Č. 8080.

Zaměstnanci veřejní. — četnictvo: četnickým důstojníkům účetní kontroly nelze při hodnocení t. zv. doby rozhodné při převodu do platů podle zák. č. 103/26 odečísti tři léta jako dobu čekatelskou.
(Nález ze dne 28. června 1929 č. 12352.)
Věc: Antonín Št. a Antonín D. v Praze (adv. Dr. Emerich Polák z Prahy) proti ministerstvu vnitra (odb. r. Dr. Jar. Holeyšovský) o převod do platů podle zák. č. 103/26.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušují pro nezákonnost.
Důvody: Při převodu do nových platů podle zák. č. 103/26 bylo Antonínu Št., četnickému poručíku účetní kontroly, přiznáno od 1. ledna 1926 služné 8. plat. stupnice stupně »e«, a Antonínu D., četnickému poručíku účetní kontroly, služné 8. platové stupnice stupně »c«. Námitky proti těmto výnosům podané a vytýkající, že při převodu do nových platů byla neprávem odečtena tříletá doba čekatelská, byly nař. rozhodnutími zamítnuty z těchto důvodů: »Podle § 123 plat. zák. může býti ustanoven důstojníkem účetní kontroly jen ten, kdo má aspoň 3 roky započítatelné služby jako vrchní strážmistr. Tato služba nahražuje tudíž dobu čekatelskou a nutno k této tříleté lhůtě jakožto stanovené době čekatelské přihlížeti při stanovení nového služného podle § 186 odst. 2 a 3 plat. zák. Provedení převodu do nových platů odpovídá tudíž předpisům plat. zák.
O stížnostech uvážil nss takto:
Na sporu jest jedině otázka, jakým postupem sluší určití výši služného st-lů při převodu do nových platů podle zák. č. 103/26. Žal. úřad zjišťuje služné to tím způsobem, že měří »rozhodnou dobit« ve smyslu § 186 odst. 2 a 3 ve spojení s §em 123 cit. zák. lhůtami pro zvýšení služného, stanovenými tímto zákonem a třemi lety jako stanovenou čekatelskou dobou. Stížnost má naproti tomu za to, že uvedený postup odporuje platnému právu, pokud respektuje při měření rozhodné doby 3 roky z titulu doby čekatelské a o tuto dobu zkracuje zjištěnou rozhodnou dobu. Zákon platový nezná prý u důstojníků četnictva žádné čekatelské doby a nelze prý zejména za dobu tu pokládati ani tříletí, které musí vykázati podle § 123 odst. 2 leg. cit. gážista mimo služ. třídy, chce-li se státi důstojníkem výkonným, účetním nebo důstojníkem účetní kontroly. Nss uznal stížnost důvodnou.
Upravuje otázku převodu důstojníků vojenských a četníckých uvedených v § 184 plat. zák. do nových platů, převzal zákon v § 185 a § 186 pro převod ten v podstatě metodu a postup, kterého sluší použiti při převodu státních úředníků. Jest tedy provésti i převod těchto veřejných služebníků státu, pokud jde o určení výše služného, zásadně podle t. zv. doby rozhodné, při jejímž určení sluší postupovati podle obdoby ustanovení § 168 zák. cit. se zřetelem na předpisy platné pro vojenské, případně četnické důstojníky (§ 185 leg. cit.). Dosahuje-li nebo přesahuje-li doba ta stanovenou čekatelskou dobu, obdrží podle § 186 odst. 2 cit. zák. důstojníci jmenovaní do 11. neb 10. hodn. třídy na služ. místech 2. neb 3. služ. třídy v 8. plat. stupnici . . . služné, kterého by při rozhodné době dosáhli podle čekatelské doby a lhůt pro zvýšení služného stanovených tímto zákonem. Záleží tedy podle tohoto předpisu určení výše služného zásadně na výsledku, ke kterému se dospěje měřením t. zv. »rozhodné doby« čekatelskou dobou a lhůtami pro zvýšení služného stanovenými tímto zákonem.
Kdežto o lhůtách pro zvýšení služného nemá zákon na tomto místě jiného ustanovení, vysvětluje »stanovenou čekatelskou dobu« v 3. odstavci cit. paragrafu takto: »Jako stanovená čekatelská doba se béře za základ při převodu podle odst. 1. a 2. doba, kterou by důstojník musil z tráví ti v čekatelském poměru podle tohoto zákona, nejvýše však doba tříletá«. Zákon mluví v ustanovení tomto o čekatelské době jako o době, kterou by důstojník musil ztráviti v čekatelském poměru podle tohoto zák., a navazuje tím na předchozí odstavec cit. paragrafu a jeho dikci »kterého by . . . dosáhli podle čekatelské doby a . . . stanovených tímto zákonem.« Z této spojitosti zmíněných ustanovení vysvítá, že možno považovati v této relaci za čekatelskou dobu jen dobu, které zákon přiznal tento charakter na jiných místech čili jinými slovy, dobu čekatelskou v techn. slova smyslu, ovšem zkrácenou co do výměry na 3 léta. Možno proto přihlížeti při měření doby rozhodné důstojníků uvedených v § 186 odst 2. jen tehdy k době čekatelské, je-li doba taková u kategorie důstojníků těch zákonem platovým stanovena a počítá-li tedy zákonodárce podle celého systému svého vůbec s tím, že důstojníci kategorie té musí na příště absolvovati určitou dobu čekatelskou. Kde tohoto zásadního předpokladu není, nelze ovšem bráti zřetel k době čekatelské a možno rozhodnou dobu měřiti jen lhůtami pro zvýšení služného stanovenými zákonem platovým.
