Čís. 14963.
Prominutí trestu pro majetkový delikt bývalému advokátu presidentem republiky milostí s účinky § 1 odst. 2 zák. čís. 562/19 Sb. z. a n., netýká se otázky důvěryhodnosti odsouzeného advokáta ve smyslu § 15 dis. stat., již zkoumá advokátní komora při žádosti odsouzeného advokáta o opětný zápis do seznamu advokátů samostatně; při tom nesmí však přihlédnouti k trestním spisům, týkajícím se odsouzeného advokáta, pokud netvoří část vlastních disciplinárních spisů proti žadatelovi. Důvěryhodnost podle § 15 disc. stat jest míněna v poměru k veřejnosti, nikoliv v poměru k advokátskému stavu.
(Rozh. ze dne 15. února 1936, R II 1/36.) Žadatel, bývalý advokát, byl odsouzen pravoplatně pro zločiny (přestupky) podvodu a zpronevěry, jichž se u výkonu advokacie na svých klientech dopustil, k trestu osmiměsíčního těžkého žaláře bezpodmínečně. Milostí presidenta republiky ze dne 13, prosince 1931 byl mu výslovně prominut pouze trest na svobodě a milostí ze dne 13. dubna 1935 vysloveno prominutí trestu za uvedené trestné činy s účinky § 1 odst. 2 zák. čís. 562/19 Sb. z. a n. ku dni 13. dubna 1935. Žádosti jeho o opětný zápis do seznamu advokátů nevyhověl ani výbor advokátní komory v B., ani valná hromada téže komory jako stolice odvolací a to pro nedostatek důvěryhodnosti vzhledem k ustanovení § 3 odst. 3 zákona ze dne 31. ledna 1922 čís. 40 Sb. z. a n. ve spojení s § 2 lit. e) téhož zákona, s § 7 odst. 2 a 3 a s § 23 adv. ř. a s § 15 disciplinárního řádu pro advokáty.
Nejvyšší soud nevyhověl odvolání.
Důvody:
Důvodná jest sice formální výtka, že. nesmělo býti použito určitých trestních spisů krajského soudu k odůvodnění nedostatku důvěryhodnosti odvolatelovy (§ 15 discipl. statutu č. 40/72 ř. z.). Neboť podle sdělení ministerstva spravedlnosti ze dne 16. dubna 1935 č. 13195/35-15 a) prominul president Československé republiky rozhodnutím ze dne 13. dubna 1935 odvolateli trest těžkého a zostřeného žaláře osmi měsíců, uložený mu rozsudkem krajského soudu ze dne 7. března 1928, s tím účinkem, že se podle § 1 odstavec 2 zák. ze dne 17. října 1919 č. 562 Sb. z. a n. pokládá dnem tohoto rozhodnutí za to, že nebyl odsouzen. Má tudíž toto udělení milosti stejné účinky, jako kdyby se byl odvolatel osvědčil v době zkušebné. Obdobný názor byl vysloven i v odstavci šestém výnosu min. spravedlnosti ze dne 4. srpna 1921 č. 35906/ 21 (otištěného na str. 480 tr. řádu, vydaného Kompasem z roku 1931). Jest proto posuzovati věc s hlediska zákona o podmíněném odsouzení č. 562/1919 Sb. z. a n., nikoli s hlediska zákona o zahlazení odsouzení č. 111/28 Sb. z. a n. Podle § 5 odst. (1) zákona o podmíněném odsouzení č. 562/19 Sb. z. a n. jsou odkladem trestu odloženy také právní následky, které trestní zákon anebo rozsudek spojuje s odsouzením. Osvědčí-li se vinník tak, že se pokládá za to, že nebyl odsouzen, pominou i odložené právní následky odsouzení. Trestní lístek se přeřadí v rejstříku trestů z oddělení B do oddělení C (§ 13 vl. nař. ze 14. července 1922 č. 198 Sb. z. a n.) a podle § 9 odst. (3) zákona č. 562/19 Sb. z. a n. jest dovoleno podati zprávu a zaslati spisy po zkušební době jedině soudu, zavedlo-li se trestní řízení proti podmíněně odsouzenému. Totéž platí, když se vinník ve zkušební době osvědčil (srovnej výnos min. spravedlnosti ze dne 18. září 1929 č. 33923/29, otištěný ve zmíněném již vydání trestního řádu na str. 660 a 661). Poněvadž v souzeném případě nešlo o zavedení trestního řízení proti odvolateli, nýbrž o opětný jeho zápis do seznamu advokátů, neměly advokátní komoře po dnu 13. dubna 1935 býti zaslány trestní spisy Tk VIII 433/27 a nemělo býti použito obsahu těchto trestních spisů k odůvodnění, že žadatel není důvěryhodný. Naproti tomu nic nepřekáží, aby advokátní komora nepoužila svých vlastních spisů i s částkami trestních spisů, které jí byly doručeny soudem ještě za trestního řízení, neboť to není žádným zákonem zakázáno. Vytýká-li odvolatel, že to, co platí pro soud, platí i pro jiný úřad, míně tím ustanovení odstavce (3) § 9 zákona č. 562/19 Sb. z. a n., stačí poukázati ho na rozhodnutí nejvyššího soudu č. 418 Sb. m. spr., uveřejněné i pod č. 2029 