NPD documents search: Váž. civ., 14 (1932), sv. 1

Č. 5249.

Živnostenské právo: I. O postupném vývoji předpisů, dle nichž je živnost pekařská řemeslnou živností. — II. O rozsahu oprávnění mlynáře k provozování pecnářství jako vedlejší živnosti.
(Nález ze dne 30. prosince 1925 č. 23236/24.)
Věc: František Š. ve L. proti zemské správě politické v Praze stran přestupku § 14 živnostenského řádu.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Výměrem osp-é v B. z 25. ledna 1924 byl st-l, mlynář ve L., uznán vinným přestupkem § 14 živn. řádu spáchaným tím, že provozuje živnost pekařskou, aniž má k tomu živn. oprávnění, a byl proto odsouzen podle § 132 živn. řádu k pokutě 50 K po případě k vězení na 5 dnů. V důvodech se uvádí, že mlynářům jest dovoleno v jejich mlýnech jako živnost vedlejší péci chléb za pomoci domácí čeledi nebo vlastního mlýnského personálu, nikoliv však za pomoci vyučených pekařských pomocníků, jak se to děje u st-le, jenž zaměstnává vyučeného pekaře Romana Š. převážně pečením chleba. — Nař. rozhodnutím bylo odvolání st-le z výměru toho zamítnuto.
O stížnosti uvážil nss:
Cís. patent z 20. prosince 1859 č. 227 ř. z., jímž byl vydán živnostenský řád, obsahoval v § 1 ustanovení, že živnosti mohou býti provozovány buď na pouhé ohlášení (volné živnosti) nebo jsou vázány na povolení úřadu (koncesované živnosti). Dle § 1 novely z 15. března 1883 č. 39 ř. z. byly živnosti rozděleny na volné, řemeslné a koncesované a zároveň byl ministr obchodu zmocněn stanoviti nařízením živnosti řemeslné, dokud nebudou určeny zákonem. Min. nařízením ze 17. září 1883 č. 148 ř. z., jež bylo později nahrazeno min. nař. z 30. června 1884 č. 110 ř. z., byla v bodu 28 živnost pekařská prohlášena za řemeslnou. Toto nařízení bylo, pokud jde o bod 28 doplněno a změněno min nař. ze 14. října 1884 č. 166 ř. z. a prohlášena za živnost řemeslnou živnost pekařská (vyjmouc pecnářství, které provozují mlynáři dle dosavadního obyčeje zemského jako živnost vedlejší skrze čeleď nebo vlastní osoby pomocné. Toto ustanovení bylo beze změny pojato do § 1 bodu 45 novely z 5. února 1907 č. 26 ř. z.
Dle tohoto ustanovení jest živnost pekařská vůbec bez ohledu na jednotlivé druhy vyráběného pečiva živností řemeslnou; výjimka stanovena jest jen pokud jde o pecnářství provozované za uvedených, zákonem požadovaných předpokladů jako živnost vedlejší. Není-li tu těchto předpokladů, totiž: shoda s dosavadním zvykem v zemi, omezení ve příčině užívání pomocných sil pracovních a povaha provozovaného pecnářství jako živnosti vedlejší vzhledem k mlynářství jako živnosti hlavní, pak lze pecnářství provozovati jen na základě opovědi této živnosti jako řemeslné.
Žal. úřad stojí na stanovisku, že st-l neprovozuje pecnářství jako vedlejší živnost mlynářské živnosti, protože zaměstnává pekařského pomocníka Romana Š. Stížnost nepopírá, že právní názor, z něhož úřad vychází, totiž že zaměstnávání pekařského pomocníka při pecnářství, které provozuje mlynář kromě živnosti mlynářské, odnímá pecnářství charakter vedlejší živnosti a že na takto provozované pecnářství dlužno pohlížeti jako na samostatnou řemeslnou živnost pekařskou, omezenou jen na výrobu černého chleba, jest správný, ale namítá, že pekařský dělník, kterého při pecnářství zaměstnává, patří k jeho čeledi (lidem domácím).
