Čís. 115 dis.

Jde o přečin poškození cti a vážnosti stavu, najal-li advokát osobně byt za přemrštěné nájemné a po zrušení nájemného poměru učinil na pronajímatele trestní oznámení pro bytovou lichvu.

(Rozh. ze dne 25. června 1930, Ds I 11/30.)
Nejvyšší soud jako soud odvolací v kárných věcech advokátů a kandidátů advokacie nevyhověl v neveřejném zasedání, odvolání obviněného z nálezu kárné rady advokátní komory v Praze ze dne 3. února 1930, jímž byl odvolatel uznán vinným kárným přečinem poškození cti a vážnosti stavu. Důvody:
Napadený kárný nález právem shledává ve zjištěném jednání obviněného skutkovou povahu kárného přečinu poškození cti a vážnosti stavu. Bylo zjištěno, že obviněný najal osobně od Emmy R-ové od 1. října 1924 byt pro svou advokátní kancelář o 2 místnostech s předsíní s použitím telefonu v nejživější části města a vysoké nájemné s ní smluvil a po celý rok je i platil, a teprve, když 14. října 1925 podala pronajímatelka bytu žádost o soudní svolení k výpovědi obviněného z bytu, při výslechu o důvodu výpovědním dne 22. října 1925, projeviv souhlas s vyklizením bytu do 1. listopadu 1925, učinil zároveň návrh, by spisy byly postoupeny státnímu zastupitelství pro podezření proti Emě R-ové z bytové lichvy. Posuzuje-li se čin obviněného v této časové i skutkové spojitosti, má v sobě známky jisté záludnosti, jež kárný soud odvolací shledává právě v tom, že obviněný učinil trestní oznámení na pronajímatelku bytu až, když nájemní poměr s ní zrušil, kdežto do té doby smluvené podnájemné, — ač jeho nepřiměřenost byla patrnou a snadno zjistitelnou,:— platil a nepokusil se ani zkoumati, zda jest v rozporu se zákonem o stíhání bytové lichvy (ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.). Zjištěný způsob chování se a jednání obviněného jako advokáta byl již o sobě s to, by vzbudil u stran i u soudu, věc projednávajícího, dojem nedůstojného jednání a podryl úctu a důvěru ve stav advokátní, které má advokát podle § 10 odst. 2 adv. ř. za všech okolností chrániti. Obviněný nemůže svůj čin omluviti ani všeobecným předpisem § 86 tr. ř., opravňujícím ho k trestnímu oznámení, ani svým zvláštním cítěním pro právo a spravedlnost, an sám nájemní smlouvu ujednal a její trestnost teprve tenkráte uplatnil, když z poměru nájemního vystoupil, ač, jak bylo již shora řečeno, mohl se snadno o přemrštěném podnájemném přesvědčiti. Nemá proto významu jeho tvrzení, že přemrštěnost činže zjistil až po dané mu výpovědi z bytu, což nasvědčuje právě jen tomu, že dříve mu nebyla vysoká činže důvodem, by její oprávněnost zkoumal a zjišťoval. Učinil-li obviněný za okolností právě vylíčených teprve v nájemním řízení návrh na postoupení spisů státnímu zastupitelství k případnému stíhání druhé smluvní strany pro bytovou lichvu, shledal napadený nález právem v jeho postupu a jednání skutkovou povahu přečinu poškození cti a vážnosti stavu a odvolání není opodstatněno ani, pokud činí výtku neúplnosti jednacímu protokolu, ježto okolnosti, jichž se dovolává, nemá kárný soud odvolací za důležité pro rozhodnutí.

Citace:

Čís. 115. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1931, svazek/ročník 12, s. 719-720.