NPD documents search: Boh. adm., 8 (1926), sv. 2

Č. 7865.

Veřejní zaměstnanci: * Státním zaměstnancům, jejichž manželka sama požívá drahotního přídavků z důvodů uvedených v § 6, odst. 7 zák. čís. 394/22, jest jednotný drahotní přídavek dle § 5 cit. zák. vypočítati nikoli dle výše drah. přídavků (mimořádně a nouzové výpomoci), jak byly vypláceny do 1. ledna 1923, nýbrž se zřetelem na sazby, stanovené od 1. ledna 1923 pro ovdovělé zaměstnance.
(Nález ze dne 10. dubna 1929 č. 7356.)
Věc: Alois T. v U. H. proti ministerstvu spravedlnosti o drahotní přídavek.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podáním z 9. října 1926 žádal st-l, soudní oficiál, o dodatečnou výplatu přídavku na 1 dítko ve smyslu § 4 zák. č. 394/22 za dobu od 1. dubna 1923 do 31. prosince 1925. Žádost odůvodňoval tím, že má tři nezaopatřené dítky, že manželka jeho má provisi jako bývalá dělnice tabákové továrny, že mu proto svého času dle § 6, I odst. 7 zák. č. 394/22 a čl. V vl. nař. č. 34/23 jak jednotný drah. přídavek, tak i dětský přídavek byl snížen o jeden stupeň, ačkoli § 6 odst. 7 zák. č. 394/22 platí toliko ohledně jednotného drah. přídavku, nikoli však ohledně přídavku na děti.
Na to bylo výměrem presidia vrch. zem. soudu v Brně z 25. listopadu 1926 vysloveno, že st-li přísluší na jednotném drah. přídavku od 1. ledna 1923 do 31. března 1923 místo ročních 8460 Kč částka ročních 7260 Kč, od 1. dubna 1923 do 31. října 1925 místo ročních 6768 Kč částka ročních 5808 Kč a od 1. listopadu 1925 do 31. prosince 1925 místo ročních 6585 Kč 60 h částka ročních 5625 Kč 60 h. Na dětském přídavku přísluší mu za dobu od 1. ledna 1923 do 31. prosince 1925 místo ročních 2400 Kč částka ročních 3600 Kč. Rozdíl mezi jednotlivými drah. přídavky a přídavkem na děti za dobu od 1. ledna 1923 do 31. prosince 1925 mu vyplacenými a mezi přídavky správně mu náležejícími zjištěn byl částkou 660 Kč a byl st-li dodatečně poukázán. Proti výměru tomu podal st-l odvolání, které bylo nař. rozhodnutím zamítnuto.
O stížnosti uvažoval nss následovně:
St-l sám tvrdí, že mu před 1. lednem 1923 byl k základnímu služnému 4608 Kč vyplácen drah. přídavek 3420 Kč, mimořádná výpomoc 6720 Kč, nouzová výpomoc 6720 Kč. Zmíněný drah. přídavek odpovídá 5. rodinné třídě přídavku (ženatí se 3 dětmi, resp. vdovec se 4 dětmi); mimořádná a nouzová výpomoc pak odpovídaly 4. rodinné třídě mimoř. výpomoci (ženatí se 3 nebo 4 dětmi nebo vdovci se 4 nebo 5 dětmi). Ježto i žal. úřad uvádí, že drah. přídavek byl st-li do 1. ledna 1923 vyplácen dle 5. rodinné třídy, není mezi stranami sporu o tom, že st-li byl do 1. ledna 1923 vyplácen drah. přídavek jakož i mimoř. a nouzová výpomoc stanovené pro ženaté se 3 dětmi.
Nař. rozhodnutím stanoveny byly u st-le od 1. ledna 1923: 1. jednotný drah. přídavek, 2. přídavky na děti.
Pokud jde o přídavky na děti, není mezi stranami sporu o to, že st-li příslušel od 1. ledna 1923 přídavek na 3 dítky částkou 3600 Kč. Spor točí se jen o jednotný drah. přídavek.
Dle § 5 zák. č. 394/22 zůstávají drah. přídavky stanovené článkem 9. zák. č. 541/19, dále mimořádné a nouzové výpomoci stanovené zákony tam uvedenými, v platnosti, slučují se však v jednotný drah. přídavek, který se zmenšuje 1. o částku, o niž se služné dle § 1 tohoto zák. zvyšuje a 2. o částku, jež dle § 4 zák. připadá na přídavky na děti. Tento jednotný drah. přídavek snižuje se 1. dubnem 1923 o 20%.
