Č. 10030.

Obecní dávky. — Řízení před nss-em: * Okolnost, že nss pro nezákonnost zrušil rozhodnutí vlády o rozloučení obce ve dvě nové samostatné obce, není důvodem pro vrácení obecní dávky, jež byla předepsána a vybrána jednou z nově vzniklých a skutečně ustavených obcí v době, kdy zrušovací nález nss-u nebyl ještě správními úřady proveden.
(Nález ze dne 26. září 1932 č. 12510/30.) — Č. 10030 —
Věc: Ludvík Sz. v K. proti okresnímu úřadu v Žilině o vrácení obecní dávky z nápojů.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Rozhodnutím vlády ze 17. prosince 1926, sděleným výnosem min. vnitra z 31. prosince 1926, rozloučena byla obec K. ve dvě samostatné obce K. a R. Nově vzniklá obec R. předepsala Ludvíku Sz. v R. na základě jeho přihlášky z 29. dubna a 22. května 1929 platebním rozkazem ze 16. června 1929 obecní dávku z nápojů v částce 706,40 Kč a 335,40 Kč; dávka byla téhož dne do obecní pokladny zaplacena.
Podáním ze 3. října 1929 žádal Ludvík Sz. obec K. za vrácení zaplacené dávky v r. 1928 a 1929 v úhrnné částce 1025 Kč, poukázav k tomu, že zřízení samostatné obce R. bylo nálezem nss-u zrušeno a v obci K. dávka zavedena nebyla. Obecní zastupitelstvo obce K. usnesením z 19. prosince 1929 žádosti nevyhovělo, ježto bývalá obec R. měla schválená pravidla o vybírání dávky nápojové a byla oprávněna po čas své samostatnosti dávku vybírat. Poslední dávka byla zaplacena dne 16. června 1929, tudíž ještě před rozpuštěním obecního zastupitelstva této obce, k němuž došlo dne 1. srpna 1929. O nálezu nss-u, jímž zrušena byla samostatnost obce R., byla tato obec úředně vyrozuměna až koncem července 1929 spolu s rozpuštěním obecního zastupitelstva.
Dalšímu odvolání, domáhajícímu se vrácení dávky, zaplacené po vydání nálezu nss-u, tedy jen v částce 401,80 Kč, okresní úřad v Žilině nař. rozhodnutím nevyhověl z důvodů nař. usnesení obecního zastupitelstva.
Stížnost proti tomu namítá, že podle právního stavu, jak se jeví důsledkem cit. nálezu nss-u, obec R. po právu vůbec nikdy neexistovala, osada R. dávku nápojovou vybírati oprávněna nebyla, a jednotná obec K., která sama také vybírání nápojové dávky neměla povoleno, převzavši majetek obce, resp. osady R., částkami, jež st-l na dávce nápojové této osadě zaplatil, bezdůvodně se obohatila; proto shledává st-l v nař. rozhodnutí, jímž vrácení částek těch bylo odepřeno, nezákonné zkrácení svých práv.
Nss o stížnosti uvážil:
Stížnost vychází z názoru, že nálezem nss-u, jímž zrušeno usnesení vlády ze 17. prosince 1926 o rozloučení obce K. ve dvě samostatné obce K. a R., bylo s účinkem ex tunc vysloveno, že R. jako samostatná politická obec po právu nikdy neexistovala, a že tím zároveň pozbyly účinnosti všechny akty, které tato obec po dobu svého zdánlivého trvání vydala.
S názorem tím nelze souhlasiti.
Nález nss-u zasáhl přímo pouze rozhodnutí vlády ze 17. prosince 1926, jiných správních aktů o sobě se nedotkl. Jestliže správní úřady v důsledku usnesení vlády ze 17. prosince 1926 provedly — jak k tomu byly dokonce oprávněny a povinny, kdyžtě podle § 17 zák. o ss stížnost do cit. usnesení vládního, podaná obcí K., po zákonu odkladného účinku neměla a účinek takový vládou jí přiznán nebyl, ustavení obou nových obcí, K. a R., byl tím vytvořen nejen faktický, nýbrž i právní stav nový. Byly po právu utvořeny nové dvě obce, K. a R., každá z nich opatřena svými vlastními zastupitelskými orgány. Původní obec K. přestala tím existovati. Akty, jimiž ony dvě nové obce byly ustaveny a organisovány, nálezem nss-u odstraněny ne- — Č. 10030 —
byly. Podle § 7 odst 2 zák. o ss nastala pouze správním úřadům povinnost, aby řídíce se právním názorem v nálezu tom vysloveným učinily ve věci další opatření, t. j. aby akty provedené v důsledku nyní zrušeného vládního usnesení ze 17. prosince 1926 odstranily. Dokud se tak nestalo — tedy dokud nebylo provedeno odstranění orgánů obou dílčích obcí a nebyla opět ustavena a vlastními orgány opatřena jednotná obec K., tedy dokud nebyl restituován stav, jaký tu byl před jejím rozloučením, trvaly obě dílčí obce K. a R. jako samostatné obce i přes nález nss-u po právu dále. Existenci původní jednotné obce K. v onom mezidobí nelze již proto uznati, poněvadž v oné době neměla vůbec žádných svých orgánů a chyběl tu tedy podstatný element její existence jako samostatné právní osobnosti.
Jestliže — jak právně dovoženo — v době od konstituování samostatné obce R. až do opětného ustavení jednotné obce K. obec R. jako samostatná obec po právu existovala a tato její existence vydáním nálezu nss-u odčiněna nebyla, pak správní akty této obce vydané v uvedené době jejími řádně konstituovanými orgány v mezích působnosti obce, mají povahu správních aktů příslušného adm. úřadu, které jsou schopny určovati a zakládati svou vlastní silou pravoplatně práva a povinnosti adresáta. Nedotkl-li se nález nss-u aktů, jimiž obec R. jako samostatná obec byla organisována, tím méně mohl se dotknouti správních aktů, jež tato obec vykonávajíc svou působnost vydala.
Byla-li tedy st-Ii v době od ustavení samostatné obce R. až do doby, kdy k provedení nálezu nss-u ustaveny byly opět orgány jednotné obce K. — což podle spisů se stalo teprve počátkem srpna 1929 — příslušným orgánem obce R. předepsána dávka z nápojů, aniž st-l předpis ten vzal v od- por, byla tím pro st-le založena pravoplatně povinnost zaplatiti dávku takto mu uloženou. Povinnost jeho má v tomto pravoplatném předpisu svůj samo- statný právní důvod, který — jak shora uvedeno — uvedeným nálezem nss-u dotčen nebyl. Jestliže pak st-l zaplatil dávku, která mu takto byla předepsána, splnil tím povinnost pravoplatně mu uloženou, a nemůže s úspěchem tvrditi, že percipient, přijav toto jeho povinné plnění, bez právního důvodu se obohatil. Poněvadž pak — jak dolíčeno — právní platnost dávkových výměrů, vydaných orgány obce R., nálezem nss-u dotčena nebyla, nemůže z nálezu tohoto ani dovozovati, že právní důvod jeho dávkové povinnosti dodatečně odpadl. Právem proto žal. úřad st-lem žádané vrácení dávky odepřel.

Citace:

č. 10030. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 305-307.