Č. 597.

Honební právo (Čechy): I. * Nedošlo-li k vyhrazenému schválení uzavřené smlouvy o nájem honitby a uzavřena-li pak smlouva druhá, nemá v řízení administrativním o schválení této smlouvy druhé první nájemce postavení strany procesní. — II. * Doručení individuelní má se státi jen straně procesní, doručení honebnímu výboru se pokládá za doručení všem členům společenstva, leda že by někteří členové sami byli vystoupili v řízení předchozím jako strana. — III. * Na výkon práva dozorčího nadřízeným úřadem nemá strana subjektivního nároku.
(Nález ze dne 29. listopadu 1920 č. 8033.)
Prejudikatura: K II. a III. nález č. 544.
Věc: Josef Novák, Bohumil Henneberg-Spiegel v zastoupení důchodu velkostatku Hrádku a společníci proti zemskému správnímu výboru v Praze o pronájem společenstevní honitby v Lešišově.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Naříkaným rozhodnutím byla stížnost Josefa Nováka a soudr. do výměru okresní správní komise v Sušici z 3. února 1920 č. 119, jímž vzat na vědomí pronájem společenské honitby v Lešišově Františku L. na období 1920/26, zamítnuta jako opožděná, poněvadž výměr okresní správní komise doručen byl honebnímu výboru dne 6. února 1920, stížnost k zemskému správnímu výboru pak podána u okresního výboru teprve 1. března 1920, tedy po uplynutí Hdenní odvolací lhůty § 77 zák. o okr. zast.
O stížnosti podané do rozhodnutí nejvyšší správní soud uvážil takto:
Naříkané rozhodnutí obsahuje toliko výrok, že stížnost podaná stěžovateli do výměru okresní správní komise je opožděná a proto se odmítá. Bylo tedy soudu omeziti se na přezkoumání zákonitosti tohoto výroku, aniž mohl se zabývati oněmi vývody stížnosti, které se týkají merita věci.
V onom směru stížnost uplatňuje v podstatě dvě námitky: jednak, že naříkaný výměr nebyl lesní správě v Hrádku doručen, ač byla na věci zvlášť interesována, poněvadž smlouvou z 24. června 1919 zprvu sama honitbu Lešišovskou najala a okresní správní komisi to bylo známo, jednak že předchozí řízení bylo zmatečné a zemský správní výbor k této zmatečnosti měl ve smyslu § 23 hon. zák. hleděti z povinnosti úřední. Touto druhou námitkou stížnost vytýká vlastně, že zemský správní výbor neužil ve věci práva dozoru, jež mu dle názoru stěžovatelů poskytuje § 23 hon. zák.; ježto však na výkon práva dozorčího, kteréž dáno jest úřadu toliko v zájmu veřejném, straně subjektivního práva nepřísluší, nemohl se soud touto námitkou vzhledem k ustanovení § 2 zák. o správ. soudě zabývati. Pokud by však v námitce oné byla obsažena výtka, že výměr okresní správní komise z 3. února 1920 trpí absolutní zmatečnosti, která bránila tomu, aby vůbec nabyl právní moci, jeví se bezdůvodnou, poněvadž stranou vytýkané formální vady absolutní zmatečnosti netvoří a mohly tedy jenom pravidelným postupem instančním býti vytýkány.
K námitce první dlužno však podotknouti: Smlouva mezi lesní správou v Hrádku a honebním výborem Lešišovským ze dne 24. června 1919 o pronájmu společenstevní honitby Lešišovské na období 1920/1926 uzavřena byla s výslovnou výhradou, že nabude platnosti teprve, až ji vezme na vědomí okresní výbor. Okresní výbor však, když mu smlouva byla předložena, na vědomí ji nevzal a neučinil tak ani později. Neměla proto okresní správní komise žádné příčiny, aby z tohoto titulu o výměru svém z 3. února 1920 č. 119, jenž se týkal pronájmu oné honitby Františku L., individuelně vyrozumívala lesní správu v Hrádku, kdyžtě smlouva nájemní s touto uzavřená platnosti nenabyla.
Legitimaci v řízení o pronájmu honitby Františku L. mohl majitel velkostatku Hrádku stejně jako ostatní stěžovatelé čerpati tedy jenom ze své vlastnosti jako člen honebního společenstva Lešišovského. Stížnost netvrdí, že by lesní správa velkostatku Hrádku byla proti pronájmu honitby, usnesenému 1. ledna 1920, podala k okresnímu výboru námitky. Nebylo tedy třeba ani z tohoto titulu o výměru z 3. února 1920 vyrozumívati ji zvlášť a měla tudíž zcela stejné postavení právní jako všichni ostatní členové honebního společenstva. Je nesporno, že výměr z 3. února 1920 byl dne 6. února 1920 doručen řádně honebnímu výboru. Opatření, která učiní okresní výbor jako úřad dozorčí podle zákona honebního, stávají se však doručením honebnímu výboru jako zákonnému representantu honebního společenstva účinnými i proti honebnímu společenstvu a tím také proti všem členům společenstva. Stal se tudíž výměr okresní správní komise doručením dne 6. února 1920 honebnímu výboru účinným také proti všem stěžovatelům jako členům honebního společenstva a nebyv jimi v zákonné 14denní lhůtě odvolací § 77 zák. o okr. zast. vzat v odpor, nabyl proti nim právní moci. Nelze tedy shledávati nezákonného porušení subjektivních práv stěžovatelů v tom, že zemský správní výbor stížnost podanou jimi do výměru okresního výboru teprve 1. března 1920 — nezabývaje se meritem věci — jako opožděnou a tudíž nepřípustnou odmítl.

Citace:

č. 597. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství, 1921, svazek/ročník 2, s. 707-709.