupitelstvem na základě § 24 téhož zák., povolení vyššího dohlédacího úřadu, jež pokládá se za mlčky udělené, jestliže vyšší dohlédací úřad se do 3 měsíců od podání žádosti za povolení dávky nevyjádří (§ 35, odst. 2). Účinnost usnesení ob. zastupitelstva o dávce jest tedy učiněna závislou na aktu dohlédacího úřadu. Tento povolací akt není rozhodnutím neb opatřením úřadů řízeným proti poplatníkům, nýbrž jest náležitostí zákonem požadovanou, která musí přistoupiti k usnesení ob. zastupitelstva, aby se stalo účinným, a která tu Jíž v poměru k poplatníkům má povahu interního aktu úředního. Poplatníkům (a voličům) přísluší podle §§ 40 a 6 právo brániti se proti usnesení o zavedení dávek podáváním námitek a opravných prostředků. Nějaký subjektivní jejich nárok na to, aby dohlédací úřad usnesení ob. zastupitelstva o dávkách schválil nebo neschválil, ani ze znění ani z tendence zák. vyvoditi nelze, a nelze jim proto přiznati ani legitimaci k stížnosti na tento soud do výroku dohlédacího úřadu, jímž povolení k vybírání dávek bylo dáno. Podotknouti jest, že nss neměl v daném případě příčiny zkoumati, zda by takovou legitimaci bylo poplatníkům přiznati v případě, kdyby se dohlédací úřad neomezil na výrok vybírání dávky povolující, nýbrž sám na místě orgánů obecních vybírání dávky nebo jeho modality stanovil. Stížnost směřující do rozhodnutí zsk z 23. července 1923 shledal nss důvodnou potud, pokud tímto rozhodnutím zamítnuto bylo odvolání st-lovo z usnesení ob. zast. v O. o vybírání činžovního haléře. Úhradové položky rozpočtu města O. na r. 1923 byly zařaděny do 3 skupin: pod č. 1 přirážky, pod č. 2 činžovní haléř, pod č. 3 městské dávky a přirážky; u těchto pod č. 3 uvedených se ve vyhlášce o rozpočtu podotýká, že pravidla o vybírání dávek těch již byla anebo budou vyhlášena a k veř. nahlédnutí vyložena. Podobné poznámky při činžovním haléři není. Nasvědčuje tedy již vyhláška sama tomu, že měst. zast., usnášejíc se o rozpočtu, činžovní haléř za dávku, na kterou by se vztahovaly předpisy zák. č. 329 z r. 1921, nepokládalo. Ze spisů také nevysvítá, že by se byla obec o povolení k vybírání činžovního haléře na základě tohoto zák. ucházela a je byla obdržela. Zsk, vyřizujíc odvolání st-lovo stran činžovního haléře, omezila se na to, že prohlásila činžovní haléř za přípustný podle zákona — podle kterého, arci v rozhodnutí neuvedeno — a mimo to poukázala na hospodářskou potřebnost jeho vybírání pro obec. Poněvadž pak podle ustanovení § 57 zák. č. 239 z r. 1921 veškerá dřívější ustanovení zákonů a nařízení, týkající se poměrů finančního hospodářství obcí pozbyla platnosti, a poněvadž podle § 59 téhož zák. a prov. nař. k němu z 27. dubna 1922 č. 143 Sb. obce mohly potud povolené příspěvky, poplatky a dávky, při nichž doba, na kterou byly povoleny, posud neprošla, vybírati nejdéle do 30. září 1922, jest zřejmo, že vybírání činžovního haléře, na němž se měst. zast. v O. usneslo v rámci rozpočtu na r. 1923, a jež ustanovením zák. z 12. srpna 1921 č. 329 Sb. nevyhovuje, zákonné opory vůbec nemá; bylo tudíž nař. rozhodnutí, jímž žal. úřad protest st-lův proti vybírání haléře činžovního čelící zamítl, zrušiti podle § 7 zák. o ss.
Pokud však týmž rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání st-lovo, směřující proti onomu ustanovení pravidel o vybírání dávky z nájemného, jímž uloženo bylo majitelům domů dávku tuto vybírati a obecní pokladně odváděti r za správné její odvádění ručiti, neshledal nss, že by rozhodnutí to, také v této části stížnosti brané v odpor, zákonu se příčilo.
Zákon č. 329 z r. 1921 uvádí mezi samostatnými dávkami, jež obce mohou (mimo jiné) vybírati, také »dávku z nájemného nebo z používaných místností«. Nějakého podrobnějšího ustanovení o této dávce, zejména o tom, kdo ji má platiti a odváděti, zákon ten neobsahuje. Z podstaty dávky z nájemného pak také nikterak nevyplývá, že by ji i platiti i odváděti musil nájemník. Vždyť zák. z 24. září 1899 č. 97 z. z. pro Čechy výslovně stanovil, že dávky z nájemného mohou býti vybírány buď od nájemníků neb od vlastníků budov, kteří v tomto případě dávky tyto od nájemníků vyberou a odvedou obci, ručíce tak za řádné jich zaplacení. Jestliže tedy pravidla o vybírání dávky z nájemného usnesená obcí O. ve shodě s pravidly vydanými po rozumu § 35 zák. zároveň s prov. nař. (navazujícím tu zřejmě na dosavadní zákonnou úpravu dávky z nájemného v Čechách) povinnost ze zavedení dávky té vyplývající rozdělila mezi nájemníky a majitele domu tak, že onomu sice uložila placení dávky, tomuto pak její vybírání a odvádění, nemohl nss nalézti, že by toto ustanovení pravidel některému předpisu zákona onoho nebo podstatě věci se příčilo, a neshledal tudíž ani nezákonnost v tom, jestliže zsk rozhodnutím nevyhověla odvolání st-lovu proti ustanovení tomu vznesenému, pročež i stížnost do této části nař. rozhodnutí vznesenou zamítl jako neodůvodněnou.

Citace:

č. 3679. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1414-1417.