Č. 7843.

Zaměstnanci veřejní: Podle § 1, odst. 1 zák. č. 287/24 započítati jest do pensijní základny soudcovský přídavek podle zák. č. 290/24 i soudcům, kteří odešli na trvalý odpočinek před 1. lednem 1925.
(Nález ze dne 28. března 1929 č. 32 566/28.)
Prejudikatura: Boh. A 7745/29.
Věc: Karel F. proti ministerstvu spravedlnosti o započtení soudcovského přídavku do odpočivného.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-l, senátní president nejvyššího soudu, odešel koncem roku 1920 na trvalý odpočinek. Při úpravě odpočivných požitků podle zák. č. 287/24 bylo mu — mimo příslušný drah. přídavek — vyměřeno odpočivné ročních 36 536 Kč, t. j. 100% pensijní základny, sestávající ze služného 28 536 Kč, části 6 000 Kč činovného přídavku, a osobního přídavku do pense započítatelného 2 000 Kč. Žádosti st-lově z října 1926, aby mu odpočivné bylo od 1. ledna 1925 zvýšeno o soudcovský přídavek podle § 5 zák. č. 290/24 ve výši odpovídající služnému 1. plat. stupně 7. hodn. třídy, presidium nejvyššího soudu a v cestě instanční min,, sprav. nař. rozhodnutím nevyhovělo.
O stížnosti nss uvážil :
Žal. úřad upírá st-li nárok na zvýšení odpočivného o částku odpovídající příslušnému soudcovskému přídavku podle zák. č. 290/24 především z důvodu, že ustanovení § 5 tohoto zák. vzhledem k předpisům §§ 1 a 11 nenabylo vůbec ještě účinnosti, poněvadž nebyl až dosud vydán zákon, kterým se upravují služební poměry soudců z povolání, za který zejména není možno pokládati platový zákon č. 103/1926. Touto otázkou zabýval se nss již v nál. Boh. A 7745/29 a vyslovil tu právní názor, na němž trvá i dnes, že ustanovení § 5 zák. č. 290/1924 nabylo účinnosti se zpětnou platností od 1. ledna 1925 vydáním plat. zákona č. 103/26. Důvody tohoto nálezu je vyvrácen prvý důvod rozhodnutí dnes naříkaného. Na druhém místě dovozuje žal. úřad, že ustanovení § 5 zák. č. 290/1924 — předpokládajíc vůbec jeho účinnost — nelze vztahovati na soudce, kteří odešli na odpočinek přede dnem 1. ledna 1925, kdy zákon právě citovaný nabyl účinnosti, a za své aktivní služby tedy soudc. přídavku nepožívali. Ani tento důvod neshledal nss správným.
Těžisko otázky leží v předpisu § 1 odst. 1 zák. č. 287/24. Zde se ustanovuje, že odpočivné požitky státních úředníků, soudců ..., jejichž činná služba skončila před 1. lednem 1925, upraví se podle pens. základen vyplývajících z akt. požitků služ. platných dne 1. ledna 1925. Zákon předpokládá tedy, že jde o soudce, jenž odešel na odpočinek před 1. lednem 1925 a tedy 1. ledna 1925 v akt. službě již nebyl. Přes to káže upraviti mu odpočivné požitky podle pens. základny, která by vyplývala z těch akt. požitků, které by na základě skutkového stavu rozhodného pro výměru jeho posledních akt. požitků byly mu příslušely podle právního stavu platného dne 1. ledna 1925. Základem úpravy pens. požitků podle zák. č. 287/1924 je tedy podle positivního předpisu § 1 pens. základna fiktivní, nikoli skutečná. Za tohoto stavu nemůže tedy ovšem padati na váhu okolnost, že soudce v aktivitě soudcovského přídavku nepobíral — vždyť předpokladem úpravy odpočivných požitků podle zák. č. 287/1924 je právě, že soudce 1. ledna 1925 v aktivitě již nebyl a tedy soudcovského přídavku požívati ani nemohl —, naopak dlužno vycházeti jedině z fiktivních aktivních požitků, resp. z fiktivní pensijní základny, která by vyplývala pro něho, kdyby se skutkový stav směrodatný pro určení posledních jeho akt. požitků promítl do zákonné úpravy platné dne 1. ledna 1925.
