Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů, 3 (1926). Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 576 s.
Authors:
= Váž. civ., 9 (1927), sv. 2
PDF
— Čís. 7447 až 7448 —

Čís. 7447.


Třebas bylo vyhověno dovolání žalovaného co do výše náhrady škody, jest mu po případě přece uložiti náklady dovolacího řízení. Zásada § 43, druhý odstavec, c. ř. s. platí i pro řízení dovolací.
(Rozh. ze dne 22. října 1927, Rv II 205/27.)
Oba nižší soudy přisoudily poškozenému proti dráze bolestné 5 000 Kč. Nejvyšší soud vyhověl dovolání žalované dráhy potud, že přisoudil žalobci bolestné pouze 2 500 Kč, uložil však žalované, by nahradila žalobci útraty dovolací odpovědi.
Důvody:
Když bylo zranění žalobcovo dle zjištění nižších stolic pro dovolací soud závazného jen lehké, jest zajisté vzhledem k velikosti a trvání bolestí úplně přiměřeným bolestné 2 500 Kč. Proto však nebude přece žalobce povinen nésti své útraty sporu, nýbrž musí mu je žalovaná strana hraditi, protože výše bolestného závisela na nálezu znaleckém a na uvážení soudcovském (§ 43 druhý odstavec c. ř. s.) a žalobce, jak už odvolací soud dolíčil, nároky své vzhledem k původnímu stavu věci nepřecenil a konečně, nehledíc ani k tomu, žalovaná žádala naprosté zamítnutí žaloby, takže spor o výši vždy býti musil a tu nehrálo podstatné role, žádalo-li se více nebo méně. Zásada § 43 druhý odstavec platí však i pro dovolací soud (§ 50 c. ř. s.) a jeho výraz »může« naznačuje, že se to má učiniti tak, jak se to v konkrétním případe vidí vhodným a slušným.
Citace:
č. 7447. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 373-373.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).