Ustanovení § 23. říš. vod. zák. a § 61. mor. vod. z. z. nevztahuje se na náklady meliorační a nelze ustanovení toho stotožňovati s obecnoprávním promlčením. Přísluší tudíž nákladům těm přednostní právo zástavní bez ohledu na dobu od ukončení melioračních prací uplynulou.

K výdražku za usedlost X. přihlásilo vodní družstvo v K. meliorační náklady a všeobecné útraty společenstva s tříletými úroky z prodlení. Vymah. věřitel pedal odpor proti přiřknutí v přednostním pořadí, jelikož předepsání dotyčných obnosů povinnému oznámeno nebylo, že nebylo vyhotoveno ve formě ku platnosti potřebné a poněvadž kollaudace zems. výborem ještě se nestala, poněvadž dále obnosy dotyčné měly býti dle jednotlivých roků, v nichž práce se konaly, podrobně uvedeny, a konečně poněvadž práce ty již před 5 lety byly ukončeny, od té doby žádný příspěvek na ně nepřipadal, tudíž likvidovaný obnos jest starším 3 let.
První soudce družstvu účtované náklady přiřknul a vymah. věřitele s odporem, pokud promlčení uplatňuje, na pořad práva a pokud výše pohledávky se týče, na pořad správní odkázal.
Obě vyšší stolice stížnosti vymah. věřitele zamítly.
V důvodech 2. stolice
se mezi jiným praví:
Účtovaný kapitál pozůstává z útrat za meliorace, jimž zákon (§ 23. ř. z. v. a § 61. z. z. v.) poskytuje výsadného práva zástavního, aniž by potřebovaly knihovního zajištění a obmezení této výsady na 3 leta nevztahuje se na trvání prací melioračních, nýbrž na předepsání příspěvků.
Uloží-li se tudíž za melioraci, která více let vyžadovala, členům družstva teprve po jejím ukončení příspěvek najednou, lze mluviti o příspěvku pouze jednoletém a nikoliv víceletém.
V případu tomto kollaudace zemským výborem a zemskou vládou dle vlastního údaje rekurentova, jakož i dle udání zástupce vodního družstva konala se teprve v posledním roce a vyřízení její dosud nebylo vydáno. Následkem toho nemohlo rozvržení útrat melioračních na členy družstva a jich uvědomění dosud se státi, tím méně, ana číselná kvota subvence státní a zemské od výsledku kollaudace závisí, pročež průtah v předepsání příspěvků družstevnímu výboru vytýkati nelze.
Za takového právního a věcného stavu není otázka promlčení dokonce tak vyloženou, jak stěžovatel se domnívá. Nemůže se proto odkázáním na pořad práva za stižena míti.
Jelikož dotyčné práce meliorační dle vlastních údajů odporovatele již před 5 lety byly ukončeny, pravděpodobně tudíž družstvem též zaplaceny, resp. toto 3leté úroky z prodlení samo též bude muset zapraviti, jeví se pojetí jich do naříkaného usnesení ospravedlněným.
Co se tkne konečně všeobecných útrat družstevních (jak se zdá, běžných výdajů režijních), platí v otázce promlčení přesné ustanovení zákona vodního, dle něhož jen za tříleté příspěvky přednostní právo zástavní by požadováno býti mohlo.
Z přihlášky však není zjevno, že starší než tříleté všeobecné výdaje se žádají a odporovatel toho ani nenamítá.
Podrobné jich vypočtení může ostatně žádáno býti též před úřadem správním a i zde docílena ochrana před případným žádáním přemrštěným.
Nejv. soud dovolací rekurs vymahajícího věřitele zamítnul.
Důvody:
Vývody dovolatele nejsou způsobilými, aby přivodily domahané ním bezpodmínečné odmítnutí přihlášky vodního družstva.
Již soud rekursní správně poukázal na to, že vymah. věřitel při stání rozvrhovém neodporoval výši obnosů vodním družstvem požadovaných, nýbrž toliko jich pořadí. Proto jest dle § 234. ex. ř. nepřípustným, aby přes rozsah tohoto odporu cestou rekursu potíráno bylo právní trvání přihlášeného nároku.
Zcela nesprávnými jsou vývody vym. věřitele ze slov § 23. ř. v. z. a § 61. mor. v. z.: »až do výše tříletých nedoplatků«. V případu konkretním nejde o běžné příspěvky pro účely družstevních zřízení, tudíž ku př. každoročních příspěvků na zúročení a amortisaci vodním družstvem vypůjčeného kapitálu stavebního nebo na uhražení běžných výloh správních a udržovacích, nýbrž o jediné pouze rozvržení a vymožení útrat provedené práce po srážce obdržených neb očekávaných subvencí. Jelikož podíl na vydraženou louku připadající, jak nesporno, dosud ani definitivně vyšetřen, ani vlastníku k zapravení předepsán nebyl, nelze mluviti o »nedoplatku« vůbec, tím méně pak o periodických nedoplatcích, jak v citov. místech zákona to míněno jest.
Ku vyjasnění právního stavu věci budiž ještě podotknuto, že v § 23., resp. 61. cit. zák., jakož i v § 216. ex. ř. stanovené obmezení opakujících se plnění s obecnoprávním promlčením stotožňovati se nesmí, jak děje se jak v usneseních nižších soudů, tak i v obou rekursech.
Dovolací rekurs vymah. věřitele bylo proto jako bezdůvodný zamítnouti, to tím více, jelikož na základě vyšetřené skutkové povahy o odporu, jak podán byl, soudem exekučním beze všeho zamítavým způsobem rozhodnuto býti mohlo.
(Rozh. z 16. října 1912 č. j. R III 372/12.)
Bb.

Citace:

Ustanovení § 23. říš. vod. zák. a § 61. mor. vod. z. z.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1913, svazek/ročník 22, číslo/sešit 6, s. 313-315.