Služební platy soudců z povolání byly s účinností od 1. ledna 1925 upraveny zákonem č. 290/24, jenž mimo požitky uvedené v § 2 přiznal jim v § 3 zvláštní přídavek soudcovský, označený v § 8 výslovně jako požitek služební. Podle § 5 soudcovský přídavek tvoří součást pens. základny rozhodné pro výměru odpočivných požitků. Podle § 11 vejde ustanovení § 5 v účinnost — a to se zpětnou platností od 1. ledna 1925 — současně se zákonem, kterým se upraví služ. poměry soudců z povolání. To se stalo — jak dovoženo v nál. shora citovaném —, vydáním zákona platového č. 103/1926. Počínajíc dnem 1. ledna 1925 je tedy po právu soudcovský přídavek součástí služ. požitků soudců a podle výslovného ustanovení § 5 také součástí jejich pens. základny. Poněvadž u soudců, kteří odešli do výslužby před 1. lednem 1925, jest podle § 1 odst. 1. zák. č. 287/1924 odpočivné požitky upraviti podle pens. základny vyplývající z akt. požitků platných dne 1. ledna 1925, plyne z toho logicky nutně, že při této úpravě dlužno přihlížeti také k soude, přídavku jako součásti akt. požitků služ., započítatelné do pens. základny.
Důvody, které proti tomuto závěru uvádí žal. úřad jednak v nař. rozhodnutí, jednak v odvodním spisu, neshledal nss podstatnými.
Je pravda, že zák. č. 290/1924 o sobě nevztahuje se na soudce, kteří odešli do výslužby před 1. lednem 1925. Byl však na tyto soudce vztažen právě ustanovením § 1 odst. 1 zák. č. 287/24, podle něhož dlužno jejich odpočivné požitky upraviti podle pens. základny vyplývající z akt. požitků platných dne 1. ledna 1925, tedy podle pens. základny, která by pro ně vyplývala z akt. požitků podle právního řádu platného dne 1. ledna 1925, jehož součástí podle § 11 zák. č. 290/24 a zák. č. 103/26 jest právě i zákon č. 290/24 a zejména také jeho § 5. Shledává-li žal. úřad nesrovnalost v tom, že se soudci odešedší na odpočinek před účinností zák. č. 290/24 dodatečně stávají účastni jeho výhod, stačí poukázati k tomu, že zjev ten v zákonodárství popřevratovém není nijak ojedinělý, jak tomu svědčí na příklad zák. č. 99/21, jímž dostalo se pensistům dodatečně výhod úpravy plat. zákona č. 541/19, jakož i zák. č. 287/24, jenž zvýšil pensistům odpočivné požitky podle zák. č. 394/22. O nic jiného v podstatě nejde však ani v případě sporném.
Ani poukaz na ustanovení § 9 zák. č. 290/24 není závažný. Neboť z tohoto § je patrno, že v případech tam uvedených nárok na soude, přídavek principielně existuje a jenom odpočívá; a podle odst. 3 tohoto paragrafu, i když soudce odejde do výslužby v době, kdy přídavek soudcovký byl mu zastaven, a kdy ho tedy v aktivitě nepobíral, přídaten tvoří — ve výši posledně vyplácené — součást jeho pens. základny, rozhodné pro výměru požitků odpočivných. Stejně nemají pro otázku dnes spornou významu slova § 5: »a to částkou, kterou byl naposledy vyměřen«, neboť zřejmě chtějí — stejně jako slova § 9 »přídavek naposledy vyplácený« — vyznačiti jenom výši onoho přídavku, resp. co do rozsahu vymeziti nastalé jím zvýšení pens. základny. Uvádí-li žal. úřad dále, že podle § 1 odst. 1 zák. č. 287/24 lze do upravené pens. základny počítati jenom ony služ. požitky, kterých soudce skutečně požíval, jest to v přímém rozporu s tímto předpsiem, jenž nařizuje právě upraviti odpočivné požitky podle těch akt. požitků, které soudce (úředník) byl by bral podle zákonného stavu platného dne 1. ledna 1925.
Co podle materialií bylo a co nebylo úmyslem jednotlivých činitelů zúčastněných při tvoření zák. č. 290 a 287/24, neshledal nss potřebným zkoumati, kdyžtě rozhodným je jedině znění zákona a závěry, které se z něho gramatickou a logickou interpretací podávají. Jenom tolik budiž podotknuto k vývodům odv. spisu, že mluví-li důvodová zpráva o pens. základnách zákona č. 394/22 a zákonů, kterými by byly tyto pens. základny změněny, pokud tyto změny nabudou účinnosti nejpozději od 1. ledna 1925, dlužno tím rozuměti také zák. č. 290/24, kterým byly pens. základny zák. č. 394/22 pro určitou kategorii veř. zaměstnanců — totiž pro soudce, jež zákonodárce shledal důvodným honorovati jinak nežli úředníky — změněny od 1. ledna 1925, neboť prohlásil-li § 5 zák. 290/24, že soudc. přídavek tvoří součást pens. základny, je v tom přece změna pens. základny vyplývající ze zák. č. 394/22.

Citace:

č. 7843. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 532-534.