Č. 2443.

Dávka z přírůstku hodnoty: Zemská správní komise
není příslušná rozhodovati o žádosti za odpis dávky pravoplatně vyměřené.
(Nález ze dne 2. června 1923 č. 9541.)
Věc: Leopold B. v P. proti zemské správní komisi v Opavě stran dávky z přírůstku hodnoty.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: — — — — —
Jest mimo spor, že platební rozkaz, jímž byla st-li předepsána dávka z přírůstku hodnoty, nabyl moci práva; právní moci jeho st-1 ani ve stížnosti neodporuje ani nepopíral ji v řízení. Žádostmi, jež nař. rozhodnutím došly vyřízení, domáhal se st-1 napřed sečkání, pak odpisu pravoplatně předepsané dávky z důvodu, že pod podmínkou uzavřené právní jednání nebylo uskutečněno. Žádosti byly řízeny na zemský úřad pro vyměřování dávky a z obsahu jejich patrno, že nelze je pokládati za stížnost vznesenou na úřad nadřízený úřadu vyměřujícímu.
Žádost st-lovu bylo tedy posuzovati jediné z hlediska § 23 d. ř. vydaného vládním nařízením z 23. září 1920 č. 545 Sb. Stanovisko to
také zaujal žal. úřad, který nevyhověl »stížnostem« »proti dávce z přírůstku hodnoty« z důvodu, že nejsou tu splněny podmínky v cit. § 23 vytknuté.
O žádosti podle § 23 d. ř. podané rozhodovati jest povolán v I. instanci úřad, který dávku vyměřil.
Z rozhodnutí takového jde pořad instanční k zemskému výboru (zemské správní komisi), který rozhoduje o opravném prostředku jako druhá instance s konečnou platností. To plyne z § 19 cit. d. ř., jenž vylučuje samostatnou stížnost jen proti rozhodnutím a příkazům vydaným úřadem vyměřujícím před vyměřením dávky, nařizuje komulaci její se stížností proti vyměření dávky, uznává tedy přípustnost samostatného opravného prostředku z rozhodnutí vydaných úřadem vyměřujícím po vyměření dávky.
Měl tedy o žádosti st-lově za odpis dávky pravoplatně již vyměřené rozhodnouti úřad, jenž dávku vyměřil, jako úřad I. stolice. Zsk však pojala mylně žádost ona za stížnost na platební rozkaz, a rozhodla o ní meritorně.
Rozhodnutím tím, k němuž nebyla zsk příslušná, bylo st-li zabráněno, aby pořadem instančním hájil svůj nárok na odpis dávky a uplatnil v něm své námitky proti případnému zamítnutí žádosti úřadem vyměřujícím.
Bylo proto nař. rozhodnutí vydané úřadem k němu nepříslušným zrušiti dle § 7 zák. o ss jako zákonu odporující a nemohl proto nss zabývati se námitkami, jež stížnost ve věci samé uplatňuje.

Citace:

č. 2443. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 191-192.