NPD documents search: Váž. civ., 18 (1936)

Čís. 1214.

Rozpočtem ve smyslu § 1170 a) obč. zák. jest pouze přesné vytčení cen, které měly býti požadovány za jednotlivé práce i materiál k tomu potřebný, a to za vše zvlášť. Není jím pouhé prohlášení podnikatele, že práce budou úhrnně vyžadovati přibližně určitého peníze.
(Rozh. ze dne 4. října 1921, Rv I 408/21.)
Žalobce nabídl se provésti přestavbu v domě žalovaných a předložil jim rozpočet na 2140 K. Žalovaným zdál se býti náklad přílišným, pročež žádali žalobce, by provedl přestavbu jiným způsobem; k vyzvání jich pak, kolik bude přestavba vyžadovati, odvětil žalobce, že asi 1200 K. Po provedení stavby předložil účet na 3120 K a, ježto žalovaní zdráhali se jej vyrovnati, domáhal se zaplacení žalobou, jíž procesní soud prvé stolice vyhověl, shledav požadovaný peníz přiměřeným. Odvolací soud přiznal žalobci pouze 2140 K a uvedl mimo jiné v důvodech: Předpisu § 1170 a) obč. zák. nelze tu sice dle jeho doslovu použíti, i tu bylo však úplně v jeho duchu povinností podnikatele, by oznámil objednavateli, že bude třeba jmenovaný peníz o tak značnou sumu překročiti. Neučinil-li tak, stihají ho tytéž právní následky, jako kdyby tu rozpočet byl, tím spíše, kdyžtě žalobce znal úmysl žalovaných, že nechtějí na stavbu vynaložiti více, než-li původních 2140 K. Nemůže tudíž žalobce požadovati více než původně určený peníz a bylo nárok jeho potud obmeziti.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu. Důvody:
Napadený rozsudek trpí nesprávným posouzením právním, záležejícím v mylném užití § 1170 a) obč. zák. a ve snížení odměny přiřčené žalobci prvním rozsudkem. Odvolací soud vzal za prokázáno, že strany jednaly mezi sebou o výši odměny před provedením prací. Dle zjištění odvolacího soudu prohlásil žalobce, že práce ty by stály asi 1200 Kč, nezaručil se však, že nebudou státi více. Odvolací soud nevzal tudíž za prokázáno, že strany smluvily předem odměnu, což patrno i z toho, že přisoudil žalobci ne 1200 Kč, nýbrž 2140 Kč. S výměrou této odměny nelze však souhlasiti. K částce té dospěl odvolací soud úvahou, že byla žalovaným příliš vysoká, když žalobce ji požadoval řádným rozpočtem za jiné instalační práce. Žalovaní dali si vypracovati jiný plán, a svěřili vedení prací dle nového plánu žalobci jen proto, poněvadž žádal za tyto práce méně t. j. asi 1200 Kč. Touto úvahou není ovšem výměra odměny částkou 2140 Kč dostatečně odůvodněna. Odvolací soud uvedl dále, že bylo povinností žalobcovou v duchu § 1170 a) obč. zák., aby vyrozuměl žalované o značném překročení částky 1200 Kč původně jmenované. Kdyby náhled tento byl správný, nemohl by žalobce požadovati ani 2140 Kč, které mu odvolací soud přisoudil, poněvadž i tato částka byla by značným překročením rozpočtu, dle uvedeného náhledu nepřípustným. V tomto případě však rozpočtu nebylo vůbec. Rozpočtem nebylo ústní prohlášení žalobcovo, že práce by stály asi 1200 Kč, rozpočtem mohlo býti jen přesné vytčení cen, které měly býti požadovány za jednotlivé práce i materiál k tomu potřebný, a to za vše zvlášť. Rozpočet takový předložil žalobce žalovaným, žalovaní však rozpočtu toho neschválili objednavše práce jiné. Provedení těchto prací svěřili mu však bez rozpočtu, a nelze proto § 1170 a) obč. zák. na daný případ vůbec použíti. První soud zjistil na základě posudku znaleckého, že částky, žalobcem za práce účtované, jsou přiměřené. Zjištění to nebylo v řízení odvolacím změněno, druhý soud snížil sice odměnu žalobcovu, avšak z jiného důvodů, ne z toho, že by byl účet jeho uznal vzhledem k provedené práci nepřiměřeně vysokým. Požaduje-li tudíž žalobce 3118 Kč 35 h místo 1200 Kč, nelze v tom shledati jednání, příčící se smlouvě o dílo, jakou se žalovaným uzavřel. Žalovaní věděli na jaře 1920, kdy se o práce jednalo, že stoupají ustavičně jak mzdy, tak i ceny materiálu, bylo proto jejich věcí, aby vyžádali si od žalobce přesný rozpočet, jak učinili před tím, anebo aby s ním smluvili určitou odměnu. Poněvadž se tak nestalo, je žalobce oprávněn požadovati dle § 1152 obč. zák. přiměřené odměny bez ohledu na dřívější rozpočet. Odměnou takovou je zažalovaná částka, a bylo proto obnoviti správný rozsudek prvého soudu.

Citace:

č. 1214. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 646-647.