NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8657 —

Č. 8657.

Stavební právo (Čechy): I. O postavení obce v řízení stavebním jednak jako úřadu, jednak jako strany. — II. V řízení parcelačním má obec také postavení strany. — III. Řízení parcelační je předepsáno toliko pro případ, že se pozemek má rozděliti na větší počet míst stavebních.
(Nález ze dne 4. června 1930 č. 14603/28).
Prejudikatura: Boh. A 190/19, 1610/22, 2087/23, 2211/23, 3507/24, 3703/24, 4154/24, 4154/24, 7049/28.
Věc: Obec B. proti zemskému správnímu výboru v Praze o stavební povolení.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Usnesením obecní rady v B. z 21. března 1927 byla zamítnuta žádost Antonína W. za stav. povolení ke zřízení obytného domu na poz. parcele č. kat. — — —
Odvolání stavebníkovu vyhověla osk v I. usnesením z 26. května 1927. — — —
Odvolání, jež z usnesení tohoto podala obec, zamítl zsv v Praze nař. rozhodnutím a uložil obecnímu stavebnímu úřadu v B., aby vydal stavebníku povolení ke stavbě na základě komis, řízení ze 17. března 1927. Pojednávaje o stížnosti do rozhodnutí tohoto podané, musil se nss nejprve z moci úřední zabývati otázkou, zda resp. do jaké míry jest obec k podání této stížnosti legitimována.
Stěžující si obec se obrací svou stížností proti rozhodnutí zsv-u ve věci stavební. Ve věcech stavebních může však obec vystupovati ve dvojí funkci, buď jako úřad stavební nebo jako strana. Vystupuje-li jako úřad, není podle ustálené judikatury legitimována bráti v odpor rozhodnutí vyšších instancí stavebních a to ani v pořadu správním. Jen tehdy a potud, pokud vystupuje jako strana, má právo rekursní a ovšem také — Č. 8657 —
právo stížnosti k nss (srov. Boh. 1610/22, 2087/23, 2211/23, 3507/24, 4154/24 a j.).
Stížnost vytýká především jako vadu řízení, že se st-lce nedostalo od žal. úřadu náležitého vyřízení jejích námitek rekursních. Podle toho, co bylo řečeno, mohla by však obec výtku tuto uplatňovati jen potud, pokud ve svém inst. rekursu vznesla námitky jako strana. Stížnost precisuje svou výtku vadnosti řízení v ten způsob, že obci nedostalo se v nař. rozhodnutí vyřízení následovních námitek: 1. že stavba jest projektována mimo zastavěné území obce, 2. že nemá spojení s veř. komunikacemi, 3. že navrženou stavbou zahajuje se rozdělení pozemku na místa stavební, k němuž podle zákona jest zapotřebí zvláštního řízení podle §§ 10 a násl. stav. řádu.
Námitky tohoto obsahu byly stěžující si obcí vskutku v jejím rekursu vzneseny. Avšak již osk se všemi těmito otázkami ve svém rozhodnutí zabývala a odůvodnila, proč v okolnostech v rekursu stěžující si obce uplatněných nevidí právní překážky, jež by bránila uděliti žádané stavební povolení. Žal. zsv zamítl rekurs obce, poukázav na správné důvody II. stolice. Z toho jest patrno, že ve vývodech obsažených v odůvodnění II. stolice shledal dostatečnou odpověď na rekursní námitky obce. I kdyby tedy bylo lze stěžující si obci přiznati legitimaci, aby všecky tři svrchu dotčené námitky ve svém instančním rekursu uplatňovala, není možno přisvědčiti její výtce, že nedostalo se jí v nař. rozhodnutí v příčině oněch tří námitek formálního vyřízení. Mohla tedy ve své stížnosti, arci toliko v mezích své legitimace, vznésti toliko mentální námitky proti vyřízení svých námitek rekursních, kteréž žal. úřad převzal z rozhodnutí osk.
Stížnost vznáší však in merito námitku toliko jedinou, že totiž prohlášení sporné stavby za přípustnou je proto nezákonné, že nepředcházelo řízení o rozdělení pozemku na místa stavební podle §§ 10 a násl. stav. řádu, čímž stěžující si obec byla připravena o svůj zákonný vliv na parcelaci pozemků. Ježto pak v řízení tomto přísluší obci také postavení strany (srov. Boh. A 190/19, 2211/23, 3703/24, 7049/28 a j.), není možno o její legitimaci ke stížnosti po této stránce pochybovati. Nss musil se proto touto námitkou stížnosti věcně zabývati.
Stížnost se opírá o ustanovení cit. § 10 čes. stav. řádu a dále o skutečnost, že stavebník sám ve své žádosti prohlásil, že majitel pozemku sousedního, který vznikl rovněž z pozemk. parcely č. kat. ..., hodlá tento dílec pozemkový zastavěti, což jest dokonce i v předloženém plánu stavebním graficky znázorněno. St-lka však přehlíží, že řízení podle druhé části stav. řádu jest předepsáno toliko pro případ, že pozemek má se rozděliti na místa stavební, tedy na větší počet míst stavebních. Má-li se však zříditi stavba toliko na jediném dílci pozemku dosud nerozděleného, nelze v tom podle ustálené judikatury viděti případ, na který §§ 10 a násl. stav. řádu pomýšlejí. St-lka poukazuje ovšem k tomu, že úmysl zříditi na nerozděleném dosud pozemku ještě další stavbu, byl stavebníkem samým v jeho žádostí a ve stav. plánu projeven. Leč aby projev takový měl právní význam, musil by vycházeti od toho, kdo jest oprávněn pozemkem disponovati, tedy v daném případě buďsi vlastníkem parcely č. ..., jestliže dílce, o které jde, nebyly dosud na nové nabyvatele — Č. 8658 —
vlastnicky převedeny, anebo od nabyvatelů obou vlastnicky již převedených dílců, neboť jen v tomto případě dá se mluviti o rozdělení pozemku na několik stavenišť. Že by však buď vlastník parcely č. ... anebo nabyvatelé aspoň dvou dílců této parcely byli projevili úmysl oba dílce tyto zastavěti, stížnost ani netvrdí.
Za tohoto stavu věci není zde dosud případu § 10 stav. řádu; proti tomu nelze s úspěchem namítati, že toto ustanovení zákonné může býti obcházeno tím, že po povolení prvé stavby bude bez předchozího povolení parcelačního žádáno o povolení stavby další, neboť jakmile další návrh stavební bude předložen, bude tím případ § 10 stav. řádu dán. Ostatně lze případnému obcházení zákona čeliti přiměřenými podmínkami povolení stavebního (srov. Bud. 8413/95), ne-li již při příležitosti proměny parcely pozemkové v parcelu stavební (§ 6 stav. ř.).

Citace:

č. 8657. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 890-892.