Částky ad 1. a ad 2. nejsou sporné (3444 Kč a 3600 Kč). Jest tedy sporná jedině otázka, z jakých položek sestává u st-le jednotný drah. přídavek.
Žal. úřad stojí na právním stanovisku, že pro výpočet jednotného drah. přídavku jest u st-le v počet vzíti dosavadní drah. přídavek, dále mimořádnou a nouzovou výpomoc dle oné rodinné třídy, která odpovídá § 6 odst. 7 zák. č. 394/22, t. j. že vzhledem k tomu, že st-lova manželka sama požívá drah. přídavku, mají jednotlivé komponenty, z nichž jednotný drah. přídavek sestává, býti vzaty v počet částkou stanovenou nikoli pro ženaté se 3 dětmi, nýbrž výměrou stanovenou pro ovdovělé se 3 dětmi, tedy dle 4. rodinné třídy.
Naproti tomu stojí stížnost na stanovisku, že zvýšení služného (3444 Kč) a dětský přídavek na 3 děti (3600 Kč) jest odečísti od souhrnu všech přídavků, které st-1 do 1. ledna 1923 požíval (16860 Kč); k sumě této dospívá st-1 tím, že sečítá drah. přídavek 3420 Kč? (dle 5. rod. třídy), mimořádnou výpomoc 6720 Kč (pro ženaté se 3 dětmi = 12 X 560) a nouzovou výpomoc v téže výměře. Má tedy stížnost, třebaže to výslovně nenamítá, za to, že základ pro výpočet jednotného drah. přídavku vyšetřiti jest dle předpisů platných před 1. lednem 1923, tedy bez ohledu na ustanovení § 6 odst. 7 zák. č. 394/22. Tento názor stížnosti nss nesdílí.
Zákon č. 394/22 sice v § 5 stanoví, že drah. přídavky, dále mimořádné a nouzové výpomoci zavedené zákony blíže uvedenými, zůstávají v platnosti, ale v § 6 odst. 7 stanoví zákon dále, že ženatým státním zaměstnancům, jejichž manželka sama požívá drah. přídavku a případné výpomoci z důvodu, že jest v jakékoli veř. nebo této na roven postavené službě nebo byla v takové službě a výslužbě a má výslužné, bude drah. přídavek vyplácen ve výměře stanovené pro ovdovělé zaměstnance. Ježto jednotný drah. přídavek sám není v zákoně odstupňován dle rod. tříd, nemůže míti zákon v § 6 odst. 7 na zřeteli nic jiného, než že jednotlivé komponenty, z nichž jednotný drah. přídavek resultuje, jest u zaměstnanců tam uvedených vzíti v počet dle sazeb stanovených pro ovdovělé zaměstnance. Již z toho plyne, že stížnost není v právu, tvrdí-li, že jednotný drah. přídavek jest vypočísti dle výše drah. přídavků, jak byly vypláceny do 1. ledna 1923.
Posuzuje daný případ s hledisek svrchu vytčených, dospěl nss k následujícím závěrům: Dle čl. 9 § 1 zák. č. 541/19 činil drah. přídavek k platu 4608 Kč, dle 4. rod. třídy 3024 Kč, kdežto mimořádná a nouzová výpomoc dle zák. č. 214/20 pro ovdovělé se 3 dětmi činily každé 5640 Kč (12X470 Kč) čili dohromady (3024+ 5640+5640) = 14304 Kč; činí tedy souhrn drah. přídavků částku 14304 Kč, od níž odečísti dlužno částky svrchu ad 1. a 2. zmíněné, t. j. (3.444—3600 Kč), takže resultuje jednotný drah. přídavek 14304 Kč — 7077 = 7260 Kč. Částka tato snížila se od 1. dubna 1923 o 20% a činí tedy 5808 Kč. Ježto i výměrem presidia vrch. soudu zem. z 25. listopadu 1926 byl jednotný drah. přídavek vyměřen od 1. ledna 1923 částkou 7260 Kč a od 1. dubna 1923 částkou 5808 Kč, nelze říci, že by nař. rozhodnutí, jímž cit. výměr 1. stolice byl potvrzen, bylo v rozporu se zákonem.

Citace:

č. 7865. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 577-579.