Č. 760.

Policejní záležitosti: * Dle min. nař. z 31. ledna 1860 č. 31 ř. z. jest v trestních věcech policejních další opravný prostředek proti rozhodnutí zemského úřadu politického vyloučen jen tehdy, když úřad ten potvrdí trestní nález prvé stolice ve všech podstatných částech. Za takové potvrzení nelze pokládati změnu, byť se omezovala jen na výměru náhradního trestu.
(Nález ze dne 14. března 1921 č. 7906/20.)
Prejudikatura: nál. č. 639 ad II.
Věc: Otto H., zvěrolékař v Kralupech n. Vlt., proti zemské správě politické v Praze v trestní věci policejní.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Rozhodnutím okresní politické správy v Kralupech n. Vlt. ze dne 2. prosince 1919 č. 33702 byl stěžovatel uznán vinným přestupky §§ 9 a 10 místodržitelského nařízení ze dne 26. srpna 1916 č. 76 z. z. z důvodu, že dne 19. listopadu 1919 po ukončené prohlídce masa získaného nutnou porážkou vola patřícího Viktoru H. dal jednak své ústní svolení, aby část masa byla odvezena do Prahy, a jednak vystavil certifikát obsahující slova: »Maso veze pan H. do Prahy«, čímž samovolně dirigoval maso do Prahy ještě dříve, nežli mohla okresní správa politická rozhodnouti, kam má maso přijíti a byl za to odsouzen k pokutě 2000 K ve prospěch chudinského fondu obce Dušník, v případu nedobytnosti do vězení na dobu 200 dnů.
Na odvolání změnila zemská politická správa v Praze rozhodnutím ze dne 12. května 1920 čís. 14 A 6/2-116302 nález prvé stolice jen potud, že stanovila náhradní trest vězení toliko dobou 3 měsíců, a připojila svému rozhodnutí poučení, že se nelze z něho dle § 3 min. nař. ze dne 31. ledna 1860 č. 31 ř. z. dále odvolati.
O stížnosti podané do rozhodnutí II. instance uvážil nejvyšší správní soud toto:
Z důvodu, které byly vyloženy podrobně v nálezu ze dne 27. prosince 1920 č. 6704 (Boh. č. 639) a na něž se dle § 44 jedn. ř. poukazuje, stojí nejvyšší správní soud na stanovisku, že rekurs proti rozhodnutí zemského úřadu politického v trestních věcech správních jest jen tehdy vyloučen, když tento úřad trestní nález prvé stolice ponechal v platnosti in toto, t. j. v těch kusech, jež jsou podstatnými součástkami nálezu trestního (§ 3 min. nař. ze dne 31. ledna 1860 č. 31 ř. z.).
K podstatě nálezu trestního náleží právě proto, že je to nález trestní, zjištění trestní podstaty skutkové a výrok o právních následcích, jež k této podstatě skutkové se pojí, t. j. výrok o trestu (srovn. k tomu §§ 260, 270, odst. 2 čís. 6 a 458 trest. řádu).
Naříkané rozhodnutí potvrdilo nález prvé stolice, pokud zjišťoval trestní podstatu skutkovou, místo náhradního trestu vězení v trvání 200 dnů stanovilo však, a to nikoli ve smyslu § 5 min. nař. z 31. ledna 1860 č. 31 ř. z., z milosti náhradní trest vězení dobou tří měsíců. Jde tu tedy o změnu výroku o trestu a dle toho, co svrchu vyloženo, není další opravný prostředek proti rozhodnutí II. stolice ustanovením § 3 cit. min. nař. vyloučen.
Žalovaný úřad připojil tudíž svému rozhodnutí nesprávné poučení o opravném prostředku a slušelo proto obdobným použitím předpisu § 3, odst. 2 zákona ze dne 12. května 1896 čís. 101 ř. z. rozhodnutí to pro vadu řízení zrušiti.

Citace:

č. 760. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 333-334.