Sb. n. s. (trestní), jehož se sám dovolává a v němž bylo vysloveno, že soud nemůže použiti trestních spisů dřívějších, podle nichž se vinník již osvědčil, pro zběsilost a pro kvalifikaci nového trestního činu, ani pokud jde o přitěžující okolnosti, že však jich může použiti k své informaci při volné úvaze, zda jest vinník hoden podmíněného odsouzení. Obdobně jest míti za to, že i advokátní komora jest oprávněna použíti svých vlastních spisů pro svou informaci a pro svou volnou úvahu, zda žadatel jest důvěryhoden. Netřeba se ani zabývali otázkou, zda prominutím trestu milostí presidenta republiky s účinky § 1 odstavec (2) zákona č. 562/19 Sb. z. a n. byl prominut i skutek sám, neboť udělením milosti skutek sám nezmizel ze světa, jakoby se byl vůbec nestal. Nejvyšší soud vyslovil v onom rozhodnutí č. 2029 Sb. n. s., že jde jen o fikci, že vinník nebyl odsouzen. Na této zásadě trvá nejvyšší soud dokonce i tehdy, jde-li o zahlazení odsouzení podle §§ 5 a 12 odstavce (1) zákona č. 111/28 Sb. z. a n., jak zřejmo z rozhodnutí č. 3814 Sb. n. s. (trestní), kdež vysloveno bylo, že zahlazení odsouzení nezpůsobuje samo o sobě již i pominutí právních následků odsouzení, jež nastávají mocí zákona (§§ 26, 242, 268 tr. z., případně ustanovení práva občanského, procesního, volebního a správního). Jde-li jen o fikci, pak netřeba se zabývati ani otázkou, zda udělení milosti má v souzeném případě zpětnou platnost. Po věcné stránce lze proto posuzovati otázku důvěryhodnosti odvolatele jakožto podmínku, aby odvolatel mohl býti opět zapsán do seznamu advokátů ve smyslu § 3 odst. 3 zákona č. 40/22 Sb. z. a n. a §§ 14 a 15 discipl. statutu, podle spisů advokátní komory i podle spisů disciplinárních a jinakých jejích poznatků nabytých z jiných pramenů, nežli přímo z trestních soudních spisů. Důvěryhodnost jest ovšem posuzovati podle doby přítomné, jak bylo vysloveno v rozhodnutích č. 5294, 6080, 6644 a 11398 Sb. n. s. (civilní). Tím ovšem není řečeno, že k chování žadatele v době minulé nelze vůbec přihlížeti, nýbrž jest tím řečeno, že jest jen uvážiti, jaký vliv má toto dřívější chování žadatelovo na jeho důvěryhodnost v době přítomné. Ze spisů advokátní komory jest patrné, že jí byl doručen rozsudek trestního soudu ze dne 7. března 1928 a že byla uvědoměna i o tom, že nejvyšší soud zmateční stížnosti odvolatelově nevyhověl a nepovolil mu podmíněný odklad trestu, což vše se stalo podle zákona, ano to odpovídá § 18 zák. ze dne 1. dubna 1872 č. 40 ř. z. (§ 83 tr. ř.). Všech těchto prostředků mohla advokátní komora použiti při posouzení důvěryhodnosti odvolatele a lze souhlasili s jejím názorem, že činy, pro které byl odvolatel pravoplatně a nepodmínečně odsouzen, zbavily ho důvěryhodnosti i pro dobu přítomnou, a nemění na tom nic, že se choval od svého odsouzení po dobu 8 let snad bezvadně, neboť napadené usnesení správně poukazuje k tomu, že celá věc vešla ve známost širší veřejnosti, zejména i zprávou v novinách. Důvěryhodnost jest míněna v poměru k obecenstvu, nikoliv k advokátnímu stavu (rozhodnutí č. 5950 Sb. n. s.), a byla v poměru k obecenstvu otřesena jistě zprávou v novinách uveřejněnou o odsouzení advokáta pro těžké delikty majetkové. Již tato jediná skutečnost opodstatňuje závěr, že odvolatel není ani v přítomné době důvěry hoden. Podle § 103 ústavní listiny může president republiky prominouti jen trest a právní následky odsouzeni, tedy jen něco pojmově konkrétního, nikoliv i důvěryhodnost jakožto vlastnost povahovou, tedy něco abstraktního. Nerozhodoval tedy president republiky aktem milosti vůbec o tom, zda odvolatel jest důvěryhodný ve smyslu § 15 discipl. statutu a zkoumala proto advokátní komora jakožto korporace nadaná samosprávou ve věcech stavovských tuto otázku právem samostatně. Není proto ani zapotřebí věcně se zabývati ostatními okolnostmi, z nichž napadené usnesení rovněž vyvozuje důvěrynehodnost odvolatelovu. Ustanovení § 14 odstavec 2 discipl. statutu ustanovuje tříletou lhůtu jen pro možnost, žádati znovu o zápis do seznamu advokátů, ale nevylučuje, aby při rozhodování o této žádosti bylo zkoumáno, zda jsou splněny podmínky pro zápis žadatele do seznamu advokátů vůbec.