NPD documents search: České právo, 17 (1935) - Osnova zákona o zárukách veřejných notářů a o veřejnonotářských depositech

Osnova zákona o zárukách veřejných notářů a o veřejnonotářských depositech
byla zaslána notářské komoře pražské ministerstvem, spravedlnosti pod čís. 3192/35-11 dne 19. ledna 1935 s pozváním na poradu o úpravě této osnovy již na den 24. ledna 1935. Poněvadž pro tak krátkou lhůtu nebylo možno ani osnovu pořádně prostudovati, nadto zjednati si vyjádření a zmocnění jednotlivých komor, a došlo pouze 5 výtisků osnovy, předána věc pracovní komisi, zvolené k tomu cíli na schůzi dne 2. I. 1935 (vicepres. Dr. Ponec, notář Brábek a kandidáti Dr. F. Janatka, jednatel Spolku notářů čsl. a V. Macas, starosta Spolku čsl. kand. notářství), kteráž věc společně s pres. Dr. Čulíkem zevrubně prostudovala a zaujala к ní jednotné stanovisko. Na poradě konané dne 24. I. 1935 v ministerstvu spravedlnosti za předsednictví sekč. šéfa Dra Vosky a za přítomnosti zástupců ministerstev unifikací a financí, kteréž se z řad notářů a kandidátů zúčastnili pres. Dr. Čulík, vicepres. Dr. Ponec, Dr. F. Janatka a V. Macas, prohlásil pres. Dr. Čulík hned na počátku jednání, že přítomní notáři a kandidáti nejsou svými komorami a spolky к jednání zmocněni a, že připomínky, které na této poradě jimi přednášeny budou, mají za účel ministerstvo pouze informovati tak, aby osnova, jež po tomto jednání bude vypracována, mohla býti předmětem jednání na schůzích, které к tomu cíli jednotlivé komory svolají. Stejné prohlášení opětoval vicepres. Dr. Ponec před pokračováním porad dne 6. II. 1935. Vzato· na vědomí, že jde zatím jen o nástin osnovy a informativní předporadu, a že vlastní osnova bude teprve vypracována a rozeslána všem notářským komorám.
Pro případ námitek se strany kterékoliv komory bude pak ustanovena společná anketa, k níž delegáti komor budou pozváni. Tak probrány prvé tři články, zbývající část pak prodiskutována dne 6. února 1935.
V dalším zmiňujeme se stručně o materielním obsahu osnovy, jež je rozčleněna v pět článků, a to již o nynějším stavu podle výsledku zmíněných předporad:
Čl. I. 1—3) jedná o zárukách veřejných notářů, a recipuje z osnovy not. řádu ustanovení o všeobecném zvýšení notářských kaucí na jednotnou výši 50000 Kč. Složení kauce může býti nahrazeno pojištěním proti zákonné odpovědnosti v téže výši. Nové zde jest, že objektivní rozsah ručení je rozšířen, neboř kauce mají částečně ručiti i za náhradu škod, způsobených při správě deposit trestným činem některého notáře (v. kolektivní ručení v čl. IV.).
Čl. II. (§§ 4—9) jedná o úschově cenných hodnot, a vyslovuje tyto zásady:
1. notář jako soudní komisař nesmí u sebe v úschově ponechávati žádných hodnot, nýbrž musí je uložiti u zákonných míst schovacích,
2. každé depositum musí býti zapsáno do úřední knihy úschov, odevzdávající musí obdržeti stvrzenku,
3. hodnoty, které nemají nebo nemohou býti vydány do 3 dnů, musí býti uloženy u peněžního ústavu, jenž deponenta či jeho zmocněnce ihned uvědomí o každé notářově disposici depositem; zavádí se tedy stálá kontrola osudu deposita stranami samotnými. Podrobné předpisy budou vydány vládním nařízením, a pro každé porušení jich je stanovena přísná trestní sankce.
Čl. III. (§ 10) zavádí podpůrné ručení blízkých osob notářových (§ 5, odst. 1 odpůrč. řádu) veškerým jměním, o němž neprokáží, že ho nabyly jinak než od notáře, jakož i jiných osob, které nabyly jmění bezplatně od notáře, pokud nejde v obou případech o splnění zákonného závazku ani o obvyklé příležitostné dary přiměřené výše.
Čl. IV. (§§ 11—18), nadepsaný »o záručním fondu za deposita«, obsahuje ustanovení o kolektivním ručení notářů za defraudace, resp. za každou škodu, způsobenou při správě de- pošit trestným činem veř. notáře (původně požadováno ručení za každou, i náhodnou (!) ztrátu deposita). Záruční fond má býti pouze jeden pro celou republiku ve výši 1/3 úhrnu všech notářských kaucí, tedy cca 8000000 Kč (pův. požadována výše cca 24000000 Kč), a spravovati jej má 5členný správní sbor se sídlem v Brně. Přispívati do fondu budou všichni notáři jakož i náměstci uprázdněných míst, notáři bud stejným příspěvkem nebo odstupňovaným podle základu všeobecné daně výdělkové; zmenší-li se jmění fondu, nutno jej obdobným způsobem doplniti na povinnou výši. Tento fond ručí podpůrně, když nestačí na úhradu škody ani jmění notářovo, ani jmění, kterým ručí osoby uvedené v § 10; je samostatnou právnickou osobou, je oprávněn odporovati právním jednáním notáře i ručících osob (§ 10) podle odpůrčího řádu a má vůči všem těmto osobám postih na náhradu vyplacených částek. Ručení fondu jakož i osob uvedených v § 10 je