Č. 2342.


Nemocenské pojišťování dělnictva: * Právní účinky
§ 32 nemocenského
zákona nenastávají tenkráte, když se neohlášení pojištěnce stalo z příčin tkvících v nemocenské pokladně.
(Nález ze dne 9. května 1923 č. 7982.)
Věc: Družstvo D. . . . ve St. S. proti ministerstvu sociální péče o nemocenské pojištění. Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím z 6. ledna 1922 min. soc péče v pořadí instancí vyslovilo, že stěžující si družstvo jest povinno nahraditi okr. nem. pokladně v T. podle § 32 nem. zák. veškeren podpůrný náklad částkou 961 K 20 h, jejž učinila tato pokladna za Antonína B., ježto B., kterého družstvo od počátku září 1918 zaměstnávalo a teprve 7. října 1918 k pojištění přihlásilo, onemocněl podle úředního lékaře jistě již koncem měsíce září 1918 a jsou tedy dány podmínky pro po- užití § 32 nem. zák.
O stížnosti na toto rozhodnutí .... družstvem ve St. podané, uvážil nss toto:
Podle § 31 nem. zák. jest zaměstnavatel povinen, každou osobu podrobenou pojištění, vstupujcí k němu do zaměstnání, ohlásiti nejpozději třetího dne od počátku zaměstnání u příslušné nem. pokladny. Opomenou-li tak učiniti, jsou podle § 32 povinni nahraditi pokladně všechen náklad, který byl spojen podle zákonného nebo statutárního předpisu s podporou osoby vůbec neohlášené nebo ohlášené teprve po onemocnění.
Žal. úřad uznal stěžující si družstvo povinným ošetřovací útraty za Antonína B. okr. nem. pokladně v T. podle cit. ustanovení § 32 nahraditi, vycházeje ze skutkového předpokladu, že Antonín B. onemocněl dříve nežli byl přihlášen k nem. pokladně a že přihláška ta
se stala teprve 7. října 1918.
Stížnost nepopírá správnost skutkového předpokladu, na němž je založeno nař. rozhodnutí, namítá však, že použití předpisu § 32 nem. zák. předpokládá zavinění zaměstnavatelovo, tento předpoklad že však tu splněn není, protože — byl-li B. teprve dne 7. října 1918 přihlášen — nestalo se tak vinou družstva, ale někoho jiného, neboť dříve jak pokladna tak i úřad byly náhledu, že B. pojistné povinnosti nepodléhá.
Podle spisů Ondřej G., jako starosta a zmocněnec skladištního družstva vyslýchán byv v řízení správním udal, že družstvo počalo lisovati seno a slámu počátkem září 1918; že oba nakupovatelé František B. a Leopold G., jimž příslušelo dělníky přijímati a vypláceti, tázali se u nem. pokladny po pojistné povinnosti dělníků, že však jim bylo řečeno,že dělníci, ježto příslušejí k zemědělskému družstvu, pojistné povinnosti u okr. nem. pokladny podrobeni nejsou. Ondřej G. že prý se obrátil pak na zemskou úřadovnu pro krmivo se žádostí o vysvětlení, když však tato jemu potvrdila, že dělníci pojistné povinnosti podléhají, že pak ihned ohlásil a to 7. října 1918 3 dělníky, mezi nimi také B. k nemocenskému pojištění. Okr nem. pokladna dále ve zprávě podané okresnímu hejtmanovi v T. dne 28. prosince 1918 vyjádřila se v ten rozum, že přihlášku dělníků řečeného družstva, mezi nimi i Antonína B., nevzala na vědomí proto, že zeměděslké podniky nepodléhají nemocenskému pojištění a družstvo dělníky ohlásilo k nemocenskému pojištění teprve, když B. již onemocněl. Spor o pojistné povinnosti Antonína B. rozřešen byl teprve rozhodnutím žal. úřadu z 21. listopadu 1919 v ten rozum, že stěžující si družstvo jest povinno Antonína B. k nemocenskému pojištění přihlásiti. Vylíčený zde sav spisů zdá se nasvědčovati tomu, že pojistná povinnost Antonína B. a tím i povinnost stěžujícího si družstva stanovená v § 31 nem. zák. byla v rozhodné době okr. pokladnou v T. samou brána v pochybnost. Je-li však pravda, že stěžující si družstvo dotazovalo se u řečené pokladny po pojistné povinnosti dělníků, mezi nimi i Antonína B., pak zajisté učinilo tím pokus, dělníky ty přihlásiti a tím povinnosti zaměstnavateli v § 31 uložené vyhověti. Jestliže tento pokus se stal ještě dříve nežli Antonín B. onemocněl, a jestliže stěžující si družstvo formální přihlášku neučinilo jen proto, že pokladna byla názoru, že dělníci v podniku st-lčině zaměstnaní pojistné povinnosti podrobeni nejsou, pak bylo družstvo pokladnou samou uvedeno v omyl a nebylo by za těchto okolností ve shodě se zákonem st-lce ukládati povinnost k náhradě nákladů po rozumu § 32. Neboť za těchto okolností stěžující si družstvo by bylo učinilo vše, čeho k ohlášení třeba, a bylo by řádné ohlášení Antonína B. pouze vinou pokladny znemožněno.
Tyto pro správné právní posouzení sporné otázky rozhodující okolnosti nebyly však žal. úřadem zjištěny, ač stěžující si družstvo v řízení správním, zejména pak v odvolání na II. stolici se jich dovolávalo. Opomenutí tohoto zjištění způsobeno bylo ovšem tím, že žal. úřad vykládal § 32 nem. zák. v ten smysl, že důsledky tam stanovené postihují hospodářské skladištní družstvo v St. S. již proto, že formální ohláška Antonína B. se stala teprve dne 7. října 1918, tedy již po jeho onemocnění, nepřihlížeje k tomu, zda opožděná přihláška neměla snad svoji příčinu v právním omylu způsobeném nemocenskou pokladnou samou.
Nař. rozhodnutí spočívá tudíž na nesprávném právním názoru, následkem čehož řízení zůstalo neúplné, a bylo proto nař. rozhodnutí dle §u 7 zák. z 22. října 1875 č. 36 ř. z. z r. 1876 zrušiti pro nezákonnost.
Citace:
č. 2342. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 20-22.