Č. 3444.

Závodní výbory. — Administrativní řízení: V řízení před rozhodčí komisi podle zák. o záv. výborech platí přísná zásada projednací.
(Nález ze dne 2. května 1924 č. 463).
Prejudikatura: Boh. 3265 adm.
Věc: Firma Th., akciová společnost v Brně proti komisi dle zákona o závodních výborech v K. o porušení § 3 lit. g), odst. 1 zák. o závodních výborech.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud jím bylo vysloveno, že jednáním firmy byl porušen předpis § 3 lit. g), odst. 1. zák. o záv. výborech, se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Záv. výbor zřízenců v továrně st-lčině podal rozhodčí komisi dle zák. o záv. výborech v K. stížnost, ve které vytýkal, že stěžující si firma bez součinnosti závodního výboru zredukovala svým zaměstnancům platy, a že veškeré snahy, aby firma provedenou redukci platů odvolala a je v dohodě se závodním výborem upravila, zůstaly bezvýslednými, a žádal, aby komise uznala právem, že jednáním firmy byl porušen § 3, odst. 1, lit. c zák. o záv. výborech, a že firma jest povinna provedené srážky plně vyplatiti s 5% úrokem do 14 dnů po vyhlášení rozsudku.
Při jednání o této stížnosti před rozhodčí komisí uváděl zástupce záv. výboru, že den před uplynutím doby, na kterou byla sjednána kolektivní smlouva se zřízenci zmíněné továrny, povolal správce továrny jednotlivé úředníky k sobě a oznámil jim, že se jim budou dnem 1. ledna 1923 vypláceti platy redukované, a podotkl, že ti, kteří s novou úpravou platu nesouhlasí, mají to příštího dne ohlásiti správě továrny a mají se dnem 1. ledna 1923 považovati ve výpovědi. Dle § 30 pracovního řádu má však mzda nebo změna mzdy býti umluvena předem, a poněvadž úprava mzdy je nejdůležitějším momentem pracovního řádu, bylo po- vinností firmy, aby, nežli přistoupila k redukci platů, jednala o této věci se záv. výborem. Proto trvá záv. výbor na tom, aby redukce svémocně provedená prohlášena byla za nezákonnou a aby firma byla odsouzena doplatiti zřízencům neprávem snížené částky.
Nál. z 24. srpna 1923 prohlásila rozhodčí komise, že jednání firmy provedené dne 30. prosince 1922, kterým jednostranně a bez předchozího oznámení závodnímu výboru zřízenců v K. snížila platy všem zřízencům s platností od 1. ledna 1923 s doložkou, že ti, kdo s redukcí nesouhlasí, mají svůj nesouhlas dne 31. prosince 1922 správě firmy ohlásiti, a tím už od 1. ledna 1923 se ocitnou ve stavu výpovědi, jest porušením zák. dle § 3, odst. 1, lit. g) zák. o záv. výborech z 12, srpna 1921 č, 320 Sb., odmítla však pro nepříslušnost žádost, aby firma byla v nál. odsouzena vyplatiti zřízencům částky od 1. ledna 1923 neprávem sražené s 5% úrokem do 14 dní po vydání nál, — — — O stížnosti uvážil nss takto:
Stížnost brojí pouze proti prvé části nař. rozhodnutí a namítá, že rozhodčí komise rozhodla ultra petitum strany, neboť záv. výbor navrhl prý pouze, aby rozhodčí komise nalezla právem, že redukce platů provedená v k-ském závodě jest porušením § 3, odst. 1. lit. c), zák. o záv. výborech, a že firma jest povinna vyplatiti provedené srážky z platu. Nestěžoval si tudíž záv. výbor na firmu jinak, než pokud se týče redukce platové. Rozhodčí komise však se tímto petitem neřídila a rozhodla o zákonitosti hromadného propuštění zřízenců, což vůbec nebylo předmětem jednání a sporu.
Tuto námitku shledal soud důvodnou. Na základě zmocnění obsaženého v § 26, odst. 7 zák. o záv. výborech vydala vláda nařízením z 29. prosince 1921 č. 2 Sb. z r. 1922 jednací řád pro rozhodčí komise a stanovila v § 35, odst. 2 tohoto nař., že pro veškerá jednání před rozhodčí komisi platí, pokud není nic jiného stanoveno, předpisy civ. řádu soudního o jednání před soudy okresními. Platí tedy zejména, poněvadž jednací řád odchylného ustanovení nemá, i předpisy §§431 a 405 c. ř. s., dle nichž nemůže straně rozsudkem býti něco přiřčeno, co nebylo navrženo. Platí tedy v řízení před rozhodčí komisí přísná zásada projednací, jež jí brání přiznati v nál. záv. výboru nějaké oprávnění, jehož tento ve sporu před rozhodčí komisí vůbec se nedomáhal.
V daném případě jest na sporu otázka, zda záv. výbor podáním stížnosti hájil pouze ať skutečné či domnělé své právo na součinnost při nové úpravě zřízeneckých platů, či zda vytýkal také porušení svého práva k spolupůsobení s hlasem poradním při hromadném propuštění zaměstnanců, nebo zda stěžoval si snad u rozhodčí komise na porušení svých práv v tom i v onom směru.
Pro zodpovězení otázky, zda nař. rozhodnutí svým obsahem nevybočuje z návrhů, jež činil záv. výbor v řízení správním, rozhodným jest jednak obsah stížnosti k rozhodčí komisi a prohlášení zástupce záv. výboru při jednání před touto komisí, jednak obsah nař. rozhodnutí. Toto založeno jest na názoru, že záv. výbor si stěžoval nejen proto, že zaměstnavatelka bez něho provedla redukci platů svých zřízenců, nýbrž i proto, že bez jeho poradního hlasu provedla hromadné propuštění zaměstnanců, a shledává v prvém směru stížnost bezdůvodnou, ve směru druhém však konstatuje, že porušeno bylo právo záv. výboru.
Náhled však, že záv. výbor domáhal se ve správním řízení výroku toho obsahu, že porušeno bylo jeho právo na spolupůsobení hlasem poradním při hromadném propuštění zaměstnanců, je v odporu se spisy. Záv. výbor stěžoval si jak v písemné stížnosti tak před rozhodčí komisí jediné proto, že zaměstnavatelka bez jakékoliv jeho součinnosti redukovala mzdy svých zřízenců a žádal jediné, aby redukce svémocně provedená prohlášena byla za nezákonnou, a aby zaměstnavatelka uznána byla povinnou doplatiti zřízencům to, oč platy jejich ztenčila. Písemná stížnost závodního výboru se o výpovědi vůbec nezmiňuje.
Při ústním líčení uvedl sice zástupce záv. výboru ve vylíčení skutkového děje, že zřízenci byli vyzváni, aby ten, kdo nesouhlasí s redukcí platů, ohlásil to správě závodů s účinkem, že jest dnem 1. ledna 1923 ve stavu výpovědi, nedovozoval však z toho porušení práva záv. výboru dle § 3 lit. g), odst. 1. zák. o záv. výborech, nýbrž opíraje se o ustanovení pracovního řádu v příčině úpravy mezd, žádal zase jen za prohlášení rozhodčí komise, že redukce mezd jest nezákonnou.
Rozhodla-li rozhodčí komise, že zmíněným postupem firmy porušeno bylo právo záv. výboru na spolupůsobení s hlasem poradním při hromadném propouštění dělnictva, vybočuje toto rozhodnutí její z mezí návrhů st-lových, a bylo proto rozhodnutí v této části jeho zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

Čís. 2257. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 232-235.