Na sporu jest tedy otázka, zda při pecnářství zaměstnaný Roman š. jest k st-li v poměru pomocného pracovníka pro pecnářství ve smyslu živn. řádu čili nikoli, to jest je-li mezi st-lem a Romanem Š. poměr pracovní ve smyslu VI. hlavy živn. řádu, pokud jde o pecnářství jím provozované. Okolnost, že Roman Š. jest bratrem st-lovým, sama o sobě nevylučuje existenci poměru živn. pomocníka, neboť i mezi pokrevnými příbuznými může býti smlouvou sjednán pracovní poměr dle VI. hlavy živn. řádu (na příklad syn může býti v živn. podniku svého otce zaměstnán jako pomocný pracovník ve smyslu živn. řádu). Pomocnými pracovníky rozumějí se ve smyslu §u 73 tohoto zákona všechny osoby pracovní, které při živn. podnicích jsou v pravidelném zaměstnání. Posouzení otázky, je-li tu v konkrétním případě takový pracovní poměr, děje se volným hodnocením skutkových okolností ve správním řízení zjištěných.
V daném případě udal st-l při výslechu dne 12. ledna 1924, že v jeho domácnosti žije po 12 let jeho bratr Roman Š., pekařský dělník, který má u něho byt, stravu, plat 50 K týdně, jest přihlášen u nemoc, pokladny k nemoc, pojištění a peče chléb 6—7krát týdně, při čemž mu pomáhá manželka st-lova, kdežto mlýn má na starosti st-l. Tuto svoji výpověď st-l v řízení správním neodvolal. V odvolání z nálezu prvé instance st-l reaguje zřejmě na tento nález prvé instance, v němž bylo uvedeno, že mlynářům je dovoleno za pomoci domácí čeledi nebo vlastního mlýnského personálu, nikoli však za pomoci vyučených pomocníků pekařských provozovati ve mlýně jako živnost vedlejší pečení chleba, vznesl námitku, že mlynáři nemůže býti bráněno, aby jako čeledína zaměstnával osobu vyučenou nějakému řemeslu. V tom jest zřejmě obsaženo tvrzení, že Roman Š. jest u něho zaměstnán jako čeledín a nikoli jako pomocný pracovník pro pecnářství dle VI. hlavy živn. řádu. Žal. úřad konal šetření, je-li Roman Š. výhradně zaměstnán pracemi pekařskými, nebo je-li kromě toho zaměstnán v živnosti mlynářské, v domácnosti nebo jinak, a vyžádal si také posudek obch. živn. a průmyslové ústředny v H. Z nař. rozhodnutí jest patrno, že žal. úřad nezaložil své rozhodnutí pouze na výpovědi st-lově, nýbrž také na výsledku šetření provedeného v řízení odvolacím.
St-l vytýká jako vadu řízení, že mu výsledek tohoto šetření nebyl sdělen a nebyla mu poskytnuta příležitost, aby k výsledku tohoto šetření zaujal stanovisko a jej vyvrátil. St-l stojí zřejmě na stanovisku, že má nárok na to, aby před vydáním rozhodnutí v živn. věcech trestních byl mu výsledek šetření sdělen.
Nss nemusel zkoumati, je-li rekursní instanci uložena povinnost, sděliti straně výsledky šetření provedeného v řízení odvolacím před vydáním konečného rozhodnutí, neboť dle všeobecných zásad ovládajících řízení adm. nemůže býti pochybnosti o tom, že straně skutkový základ, na němž rozhodnutí spočívá, sdělen býti musí, aby se mohla proti přijatému skutkovému základu brániti. — — — —
Ježto dle toho — co bylo shora uvedeno — jest pro posouzení otázky, provozuje-li st-l jako mlynář pecnářství podle dosavadního zvyku v zemi jako živnost vedlejší svými lidmi domácími nebo vlastními pomocníky (sc. při živnosti mlynářské zaměstnanými) nebo provozuje-li neoprávněně řemeslnou živnost pecnářskou, rozhodna okolnost, je-li Roman Š. v pravidelném zaměstnání při pecnářství jako živn. pomocník dle VI. hlavy živn. řádu, byl úřad povinen sděliti st-li všechny okolnosti, které považuje za prokázány a na jakém základě, jakož i jak dospěl ke skutkovému závěru, že Roman Š. jest živn. pomocníkem při st-lově živnosti pecnářské. To se však nestalo ani před vydáním nař. rozhodnutí, ani v tomto rozhodnutí.
Musil proto soud v tomto opomenutí viděti porušení podstatných forem řízení, jež st-li znemožňuje obranu a zrušil tudíž nař. rozhodnutí podle § 6 zák. o ss.

Citace:

Č. 5249. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 750-752.