vyloučeno, jestliže ten, kdo svěřil veřejnému notáři depositum nebo nakládání s ním, hrubou nedbalostí zpronevěru umožnil, nebo jde-li o zpronevěru takových hodnot, které strana veř. notáři svěřila, aby unikla právním závazkům, které má ať podle veřejného, ať podle soukromého práva (§ 10, odst. 2 a § 18). Pokud fond neklesne pod povinnou výši, budou z něho bývalým notářům nebo jejich dědicům na žádost vráceny splacené příspěvky; úroky v tomto případě mohou býti správním výborem upotřebeny na dotace fondů pro vdovy a sirotky. Kromě toho jest zde celá řada ustanovení formálního rázu o jednání a usnášení se správ. sboru, uložení jmění fondu, jeho správě, dohledu naň a pod. Všechna ustanovení tohoto článku IV. budou suspendována, jestliže se všichni veřejní notáři pojistí proti škodám, k jichž zajištění je záruční fond určen; takové pojišťovací smlouvy vyžadují ovšem předběžného schválení ministra spravedlnosti.
Čl. V. (§§ 19—23) obsahuje ustanovení společná a závěrečná (lépe přechodná), z nichž nejzávažnější jsou tato: Dosavadní záruky mají býti doplněny (resp. nahrazeny pojištěním) do 6 měsíců od účinnosti tohoto zákona; lhůtu tuto může min. spravedlnosti prodloužiti z důležitých důvodů do tří let. Zpětná účinnost se zavádí nejen pro deposita, převzatá před účinností tohoto zákona, nýbrž i na náhradu všech defraudaci do účinnosti tohoto zákona neuhrazených!
Proti celému článku IV. a zejména proti jeho zpětné účinnosti dle článku V. zaujali všichni přítomní notáři i kandidáti rozhodně odmítavé stanovisko, poněvadž ustanovení ta jsou nejvýš nespravedlivá, rozšiřují vinu jednotlivcovu na celý stav, a ukládajíce náhradu škody všem nevinným a poctivým kolegům zpronevěřilého notáře znamenají v podstatě násilnou expropfiaci jejich jmění a těžký zásah do nabytých práv. Není tu opravdu žádné příčinné souvislosti mezi vinou a trestem, nejde ani o culpu in eligendo, vždyť na ustanovení onoho defraudanta neměli žádného vlivu! Kolektivní ručení se může vztahovati jen, na škody nezaviněné nebo způsobené opomenutím náležité péče; ukládati však autoritativně stejné ručení i za delikty kominissivní zdá se nám povážlivým justičním omylem, protože toto přesouvání odpovědnosti za zločin jednotlivcův bude u nespravedlivě poškozených buditi pocit křivdy, utrpěného násilí, a ubíjeti vědomí spravedlnosti a mravnosti, čili působiti zlo, které plodí a bude ploditi zase jen zlo. U slabších charakterů bude míti za následek též oslabení vědomí Vlastní zodpovědnosti; máme smutné zkušenosti, jak se vyplatila šlechetnost notářů, kteří sami dobrovolně uhradili defraudaci Kučerovu: v krátké době necelých dvou let se vyskytli již dva následovníci, kteří na projevenou kolegiálni solidaritu hřeší.
Proti této argumentaci namítl referent, min. rada Mrština, že zde v prvé řadě rozhoduje zájem občanstva, které musí býti proti podobným škodám chráněno, dále že tímto zajištěním bude opět posílena a upevněna otřesená důvěra ve stav notářský, a konečně že jde v podstatě o stejná ustanovení, jaká byla již přijata všemi komorami na anketě konané dne 5. dubna 1934.
K posléze uvedené námitce dlužno však konstatovati, že tehdy se jednalo o zřízení záručních fondů v rámci celého nového notářského řádu, který nám poskytoval určité rozšíření a upevnění našich práv (na př. určitější a širší vymezení právních jednání, jež vyžadují k platnosti své formy notářského spisu, a nemožnost nahraditi tuto formu pouhou solennisací, rozšíření vykonatelnosti dle §u 3 na každou soukromoprávní povinnost, rozšíření činnosti osvědčovací, zásadní přikazování všech pozůstalostí notářům a p., dále ulehčení úřadování zavedením stálých substitutů a zástupců dle § 130 (144), lepší ochranu proti pokoutníkům, atd.
Samozřejmě nechceme dopustiti, aby občanstvo doznalo v podobných případech škody, máme však za vhodnější, aby její náhrada byla především přesunuta i na postižené místo notářské, kteréž by až do úhrady škody bylo spravováno substitutem na účet sanace; tento způsob se též prakticky nejlépe osvědčil.
Avšak ukládati všem notářům takové další — a možná opětovné — povinnosti, velmi tíživé zvláště v nynější všeobecné krisi, kdy tolik pociťujeme nedostatečnou vybavenost notářství proti intensivní konkurenci jiných stavů i proti pokoutníkům, a neposkytnouti jim současně úměrné rozšíření a upevnění práv, zajištění agendy a tím i pevného zdroje příjmů, ze kterého by toto zvýšené břímě mohli unésti, považujeme pro celý náš stav za velmi nespravedlivé.

Citace:

Osnova zákona o zárukách veřejných notářů a o veřejnonotářských depositech. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1935, svazek/ročník 17, číslo/sešit 1, s. 20-21.