Pro tento výklad mluví úvaha, že plat. zákon počítá zásadně při převodech: ostatních zaměstnanců do nových platů, pokud jest při nich určovati výši služného podle délky rozhodné doby, se skutečnou čekatelskou dobou (srov. na pf. § 169 odst. 2), jakož i že tam, kde chtěl tuto skutečnou dobu čekatelskou nahraditi, resp. zaměniti jinou dobou, výslovně v tom směru disponoval (tak na př. v § 169 odst. 3 u úředníků skupiny E).
Správnost předeslaných vývodů podporuje i konečná věta 3. odstavce § 186, která stanoví, že u důstojníků, kteří absolvovali tři ročníky voj. akademie, sluší postupovati, jako kdyby pro ně doba čekatelská nebyla stanovena. Ustanovením tím chtěl zákonodárce zaručiti patrně důstojníkům uvedeného předběžného voj. vzdělání příznivější výsledek převodu než jejich druhům, kteří této průpravy nemají, musil však právě proto, že § 99 zavedl všeobecně u důstojníků vojenských (voj. gážistů z povolání) čekatelskou dobu, výslovným předpisem určití, že při převodů důstojníků těch nesluší měřiti dobu rozhodnou dobou čekatelskou. Ustanovení toho by nebylo třeba, kdyby zákonodárce v předchozí větě neměl na mysli dobu čekatelskou, jako určitý institut svého platového systému, nýbrž kdyby byl chtěl pod pojem ten zahrnouti i jinou dobu, která se čekatelské době snad jen podobá.
Pokud jde o důstojníky četnictva, nemá zákon platový v části 4. odd. 2. nadepsané »četničtí gážisté« žádného ustanovení o čekatelích a zejména ne předpisu, podle něhož by se propůjčovalo služební místo četnického důstojníka účetní kontroly čekateli po dovršení stanovené čekatelské doby. Jest tudíž míti za to, že zákonodárce neuznal za potřebno, aby stanovena byla u důstojníků účetní kontroly doba čekatelská a aby důstojníci ti si odbyli před ustanovením důstojníkem určitou dobu jako dobu čekatelskou.
Za tohoto stavu práva nelze ovšem měřiti při převodu důstojníka účetní kontroly četnictva t. zv. dobu rozhodnou dobou čekatelskou a zkracovati dobu tu o 3 léta ve smyslu § 186 odst. 2 a 3 zák. č. 103/26.
Opak nelze dovoditi ani z § 123 zák. plat., podle něhož může býti ustanoven gážista mimo služ. třídy důstojníkem výkonným, účetním nebo důstojníkem účetní kontroly jen, vyhověl-li všem předepsaným podmínkám a vykazuje-li aspoň 3 roky započítatelné služby jako vrchní strážmistr. Předpis ten neoznačuje ani podle svého nadpisu ani ve svém kontextu zmíněná 3 léta jako dobu čekatelskou, nýbrž uvádí je jako jednu z podmínek, které musí prokázati četnický gážista mimo služ. třídy, aby se mohl státi důstojníkem výkonným, účetním nebo důstojníkem účetní kontroly. Je to zřejmě jen předpis upravující otázku kvalifikace četnických gážistů mimo služební třídy a nemá nic společného s dobou čekatelskou. Předpis ten mluví dále o »aspoň 31eté započítatelné službě«r neurčuje ji pevnou cifrou a nelze jej již proto srovnávati s předpisy o době čekatelské, které dobu tu fixují pevnými lhůtami (srov. na př. §§ 7, 25, 37, 99). Uvedené ustanovení nezakládá také pro dotčeného gážistů mimo služ. třídy právního nároku na to, aby splnil-li podmínky předpisem tím stanovené a vykazuje-li tedy zejména aspoň 31etou započítatelnou službu jako vrchní strážmistr, byl ustanoven důstojníkem účetní kontroly. Liší se tedy předpis ten podstatně od ustanovení o čekatelské době jiných zaměstnanců, které s absolvováním předepsané čekatelské doby spojují nárok na ustanovení úředníkem, resp. důstojníkem (srovn. §§ 9 a 101). Nemají) tedy zmíněná 3 léta § 123 odst. 2 oněch specifických znaků, jimiž vyznačil a charakterisoval platový zákon čekatelskou dobu vůbec a nelze je proto pokládati za čekatelskou dobu ve smyslu § 186 odst. 3 cit. zák. Leč potom není zákonitého podkladu pro to, aby se přihlíželo k této aspoň 31eté službě započítatelné v hodnosti vrch. strážmistra při převodu jako ke stanovené době čekatelské a nelze dobu tu ve smyslu § 186 odst. 2 a 3 leg. cit. odpočítávati od t. z v. doby rozhodné.
Z předeslaného jde, že nař. výroky, které odečetly st-lům, četnickým důstojníkům účetní kontroly, při hodnocení t. zv. doby rozhodné 3 léta jako dobu čekatelskou, jsou opřeny o předpis, kterého na daný spor použiti nelze a slušelo je proto zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

Č. 8080. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 75-78.