Čís. 8630.

Byly-li »námitky« proti směnečnému platebnímu příkazu vráceny k odstranění formálních vad, zejména nedostatku podpisu advokáta, nelze v udělené k tomu lhůtě předložiti zcela jiné podání, obsahující směnečné námitky. Lhostejno, že šlo o stranu práva neznalou a že se jí nedostalo soudem právního poučení.
(Rozh. ze dne 18. ledna 1929, R I 982/28.)
Námitky proti směnečnému platebnímu příkazu zamítl soud prvé stolice usnesením jako opožděné (§ 552 c. ř. s.). Důvody: Směnečný platební příkaz ze dne 3. října 1928 doručen byl žalovanému dne 4. října 1928. Podání žalovaného na soud bylo mu vráceno usnesením ze dne 8. října 1928 k doplnění podle §§ 84 a 85 c. ř. s. s tím, že musí býti znovu předloženo ve lhůtě osmi dnů, by mu byl přiznán účinek podání v den původní. Žalovaný nepředložil původní podání, nýbrž zcela jiné podání, obsahující směnečné námitky, které však nepožívá výhody § 85 druhý odstavec c. ř. s., neboť není podáním vráceným k doplnění. Ježto podání toto došlo 20. října 1928, tedy po uplynutí třídenní neprodlužitelné lhůty § 557 c. ř. s. ode dne 4. října 1928, byly námitky jako opožděné odmítnuty. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil prvému soudu, by, nehledě k odmítacímu důvodu, o námitkách žalovaného dále po zákonu jednal. Důvody: Hledíc k § 27 с. ř. s. а k § 9 adv. ř. а k právům tam advokátům přiznaným а k povinnostem jim tak uloženým, nelze uznati, že jest advokát povinen, by »odpor proti žalobě« žalovaným samým sepsaný a podaný, podepsal a soudu předložil. Uzná-li toho potřebu, může ve lhůtě k odstranění vady podati nové námitky sepsané tak, by vyhovovaly všem předpisům zákonným a tak straně k právu pomohly. Neměloť by smyslu, by advokát musel podepsati a soudu předložiti spis věcně vadný, ač věděl, že v tom znění nemůže míti výsledku. Tím by se dostal do rozporu s § 9 adv. ř.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Napadeným usnesením bylo usnesení soudu prvé stolice, jímž námitky žalovaného proti směnečnému platebnímu příkazu byly odmítnuty jako opožděné, »zrušeno« (správně změněno) v ten smysl, že se námitky na soud přijímají. Nejde tudíž o zrušovací usnesení ve smyslu § 527 druhý odstavec c. ř. s. a jest proto považovati dovolací rekurs za přípustný (srovnej rozh. nejvyššího soudu sb. čís. 3340 a 6044). Dovolacímu rekursu nelze odepříti oprávněnost. Žalovaný podal námitky proti směnečnému platebnímu příkazu, jenž mu byl doručen 4. října 1928, tím způsobem, že napsal na žalobu »podávám tímto proti této žalobě odpor«. Toto podání, jež bylo dáno na poštu 6. října 1928, bylo mu vráceno podle §§ 84 a 85 c. ř. s. k odstranění formálních vad, obzvláště k podpisu advokáta s tím, že musí býti znovu předloženo do osmi dnů, by mu přiznán byl účinek podání v den původní. Žalovaný však předložil dne 20. října 1928 zcela jiné podání, obsahující směnečné námitky. Právem proto soud prvé stolice je odmítl jako opožděné. Jest sice přisvědčiti názoru žalovaného, že advokát není povinen, by prostě podepsal formálně vadné podání a že jest zajisté také oprávněn nahraditi chybné podání novým podáním. Ale vždy musí jíti při tom jen o opravu formálních vad a lhůta povolená jen k opravě formálních vad nemůže sloužiti k tomu, by dohoněny byly úkony, s nimiž strana, jakž tomu při námitkách proti směnečnému platebnímu příkazu podle § 557 c. ř. s., jest vázána na lhůtu. Omylem se dovolává rekursní soud ustanovení § 9 adv ř., neboť toto praví, že advokát může užiti všech prostředků strany k odporu a obhájení, pokud neodporují zákonům. Avšak podání námitek proti směnečnému platebnímu příkazu, ze kterých jest strana pro nedodržení lhůty již vyloučena, příčí se zajisté zákonu (srovnej rozh. n. s. čís. 983, 3242, 5194, 8274). Že jde o stranu zákona neznalou a že se jí nedostalo od soudu prvé stolice právního poučení, nemůže na věci nic změniti, neboť lhůta § 557 c. ř. s. nemůže býti ani nesprávným poučením soudním prodloužena (srovnej rozh. n. s. čís. 3584).

Citace:

8630. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 79-80.